Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 75.

Naše zemědělství nachází se v nebývalé výrobní a odbytové a možno říci přímo existenční krisi. Nenastane-li rychlé zlepšení a nepostará-li se vláda co nejrychleji o nápravu, pak jdeme vstříc vážným dobám a přímo národohospodářským otřesům. Zemědělci vyčerpali již svoje úspory, nemohou dostati dnes potřebného úvěru, stejně tak jako nemohou prodati svoje zásoby. Nezbude jim, než aby od formy intensivního hospodaření přešli k hospodaření extensivnímu, to znamená propuštění velké části dělnictva, které bude hledati svoji obživu v jiných výrobních odvětvích, jmenovitě v průmyslu, zvýší počet nezaměstnaných a zvýšenou nabídkou práce zhorší postavení průmyslového dělnictva.

Zemědělská krise je dnes takového rázu, že ohrožuje celé naše národní hospodářství, neboť na prosperitě zemědělství závisí přímo více jak polovina našeho obyvatelstva a nepřímo jistě i dalších zbývajících 45%, neboť naši zemědělci jsou nejpodstatnější součástkou našeho domácího trhu. Klesne-li koupěschopnost našich zemědělců, je znehodnocen význam domácího trhu a přece snad všechna odvětví průmyslová musí počítati v prvé řadě právě s tímto trhem, neboť je pro ně nejjistější, mohou do něho vnikati bez jakýchkoliv celních překážek a ve většině případů jedině domácí trh umožňuje našemu průmyslu export. V minulém roce byli jsme často znepokojeni zprávami, že ten který měsíc měli jsme pasivní obchodní bilanci. Pro náš stát a celé jeho národní hospodářství a všechno jeho obyvatelstvo jest naprostou nutností, aby naše platební a obchodní bilance byla pří nejmenším alespoň v rovnováze, neboť jako dosud většina evropských států nemáme naši korunu plně podloženu zlatem, nesnesli bychom po dlouhou dobu pasivní obchodní a platební bilanci a nikdo za tohoto stavu neudržel by kurs naší koruny a tak ohroženy by byly všechny oběti, které naše obyvatelstvo, ať již ve formě dávky z majetku, neb ve formě vysokých daní přineslo právě k zajištění naší valuty. A tu jak se zdá nebudeme s to jako dosud, abychom docílili přebytky neb alespoň rovnováhu v obchodní a platební bilanci stupňováním vývozu, ale podobně jako druhé státy musíme zachrániti tuto rovnováhu omezováním zbytečného dovozu. A tu jestliže který dovoz je zbytečný, tedy je to dovoz obilí a mouky.

Všechny tyto důvody mluví, aby k řešení zemědělské krise a s ní spojené krise našeho mlynářství bylo přikročeno ihned. Podepsaní mají za to, že jedna z nejistějších cest je zvýšení celní ochrany a úprava dovozních listů tak, jak navrhují v jiném současně dnes podaném návrhu, protože zvýšením cel vyrovnány by byly rozdíly mezi výrobními náklady, které má naše zemědělství a mlynářství a mezi těmi, které má zemědělství a mlynářství států k nám dovážejících. Napravena byla by také ta nespravedlnost, že máme nejnižší cla na obilí a mlýnské výrobky v celé střední Evropě, daleko nižší než má průmyslové Německo, Francie, Italie atd. Je omylem domnívati se, že vyhovění těmto požadavkům celním je nějakým darem pro naše mlynářství a zemědělství, nezvýšená cla dává stát vlastně sám sobě, nebo jen tak může od našeho zemědělství a mlynářství žádati, aby jako až dosud plnily své povinnosti daňové, sociální atd. Bohužel však přes naše protesty a naše varování, zavázali jsme se obchodní smlouvě s královstvím maďarským, že po dobu trvání této smlouvy, nezvýšíme celou řadu cel na artikly, kde právě zemědělství co nejnutněji potřebuje zvýšení cel. I když předpokládáme, že naše vláda co nerychleji bude jednati o odstranění tohoto nedostatku této obchodní smlouvy a že i u druhé smluvní strany bude pochopení pro národohospodářské potřeby našeho státu a ochota k jednání, přece jen může trvati delší čas, než jednání mělo by positivního výsledku a zvýšená cla by vstoupila v platnost. Naše zemědělství a mlynářství potřebuje však pomoci ihned a každý den zdržení znamená podstatné zhoršení hospodářské a finanční situace našeho zemědělství a mlynářství a proto žádáme opatření, která vláda může provésti ihned, při tom však co nejvíce zdůrazňujeme, že k vyslovení těchto přání neznamená ani v nejmenším, že opouštěli bychom od kardinálního požadavku zvýšení cel a úpravy dovozních listů a ostatních opatření uvedených v našem návrhu o změně celního sazebníku.

