Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 71.

Vládní návrh,

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky československé souhlasí s:

1. úmluvou mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, sjednanou ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a

2. Dodatečnou úmluvou mezi Československou republikou a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsanou ve Vídni dne 3. února 1929.

1. Všeobecné.

Zásady o placení t. zv. pensí autonomních, t. j. pensí zaměstnanců zemských, okresních a obecních byly projednány na konferenci římské, kde byly dne 6. IV. 1922 o tom podepsány dvě bilaterální úmluvy: italsko-rakouská a italsko-srbochorvatsko-slovinská. Podle zásad těchto dvou úmluv byla pak v r. 1923 na pensijní konferenci vídeňské sjednána úmluva pod 1. uvedená, jež byla dne 30. listopadu 1923 podepsána zástupci Československa, Rakouska,

Italie a království SHS a dodatečně dne 26. července 1924 zástupcem Rumunska. Polsko se k této úmluvě nepřipojilo. Jeho zájem nesl se pouze k Těšínsku. O autonomních pensích na Těšínsku byla však mezi Československem a Polskem již dne 6. XII. 1921 ve Varšavě sjednána úmluva, která (nebyvši samostatně ratifikována), byla recipována do právně-finanční smlouvy (část VI.) ze dne 23. V. 1925, č. 56/26 Sb. z. a n.

Poněvadž při interpretaci čl. 2. (1. věty) úmluvy vznikly mezi státní správou československou a rakouskou rozpory, o nichž bude v dalším pojednáno, byla s Rakouskem sjednána dodatečná úmluva ze dne 3. února 1929, kterou tyto rozpory byly u řady percipientů rozřešeny způsobem individuelním.

Ustanovení čl. 1. týká se autonomních svazků nerozdělených a spočívá na zásadě territoriality resp. služebního místa. Země, okresy a obce, jejichž území nebylo rozděleno mírovými smlouvami, budou platiti odpočivné a jiné zaopatřovací požitky svým vlastním veřejným zaměstnancům a učitelům, kteří se podle mírových smluv stali příslušníky jiného smluvního státu, a to v téže výši a podle těchže předpisů jako ostatním pensionovaným zaměstnancům, kteří se stali příslušníky státu, v němž jsou zmíněné autonomní svazky. Totéž platí pro zaměstnance, kteří ztratili své místo jedině v důsledku nabytí nového státního občanství podle mírových smluv, pokud nebyli převzati do některé veřejné služby jako zaměstnanci státní nebo zemští nebo okresní nebo obecní na území státu, jehož státního občanství nabyli.

Článek 2. týká se autonomních svazků rozdělených v důsledku mírových smluv a spočívá jednak na zásadě státního občanství (první věta), jednak na zásadě služebního místa (druhá věta). Placení pensijních (zaopatřovacích) požitků převezme totiž správa části obvodu, ke které pensista náleží v důsledku nabytí státního občanství podle mírových smluv. Nabyl-li však pensista státního občanství třetího státu, t. j. jiné smluvní strany nežli té, ke které připadly části obvodů, připadne břímě odpočivných požitků té části obvodu, ve které oprávněná, osoba vysloužila největší počet služebních let při výměře odpočivného započitatelných, vyjímaje zvláštní dohody, které by placení zjednodušovaly vzájemným vyrovnáním.

Článek 3. vyhrazuje přiměřenou úpravu pro případ, že by při provedení čl. 2. vzniklo správě některé z obou částí rozděleného obvodu větší břímě nežli je poměrný podíl na veřejných dluzích stanovený podle čl. 204 mírové smlouvy St. Germainské; k takovémuto přetížení mělo býti přihlédnuto při konečném rozdělení břemen připadajících zatížené části rozděleného správního obvodu. Tento korrektiv není ovšem dnes již praktickým, ježto reparační komise rozdělení břemen podle čl. 204 St. Germ. již provedla, při čemž na Vitorazsko a Valčicko připadly jen nepatrné zlomky (0294% resp. 00118%) dolnorakouských dluhů zemských.

Článek 4. prohlašuje za vzájemně vyrovnané (kompensované) platby učiněné po 3. listopadu 1918 jiným úřadem (autonomním svazkem) nežli tím, který podle ustanovení této úmluvy bude k tomu zavázán. Mimo to konstatuje, že případné úmluvy, které o tomto předmětu mezi jednotlivými smluvními státy již byly nebo ještě budou sjednány, nejsou touto úmluvou dotčeny.

Článek 5. obsahuje obvyklá ustanovení ratifikační. Úmluva má se státi účinnou teprve v den složení poslední ratifikace. Toto poslední ustanovení je však rovněž pozměněno shora zmíněnou dodatečnou úmluvou.

Až dosud ratifikaci složilo Rakousko, Rumunsko a Italie.

