Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 70.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Der Senat wolle beschließen:

vom............,

betreffend die Abänderung des § 2 des Gesetzes vom 14. April 1920 Slg. d. G. u. Vdg. Nr. 303 über die Zahnheilkunde und Zahntechnik.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat fongendes Gesetz beschlossen:

Der § 2 Absatz 2 des Gesetzes vom 14. April 1920 Slg. d. G. u. Vdg. Nr. 303 wird folgendermaßen abgeändert:

Die Berechtigung zur Ausübung der Zahntechnik können nach der Kundmachung dieses Gesetzes nur solche Personen erwerben, welche am Tage der Gesetzeskundmachung den Bedingungen voll entsprechen, die nach den bis zu dieser Zeit geltenden Bestimmungen in den einzelnen Teilen des čechoslovakischen Staates für die Erwerbung der Konzession oder Berechtigung zur Ausübung der Zahntechnik festgestellt sind. Unter diejenigen, welche diese Begünstigung teilhaftig werden sollen, sind - falls sie die übrigen vorgeschriebenen. Bedingungen erfüllen - auch jene Personen aufzunehmen, welche bis 6. Mai 1923 die Lehrzeit ordnungsgemäß, beendet haben und das Lehrzeugnis besitzen. Für die Verleihung dieser Konzessionen und für die Erwerbung dieser Bereehtigungen sind die zur Zeit der Kundmachung des Gesetzes in den einzelnen Teilen des Čechoslovakischen Staates geltenden Bestimmungen maßgebend.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung und der Minister für Industrie, Handel und Gewerbe im Einverständnis mit dem Unterrichts- und Kultusminister betraut.

Begründung:

Die Zahnheilkunde und Zahntechnik fand in der Čechoslovakischen Republik durch das Gesetz vom 14. April 1920 Slg. d. G. u. Vdg. Nr. 303 einegesetzliche Regelung Es wurde der Wirkungskreis der Zahnärzteschaft und der Zahntechnikerschaft gesetzlich festgelegt und dabei bestimmt, daß nur noch jene Zahntechnikergehilfen das Recht der Selbständigkeit in Anspruch nehmen können, welche mindestens am Tage der Kundmachung des Gesetzes ausgelernt waren und im Besitze des Lehrzeugnisses sich befanden. Durch diese Fassung des § 2 Absatz 2 des Gesetzes 303/20 wurden all jene Zahntechniker, welche zur Zeit- der Kundmachung des Gesetzes im Lehrverhältnis gestandensind, um das Recht der eigenen Selbständigkeit gebracht, trotzdem alle die Berufsangehörigen unter der Voraussetzung das Zahntechnikergewerbe erlernt haben, sich nach Erbringung und Erfüllung der sonstigem gesetzlichen Bestimmungen, selbständig niederlassen zu können.

Es wurde in diesem Gesetze keine Rücksicht darauf genommen, was mit diesen Berufsangehörigen eigentlich geschehen soll und durch diese Fassung, des § 2 Absatz 2 wurden diese Zahntechniker verurteilt zeitlebens an Angestellte ihr Dasein zu fristen.

Dieses Unrecht, wieder gut zu machen, ist das Bestreben, dieses Gesetzes-Antrages. Es konnte in dem wirtschaftlichen Krisenjahre 1920 nicht verlangt werden, daß die jungen Berufskollegen sich einem anderen Berufszweige zu wenden sollten, denn vielen dieser Kollegen fehlten nur noch einige Tage, Wochen oder Monate zur Beendigung der ordnungsgemäßen 3jährigen Lehrzeit. Unter der Voraussetzung und dem Bewußtsein, sich später selbständig zu machen, traten diese Zahntechniker in die Lehre ein. Während ihrer Ausbildungszeit wurden dieselben durch das Gesetz 303/20 wirtschaftlich so schwer geschädigt und in ihrer persönlichen Freiheit gehemmt, daß die Verhältnisse, unter denen, sie heute leben müssen, bis zur Unerträglichkeit gestiegen ist. Eine ganze Reihe von Berufsangehörigen verfügen heute über mehr als 12 Berufsjahre und müssen immer noch, aussichtslos als Angestellte dienen, während jene Zahntechniker, welche das Glück hatten bis 6. Mai 1920 ausgelernt zu sein - dem Kundmachungstage des Gesetzes vom 14. April 1920 Nr. 303 - schon nach Erbringung des 9jährigen Befähigungsnachweises heute, durch mehrere Jahre schon eine Zahnpraxis ihr eigennennen. Ohne irgendeinem eigenem Verschulden wurden diese Zahntechniker von der Begünstigung der Selbständigkeit ausgeschlossen, trotzdem sie heute in der Lage sind, dieselben Bedingnisse ebenso genau erfüllen zu können wie ihre Vorgänger.

Ist es nicht ein Akt der Gerechtigkeit, wenn diesen Zahntechnikern das Recht der Konzessionsverleihung gegeben wird? Auch in Osterreich, wo ein Zahntechnikergesetz herausgegeben wurde, ist die Nachwuchsfrage derart geregelt worden, daß alle jene Zahntechniker, welche zur Zeit der Kundmachung des österreichischen Zahntechnikergesetzes im Lehrverhältnis standen, als Berufsanwärter gelten, wenn die Lehrzeit ordnungsgemäß beendet wird.

Diese Berufsruppe verlangt nichts,anderes, als volle Gerechtigkeit, das selbständig ausüben zu dürfen, was selbe ordnungsgemäß erlernt hat und in dessen, Berufe bisher tätig war.

