Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 43.

Slavný senáte!

Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění projednal ve svých schůzích dne 8. a 15. ledna 1930 opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929 o konečné úpravě československé měny. Podle odst. 15, §u 54 ústavní listiny pozbylo by opatření Stálého výboru další platnosti, kdyby je obě sněmovny do dvou měsíců od sejití neschválily.

Se stanoviska formálního jde o to, odpovídá-li toto opatření Stálého výboru zákonným podmínkám, t. j. v podstatě, jde-li o opatření neodkladné, a byl-li Stálý výbor příslušným podle odst. 8, §u 54 ústavní listiny. Otázkou příslušnosti obírati se bude automaticky podle odst. 13. zmíněného §u 54 ústavní listiny také ústavní soud; přesto však považuje rozpočtový výbor za svou povinnost, též sám zaujati stanovisko k otázce formální a neváhá prohlásiti, že bylo přímo povinností vlády, navrhnouti Stálému výboru Národního shromáždění konečnou úpravu československé měny, neměla-li býti překvapena událostmi mezinárodními s ohledem na ustavení Banky pro vyrovnávání mezinárodních platů (Banque des règlements internationaux - Bank for International Settlements - Banca dei Regolamenti Internazionali - Bank für den Internationalen Zahlungsausgleich), jejíž úlohou jest, říditi všechny finanční operace plynoucí z nového systému reparačních plateb ve smyslu plánu Youngova.

Podle čl. 7, č. 2. navržených stanov této banky kromě bank, garantujících upsání celého akciového kapitálu (Belgie, Anglie, Francie, Německo, Italie, Japonsko a Spojené Státy Americké), mohou účastniti se na úpisu akcií jen státy, které na reparacích mají zájem, nebo jejichž měna (podle názoru správní rady banky) vyhovuje praktickým požadavkům zlaté měny nebo zlaté měny devisové.

Poněvadž k zemím, majícím zájem na reparacích, počítati lze podle plánu Dawesova a Youngova pouze Francii, Anglii, Italii, Belgii, Rumunsko, Jugoslavii, Portugalsko, Japonko, Polsko a Spojené Státy Severoamerické, tedy nikoliv Československo, plyne z toho, že zmíněná účast na úpisu akcií pro Československo jest možno jedině splněním podmínky zlaté měny.

Jest nesporno, že úprava provedená článkem III. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. těmto podmínkám s naprostou jistotou nevyhovuje, poněvadž podle ní není ani měnou zlatou, ani devisovou, takže snad jen zvláštní blahovůlí správní rady mohlo by býti uznáno, že stav nastalý zmíněnou novelou vyhovuje praktickým požadavkům zlaté měny. Nebylo však možno vydati se takovému nebezpečí a bylo proto nutno zabezpečiti se naprostým splněním stanovené podmínky proti případnému nepříznivému stanovisku správní rady reparační banky.

Z toho vznikla nutnost, projednati osnovu před Stálým výborem Národního shromáždění. Že toto opatření bylo účelné, jest patrno ještě nyní, kdy nejsou ještě odstraněny veškeré obavy před možným překvapením, hledíc k parlamentní situaci. Také podmínky příslušnosti v odst. 8, § 54 předepsané nebyly dotočeny.

Pokud jde o věcný obsah tohoto opatření, jest konstatovati, že v něm sloučeny jsou předpisy vedle vlastního určení měny (§ 1 vnitřní obsah měny), § 4 a 5 ražba a tvar měny (§ 6 úhrada bankovek) i předpisy měnového zákona (§ 2 a 3, kurs, koupě zlata a směnitelnost bankovek).

Současně opatření to obsahuje v §u 7, 9 a 10 částečnou změnu bankovního zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 a novely jeho ze dne 25. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., § 7 přeměnu kapitálu bankovního z dolarů na Kč a dovolení bance, zvýšiti dosavadní kapitál o 50% původního obnosu, § 10 příslušný text akcií a § 9 zmocnění bance k účasti na mezinárodních zřízeních rázu měnového.

Jedinou novinkou a zvláštností tohoto opatření jest ustanovení §u 8, jež s jistými kautelami dovoluje bance půjčovati i našemu státu.

Přihlédneme-li k podrobnostem, shledáme, že § 1 přejímá dosavadní skutečný stav hospodářského života, dle něhož naše koruna dle šestiletého průměru přivěšením se na americký dolar svojí kupní silou rovná se kupní síle 44,58 mgr. zlata a tato váhá zlata bere se za základ naší budoucí měny. Tímto opatřením dosahujeme toho, že neměníme dosavad vžitý se význam své měnové jednotky, což v životě hospodářském má veliký význam. - My ve snaze té jdeme tak daleko, že pro republiku přejímáme i název měnové jednotky, zavedený monarchii rakouskou, >koruna<. Námitku, že za základ své měny bereme malou jednotku v poměru k USA nebo Německu, Rakousku, Uhersku a Polsku, vyvrátíme poukazem na jiné státy, na př. na Francii, Italii a Belgii, jakož i na ten zjev, že jednotka ta je vžita v náš hospodářský stav a tedy nepřinese žádných nových škodlivých přesunů hospodářských.

