Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 94.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

A. § 82 živnostenského řádu ve znění zákona ze dne 8. března 1885, č. 22 ř. z. se mění a bude napříště zníti takto:

Pomocný pracovník může bez výpovědi ihned propuštěn býti v těchto případech:

a) když, uzavíraje pracovní smlouvu oklamal majitele živnosti, předloživ nepravé nebo zfalšované průkazy pracovní nebo vysvědčení aneb jej v omyl uvedl o jiném dosavadním pracovním poměru, jimž pomocný pracovník současně jest vázán;

b) když shledán byl neschopným k ujednané práci;

c) stane-li se opilcem a opětně marně byl napomínán;

d) když dopustí se krádeže, zpronevěry nebo jiného trestného skutku, který jej činí nehodným důvěry majitele živnosti;

e) když vyzradí obchodní nebo výrobní tajemství, nebo bez svolení majitele živnosti provozuje vedlejší zaměstnání, které jest na újmu jeho službám při živnosti;

f) když práce neoprávněně zanechal nebo trvale svých povinnosti zanedbává a neb ostatní pomocné pracovníky nebo domácí lidi snaží se svésti k nepořádnému životu nebo k nemravným nezákonným skutkům;

g) když dopustí se hrubé urážky na cti, tělesného poškození, nebo nebezpečného vyhrožování proti majiteli živnosti nebo proti jeho domácím lidem nebo proti ostatním pomocným pracovníkům, nebo přes předchozí výstrahu neopatrně zachází s ohněm a světlem.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedení jeho ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností.

Nutnost změny paragr. 82 živn. řádu ve znění zákona ze dne 8. března 1885, čís. 22, ř. z. byla již před lety všeobecně uznávána, čehož dokladem byl vládní návrh, předložený senátu Národního shromážděni 17. záři 1925. Vláda uznala, že předpisy jmenovaného paragrafu jsou jednak zastaralé, jednak v úplném rozporu s moderními sociálně politickými hledisky, které došly svého výrazu v četných zákonech sociálně politických.

Pomocní pracovníci, na něž se ustanovení tohoto paragrafu vztahují, žijí ve zcela jiných poměrech, nežli pomocní pracovníci v letech devadesátých, jejich úkoly a povinnosti jsou mnohem větší a komplikovanější a v důsledku toho znamenají nejenom v životě veřejném, nýbrž i ve výrobním a hospodářském procesu mnohem více, nežli zaměstnanci v době vydání živnostenského řádu.

Předpisy paragr. 82 živn. řádu, obsažené v odstavcích f), h) a i) jsou zaměstnanci pociťovány jako tvrdost a neodůvodněná příkrost, zvláště když jsou využívány i zneužívány mnohými zaměstnavateli oproti těm, kdož nezaviněným způsobem, t. j. následkem onemocnění, nejsou způsobilými ku práci déle než 4 neděle. Právě tohoto předpisu jest velmi často používáno proti nemocným dělníkům a dělnicím, kteří propouštěni jsou ze zaměstnání, byť v podniku pracovali i desetiletí.

Změna tohoto paragrafu jest také nezbytným důsledkem živnostenského zákona pro Slovensko a Podk. Rus ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., v jehož paragrafu 120, shodujícím se s paragr. 82 živn. řádu vypuštěny jsou odstavce h) a i). Jest přece nemyslitelno, aby dělnictvo v historických zemích bylo posuzováno jinak, nežli dělnictvo na Slovensku a Podk. Rusi a odporuje principům zdravé morálky, aby pro dělnictvo v zemi české a moravskoslezské platila ustanovení zákona, která pro Slovensko a Podk. Rus byla uznána za škodlivá. Konečně tuto nutnou, novými poměry a potřebami dělnictva vyvolanou změnu zákona diktují i unifikační snahy, k nimž třeba nejenom přihlížeti, nýbrž také je realisovati.

Tento návrh neznamená žádné hmotné zatížení zaměstnavatelů a jeho uskutečněním nevzniknou také státu žádné výlohy. Pro přijetí jeho mluví nejenom duch a tendence moderního sociálně-politického zákonodárství, ale také jednotliví zaměstnavatelé, kteří nikdy nevyužívají citovaných předpisů paragr. 82 živn. řádu, aby se zbavili nemocných dělníků a dělnic. S návrhem tímto má býti odčiněna křivda, která tím více jest bolestná, že jde o nemocné dělníky, kteří v době skutečně kritické jsou bez jakéhokoliv důvodu propouštěni z práce a po svém uzdravení těžko zaměstnání nalézti mohou. Zákonem tímto jde o zabránění libovůle, která v četných případech se proti nemocnému dělnictvu uplatňuje.

Tento návrh budiž přikázán výboru sociálně-politickému a živnostensko-obchodnímu.

V Praze, dne 15. ledna 1930.

Dundr, Časný, Zimák,
Habrman, Havlem, dr Farkas, Johanis, Filipínský, F. V. Krejčí, Havránek, Nentvich, Karpišková, Modráček, Ant. Novák, Kříž.