Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 62.

ze dne.........19..,

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a nař. se mění tak, že do § 8 vsunuje se nový odstavec tohoto znění:

>4. Ustanovení odstavců 1-3 se nevztahují na živnostenské pekárny chleba a pečiva; v těchto se dovoluje práce u válu již od 3. hodiny ranní.<

Článek II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedení jeho ukládá se ministru sociální péče ve srozumění s ostatními ministry.

Podle dosavadního ustanovení smí býti začínáno v pekárnách s prací u válu teprve o 4. hodině ranní.

To však živnostenským pekárnám nevyhovuje a nemůže vyhovovati, neboť ustanovení ono jeví se vzhledem k zvláštním podmínkám pekařského provozu naprosto neproveditelným.

Pekařství v naší republice má zcela jiné podmínky výrobní, nežli je tomu v cizině. Kdežto v zahraničí vyrábí se ponejvíce jen chléb a pečivo velké, které se rozprodává krájené a následkem toho jest výroba jeho snadná a rychlá, v pekařství tuzemském vyrábí se mnoho druhů drobného pečiva, ponejvíce pleteného a vinutého, bez něhož se konsumentstvo obejíti nemůže a jehož výroba je složitá a pracná, značně času vyžadující.

Hlavní konsum pečiva jest v časných hodinách ranních a neprodá-li v té době pekař své výrobky, neprodá jich pak z převážné části vůbec. Za dnešního stavu věci jest naprosto nemožno, aby pekař tento ranní konsum pečiva, který počíná o 6. hod. ranní a také i dříve, včas zachytil. Těsta pozdním začínáním nejsou řádně vypracována a vykynuta a musí se mnohdy sázeti do pece pečivo nedostatečně vykynuté, jen aby ranní trh mohl býti aspoň částečně zbožím kryt. Následek toho je, že pečivo nemůže býti tak bezvadné jakosti jako u normálně vykynutého a zpracovaného, čímž trpí nejen živnost pekářská, ale i konsument. Při pekařství nutno také bráti v úvahu poměry povětrnostní, které mají důležitý vliv na kynutí těsta a pečiva, teplotu pekárny a pece, což vše podmiňuje správnou výrobu. Smí-li pekař začíti s výrobou teprve o 4. hod. ranní a má-li býti s touto, jakož i s pečením hotov již o 6. hod. ranní, kdy konsum pečiva začíná, jest tato doba pouhých dvou hodin z důvodů technických i odborných vůbec nepostačitelná. Jsou k tomu potřebí nejméně tři hodiny, má-li býti vyrobeno pečivo, požadavkům konsumentstva odpovídající a v množství, aspoň pro prvé chvíle postačitelném.

Vzhledem k tomu není naprosto možno, aby pekař dodržel dnes platná ustanovení o počátku práce u válu, chce-li uhájiti existenci a pečivo rozprodati v době, kdy je konsumenti jeho, dělníci, zemědělci, úředníci, školní mládež a j. požadují. Důsledkem toho jsou množící se překročování příslušných ustanovení se strany pekařů, kteří jsou však k tomu vedeni nezbytností a železnou nutností pro vlastní sebezáchranu. Tím také povstává jich stíhání úřady, zákon střežícími a veliké, v četných případech i několik tisíc Kč dosahující pokuty. Staly se již i případy, že bezúhonný dosud živnostník-pekař byl pro časnější počátek práce, nežli jest dovoleno, trestán vězením a donucen trest nastoupiti. Často hrozeno i odnětím živnostenského oprávnění, což také v jistých případech uskutečněno. Toto pronásledování, pokutování, věznění a jiné trestání nelze nazvati jinak, nežli hromadným ničením existencí malých živnostníků a jich rodin.

Všechny ústřední organisace mistrů pekařských dožadovaly se již u ministerstva sociální péče povolení počátku práce u válu na 3. hod. ranní, ale nebylo jim vyhověno pro houževnatý odpor organisací zaměstnaneckých, které hájí dosavadní ustanovení. Při tom však dělnické a družstevní pekárny zákon tento samy porušují a tím opět nutí živnostníky-pekaře, by činili podobně, chtějí-li oproti jich konkurenční rozpínavosti obstáti a uchrániti se existenčního zničení.

Výnos Nejvyššího správního soudu letošního roku, kterým bylo rozhodnuto, že § 8 zákona 91/1918 vztahuje se pouze na zaměstnance a zaměstnavatel pekař, že může pracovati kdykoli, působil na otázku noční práce v pekařství převratně. Ministerstvo sociální péče stavělo se zásadně odmítavě ku spravedlivému požadavku pekařské živnosti, zevčasnění počátku práce u válu na 3. hod. ranní. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu působí přirozeně přímo drtivě na odmítavé stanovisko ministerstva. Jest velmi pravděpodobno, že vznikne řada malých pekáren, pracujících bez pekařských dělníků, které majíce možnost zásobovati konsumentstvo čerstvým pečivem v hodinách ranních, kdy jest těchto výrobků nutně zapotřebí, způsobí nutnou restrikci provozu pekáren větších a tím propuštění z práce a nezaměstnanost velkého množství pekařských dělníků. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu padají důvody, které ministerstvo sociální péče stavělo proti požadavku pekařské živnosti a vyhovění tomuto se jeví býti svrchovaně nutným.

Dnešní situace v pekařském odboru jest na základě stávajících skutečností zcela neudržitelnou a vyžaduje nutné nápravy, které se může docíliti jedině navrhovanou změnou zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. Není na místě, nazývati organisace pekařské, jež se této změny dožadují, reakcionáři, kteří snad touží po návratu předválečných poměrů v živnosti pekařské, t. j. po noční práci. Zde se nejedná o obnovení noční práce, nýbrž žádá se pouze časnější počátek práce o 1 hodinu. O svůj nepřetržitý klid práce v době noční po 7 hodin dle ženevské konvence dělnictvo pekařské nepřijde, neboť uvolní-li se počátek práce ráno o 3. hodině, může býti zároveň přikázáno skončení práce večer nejdéle o 20. hodině.

Důvody zde uvedené jsou zajisté tak naléhavé, že návrh na změnu shora citovaného zákona plně podporují.

Z důvodů formálních budiž tento návrh přikázán výboru sociálně - politickému a národohospodářskému k nejrychlejšímu projednání.

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Thoř, Pastyřík, Sláma, Kroiher, Ušák, Sechtr, Kianička, Sehnal, Foit, Fr. Novák Trčka.