Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 49.

Zavedený systém dovozních listů na obilí zákonem o zemědělských clech ze dne 22./ 6. 1926 v článku VI. představuje velmi důležitý a účinný prostředek obchodní politiky, neboť může přispěti k rozvoji obchodu a usnadniti prodej i nákup obilí. Majitel tohoto dovozního listu je oprávněn dovézti ve stanovené lhůtě 9 měsíců beze cla určité množství zboží, výslovně jmenovaného, v poměru odpovídajícím celní hodnotě dovozního listu. Bezcelný dovoz je stanoven u žita, ovsa, pšenice, souržice, špaldy, luštěnin, kukuřice a rýže.

Dle tohoto celního zákona vydané dovozní listy byly v poslední době značně znehodnoceny proto, že rozsah jejich upotřebitelnosti se zúžil. Aby dovozní listy byly zase zhodnoceny, učinil Stálý výbor národního shromáždění podle § 54 ústavní listiny opatření, že jednak prodloužil platnost těchto dovozních listů, jednak rozšířil jejich použití na dovoz vepřového sádla, též vyškvařeného, vepřové slaniny a husího sádla, též vyškvařeného.

Tyto dovozní listy obilní mají sloužiti hlavně zájmům našeho zemědělství a to produkci obilné a mohou míti i částečný vliv na zmírnění nynější těžké, ba přímo kritické krise zemědělské výroby.

Národohospodářský výbor jednal ve své schůzi dne 16. ledna 1930 o tomto opatření Stálého výboru Národního shromáždění a doporučuje je senátu ke schválení ve znění přílohy E k sen. tisku č. 5.

V Praze, dne 16. ledna 1930.

K. Sáblík v. r.,

předseda.

Josef Stržil v. r.,

zpravodaj.

Zákonem ze dne 22. června 1922, č. 109 Sb. z. a n. (o zemědělských clech), v čl. VI. byl zaveden systém dovozních listů na obilí tím způsobem, že majitel dovozního listu jest oprávněn dovézti beze cla během určité lhůty (9 měsíců) určité množství zboží, výslovně jmenovaného, v poměru odpovídajícím celní hodnotě dovozního listu. Tento bezcelný dovoz jest připuštěn u žita, ovsa, pšenice, souržice, špaldy, luštěnin, kukuřice a rýže.

Dovozní listy, vydané dle uvedeného zákona pro určité zemědělské výrobky doznaly však v poslední době znehodnocení, poněvadž rozsah jejich upotřebitelnosti se zúžil.

Aby tyto škody byly odvráceny, podal post. Bradáč návrh, aby dovozních listů bylo dovoleno používati též na bezcelný dovoz všech jiných potravin a zboží, uvedeného ve třídě I. až XIV. cel. sazebníku. Návrh tento byl výbory zemědělským a rozpočtovým změněn návrhem ustanovení, že platnost dovozních listů prodlužuje se, pokud zanikne po vydání tohoto zákona, do konce prosince 1929. Ale v dalších úvahách o zhodnocení dovozních listů bylo poukázáno na to, že bylo by záhodno rozšířiti použití dovozních listů na dovoz vepřového sádla, i vyškvařeného, vepřové slaniny a husího sádla, též vyškvařeného, a že toto rozšíření bylo by v zájmu tuzemské produkce umožniti teprve po třech měsících platnosti dovozních listů.

Uznávajíc nutnost přispěti ke zmírnění stávající krise zemědělské výroby zhodnocením dovozních listů, navrhla vláda učiniti dočasná opatření ve smyslu parlamentního jednání a předložila osnovu vzpomenutého opatření Stálému výboru Národního shromáždění, který ji schválil.

Pro opatření Stálého výboru jsou dány všecky zákonné podmínky.

