Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III.volební období.

1. zasedání.

Tisk 86.

Die Gefertigten beantragen:

Der Senat möge beschliessen:

Die Nationalversammlung der čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 47, Absatz 3 des Gesetzes wird ergänzt wie folgt:

Auf Lehrer, die nach dem 1. Jänner 1926 gemäss § 27 des Gesetzes vom 22. Dezember 1924, Nr. 286 Slg, d. G. u. Vdg. und zwar nach § 13, Absatz 3 dieses Gesetzes, zwangsweise in den dauernden Ruhestand versetzt wurden, bei dieser Versetzung jedoch bereits ihr 35. für die Pension anrechenbares Dienstjahr vollendet, oder aber ihr 60. Lebensjahr erreicht haben, beziehen sich die vorhergehenden Bestimmungen dieses Absatzes nicht. Die Dienst- und Besoldungsverhältnisse dieser Personen richten sich nach den Bestimmungen

dieses Gesetzes.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft. Mit seiner Durchführung

wird der Minister für Schulwesen und Volkskultur im Einvernehmen mit dem Finanz- und Innenminister betraut.

Das Gesetz Nr. 104 ex 1926 war mit 2. Jänner 1926 kundgemacht worden, wurde aber rückwirkend mit 1. Jänner 1926 in Kraft gesetzt.

Der § 47, Absatz 2 und 3 enthält daher Bestimmungen, betreffend solcher Verfügungen, welche in der Zeit zwischen der Wirksamkeit des Gesetzes und seiner Kundmachung getroffen wurden, ferner bezüglich derjenigen Personen, welche auf Grund des Abbaugesetzes bis zum Tage der Kundmachung, d. i. bis zum 24. Juni 1926 in den dauernden Ruhestand versetzt und entlassen wurden.

Seitens der Schulbehörden wurden in der Zeit vom 1. Jänner bis 24. Juni 1926 noch Personen in den dauernden Ruhestand versetzt und zwar teilweise aus den Motiven des Abbaugesetzes vom Jahre 1924, teils aber weil die Lehrpersonen bereits 35 anrechenbare Dienstjahre, beziehungsweise das 60. Lebensjahr vollendet hatten. Diese ausgedienten Lehrpersonen wurden nun entweder unter Berufung auf das Abbaugesetz oder aber ohne Berufung auf dieses Gesetz zur Einbringung des Pensionsgesuches aufgefordert. Diese Unterscheidung

war für die Betroffenen von den schwerwiegendsten Folgen. Diejenigen Lehrpersonen, welche nach Vollendung ihrer vollen Dienstzeit ohne Berufung auf das Abbaugesetz in der Zeit vom 1. Jänner bis 24. Juni 1926 in Pension geschickt worden waren, traten infolge der Rückdatierung der Wirksamkeit des Gesetzes in die vollen Pensionsbezúge des neuen Gehaltsgesetzes, Diejenigen aber, welche unter Berufung auf das Abbaugesetz pensioniert wurden, traten nur in die Bezüge nach dem alten Pensionsgesetze. Der Unterschied in den Ruhegenüssen dieser beiden Kategorien von Pensionisten beträgt mehrere Tausend Kronen jährlich, obgleich es sich um Personen handelt, die unter vollkommen gleichen Verhältnissen und aus gleichen Motiven in den Ruhestand versetzt worden sind.

Eine derart ungleiche und ungerechte Behandlung kann nicht Absicht des Gesetzgebers bei Fassung des § 47, Absatz 3 des Gesetzes Nr. 104 ex 1926 gewesen sein. Es kann auch nicht die Absicht des Gesetzgebers gewesen sein, es der Willkür der Exekutive zu überlassen, welche Lehrpersonen mit den neuen, und welche Lehrpersonen nach den alten Ruhegenüssen zu pensionieren waren. Da nun tatsächlich der § 47, Absatz 3 des Gesetzes Nr. 104 ex 1926 in der Praxis eine verschiedenartige Auslegung gefunden hat, da aber eine derartig ungleiche Auslegung und Anwendung des Gesetzes nicht in der Absicht des Gesetzgebers sein konnte, soll durch die beantragte Ergänzung dieser Bestimmung eine autentische Interpretation gegeben werden, durch welche die Ungleichheit und Unbilligkeit der früheren Auslegungen ausgeglichen wird.

