Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 108.

Die Gefertigten beantragen, der Senat wolle beschliessen:

Die Regierung wird beauftragt, die Regierungsverordnung vom 17. März 1927, Nr, 22 Slg. der Ges. u. Vdgen, über die Regelung der Dienst- und Besoldungsverhältnisse des weltlichen Pflegepersonals in den staatlichen Heilanstalten und im Allgemeinen Prager Krankenhaus in folgenden Punkten abzuänder:

§ 5, Absatz 4 hat zu lauten:

Die Anwärterzeit wird mit 3 Jahren festgesetzt.

§ 12, Absatz 2 hat zu lauten:

Die Arbeitszeit beträgt- in einer Woche 48 Stunden. Sie ist so zu verteilen, dass dem Pflegepersonal insbesondere die für die Erhaltung der eigenen Gesundheit erforderliche volle Nachtruhe ausreichend oft geboten wird.

§ 12.

Als Absatz 7 werde hinzugefügt.

Jedem Anwärter und jedem Pfleger ist eine gedruckte Hausordnung einzuhändi gen.

§ 15.

Derselbe hat zu lauten:

Dem Pflegepersonal gebührt in jedem Jahre ein, zusammenhängender Erholungsurlaub. Dieser ist zu bemessen

a) Für die Anwärter mit 14 Tagen,

b) für die Pfleger der I. bis IV. Stufe 20 Tage,

c) für die Pfleger jeder höheren Stufe mit 4 Wochen,

§ 80, Absatz 1 hat zu lauten:

Die Kündigung des Dienstverhältnisses kann vom Dienstgeber und vom Hilfspfleger vorgenommen werden. Wenn sie vom Dienstgeber vorgenommen wird, so sind dem Hilfspfleger die Gründe der Kündigung anzugeben.

Der Dienst, den das Pflegepersonal der Heilanstalten, des Allgemeinen Krankenhauses in Prag zu leisten hat, ist derartig aufreibend, dass die bisherigen Bestimmungen in den angegebenen Paragraphen nicht mehr entsprechen. Insbesondere erscheint schon deshalb die Herabsetzung der Anwärterzeit auf 3 Jahre gerechtfertigt; betreff Arbeitszeit heisst es in den bisherigen Bestimmungen einfach, dass es sich nach den Erfordernissen des Dienstes zu richten habe. Dadurch ist es geradezu zu Missbräuchen der Arbeitskraft gekommen, 10 bis 14 stündige Arbeitszeit täglich ist nicht selten; Nachtdienst oft 7 Nächte hintereinander zu 12 Stunden permanent kommt vor. Darum erkrankt das Pflegepersonal vorzeitig und häufig an den sogenannten >Berufskrankheiten<. Daraus ergibt sich auch die dringende Notwendigkeit eines ausreichenden, zusammenhängenden Urlaubes, der in den im Antrage angegebenen Ausmasse sicherlich nicht zu hoch gegriffen ist. Dass dem gekündigten Hilfspersonal der Grund der Kündigung angegeben werde, erscheint schon für die weitere Existenz desselben notwendig. Der neue Zusatz zu § 12, betreffend die Hausordnung, erweist sich deshalb notwendig, weil wiederholt Beschwerden in die Oeffentlichkeit gedrungen sind, die auf das Fehlen der Hausordnung zurückzuführen sind. In dieser Hausordnung müsste für diesen Zweck unter anderem enthalten sein: Das Pflegepersonal hat ein Anrecht auf diensthöfliche Behandlung von Seiten der Direktionsanstalt; auf ausreichende, hinlänglich abwechselnde Kost, die nur aus gesundheitlich einwandfreien Bestandteilen bereitet werden darf; auf das Vorhandensein eines Wachzimmers für den Nachtdienst; auf Kostzubesserung für den Nachtpfleger.

In formaler Hinsicht möge der Antrag dem Budgetausschuss und dem sozialpolitischen Ausschuss zugewiesen werden.

Prag, am 6. Feber 1930.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 108.

Podepsaní navrhují, senáte račiž se usnésti:

Vládě, se ukládá, aby vládní nařízení ze dne 17. března 1927, č, 22 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů světských ošetřovatelů ve státních léčebných ústavech a ve Všeobecné nemocnici v Praze změnila v těchto bodech:

odst. 4 má zníti takto:

Čekatelská doba se stanoví třemi roky.

§ 12 odst. 2 má zníti takto:

Pracovní doba činí v týdnu 48 hodin. Rozdělena budiž tak, aby ošetřovatelům obzvláště pro udržení vlastního zdraví poskytnut byl dostatečně často úplný noční klid.

§.12.

Jako odstavec 7 se připojuje:

Každému čekateli a každému ošetřovateli vydán budiž tištěný domácí řád.

§ 15.

Tento má zníti:

Ošetřovatelům přísluší každého roku nepřetržitá dovolená na zotavenou. Tato budiž vyměřena:

a) pro čekatele 14 dny,

b) pro ošetřovatele 1. až 4. stupně 20 dny,

c) pro ošetřovatele každého vyššího stupně 4 týdny.

§ 80, odst. 1 má zníti:

Služební poměr může vypověděti zaměstnavatel i pomocný ošetřovatel. Vypoví-li služební poměr zaměstnavatel, sděleny buďtež pomocnému ošetřovateli důvody výpovědi.

Služba, kterou konají ošetřovatelé v léčebných ústavech, ve Všeobecné nemocnici v Praze, je tak úmorná, že dosavadní ustanovení v uvedených paragrafech již nevyhovují. Obzvláště jeví se již z té příčiny ospravedlněným snížení čekatelské doby na 3 roky; pokud jde o pracovní dobu, paví se v dosavadních ustanoveních jednoduše, že se má říditi potřebami služby. Tím došlo přímo k zneužívání pracovní síly; 10-14 hodinová pracovní doba denní není zvláštností; vyskytuje se noční služba často 7 nocí po sobě po 12 hodinách nepřetržitě. Proto onemocňuje ošetřovatelský personál předčasně a často t. zv. nemocemi z povolání. Z toho vyplývá také naléhavá potřeba vydatné nepřetržité dovolené, která ve výměře, udané v návrhu, není zajisté vyměřena příliš vysoko. Aby se vypovězenému pomocnému personálu udával důvod ř. výpovědi, jeví se nutným již pro jeho další existenci. Nový dodatek k § 12, který se týká domácího řádu, jeví se nutným z té příčiny, že na veřejnost opětovně pronikly stížnosti, jichž příčinou je nedostatek domácího řádu. V tomto domácím řádu muselo by za tím účelem býti mezi jiným obsaženo. Ošetřovatelé mají nárok, aby ředitelství ústavu s nimi ve službě jednalo zdvořile; nárok na vydatnou, dostatečně střídanou stravu, která se smí připravovati jen ze zdravotně nezávadných součástek; nárok na místnost pro noční službu; nárok na přilepšení stravy pro nočního ošetřovatele.

V ohledu formálním přikázán budiž návrh výborům rozpočtovému a sociálně-politickému.

V Praze, dne 6. února 1930.