Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 57.

1. sen. dr Kloudy, Ant. Šolce, Riedla, Pánka a spol. panu ministrovi vnitra ve věci jazykové praxe obce děčínské

2. sen. ing. Marušáka, Riedla, Pánka a spol. na vládu republiky Československé ve věci převzetí a zařazení bývalých zemských zaměstnanců na Moravě do služeb státních

3. sen. Nedvěda, Kindla a soudr. na pana ministra železnic a vládu ČSR o zamýšlené stavbě trati dráhy Plzeň - Brno

4. sen. Nedvěda, Doudy a soudr. na pana ministra zemědělství ohledně pracujícímu rolnictvu nepřátelského rozdělování nouzových podpor zemědělcům, postiženým živelní pohromou v Divišově

Obecní representace městské obce Děčín a výkonné orgány její nedodržují ustanovení jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., který tvoří součástku ústavní listiny, a vládního nařízení ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n., kterým byl tento zákon proveden.

Uvádíme několik dokladů této protizákonné jazykové praxe:

Občané A. Dostál, C. Prodělal, F. Dušička a F. Körner žádali potvrzení o vykonaném hlášení v jazyku československém, ale nemají je dosud, ač výměr zemského úřadu ze dne 14. září 1929, č. 444.930, potvrdil povinnost obecního úřadu, aby vydal takové potvrzení ve smyslu ustanovení čl. 72. zmíněného vládního nařízení, který předpisuje, že obce s více než 3 tisíci obyvatel mají povinnost vyříditi podání v československém jazyku tímtéž jazykem.

Obec prostě nedbala nařízení zemského úřadu a dohlédací úřad nepoužil svého práva donucovacího.

Stejná záležitost táhne se od 9. ledna 1929 ve příčině hlášení Marie Hroudové. Příkaz k vydání potvrzení vyšel od okresního úřadu, věc však není skoncována podnes. Stejně je tomu s případem Václava Buřiče (od 11. dubna 1929), Josefy Pazderníkové (od 19. května 1929), Josefa Míky (od května 1928) a jiných.

Český úředník Josef Mistr, který žádal od obce potvrzení zachovalosti pro členy své rodiny, nedočkal se toho od března t. r., přes zákrok u zemského úřadu i ministerstva vnitra.

Podle čl. 81., odst. 2. a čl. 82. cit. vládního nařízení mají býti v Děčíně obecní úřad i úřadovny označeny též jazykem československým a to nápisem stejné úpravy a stejných rozměrů, jako v řeči německé, a veškeré vyhlášky mají se díti též jazykem československým. Orientační nápisy na silnicích a cestách mají býti taktéž i v jazyku státním.

Proti všem těmto ustanovením prohřešuje se však obec děčínská; jedině obecní úřad jest označen nepatrným nápisem českým a německým, jednotlivé úřadovny však nikoliv. Při volbách do Národního shromáždění označila obec všechny volební místnosti okázale pouze německy, legitimační lístky byly pouze německé, ba dokonce byl učiněn pokus, aby čeští členové volebních komisí byli uvědoměni jen německými dopisy.

Zakročení u okresního úřadu zůstalo bezvýsledné, ačkoliv dle čl. 97. odst. 1. má dohlédací úřad i mimo případ stížnosti povinnost vytknouti příslušnému orgánu jeho dohledu podléhajícímu nezákonný postup a zjednati vhodným způsobem nápravu z moci úřední.

Konečně nešetří obec děčínská čl. 82., dle něhož má obec děčínská povinnost opatřiti spisy a vyhlášky vydané dle povinnosti tohoto nařízení také v jazyku československém, pečeti se slovní výplní také v jazyku státním (stejného druhu a stejných rozměrů).

Ve všech těchto případech bylo zakročeno dohledací stížností u okresního úřadu, leč nápravy nedocíleno.

Táží se proto podepsaní:

1. Jsou panu ministrovi vnitra tyto případy porušování jazykových zákonů známy?

2. Jest pan ministr ochoten případy ty dáti vyšetřiti a naříditi jejich rozhodnutí dle platných jazykových předpisů?

3. Jest pan ministr ochoten zjednati v Děčíně průchod jazykovému právu?

4. Jest pan ministr ochoten naříditi dohledacím úřadům, aby konaly svou dohledací povinnost nejen v případech, o kterých se zmiňujeme, ale také v budoucnosti, kdykoliv se projeví snaha v Děčíně neb i jinde porušiti platná ustanovení jazykového práva?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Dr Klouda, Ant. Šolc, K. Riedl, R. Pánek, Vaněček, Komrs, Pichl, dr Milota, Hubka, ing. Marušák, Šťastný, Plamínková.