Da durch diesen Antrag nur eine autentische Interpretation bereits bestehender gesetzlicher Bestimmungen beabsichtigt ist, entfällt ein Antrag bezüglich der finanziellen Bedeckung.

In formaler Beziehung wird beantragt, den Gesetzesantrag dem Schulausschusse und dem Verfassungsausschusse zuzuweisen.

Prag, am 30. Jänner 1930.

Dr. Feierfeil, Rovňan, Dr. Grosschmid, Böhm, Dr. Hilgenreiner, Böhr, Janček, Dr. Kovalik, Ďurčanský.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 86.

Podepsaní navrhují:

Senáte račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 47, odstavec 3 zákona doplňuje se takto:

Na učitele, kteří po 1. lednu 1826 podle §u 27 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., a to podle §u 13, odst. 3 tohoto zákona bytí nuceně přeloženi do trvalé výslužby, při tomto přeložení však již dokončili svůj 35. do pense započitatelný služební rok, anebo dosáhli 60. rok věku svého, nevztahují se předchozí ustanovení tohoto odstavce. Služební a platové poměry těchto osob řídí se podle ustanovení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřuje se ministr

školství a národní osvěty v dohodě s ministry financí a vnitra.

Zákon č. 104 z r. 1926 byl vyhlášen dnem 2. ledna 1926, avšak se zpětnou účinností dnem 1. ledna 1926.

§ 47, odst. 2 a 3, obsahuje tudíž ustanovení o takových opatřeních, která byla učiněna v době mezi účinností zákona a jeho vyhlášením, dále o těch osobách, které na základě restrikčního zákona byly do dne vyhlášení, t. j. do 24. června 1926 dány do trvalé výslužby a propuštěny.

Školské úřady daly v době od 1. ledna do 24. června 1926 ještě osoby na trvalý odpočinek, a to jednak z důvodů restrikčního zákona z roku 1924, jednak proto, že učitelé dovršili již 35 započitatelných let služebních resp. 60. rok věku. Tito vysloužilí učitelé byli nyní buď s odvoláním na restrikční zákon anebo bez odvolání na tento zákon vyzváni, aby podali žádosti o pensionování. Toto rozlišování bylo pro postižené ve svých následcích velice závažné. Ti učitelé, kteří po dovršení své plné služební doby bez odvolání na restrikční zákon byli v době od 1. ledna do 24. června 1920 posláni na odpočinek, měli následkem zpětného datování účinnosti zákona plné pensijní platy nového platového zákona. Ti však, kteří byli pensionováni s odvoláním na restrikční zákon, měli jen platy podle starého pensijního zákona. Rozdíl v odpočivných platech těchto obou kategorií pensistů činí několik tisíc korun ročně, ačkoli jde o osoby, které za úplně stejných poměrů a ze stejných důvodů byly dány na odpočinek.

Takovéto nestejné a nespravedlivé jednání nemohlo býti úmyslem zákonodárcovým při stylisaci § 47, odst. 3 zákona č. 104 z r. 1926. Nemohlo také býti úmyslem zákonodárcovým zůstaviti libovůlí exekutivy, kteří učitelé měli býti dáni do pense podle nových, a kteří učitelé podle starých odpočivných platů. Poněvadž nyní skutečně § 47, odst. 3 zákona č. 104 z r. 1926 byl v praxi různým způsobem vykládán, poněvadž však takovýto nestejný výklad a použití zákona nemohly býti úmyslem zákonodárcovým, má navržený doplněk tohoto ustanovení podati autentickou interpretaci, kterou se vyrovnává nestejnost a nespravedlnost dřívějších výkladů.

Poněvadž se tímto návrhem zamýšlí jen autentická interpretace stávajících již zákonitých ustanovení, odpadá návrh stran finanční úhrady.

V ohledu formálním se navrhuje, aby návrh zákona, přikázán byl výborům kulturnímu a ústavně-právnímu.

V Praze, dne 30. ledna 1930.

dr Feierfeil, Rovňan, dr Grosschmid, Böhm, dr Hilgenreiner, Böhr, Janček, dr Kovalik, Ďurčanský.