Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 74.

Podepsaní navrhují:

Senát račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 2 zní následovně:

Stavitelský mistr jest oprávněn pozemní stavby a jiné příbuzné stavby prováděti. V místech vyňatých i nevyňatých stavitelský mistr při provádění staveb, vzhledem k pracím spadajícím do oboru mistra tesařského, kamenického a studnařského, jest povinen užívati živnostníků k těmto pracím oprávněných a může shora řečené práce prováděti sám toliko tenkráte, jestliže nabyl náležité koncese pro příslušnou živnost (§ 8). Co se týče oněch prací, které náležejí do rozsahu oprávněnosti některé koncesované neb řemeslné živností, které užívá při stavbě, stavitelský mistr má užívati bez výjimky živnostníků, k těmto pracím oprávněných.

Celý zákon o stavebních živnostech jest již pro náš pokrok v technice a vnitřní poměry zastaralý. Již od roku 1922 pracují zájmové korporace na novelisaci tohoto, ale doposud se nepřikročilo k této novelisaci. Proto podepsaní podávají tento návrh na změnu nejdůležitější pro tuto dobu, než bude provedena všeobecná novelisace celého zákona a to § 2, který nejvíce poškozuje jednotlivé stavební odbory a který zní:

Stavitelský mistr jest oprávněn pozemní a jiné příbuzné stavby spojením prací rozličných živností (§ 1) říditi a svým vlastním pomocným personálem prováděti. V oněch však místech, která od ministerstva věcí vnitrných ve shodě s obchodním ministeriem s přesvědčením zemského výboru budou prohlášena za vyjatá, stavitelský mistr při provádění staveb, vzhledem k oněm pracím, které spadají do oboru tesařských, kamenických a studnařských mistrů užívati má živnostníků ku příslušným pracím oprávněných a může shora řečené práce toliko tenkráte sám prováděti, jestliže nabyl náležité koncese pro příslušnou živnost (§ 8).

Co se týče oněch prací, které náležejí do rozsahu oprávněnosti některé koncesované nebo řemeslné živnosti, které užívá se při stavbě (truhlářů, zámečníků, sklenářů, natěračů, klempířů atd.) stavitelský mistr užívati má bez výjimky živnostníků k těmto pracím oprávněných.

Při projednávání tohoto původního zákona v roce 1893 bylo zákonodárci bráno v úvahu, že není ve všech oblastech různých zemí dostatek vyškolených koncesovaných živnostníků. Proto v prvním odst. § 2 byla dána možnost stavitelským mistrům v místech nevyjatých stavby svým vlastním pomocným personálem prováděti, aby stavební ruch nebyl brzděn.

Postupem doby se poměry měnily zejména po převratě u nás. Průmyslové školy vydávají každým rokem mnoho vyškolených lidí pro různé odbory, takže již není nedostatek kvalifikovaných živnostníků, nýbrž se již pociťuje nadbytek, proto měl již dávno tento § býti změněn. Změnil se i postup u stavitelských mistrů. Jestliže v bývalém mocnářství rakouském panovala norma, že stavitel prováděl veškeré spojené práce koncesované i řemeslné svým vlastním pomocným personálem jen na své stavbě, jak bylo zákonodárci míněno, změnilo se v opak. Stavitelský mistr přijímal práce jiných odborů a děje se tak dosud ve zvýšené míře, která mu dle oprávnění nepřináleží a která jiné odbory poškozuje. Nejvíce jest poškozen obor mistra tesařského, kde stavitelé přijímají práce tesařské, kde oferují na práce tesařské čistě samostatně, které nejsou spojeny se stavbou. Toto se děje též u prací kamenických, studnařských i různě řemeslných.

Stavitelští mistři se nespokojili jen tím, že zasahují do všech stavebních odborů, ale i přivlastňují si již výhradně práva druhých koncesovaných živnostníků zakládáním tesařských závodů, držením tesařských učňů, což jest proti zákonu, jelikož jen oprávněný živnostník může vyučiti učně dle znění živnostenského řádu.

Není třeba uváděti škodlivost tohoto stavu s hlediska výchovy mládeže pro budoucnost.