Vláda může okamžitě zavésti mlecí povinnost mlýnů ku přednostnímu semílání pšenice a žita domácího původu a stejnou povinnost míchání dovezených mouk s domácími ve stejném poměru. Mlecí povinnost mlýnů ku přednostnímu semílání žita a pšenice domácího původu dle obdobné úpravy v Německu sama o sobě nepřinesla by oživení trhu a zvýšení koupěschopnosti našich mlýnů a tím také zvýšení odbytu domácího obilí, protože nemohla by míti praktických výsledků, neboť dle statistických dat je poměr mezi semletou pšenicí domácí a cizí v období od 1. srpna 1928 do 1. srpna 1929 asi následující:

Sklizeň domácí pšenice ozimé (žeň 1928).... 132.828 vag.

Sklizeň domácí pšenice jarní (žeň 1928)....... 7.332 >

celkem................................ 140.160 vag.

Od toho nutno odečísti potřebu pro osev asi... 14.000 >

Zbývá tudíž pro konsum...................126.150 vag.

Dovoz cizí pšenice činil v téže době 22.366 vagonů. Dle toho bylo u nás semleto pouze 18% cizí pšenice. Jedině spojení mlecí povinností s povinností míchání dovezené mouky s moukou domácí a z toho logicky vyplývající zákaz prodeje a uvádění do obchodu nemíchané mouky cizí mělo by význam jak pro naše mlynářství a zemědělství, tak i blahodárné účinky pro konsum. Byl by tím zvýšen odbyt domácí mouky, tím také koupěschopnost a poptávka po domácím obilí. Zdůrazňujeme, že toto opatření mělo by i výchovný vliv pro náš konsum, který poznal by, že domácí mouky z našeho obílí jsou stejně dobré, jako mouky dovážené.

U nás bohužel nemáme naše konsumenty alespoň v ohledu nákupu zemědělských produktů a mouky tak vychovány jako v jiných státech, kde následkem náležité propagace a výchovy dávají konsumenti vždy přednost výrobkům domácím před cizími. V cizině kladou velkou váhu na to, aby tímto způsobem byl podepřen odbyt domácího zboží. Každý Angličan je již tak vychován, že nejenom doma chce zboží se značkou >Made in England< vyrobeno v Anglii, ale že takovéto zboží žádá i v cizině, ať již léčí se v Karlových Varech nebo provozuje zimní sporty ve Švýcarsku. U nás dává se bohužel přednost cizí mouce, ať již maďarské nebo kanadské, i když je třeba o 1.- Kč na kg dražší. Právě v poslední době byli jsme svědky, jak jmenovitě denní listy stran, které o sobě tvrdí, že jsou ochránci konsumentů, stále dokazují, že ani naši pekaři, ani hospodyně neobejdou se bez cizí mouky. Zde vyloženými nepravdami pracuje se proti domácím výrobkům na podporu cizího dovozu. Vždyť pekaři obešli se před válkou bez americké mouky a vidíme, že se obejdou bez ní ve Francii a v Německu, kteréžto země dováží nepatrně cizí mouky a Německo má daleko horší domácí pšenice, než jsou naše. Venkovské zemědělské obyvatelstvo spotřebuje mouku pouze z domácího obilí a nikdo nemůže tvrdit, že výrobky venkovských hospodyň jsou horší, než městských. Tedy nucené míchání cizí mouky s moukou domácí nepoškodilo by konsumenty, nesnížilo by jakost mouk a naopak prospělo by naším konsumentům, a to hned dvojím směrem s zvýšený odbyt mouky přispěl by ke zvýšení zaměstnanosti našich mlýnů a tím k levnější výrobě a pak domácí mouky jsou levnější, než mouky cizí. Stojí-li uherská mouka v prodejích na pekaře a obchodníky - detailisty průměrně 3.40 Kč, americká 3.90 Kč za 1 kg, je cena stejně vymleté a stejně kvalitní mouky českého původu 2.80 Kč.

Tedy není zde možno mluviti o ochraně konsumentů v tom, že dovolí se dovážet cizí mouka, když se za ní platí vyšší ceny. Upozorňujeme, že dovezli jsme nejvíce mouky v celé Evropě, neboť dovážíme na jednoho obyvatele 15 kg mouky ročně, co Anglie dováží 18,4 a průmyslové Německo jenom 0,7 kg. I v absolutních číslech dovezli jsme více, než Německo a sice proti německému dovozu 4.400 vagonů mouky, činil dovoz náš plných 18.000 vagonů. Míchání mouky plně se osvědčilo ve Francií.

