Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se takto:

1.Vláda se vyzývá, aby uložila příslušným úřadům, aby - pokud se tak již nestalo - rozhodly jak možno nejdříve o žádostech o státních starobních podporách podle zákona číslo 43 z roku 1929.

2. Dále se ukládá vládě, aby dala žádosti a státních starobních podporách vyřizovati příznivěji než děje se dosud.

3. Konečně se vláda vyzývá, aby podle možnosti co nejdříve předložila senátu Národního shromáždění zprávu, kolik v každém jednotlivém okresu bylo podáno žádostí o státní starobní podporu, kolik jich bylo vyřízeno příznivě, kolík zamítavě, a aby byl vykázán přehled o rozhodnutích zemských úřadů v cestě odvolací.

Zákon o státních starobních podporách č. 43 z roku 1929 měl provésti zaopatření těch, kteří pro svůj věk nebyli pojati do zákona o sociálním pojištění, a jimž proto bylo odepřeno zabezpečení pro neschopnost výdělku. Na místě toho však stal se zákon o starobních státních podporách almužnictvím, o kterém není možno říci, že by byl nejen dostatečnou, ale vůbec nějakou náhradou dávek pojištění invalidního a starobního.

Ale i tento nedokonalý zákon je orgány veřejné správy vykládán tak, že je nutno nazvati jej i nespravedlivým. 50ti korunová měsíční almužna odpírá se těm, kdo z milosti požívá zaopatření, jehož hodnota je nižší než 50 Kč měsíčně. Celá řada okresních úřadů úplně nesprávně vykládá zákon tím, že vyžaduje, aby osoby, kterým se má starobní podpory dostati, samy vykonávaly 1. července 1926 práce a služby, které by byly pojištěním povinny, kdyby nebyl dotyčný žadatel starší 60ti let.

Zákon o starobních podporách však výslovně praví, že má se dostati této podpory osobám, které by byly účastny pojištění. Slovo >účastny< není možno vykládati restriktivně, jak to činí okresní úřady, nýbrž naopak bráti jej v jeho pravém slova smyslu. I rodinní příslušníci - zejména vdovy - ač samy nepracovaly, budou, anebo jsou, účastny zákona o sociálním pojištění. Také starobní podpory jim proto náležejí, poněvadž, nebýti toho, že pojištěnec byl starší 60ti let, byly by účastny sociálního pojištění tím, že by braly vdovský důchod.

Celá řada okresních úřadů dále prohřešuje se na přímo lidské povinnosti tím, že žádosti starých sedřených chudáků nevyřizuje neb vyřízení oddaluje.

Tento návrh budiž přikázán k projednání výboru sociálně-politickému a budiž k němu podána zpráva v plenu senátu.

V Praze, dne 20. prosince 1929.

Habrman, Petřík, Zimák, Ant. Novák, Časný, F. V. Krejčí, Filipínský, Nentvich, Havránek, Kříž, Koukal, dr. Farkas, Pocisk, Havlena.