I v oboru stavitelských mistrů se tento neudržitelný stav těžce nese. Těmito poměry byly vytvořeny dvě složky stavitelských mistrů. Jedna s větším, jedna s menším oprávněním. Ve vyjmutých místech stavitelský mistr nesmí žádné práce ať řemeslné neb koncesované prováděti sám, ačkoliv se od něho požaduje větší praktická i teoretická znalost, jelikož pracuje ve velkých městech a na velkých objektech. V nevyjmutých místech, totiž na venkově může stavitel dle tohoto zákona všechny práce prováděti sám na svá vlastní stavbě a není od něho požadováno tolik, jako od stavitelů městských.

Z toho jest vidno, že jest to stav neudržitelný, že musí býti vymezen obor působnosti a vyplývá z toho, že titul mistra stavitelského nemůže a nesmí zasahovati do oprávnění titulu mistra tesařského, kamenického, studnařského atd., jak v zákoně jest vyznačeno.

Tento neudržitelný stav není nepříjemný jen pro stavební odbory. Jest ještě nepříjemnějším pro úřady samy. Úřady mají míti dozor na správné dodržování zákonů, ale je-li zákon nejasný a vykládá-li tento každá úřední instance jinak, nastává chaos a trpí tím i autorita státní. Ministerstvo obchodu, které zná prakticky poměry ve stavebních živnostech, vyslalo nařízení (27./XII. 1925 čís. 62260, 27./II. 1925 čís. 5436) a různé jiné výnosy, jak od správ politických úřadů tak také zemských, že stavitel není oprávněn tesařské práce prováděti, nýbrž jako ukončující na svých stavbách. Zemská správa na Moravě vydala oběžník všem okresním politickým správám a všem městským radám, že stavitel není oprávněn práce tesařské prováděti, jen k dokončení své stavby.

Také jsou dle tohoto stavu různé výnosy nejvyššího správního soudu ze dne 15./XII. 1915 čís. 7886 Budw. 11160 A a ze dne 15./II. 1927. Tyto dva nálezy praví, že stavitel smí práce tesařské prováděti ve spojení s pracemi technickými, tedy na svých stavbách, ale nesmí přijímati převážně větší práce tesařské samostatně k provozování. Poslední výnos Nejvyššího správního soudu ze dne 19./III. 1929 čís. 12775 rozhodl opětně ve prospěch stavitelského mistra, že tento smí veškeré práce prováděti.

Tento poslední výnos Nejvyššího správního soudu, který na podkladě právnickém učinil rozhodnutí nedívaje se na praktickou stránku podstaty věci, nás přesvědčil, že jest nutno okamžitě učiniti kroky, aby zákon byl jasný a aby nebylo pochyby o působnosti. Jest to nutno z tohoto důvodu, že poslední dobou jsou úřady zaplavovány stížnostmi na fušerství a že tyto úřady nejsou s to spisy včas vyřizovati. Také stavitelští mistři následkem tohoto výnosu ostentativně provádějí veškeré práce do jejich oboru nespadající. Jest ještě jeden vážný důvod pro změnu poměrů. Dnešní produktivita podmiňuje vyškolené dělníky, což ale v oboru tesařském upadá. Pracuje-li dělník u stavitele, nemůže si osvojiti odbornou znalost jako u mistra tesařského. To vše bylo uváděno při sdělávání kolektivních smluv s dělnictvem, že nemohlo býti docíleno jednotných mezd pro tesařské dělnictvo z toho důvodu, že pracují v různých odvětvích. Sami zástupci dělnictva uznávají, že zákon musí býti změněn na jedné straně, aby se docílilo utvoření jednotné kolektivní smlouvy pro různé odbory dělnické, na druhé straně pro klid mezí různými stavebními odbory.

Prvním odst. navrženého § 2 se vymezuje působnost mistra stavitelského a zamezuje zasahování do oboru druhého, což jest zejména vyznačeno v odstavci druhém. V prvním odstavci § 2 stávajícího zákona se odstraňuje >říditi a svým vlastním pomocným personálem prováděti.< Tento >pomocný personál< znamená, že stavitelský mistr mohl použíti na svých stavbách všech dělníků různých řemesel i koncesovaných na úkor všech živnostníků, ale nejen na svých stavbách i na specielních přacích jiných odborů, které přijímal do provozování a na které oferoval, což mu ale dle oprávnění nepřináleželo. Proto touto částečnou novelisací, docílí se okamžitě uklidnění ve stavebních odborech. Jest ale nutno, aby min. obchodu podalo návrhy který má již vypracovaný na celkovou novelisaci zákona o stavebních živnostech. Tento urychleně podalo poslanecké sněmovně a senátu k projednání.

V Praze dne 28. ledna 1930.