Ustanovení §u 2 a 3, dle nichž banka jest povinná udržovati kurs bankovek na úrovni ceny zlata 44,48 mgr. a kupovati za cenu tu nabízené jí zlato - ovšem s nutnými obmezeními - a směňovati bankovky za zlato neb zlaté devisy, vázána jest na předpoklady hospodářské a nevybočuje z ustanovení měnových zákonů ostatních států; na př. francouzskému zákonu měnovému stačí pouhá dohoda ministra financí s bankou. Jakmile nastanou národohospodářské podmínky směnitelnosti, bude podle zákona ihned možno ji připustiti vládním nařízením.

§§ 4 a 5 rovněž obsahují formální a normální předpisy pro ražbu a koloběh zlatých mincí.

§ 6, jednající o úhradě bankovek, praví, že stát náš nepřiklonil se k čisté zlaté měně (unometalismus), ani k měně čistě kovové (bimetalismus), nýbrž zvolil měnu zlaté devisy jako měnu nejlépe odpovídající našim hospodářským poměrům.

Oproti dosavadnímu právnímu stavu urychluje dosažení úhrady bankovek na 35% nominelní jejích ceny do konce r. 1935, při čemž za úhradu se pokládají i zlaté devisy a cizí hodnotné valuty.

§ 7 (přeměna akcií cedulové banky z dolaru na korunu čsl.) jest pouhým důsledkem §u 1, osamostatnění naší měny, a proto § 10 udává nový text akcí naší cedulové banky.

Samostatným ustanovením, které do měnového zákona vlastně nepatří, je zmocnění §em 8 dané výminečně bance cedulové, aby směla státu našemu půjčovati bankovky až do ročního obnosu 200,000.000 Kč, kterýžto dluh musí však býti splacen nejpozději do konce března příštího roku. Ustanovení to hoví nezbytně potřebě státu po přechodném a dodávám i levném úvěru. Dosavadní zkušenost s bankovními bony přiměla vládu k tomuto návrhu.

Abychom se dotkli výtek, která se proti opatření Stálého výboru dostaly do denního tisku, podotýkáme, že zkušebné, o němž je zmínka v §u 3, odst. 1., nebylo třeba vymeziti, poněvadž zlato zkouší a zkušebné vybírá a určuje puncovní úřad v Praze nebo státní mincovna. Sama Národní banka sráží zkušebně jen potud, pokud nebylo zlato ještě zkoušeno a Národní banka sama puncovnímu úřadu za zkoušku platila. Ustanovení o zkušebném není nové, neboť v podstatě stejně postupovala Rakousko-uherská banka (srov. zákon č. 129/1897 ř. z.).

Národní bance byla správně ponechána volba mezi zlatem a zlatými devisami při směně bankovek, neboť je-li bance uložena povinnost pečovati o měnu a provozovati politiku měnovou, musí jí býti ponechána na druhé straně i volba prostředků, které umožňují Národní bance dostáti jejím povinnostem, zejména též co do směnitelnosti bankovek.

Odst. 3, §u 3 odkládá jen směnitelnost bankovek (odst. 1. a 2.) na vhodnou dobu, nikoli však samo zavedení zlaté měny (§ 1), ani povinnost Národní banky dbáti o stálost měny (§ 2), což, jak jest známo z našeho vlastního vývoje měnového, jest možno i bez směnitelnosti, jak tomu bylo dosud od bankovní novely z roku 1925. Jinak stačí poukázati na př. na Anglii a posledně na Švýcary, kde byla dávno zlatá měna, nikoli však směnitelnost.

Opatření Stálého výboru, jímž se na dosavadní měnové jednotce a tím ani na hospodářských poměrech ničeho neměnilo, bylo přijato s plným porozuměním doma a s uznáním i v cizině.

Zajímavo je, pozorujeme-li, co opatření to neobsahuje, totiž ustanovení o urychleném splácení bankovkového dluhu našeho státu u banky. Ve smyslu úmluvy mezi státem a bankou ze dne 2. února 1927, má býti dluh ten - činící podle výkazu Národní banky ke dni 31. března 1929 4.037,568.000 Kč - splácen částkami ročními tak, že by splácení to trvalo asi 25 let. Mluvilo se na podzim mnoho o tom, že banka dožaduje se rychlejšího splacení toho dluhu. Jak z opatření přítomného patrno, k tomuto urychlení nedošlo.

Vzhledem k tomu, že opatření Stálého výboru dosavadní hospodářský stav naší měny přeměňuje na stav právní a přeměna ta přináší našemu hospodářskému životu stabilitu, státu za hranicemi pak posílení o vědomí spořádanosti, navrhuje rozpočtový výbor:

Slavný senáte, račiž opatření to schváliti ve znění otištěném v příloze Ch. k sen. tisku č. 5.

V Praze, dne 15. ledna 1930.

Kroiher v. r.,
místopředseda.

Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.