Shora zmíněný rozpor o interpretaci 1. věty článku 2. (věta 2. není sporná) vznikl z různého nazírání na význam slov: "Placení bude převzato správou části obvodu, ke které pensista náleží..." V poměru mezi Československem a Rakouskem týká se toto ustanovení území Vitorazska a Valčicka, odděleného od Dolních Rakous. S československé strany byl hájen výklad slovný, podle něhož by pro převzetí do československé pense přicházeli v úvahu pouze percipienti z obvodu býv. Dolních Rakous, kteří "v důsledku nabytí státního občanství československého podle mírových smluv náleží "k územním úsekům" ("částem obvodu") Vitorazska nebo Valčicka, t. j. jejichž státní příslušnost spočívá na domovském právu na území Vitorazska a Valčicka."

Naproti tomu byl se strany rakouské hájen názor, že v úvahu přicházejí, percipienti z obvodu býv. Rakous i tehdy, stali-li se československými státními příslušníky na základě domovského práva nabytého na území československém m i m o území Vitorazska a Valčicka, na příklad v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a j.

Pro tyto rozpory bylo předložení úmluvy k ústavnímu schválení odsunuto až do jejich odstranění. Písemná jednání nevedla dlouho k cíli. Konečně v r. 1928 dospělo se k dohodě, že budou případy, o které jde, vyřešeny individuelně, aniž by se obě strany dotkly svých různých stanovisek o výkladu čl. 2.

Na této základně došlo dne 28. ledna 1929 k ústnímu jednání ve Vídni, jež skončilo podpisem shora zmíněné dodatečné úmluvy ze dni 3. února 1929.

Osoby, celkem asi 70, o něž tu šlo, byly individuelně rozděleny ve dvě stejně početné skupiny: československou (seznam A) a rakouskou (seznam B): Do seznamu A byly především pojaty osoby vyhovující podmínkám článku 2. (1. věta) úmluvy podle shora zmíněné interpretace československé a potom, až do celkového počtu 35, hlavně učitelky, kterým se již československá pense prozatímně vyplácí, nebo které v Československu bydlí nebo mají k němu jiné vztahy a které podle předložených dokladů mají československou státní příslušnost, jež byla ještě podrobena dodatečnému přezkoumání. Podle výsledků tohoto přezkoumání jsou všecky osoby v seznamu A uvedené čsl. státními příslušníky.

Zbývajících 35 osob bylo pojato do rakouského seznamu B, kde jsou vedle příslušníků rakouských i některé osoby mající československou státní příslušnost s domovskou příslušností mimo území Vitorazska a Valčicka.

Podle čl. I. dodatečné úmluvy budou pense osob uvedených v seznamu A placeny příslušnými korporacemi československými a pense osob uvedených v seznamu B příslušnými korporacemi rakouskými.

Vedle státní příslušnosti k jedné z obou smluvních stran je další podmínkou, že placení pensí neodporují platné vnitrostátní předpisy.

Ustanovení 2, věty čl. II. není touto dodatečnou úmluvou dotčeno.

Článek II. rozšiřuje kompensaci obsaženou v čl. 4., odst. 1. úmluvy na všecky pensijní platby provedené až do konce měsíce, ve kterém úmluva a dodatečná úmluva stanou se účinnými. Nebudou se však vraceti náhrady až do tohoto dne snad již provedené.

Článek III. pozměňuje ustanovení čl. 5., odst. 4. úmluvy ze dne 30. listopadu 1923 v poměru mezi Československem a Rakouskem stane se tato multilaterální úmluva účinnou bilaterálně složením ratifikačních listin těmito dvěma státy.

Článek IV. pak stanoví, že dodatečná úmluva stane se účinnou zároveň se zmíněnou úmluvou.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby návrh byl projednán a schválen současně s osnovou zákona o provedení obou úmluv a aby byl přikázán v poslanecké sněmovně i v senátě výboru ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému s tím, aby tyto výbory o něm podaly zprávu vždy ve lhůtách pokud možno krátkých. Toto urychlení odůvodňuje se zájmem percipientů, aby s definitivní výplatou zastavených pensijních požitků se co nejdříve započalo.

V Praze, dne 24. ledna 1930.

CONVENTION

ENTRE L'AUTRICHE, L'ITALIE, LA ROUMANIE,

LE ROYAUME DES SERBES, CROATES ET SLOVÈNES

ET LA TCHÉCOSLOVAQUIE

CONCERNANT LE RÈGLEMENT DES PENSIONS

PROVINCIALES, COMMUNALES ET DISTRICTS.

