Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 131.

Podepsaní navrhují:

Senáte račiž se usnésti na této osnově zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ l zákona o dani z vodní síly ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n., pozměňuje se, že bude zníti takto:

§ l Z vodní síly použité k pohonu a měřené na hřídeli poháněcího zařízení dle § 2 platí se daň l hal. za l koňskou sílu (ks.-eff.) a hodinu.

Vládě se ukládá, by tuto daň snížila v tom poměru, v jakém bude snižována dávka uhelná a zrušila jí úplně, jakmile bude zrušena dávka uhelná.

§ 2.

Odstavec 1. § 9 téhož zákona pozměňuje se, že bude zníti takto:

1.) Vodní síla, jejíž effektivní výkon je menší než 5 ks. eff.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1930 a provede jej ministr financí po dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem zemědělství.

Zákon o dani z vodní síly ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n. zaveden byl - jak výslovně příslušná zpráva důvodová uvádí - jako protiváha dávky uhelné, zavedené zákonem ze dne 9. dubna 1920. Daň byla konstruována tak, že se platilo za skutečné využití vodní síly v hodinových koňských silách a měla mimo jiné i podle očekávání důvodové zprávy přispěti k opatření podkladů pro evidencí a vybudování katastru vodních sil.

Zdaňovací sazba i když připustíme, že byla přiměřená při zavedení daně a odpovídala sazbám dávky uhelné stala se během doby nepřiměřeně vysokou, neboť dávka uhelná klesla automaticky snížením cen uhlí a nad to byla ještě snížena z původních 43% z ceny uhlí vybíraných dle zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 Sb. z. a n. na 10% u horších druhů uhlí na pouhých 7% dle zákona z 21. prosince 1923, čís. l Sb. z. a n. z roku 1924.

Klesla tedy na méně než ¹/₄ původní procentuelní výše a přihlížíme-li k poklesu cen uhlí je dnes daň uhelná alespoň 8krát nižší než původní dle zákona z r. 1920. Naproti tomu daň z| vodní síly snížena dosud z původních 8 hal. na 5 hal. za l ks. eff. a hodinu a je dnes vlastně vyšší, než v době svého zavedení v r. 1921, neboť valutní i vnitřní hodnota dnešních 5 hal. daleko převyšuje sazbu 8 hal. v r. 1920.

Z uvedeného jasně plyne, že majitelům vodních děl děje se křivda a že dnešní daň z vodní síly zatěžuje je v daleko větší míře, než daň uhelná obdobné závody na kalorický pohon, a skutečně v hospodářském životě vidíme, že závody zařízené a odkázané na vodní sílu nejsou s to snésti konkurenci podniků parních, jmenovitě v mlynářství. Nesmíme zapomínati, že závody na pohon vodní sílou mají celou řadu přirozených nevýhod, tak na příklad: Zakladatel vodního mlýna musel postaviti mlýn tam, kde byla vodní síla v údolí řeky často daleko od dráhy a silnice a doprava zboží vyžaduje zde velikých nákladů, naproti tomu parní mlýn postaven byl u dráhy a na místech odbytu. Vodní mlýn trpí nestálostí vodní síly, neboť všechny naše řeky mají velmi nestálou vodu a nemůže mlíti často právě v období, kdy měl by nejvíce práce a obchodů. Na druhé straně často povodně působí mu veliké škody. Takovýchto nevýhod však parní mlýn nemá.

Paušalování daně z vodní síly provedené v 90% případů nepřineslo poplatníkům úlevy finančního rázu, naopak; paušály jsou vysoké a musí se platiti i tehdy, kdy příroda znemožní využíti vodní síly: Jako na př.: kdy mrazy loni zamezily využití vodní síly v některých případech až po 3 měsíce, stejně tak jako neobyčejné sucho loni v letě.

V celém našem daňovém systému je použito správné zásady, že finančně slabším usnadňuje se daňové břemeno nižší daňovou sazbou: jen u daně z vodní síly je tomu naopak. Malé a střední vodní mlýny jsou daní zatíženy daleko více, než parní velkomlýny.

Všechny tyto důvody mluví pro spravedlivou úpravu dosavadního zákona o daní z vod ní síly a to tak, aby opětně dosažena byla a na příště zachována úměrnost mezi touto daní a daní uhelnou, aby závody na parní i vodní pohon byly daňově stejně zatíženy. K tomu cílí směřuje náš návrh.

Zmenšení státních financí v důsledku tohoto návrhu bude jen zdánlivé a přechodné. Zdánlivé proto, že za nynějšího stavu nevydržely by podniky na vodní pohon konkurenci závodů na pohon parní, zanikly by, jak vidíme na př. v mlynářství, kde ročně zaniká více jak 125 vodních mlýnů a žádný parní a pak by výnos daně určitě klesal a na druhé straně event. pokles bude jen přechodný: nižší sazba umožní větší využití vodní síly a tak z velké části vyrovná se pokles způsobený snížením sazby.

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Kroiher, Vraný, Olejník, dr Bačinský, Sáblík, Danko, Sehnal, Sechtr, dr Havelka, Ušák, dr Rozkošný, Hrubý, Pivko, Šelmec, Stržil, Dresler, Šimonek.