Při této příležitosti budiž vzpomenuto i následujícího:

Dovozní listy, zavedené současně u nás s reaktivací stálých obilních cel mají za účel přispěti k plnému využití celní ochrany a usnadniti vývoz obilí a mlynských výrobků, objeví-li se jich dočasný nebo místní přebytek na domácím trhu a možno-li jej prospěšně umístiti v cizině tak, aby netísnil domácí trh. Dovozní listy, které se vydávají mlýnům při vývozu mlýnských výrobků, nabyly do jisté míry zásadně jiné povahy než dovozní listy obilní následkem změn, které provedeny byly na systému dovozních listů mlynářských obchodní smlouvou s Maďarskem. Tam stanovena byla zejména nepřenositelnost jejich, tak že nabyly povahy zušlechťovacího řízení, spočívajícího ve vrácení cla na surovinu potřebnou ku zpracování výrobku vyvezeného do ciziny.

Vývoz pomocí vývozních listů nedostoupil u nás dosud očekávaného rozsahu, značnější byl jen u ovsa a krmné mouky, avšak bylo by předčasné souditi, že dovozní listy u nás se neosvědčily. Naopak však ukázal se příliš úzkým okruh předmětů, při jejichž dovozu bylo možno platiti clo dovozními listy. Protože v loňské kampani následkem výborné úrody domácí odpadla nutnost dovážeti dříve značné množství pšenice a částečně i žita, protože clo na kukuřici, která hlavně na dovozní listy byla dovážena, bylo sníženo na pouhých 50 haléřů za 100 kg, nebylo možno dovozní listy v předepsané době jejích oběhu (9 měsíců) náležitě upotřebiti a došlo ku značnému znehodnocení jejich. Naproti tomu výborná úroda domácí umožňovala větší vývoz také pšenice a hlavně žita. Tak vyvezeno bylo s nárokem na dovozní list v období leden až listopad 1929 1.871 tun pšenice, 61.559 tun žita, 59.351 tun ovsa, kromě toho 48.419 tun mouky na krmení a 3.022 tun jiných mlýnských výrobků z obilí, luštěnin atd. Naproti tomu v témže období bylo dovezeno na dovozní listy 90.542 tun pšenice, pouze 284 tun žita, 6.849 tun kukuřice, 2.519 tun prosa a něco luštěnin. Vzhledem ke značné úrodě domácí posledních dvou let a vývoji cenovému na obilních trzích bylo nutno podporovati všechny snahy, usilující o rozšíření našeho systému dovozních listů. Dlužno proto v zásadě schváliti, že mezi předměty, které mohou býti vyclívány pomocí dovozních listů, byly opatřením Stálého výboru pojaty také vepřové sádlo, vepřová slanina a husí sádlo. Rovněž nutno schváliti, že vydané již dovozní listy podle čís. 1. článku VI. zákona čís. 109/1926 byly prodlouženy, pokud platnost jejich dosud nezanikla, do konce prosince 1929. To jsou úlevy celkem minimální, které se ukázaly prospěšnými a neměly v zápětí nějaké hospodářsky nepříznivé účinky.

Jest ovšem nesporná, že instituci dovozních listů, má-li plně dosáhnouti svého účelu, nutno podrobiti pronikavé revisi, jak o to usilují také některé návrhy podané zemědělskými organizacemi k řešení nynější zemědělské irise. Půjde při tom netoliko o dovozní listy při vývozu obilí, nýbrž zejména také mlýnských výrobků.

Budiž dovoleno při dnešní příležitosti uvésti některé stížnosti z kruhů mlynářských na příliš rigorosní praksi při vydávání mlynářských dovozních listů, která přezírá vlastní účel těchto dovozních listů, totiž usnadniti vývoz některých přebytečných výrobků mlýnských do ciziny a umožniti tak našim mlýnům další produkci, které by nebyly jinak schopny, kdyby svá skladiště měly naplněny zásobami v tuzemsku neodbytných a neprodejných druhů mlýnských výrobků, zejména krmných a zadních mouk. Tak stěžují si mlynáři především, že nebyly vydány dosud přesné předpisy o tom, jaké vlastnosti musí míti mlýnské výrobky spadající pod bol. 33 celního sazebníku, mají-li požívati ještě výhody dovozních listů. Jde zejména o stanovení pojmu krmných mouk a obilního, zejména ječného šrotu. Ministerstvo financí vydalo o tom zevrubné direktivy výzkumné stanici při Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze, ale neuveřejnilo je nikde, takže interesenti přes to, že prostřednictvím zemědělských rad a obchodních a živnostenských komor domáhají se publikace těchto prováděcích předpisů, dodnes výslovné znění těchto předpisů neznají. Jest přece minimálním požadavkem, aby vývozce nabyl podrobných informací o tom, co a za jakých podmínek smí vyvážeti.