Convention

entre l'Autriche, l'Italie, la Roumanie, le Royaume des Serbes, Croates et Slovènes et la Tchécoslovaquie concernant le règlement des pensions provinciales, communales et

districts;

voulant conclure une convention à cet effet; les Hautes Parties Contractantes ont nommé pour leurs plénipotentiaires:

Le Président Fédéral de la République d'Autriche:

M. le docteur Victor Kienböck,

Ministre fédéral des finances;

Sa Majesté le Roi d'Italie:

M. Antonio Chiaramonte Bordonaro,

Envoyé Extraordinaire et Ministre Plénipotentiaire;

Sa Majesté le Roi de Roumanie:

M. J. Nistor,

Ministre d'Etat;

Sa Majesté le Roi des Serbes,

Croates et Slovènes:

M. Ivan Roupnik,

docteur en droit et Conseiller Supérieur des Finances,

et

Milan Cvetnitch,

Révident Supérieur des Chemins de Fer d'Etat;

Le Président de la. République

Tchécoslovaque:

M. le docteur Bohumil Vlasák,

premier chef de section au ministère des finances;

lesquels, ayant déposé leurs pleins pouvoirs. reconnus en bonne et due forme, ont convenu de-ce qui suit:

Article 1er.

Les pays, districts et communes de l'ancien Empire d'Autriche qui se trouvent entièrement sur le territoire d'un des Etats Contractants respectivement les successeurs légaux desdits corps moraux, confèreront et payeront les pensions et les autres allocations de retraite prévues par les règlements relatifs à leurs propres fonctionnaires et instituteurs publiques qui seraient devenus ressortissants d'une autre Partie Contractante en vertu des Traités de Paix dans le même montant et selon les mêmes normes que.pour les fonctionnaires pensionnés dévenus ressortissants de l'Etat où sont sis les susdits corps moraux. Cela s'appliquera également aux fonctionnaires qui perdraient leur place seulement à la suite de l'acquisition d'une nouvelle nationalité par effet des Traités de Paix, en tant qu'ils n'auraient pas été admis à un service publique comme fonctionnaire soit d'état, soit provincial, soit de district, soit communal dans le territoire de l'état, dont ils ont acquis la nationalité.

Article 2.

Le paiement des pensions et des autres.allocations de retraite dans les circonscriptions des pays, districts et communes divisées par suite des Traités de Paix, sera mis à la charge de l'administration de la Partie de la circonscription à laquelle le pensionné appartient à la suite de l'acquisition de la nationalité par effet des Traités de Paix. Si le pensionné avait acquis la nationalité d'une autre Partie Contractante que celle à laquelle sont revenues les parties de circonscriptions, la charge de la pension incombe à la partie de la circonscription dans laquelle l'ayant droit a fait service pendant le plus grand nombre d'années de service à calculer pour la fixation de la pension, sauf des accords particuliers tendants a simplifier les payements par voie de compensation mutuelle.

Article 3.

Au cas où par l'application de la disposition (article) précédente, résulterait pour l'administration d'une des deux parties de la circonscription divisée une imposition supérieure à la quote-part proportionnelle qui, sur base de l'article 204 du Traité de St. Germain, sera fixée pour les dettes publiques, on tiendra compte de cette surimposition dans la répartition définitive des charges revenant. à ladite partie de la circonscription administrative divisée.

Article 4.

Au cas où, aprês le 3 Novembre 1918, des pensions de ce genre seraient payées par uneautre autorité que celle compétente d'après ce qui précède, ces paiements entre les Parties Contractantes respectivement entre les corps moraux respectifs seront considérés comme réciproquement compensés.

La présente convention ne porte nulle atteinte aux conventions déjà passées ou à passer entre les différentes Parties Contractantes.

Article 5.

Cette Convention sera ratifiée le plus tôt possible.

Chaque Etat adressera sa ratification au Gouvernement autrichien, par le soin duquel il en sera donné avis à tous les autres Etats signataires.

Les ratifications restée ont déposées dans les archives du Gouvernement autrichien. La présente Convention entrera en vigueur après ratification de toutes les Hautes Parties Contractantes, à la date de la déposition de la dernière ratification.

En foi de quoi, les plénipotentiaires susnommés ont signé la présente Convention.

Fait à Vienne, le trente Novembre milleneuf cent vingt trois en un seul exemplaire français qui restera déposé dans les archives du Gouvernement d'Autriche et dont les expéditions authentiques seront remises à chacun des Etats signataires.

Pour

L'Autriche

Dr KIENBÖCK m. p.

l'Italie

1. CH. BORDONARO m. p.
2. La Roumanie:

Vu le protocole du 30 Novembre 1923 annexé au projet de Convention entre l'Autriche, l'Italie, la Pologne, la Roumanie, le Royaume des Serbes; Croates et Slovènes et la Tchécoslovaquie, concernant le règlement de diverses catégories de pensions, ainsi qu'au projet de- Convention entre l'Autriche, l'Italie, la Roumanie, le Royaume des Serbes, Croates et Slovènes et la Tchécoslovaquie, concernant le règlement des pensions provinciales, communales et dés districts, le soussigné J. Nistor, Ministre d'Etat, déclare signer et signe ces deux textes de Conventions, en précisant, que les Conventions ne pourront constituer

aucune entrave pour le Gouvernement Royal Roumain d'établir par sa législation intérieure les conditions à remplir par les requérants pour pouvoir prétendre la reconnaissance d'un droit à la pension ainsi le quantum de la pension à servir.

Le 26 Juillet 1924.

NISTOR m. p.