Ve smyslu platného u nás potravinářského zákona nepřipouští se umělé bílení mouky u nás. Může býti spor mezi přívrženci aodpůrci tohoto preparování mouky, zda je účelné nebo ne, podepsaní jsou toho přesvědčení, že naše mouky nepotřebují chemického bílení. Ale jistě, že není rozdílu v názorech, že spravedlnost vyžaduje, aby v této věci postupovalo se stejně vůči domácím mlýnům, jako vůči mlýnům cizím. Dosud se tak neděje a naopak vozí se k nám tisíce vagonů mouky chemicky bílené, tedy dle našich platných zákonů falšované. Zde musíme vysloviti podiv, že naše úřady jmenovitě ministerstvo zásobování v této věcí dosud neučinily nic na ochranu našich konsumentů. A přece kontrola je lehce možná a je nutno jen zjišťovat v prodeji, zda mouka odpovídá naším potravinářským předpisům a ne-li, pak trestati toto falšování potravin. Jistě že pak všichni, kteří cizí mouku prodávají, vyžadovali by od svých dodavatelů ujištění, že mouka není uměle bílená. Věc dala by se zjednodušiti tím, že kontrola prováděla by se na hranicích při dovozu mouky. Musíme míti odvahu prováděti platný zákon nejen proti svým občanům, ale proti cizím velkomlýnům.

Žádáme novou úpravu a snížení železničních tarifů na obilí a mouku při čemž považujeme za vyloučeno, aby jako až dosud při použití tak zv. přístavních a svazových tarifů cizí obílí a mouka byly dopravovány levněji, než naše. Určitě očekáváme, že zlevněné tarify pro železniční personál a konsumy nebudou používány pro dopravu cizího obilí a cizí mouky.

Máme u nás zákon, dle kterého státní dodávky mají býti vyhrazeny v prvé řadě zboží domácího původu. Žádáme, aby tento zákon prováděl se i při dodávkách obilí a mouky a rozšířen byl na veškeré veřejné ústavy a instituce, aby tak nemohly se opakovati podobné případy, jako byl onen jednoho humánního ústavu hlavního města Prahy, který při vypsání dodávky mouky v podmínkách přímo předpisoval mouku maďarskou.

Finanční zpráva musí si uvědomiti těžkou hospodářskou a finanční situaci našeho zemědělství a mlynářství a dle toho postupovati. Tam kde poplatník ve svém podniku prodělává, je těžko předpisovati a žádati na něm placení daně důchodové a výdělkové a je nutno přihlížeti k jeho finančním schopnostem i při vymáhání starších nedoplatků daňových. Máme za to, že prospělo by jak výrobním kruhům zemědělským, tak i konsumentům, kdyby na potraviny domácího původu byla zrušena daň obratová.

Stejně jako obilnářství je ve velmi těžké situaci výroba živočišná a poměry v ní budou se zhoršovat. Je třeba kromě opatření celních, jež uvádíme v druhém dnešním našem návrhu, provésti ihned omezení dovozu z Polska tím, že bude dodržován kontingent dovozní, uvedený v polské smlouvě. Pro ochranu zdravotního stavu našich chovů je nutno přísně dodržovati veterinerní opatření na hranicích i na drahách. Je třeba, aby stát přispěl k vybudování účelné organisace odbytové.

Situace našeho cukrovarství a řepařství se oproti minulým letům nejen nezlepšila, ale ještě zhoršila poklesem cen cukru na světových trzích. Je proto nutno poskytnouti další daňové úlevy, zejména snížení spotřební daně z cukru, které by také přispělo ke zvýšení domácího konsumu.

Pro ochranu našeho bramborářství, kromě zavedení cel a dovozních listů na brambory a škrob, je třeba také v zájmu odstranění těžké krise domácího průmyslu škrobařského zavésti zvláštní výrobní dávku na průmyslové zpracování kukuřice.

Pro zmírnění a překonání krise našeho chmelařství je třeba prosaditi ochranu původu našeho chmele jak na domácím trhu, tak jmenovitě i v cizině, úplně zrušiti transitní skladiště chmele a podporovati vývoz chmele do ciziny úlevami získanými v obchodních smlouvách.

Naše lnářství nachází se v dlouholeté vleklé krisi a je třeba podpořiti toto výrobní odvětví horského zemědělce kromě celní ochrany i přímými podporami družstevního a drobného průmyslu tírenského a povznésti jeho technickou výrobu, vyhraditi dodávky pro veřejné ústavy, jmenovitě vojenskou správu, nemocnice atd., jen oněm továrnám, které vyrábějí výhradně z domácí suroviny a podporovati pěstování lnu v horských oblastech účelnou akcí zvelebovací.