Interpelace

Převzetí a zařazení zaměstnanců bývalých samosprávných korporací do služeb státních mělo se státi na základě vládního nařízení vydaného ve smyslu odst. 3. § 10 zákona č. 125 ze dne 14. VII. 1927.

Zaměstnanci bývalého zemského výboru moravského byli však bez vyčkání tohoto vládního nařízení 1. prosincem 1928 převedeni do nižších platů a nižších titulů než jim přísluší dle nabytých služebních dekretů, čímž se dostávají do pořadí za stejně služebně staré zaměstnance státní. Tento zjev jest křiklavý zejména u bývalých zemských inženýrů, jejichž degradace všeobecně zarazila. Bývalým zemským zaměstnancům sráží se z dosavadního jejich nabytého platu tak vysoké částky, že to ohrožuje přímo jejich existenci a klidnou práci.

Ačkoliv proti těmto opatřením zemského úřadu v Brně byly postiženými podány námitky už před rokem, nebylo o nich až do dnešního dne dosud rozhodnuto, což jistě nepřispívá ku dobré pověsti tohoto úřadu.

Tážeme se proto vlády republiky Československé, zda jest ochotna vydati urychleně příslušné vládní nařízení a zaříditi, aby s bývalými zemskými zaměstnanci na Moravě bylo nakládáno spravedlivě a aby při jejich platovém převedení šetřilo se ustanovení odst. 5. § 212 plat. zákona č. 103 z r. 1926, tak, aby nebyli poškozeni na svých dříve již nabytých právech.

V Praze, dne 20. prosince 1929.

Ing. K. Marušák, K. RiedI, R. Pánek, Hubka, Komrs, Šťastný, Pichl, dr Milota, Vaněček, dr Klouda, Plamínková.

Interpelace

Jihozápadní, jižní a východní Čechy jsou krajem chudým, v němž často panuje nejen nedostatek, ale přímo bída. Po stránce zemědělství v těchto krajích jest zemědělství chudé, neboť tyto kraje leží z největší části v oblasti bramborářské, méně obilnářské a nepatrnou částí řepařské. Tyto kraje nemají také žádného velkého průmyslu, který by skýtal chudému lidu obživy. V některých částech těchto krajů jest rozšířen různý domácí průmysl, který ovšem obyvatelstvu přináší velmi málo.

Již po několik roků domáhá se obyvatelstvo těchto krajů stavby dráhy Plzeň-Brno, která by přetínala trať Praha-Tábor jižně od Benešova, šla by přes Načeradec a Humpolec do Brna. Obyvatelstvo těchto krajů bez rozdílu, zemědělci, malí živnostníci i domácké dělnictvo toužebně čeká, kdy již konečně ku stavbě slibované trati dojde.

Ale podle našich zpráv stal se projekt stavby dráhy Plzeň-Brno pouze předmětem politických čachrů a volební vějičkou. Již před volbami obecními v r. 1927 slibovali řečníci měšťáckých a sociálfašistických stran obyvatelstvu zmíněných krajů stavbu dráhy. Tato komedie se opakovala před volbami do zemských a okresních zastupitelstev v r. 1928 a nyní po třetí před volbami do N. S. r. 1929. Jakmile však je po volbách, ani jediný z těch, kteří dovedou před volbami slibovat, více se v dotyčných krajích neukáže.

Tážeme se pana ministra železnic:

Jsou plány a projekty pro stavbu dráhy Plzeň-Brno již hotovy a nebo se na nich pracuje?

Jest již zahájeno jednání o vyvlastnění pozemků potřebných pro stavbu této dráhy?

Jsou učiněny disposice, aby s přípravnými pracemi této dráhy mohlo býti v nejkratší době započato?

Jest pan ministr železnic ochoten učiniti potřebná opatření po dohodě s ministerstvem financí, aby co nejdříve mohlo býti se stavbou dráhy započato a aby obyvatelstvu dotyčných krajů bylo v jeho těžké situaci a nedostatku pomoženo?

V Praze, dne 10. ledna 1930.