Dále si stěžují kruhy mlynářské na to, že při vývozu bere se pouze jediný vzorek, jeho rozborem pověřuje se jediná výzkumná stanice a její nález jest konečný, takže proti němu není žádného dalšího opravného prostředku. Poněvadž tu jde o zařízení ku prospěchu našeho vývozu, dlužno zajisté pokládati za správný požadavek, aby tu byla možnost přezkoumati posudek této výzkumné stanice, poněvadž vzorek začasto nebývá brán způsobem naprosto nepochybným a může někdy i bez zavinění dojíti k omylu. Jest zajisté správným požadavek, aby bylo dovoleno odebrati vzorků několik a v případě, že první posudek vyzní pro vývozce nepříznivě, dáti druhý vzorek přezkoumati výzkumné stanici jiné.

Konečně stěžují si interesenti na to, že pojem >nepřenositelnosti< dovozních listů mlynářských praktikuje celní správa postupem příliš rigorosním, takže připouští dovoz obilí na dovozní listy mlynáři jen právě do toho mlýna, z něhož se dál vývoz. Nedopouští, aby se obilí dovezlo do jiného mlýna, třebas by patřil témuž majiteli, takže přece o nějakém >přenášení< dovozních listů ve smyslu obchodní smlouvy maďarské vůbec nemožno mluviti. Maďarskou smlouvou byla stanovena pouze nepřenositelnost dovozních listů, ale nikoli nepřenositelnost zboží, což nejlépe vysvítá z toho, že i po maďarské smlouvě jest možno, aby mlýny na dovozní listy dovážely zboží, které samy nezpracují, nýbrž dále prodají (na př. kukuřici, rýži, proso a pod.). Doporučuje se tudíž naší celní správě, aby ve své příliš úzkostlivé péči o přesné zachovávání závazků převzatých v obchodní smlouvě s Maďarskem nezacházela příliš daleko a aby nečinila mlýnům zbytečné potíže, nutíc je ku zbytečné dopravě a vození zboží z jednoho závodu do druhého, nýbrž aby v duchu obchodní smlouvy s Maďarskem spatřovala v dovozních listech mlynářských formu zušlechťovacího řízení a vývoz našich mlýnských výrobků podle možnosti usnadňovala.

Po zásadní stránce a s hlediska chystané nové úpravy legislativní nutno doporučiti, aby všechny výhody, kterých se dostane dovozním listům při vývozu obilí a luštěnin, byly aplikovány také na vývoz výrobků z tohoto obilí, tedy mlýnských výrobků, neboť nebylo by národohospodářsky rozumné, abychom usnadňovali jen vývoz suroviny, jakou s hlediska průmyslu mlynářského jest pšenice a žito, a neposkytli těchž úlev vývozu průmyslových výrobků a těchž surovin, a. a. z pšenice a žita vyrobených.

Shora uvedené opatření Stálého výboru opírá se o všechny zákonné podmínky a náležitosti (§ 54 dost. 1, 11 a 12 úst. listiny). Poněvadž pak jedná se o otázku velkého hospodářského významu, která nesnese ani odkladu, ani sebekratšího přerušení, navrhuje rozpočtový výbor senátu, aby shora uvedené opatření Stálého výboru, jak otištěno jest v příloze E k senátnímu tisku čís. 5, schválil.

V Praze, dne 15. ledna 1930.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Vilém Votruba v. r.,
zpravodaj.