Naše ovocnářství, které nalézalo se na vysokém stupni, bylo neobyčejně poškozena abnormálními mrazy. Je třeba umožniti i finanční pomocí státu obnovení našich sadů a podporovati snahy po kvalitní výrobě, třídění ovoce a jeho prodeji po způsobu americkém.

Upozorňujeme znovu, že jmenovitě krisi našeho obilnářství, výroby živočišné a mlynářství je třeba řešiti rychle, rázně a s odvahou, neboť jen tak vyhneme se těžké krisi celého našeho státního hospodářství. Vyhovění těmto potřebám nepoškodí žádnou výrobu a žádnou vrstvu obyvatelstva, ale naopak umožní udržení se a další rozkvět, nejen našeho zemědělství, ale i průmyslu, živností a obchodu, zkrátka rozvinutí se celého našeho národního hospodářství, které pak bude s to splniti své daňové povinnosti vůči státu a vyhověti i mzdovým a sociálním potřebám našeho dělnictva.

Z těchto důvodů navrhují podepsaní:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby na zmírnění existenční krise našeho zemědělství a mlynářství

1. zavedla povinnost míchání cizí dovezené mouky s moukou domácí a z toho logicky vyplývající zákaz prodeje a uvádění do obchodu cizí mouky nemíchané a mlecí povinnost mlýnů ku přednostnímu semílání žitá a pšenice domácího původu.

2. Ve smyslu našeho potravinářského zákona zakázala dovoz umělé bílené mouky a stíhala prodej této mouky, podle zákona o falšování potravin.

3. Snížila železniční tarify na dopravu obilí a mouky a zamezila, aby pomocí tak zv. přístavních a svazových tarifů nebyla dopravováno cizí obilí a mouka levněji, než zboží domácí. Snížené tarify pro železniční personál a konsumy nesmějí býti používány pro dopravu cizího obilí a cizí mouky.

4. Veškeré veřejné dodávky obilí a mouky buďtež vyhrazeny jen zboží domácího původu.

5. Při ukládání a vybírání, daní budiž co nejvíce přihlíženo k zemědělské krisi a buďtež

a) příznivě vyřízeny veškeré daňové rekursy zemědělců a mlýnů a žádostí o mimořádné úlevy daňové podle zákona čís. 35 z roku 1924,

b) vzhledem k mimořádné situací a nedostatku pohotových finančních prostředků a zemědělců a mlynářů budiž upuštěno vůbec od všech exekucí pro daňové nedoplatky,

c) na starší nezaplacené daně buďtež povoleny splátky podle hospodářské situace poplatníků,

d) úroky z prodlení u dlužných daní buďtež sníženy ze 7 na 5%,

e) budiž nařízeno, aby dotazníky, jimiž poplatník má vysvětliti některé body svého přiznání, nezabíhaly do zbytečných detailů, ale soustředily se na podstatu věci a při tom byla poskytnuta dostatečná lhůta k odpovědi,

f) od daně z obratu buďtež osvobozeny dodávky a prodeje všech potravin domácího původu;

6. aby nepřipustila překročování kontingentu při dovozu vepřů z Polska nad množství uvedené v obchodní smlouvě,

7. aby nařídila přísné dodržování veterinerních opatření na hranících i drahách, aby tak chov domácích zvířat byl ochráněn před zavlečením nakažlivých chorob,

8. aby stát přispěl i finanční pomocí k vybudování účelné organisace odbytové pro dodávky a zpeněžování dobytka a zvířecích výrobků domácího původu,

9. našemu cukrovarnictví a řepařství poskytnuty buďtež další daňově úlevy, zejména snížení spotřební daně z cukru,

10. aby zavedla zvláštní výrobní dávku na průmyslové zpracování kukuřice,

11. aby zrušila transitní skladiště chmele a podporovala jeho vývoz vhodnými opatřeními v obchodních smlouvách, jmenovitě zajištění ochrany původu chmele i v cizině,

12. aby podporovala rozvoj našeho lnářství vyhrazením dodávek pro státní a veřejné ústavy oněm továrnám, které pracují výhradně z domácího lnu, a podporovala zvelebovací lnářské akce a snahy tírenského průmyslu,

13. aby finanční podporou umožnila napravení škod způsobených mrazy našemu ovocnářství a podporovala jeho snahy po kvalitní výrobě, třídění a prodeje ovoce po způsobu americkém.

V Praze, dne 15. ledna 1930.

dr Havelka, Sehnal, Pivko, Šelmec, Kroiher, Foit, dr Rozkošný, Dresler, Šimonek, Sechtr, Stržil, dr Bačinský, Olejník, Chlebounová, Fr. Novák, dr inž. Botto, Danko.