Městečko Divišov bylo v létě r. 1929 postiženo strašným krupobitím. Veškerá úroda na obdělané půdě ve výměře 759 ha byla úplně zničena. Všichni poškození prostřednictvím obecního úřadu obrátili se na Zemědělskou radu a vládu o pomoc. Do městečka dostavila se komise, která měla rozsah škody zjistit a ocenit. Komise konstatovala, že poškození zemědělci mají veškerou úrosdu na 100% zničenu. Počítáme-li výnos z jednoho ha 2.000 Kč, činí škoda více než půl druhého milionu Kč. Poškozených zemědělců v Divišově bylo celkem 200 a ti všichni žádali za pomoc. Dne 2. ledna doručen byl obecnímu úřadu přípis okresního úřadu v Benešově ze dne 10. prosince 1929, č. j. 41.446, v němž se mu oznamuje, že pouze 33 žadatelům bylo vyhověno a Zemědělská rada jim poukazuje k výplatě 6.000 Kč a zbývajících 167 žadatelů bylo odmítnuto. Starosta obce je vyzván, aby odmítnutým žadatelům sdělil, že k jejich žádosti nemohlo býti přihlíženo z následujících důvodů:

1. Neutrpěli takových škod, jimiž zmenšil by se normální výnos zemědělského podniku o 50%, resp. 40%, jak výslovně uvedeno v § 6, odst. 2. vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 5b. z. a n.

2. Byli proti krupobití pojištěni.

3. Poněvadž nouzová podpora, o níž také někteří jednotlivci obce tamní se ucházeli, určena jest výhradně pro skutečné zemědělce, t. j. takové osoby, pro něž zemědělství je hlavním jejich zaměstnáním a výnos z hospodářství pak jediným zdrojem jejich příjmů a obživy, kterýžto předpoklad u žadatelů odmítnutých zjištěn nebyl.

Nedaleko městečka Divišova nachází se zbytkový statek Měchnov, náležející statkáři Knedlíkovi. Tento statkář podal si také žádost o pomoc k Zemědělské radě, výměra jeho měří asi 80 ha a ačkoliv byl výhodně pojištěn a pojišťovna mu vyplatila plně pojištěnou částku, dostal ještě nouzovou výpomoc 4.000 Kč.

Tážeme se pana ministra zemědělství zdali souhlasí s takovýmto rozdělováním nouzových podpor, určených pro těžce poškozené malé zemědělce, zdali jest ochoten tuto křiklavou nespravedlnost, stranickost a zaujatost dáti přísně vyšetřit a postarati se o to, aby poškození zemědělci obdrželi dostatečnou pomoc?

Tážeme se pana ministra zdali jest ochoten dát vyplatiti postiženým zemědělcům plnou náhradu škody tak, jak to žádá Komunistická strana Československa?

Tážeme se pana ministra zdali souhlasí s tím, že část žadatelů je odmítnuta z důvodu, že živelní pohromou nezmenšil se normální výnos jejich podniku o 50, resp. 40%, ačkoliv komise, která na místě rozsah škody vyšetřovala, zjistila, že ztráta způsobená krupobitím obnáší plných 100%?

Tážeme se pana ministra zemědělství zdali souhlasí s tím, aby chudí zemědělci, kteří byli pouze částečně pojištění nedostali ani haléře a naproti tomu, aby majitel zbytkového statku Měchnova, pan Knedlík, ačkoli obdržel vysoké odškodné, aby dostal ještě 4.000 Kč od Zemědělské rady?

Tážeme se pana ministra zdali souhlasí s tím, aby 33 zemědělcům dostalo se nouzové výpomoci celkovým obnosem 6.000 Kč, t. j. průměrně asi 180 Kč jednomu, ačkoli škoda jim způsobená je desetkráte větší?

Zdali souhlasí s tím, aby domkáři, jimž bylo vše krupobitím zničeno byli odmítnuti z důvodu, že nezabývají se výhradně zemědělstvím, protože musí pracovati jako dělníci, ježto z malých zemědělských podniků nemohou býti živi?

Zdali souhlasí s tím, aby malí, venkovští živnostníci, jimž také úroda byla zničena, nedostali nic s odůvodněním, že zemědělství není jejich hlavním zaměstnáním, ačkoliv malé živnosti v Divišově jsou ve stavu ubohém?

Jelikož zprávy o nespravedlivém a nedostatečném rozdělování nouzových výpomocí postiženým zemědělcům i z celé řady jiných obcí jsou podobného rázu, žádáme pana ministra, aby prohlásil, zdali je ochoten přísně vyšetřiti všechny zlořády při rozdělování podpor zjištěné a zdali je ochoten postarati se o nápravu.

V Praze, dne 9. ledna 1930.