Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 138.

Der § 199 des Gesetzes vom 21. Feber 1929, S. d. G. u. V. Nr. 26, betreffend die Pensionsversicherung der Privatangestellten in höheren Diensten, beauftragt den Minister für soziale Fürsorge, das Gesetz 26/1929 im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern durchzuführen.

Obzwar dieses Gesetz bereits durch 11 Monate in Wirksamkeit steht, fehlt noch immer die Durchführungsverordnung zu ihm. Es ist fast selbstverständliclh, daß das Pensionsversicherungsgesetz, das ein so unendlich wichtiges und ausgedehntes Gebiet der sozialen Fürsorge regeln soll, unmöglich alle auftauchenden Fragen klären kann. Sehr viele Zweifelsfragen müssen durch die Durchführungsverordnung beantwortet werden. Zu allen bisher bestandenen Pensionsversicherungsgesetzen sind deshalb auch rechtzeitig Durchführungsverordnungen erschienen, so auch zum Gesetze vom 5. Feber 1920, S. d. u. V. Nr. 89. Dieses Gesetz hat am 1. Juli 1920 Wirksamkeit erlangt und die Durchführungsverordnung war am 31. Dezember 1920 kundgemacht worden.

Das Gesetz 26/1929 läßt eine große Zahl von Zweifelsfragen offen. Es ist einfach undenkbar, daß alle diese Fragen erst durch die Spruchpraxis der Versicherungsgerichte gelöst werden sollen, denn diese Gerichte existieren für die Pensionsversicherung noch gar nicht; viele der offenen Fragen sind aber derart dringend, daß es eine schwere Benachteiligung der Rentner bzw. Versicherten bedeutet, ihre Lösung etwa bis zu dem Tage hinausschieben zu wollen, an dem die Versicherungsgerichte wirksam sein werden. In jedem Falle aber, kann es sich hier um eine Zweifelsfrage im Gesetze selbst handeln. Außer diesen gibt es aber auch noch andere ungelöste Fragen, die im Sinne des Gesetzes selbst durch eine Regierungsverordnung bzw. einen Ministerialerlaß geregelt werden können. Es sei z. B. die §§ 6, 13, 102, 114, 119, 167, 176 u. a. verwiesen, in denen eine Regelung durch eine Verordnung bzw. einen Erlaß vorgeschrieben ist.

Das Fehlen der Durchführungsverordnung bereitet nicht nur den Versicherungsträgern bei Durchführung des Gesetzes erhebliche Schwierigkeiten; es schädigt auch in vielen Fällen die Rentner bzw. Versicherten oder schafft wenigstens Unsicherheit und Mißtrauen. Es kann nicht im Interesse der Pensionsversicherung liegen, z. B. durch das Fehlen der Verordnung über die Deckungsanteile, mit denen auch die Prämien für den Dienstzeiteneinkauf im Zusammenhange stehen, nicht nur die Ansprüche außerordentlich zahlreicher Ersatzversicherter ungewiß zu gestalten, sondern auch sehr vielen älteren Angestellten die Wahl, einen Dienstzeiteneinkauf vorzunehmen oder abzulehnen, unendlich zu erschweren.

Die Gefertigten glauben, mit vorstehenden Angaben nachgewiesen zu haben, daß die Herausgabe der Durchführungsverordnung äußerst notwendig ist und stellen deshalb die Anfrage an den Herrn Minister für soziale Fürsorge:

Ist er bereit, unverzüglich die ihm durch das Gesetz 26/1929 ausdrücklich übertragenen Erlässe herauszugeben und dafür zu sorgen, daß die Durchführungsverordnung ehestens erscheint?

Prag, am 11. März 1930.

Tschapek, Wenzel, Dr. Jesser, Teschner, Dr. Hilgenreiner, Böhr, F. Scholz, Dr. Feierfeil, Stolberg, Tichi.

Tisk 138.

§ 199 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ukládá ministru sociální péče, aby zákon 26/1929 provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Ačkoli tento zákon účinkuje již 11 měsíců, nedostává se stále ještě prováděcího nařízení k němu. Je skoro samozřejmé, že zákon o pensijním pojištění, jenž má upraviti tak nesmírně důležitý a rozsáhlý obor sociální péče, nemůže naprosto ujasniti všechny vyskytující se otázky. Na velmi mnohé otázky o pochybnostech nutno odpověděti prováděcím nařízením. Ke všem dosavadním zákonům o pensijním pojištění vyšla proto také včas prováděcí nařízení, tak také k zákonu ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. července 1920 a prováděcí nařízení bylo vyhlášeno dne 31. prosince 1920.

Zákon 26/1929 ponechává v pochybnosti veliký počet otázek. Jest jednoduše nemyslitelno, že všechny tyto otázky mají býti řešeny teprve rozhodčí praxí pojišťovacích soudů, neboť tyto soudy neexistují pro pensijní pojištění ještě vůbec; mnohé z nerozřešených otázek jsou však tak naléhavé, že znamená těžké poškození důchodců resp. pojištěnců, chtíti snad jejich řešení odkládati až do dne, kdy pojišťovací soudy počnou účinkovati. V každém případě však může jíti o pochybnosti v zákoně samém. Mimo tyto jsou však také ještě jiné nerozřešené otázky, které ve smyslu zákona samého mohou býti upraveny vládním nařízením, pokud se týče ministerským výnosem. Budiž na příklad poukázáno na §§ 6, 13, 102, 114, 119, 167, 176 a j., ve kterých předepsána jest úprava nařízením, pokud se týče výnosem.

Okolnost, že zde není prováděcího nařízení, způsobuje netoliko nositelům pojištění při provádění zákona značné potíže; poškozuje také v mnohých případech důchodce, pokud se týče pojištěnce, nebo způsobuje alespoň nejistotu a nedůvěru. Nemůže býti v zájmu pensijního pojištění, když se na příklad následkem toho, že zde není nařízení o úhradových podílech, se kterými také souvisejí prémie pro zákup služební doby, projeví nejen nejistota nároků nevšedně četných pojištěnců u náhradních ústavů, nýbrž když se také mnohým starším zaměstnancům nesmírně ztíží volba provésti nebo zamítnouti nákup služební doby.

Podepsaní mají za to, že předchozími údaji prokázali, že vydání prováděcího nařízení je krajně nutné a táží se tudíž parna ministra sociální péče:

Jest ochoten vydati bezodkladně výnosy, jež na něho zákonem 26/1929 výslovně byly přeneseny, a pečovati o to, aby co nejdříve vyšlo prováděcí nařízení?

V Praze, dne 11. března 1930.

Tschapek, Wenzel, dr Jesser, Teschner, dr Hilgenreiner, Böhr, F. Scholz, dr Feierfeil, Stolberg, Tichi.