Heute noch gibt es viele größere und kleinere Genfeinden, welche es oft stundenlang bis zur nächsten. Zahnpraxis haben und leidet gerade in diesen Landgemeinden die Bevölkerung sehr stark unter der fehlenden Obsorge der notwendigen Zahnbehandlung und Zahnpflege.

Durch die im Gesetze vorgesehene Staatsprüfung der Zahntechniker (§ 3 des Gesetzes) ist die Gewähr einer gewissenhaften, sorgfältigen Ausübung der Zahnpraxis gewährleistet und liegt es nur im Interesse der Volksgesundheit und der Volkswirtschaft, wenn dem berechtigten und begründeten Bestreben dieser Standesgruppe voll entsprochen wird.

In formeller Hinsicht wird beantragt, diesen Gesetzes-Antrag dem Gewerbeausschuß zuzuweisen.

Prag, am 19. Dezember 1929.

Richter, Stolberg, Dr. Jesser, Dr. Szillassy, Wenzel, Füssy, Fr. Scholz, Köhler, Dr. Korláth, Dr. Feierfeil.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 70.

Překlad.

Podepsaní navrhují:

Senát račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 2, odst. 2. zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303. Sb. z. a n., mění se takto:

Oprávnění ku provozování zubní techniky mohou po vyhlášení tohoto zákona nabýti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona plně vyhovují podmínkám, jež jsou podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech Československého státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění ku provozování zubní techniky. Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, buďtež pojaty - splní-li ostatní předepsané podmínky - i osoby, které do 6. května 1923 skončili řádně učební dobu a mají výuční vysvědčení. Pro udílení těchto koncesí a pro nabytí těchto oprávnění jsou směrodatná ustanovení, platná v době vyhlášení zákona v jednotlivých součástech Československého státu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr obchodu, průmyslu a živností ve srozumnění s ministrem školství a národní osvěty.

Odůvodnění:

Zubní lékařství a zubní technika upraveny byly v Československé republice zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. Obor působnosti zubních lékařů a zubních techniků byl zákonem vymezen a stanoveno při tom, že jen ti zubní technikové mohou se domáhati práva na samostatnost, kteří alespoň v den vyhlášení zákona byli vyučeni a měli výuční vysvědčení. Tímto zněním § 2, odst. 2. zákona, 303/20 byli všichni zubní technikové, kteří v době vyhlášení zákona byli v poměru učebním, připraveni o právo vlastní samostatnosti, ačkoli všichni příslušníci tohoto státu vyučili se zubní technice předpokládajíce, že po průkazu a splnění jinakých zákonitých ustanovení budou moci zaříditi samostatně.

Nebyl v tomto zákoně vzat žádný zřetel k tomu, co se vlastně má státi s těmito příslušníky stavu, a tímto zněním § 2, odst. 2. byli tito zubní technikové odsouzeni k tomu, aby doživotně živořili jako zaměstnanci.

Napraviti toto bezpráví je snahou tohoto návrhu zákona. Nebylo lze v hospodářské krisi roku 1920 žádati, aby se mladí kolegové v tomto povolání obrátili k jinému oboru povolání, neboť mnohým z těchto kolegů nedostávalo se jen ještě několika dnů, týdnů nebo měsíců k ukončení řádné tříleté doby učební. Předpokládajíce a jsouce si toho vědomi, že se později osamostatní, vstoupili tito zubní technikové do učení. V době svého výcviku byli zákonem 303/20 hospodářsky tak těžce poškozeni a ve své osobní svobodě omezeni, že poměry, za kterých dnes musí žíti, vystupňovaly se k nesnesitelnosti. Celá řada příslušníku tohoto povolání má dnes více než 12 let činnosti v něm a musí stále ještě bez jakékoli naděje sloužiti jako zaměstnanci, kdežto zubní technikové, kteří měli štěstí, že se vyučili do 6. května 1920 - do dne vyhlášení zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 - již po podání průkazu devítileté způsobilosti dnes již po více let mají svou vlastní zubní praxi. Bez jakékoli vlastní viny byli tito zubní technikové vyloučeni z výhody samostatnosti, ačkoli dnes dovedou splniti tytéž podmínky právě tak, jako jejich předchůdci.

Není-li aktem spravedlnosti, bude-li těmto zubním technikům dáno právo propůjčení koncese? Také v Rakousku, kde vydán byl zákon o zubních technicích, byla otázka dorostu upravena tak, že všichni zubní technikové, kteří v době vyhlášení rakouského zákona o zubních technicích byli v poměru učebním, platí za čekatele tohoto povolání, bude-li učební doba řádně dokončena.

Tato skupina povolání nežádá nic jiného nežli úplnou spravedlnost, smět samostatně vykonávati to, čemu se řádně vyučila a v kterémžto povolání byla dosud činna.

Dnes ještě jest mnoho větších a menších obcí, které malí často několik hodin daleko k nejbližší zubní praxi a trpí právě v těchto venkovských obcích obyvatelstvo velice tím, že není postaráno o potřebné léčení a ošetření zubů.

Státní zkouškou zubních techniků, zmíněnou v zákoně (§ 3 zákona), je poskytnuta záruka svědomitého, pečlivého provádění zubní praxe, i jest jen v zájmu lidového zdraví a národního hospodářství, bude-li plně vyhověno oprávněným a odůvodněným snahám této stavovské skupiny.

V ohledu formálním se navrhuje, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru živnostensko-obchodnímu.

V Praze, dne 19. prosince 1929.

Tschapek, Tichi,

Richter, Stolberg, dr Jesser, dr Szilassy, Wenzel, Füssy, Fr. Scholz, Köhler, dr Korláth, dr Feierfeil.