Senát národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 158.

Návrh

senátorů Ant. Berkovce, J. Pichla, Ferd. Šťastného a spol.

na změnu zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., o státních starobních podporách.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:

Zákon

ze dne………………….,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., o státních starobních podporách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Československým státním příslušníkům, kteří jsou nemajetní, nejsou s to opatřiti si prací prostředky k obživě nutné a nejsou se žádné strany zaopatřeni na základě určitých právních titulů, přísluší podle dalších ustanovení tohoto zákona ze státních prostředků starobní podpora, jakmile osoby ty dovrší 65.rok věku.

§ 2.

(1) Podpory starobní nelze přiznati notorickým pijákům, tulákům a osobám, o nichž je všeobecně známo, že se práce štítí.

(2) Ministr sociální péče může v dohodě s ministrem financí v případech zvláštního zřetele hodných poskytnouti státní starobní podporu také československým státním příslušníkům, bydlícím v cizině.

(3) Cizincům, bydlícím na území republiky Československé, může býti v mezích tohoto zákona poskytnuta státní starobní podpora, když jejich domovský stát má podobné zařízení a nakládá s československými státními příslušníky jako s příslušníky vlastními.

§ 3.

(1) Státní starobní podpora činí 1.000 Kč ročně na osobu.

(2) Státní starobní podpora snižuje se o hodnotu jakéhokoliv plnění, jehož se žadateli dostává ať na penězích či na dávkách naturálních, pokud spočívá na právním titulu a přesahuje 500 Kč ročně.

§ 4.

(1) a to minimální příspěvek z peníze 1.000 Kč takto odstupňovaný:

1. Obec mající více než 50 tisíc obyvatelů příplatek 20 %;

2. obec mající více než 2 tisíce, ale ne přes 50 tisíc obyvatelů, příplatek 15 %;

3. obec mající nejvýše 2 tisíce obyvatelů příplatek 10 %.

Příspěvek obcí může však překročiti příslušnou hranici, usnese-li se na zvýšení obecní zastupitelstvo.

(2) Rozhodným je počet obyvatelů podle úředně uveřejněných výsledků posledního sčítání lidu. Výsledky nového sčítání lidu jsou rozhodné od prvého dne měsíce následujícího po úředním uveřejnění těchto výsledků.

§ 5.

Žádost za starobní podporu jest podati písemně nebo ústně u obce bydliště a říditi ji na okresní úřad (§ 6) spolu s průkazy, potřebnými ke zjištění osobních údajů a s vyjádřením obce bydliště, zdali zde není okolností, vylučujících z nároku na podporu podle § 2 tohoto zákona.

Okresní úřad si vyžádá vyjádření příslušné obce domovské, jestliže jí není obec bydliště, jež dlužno podati s největším urychlením a o došlé žádosti rozhodne do 2 měsíců. Z jeho rozhodnutí jde odvolání k úřadu zemskému, který rozhodne s konečnou platností.

§ 6.

Změní-li se osobní poměry osoby podporované, okresní úřad podporu přiměřeně sníží nebo vůbec odejme.

§ 7.

(1) Kdo požívá starobní podpory, jest povinen neprodleně oznámiti okresnímu úřadu, příslušnému podle bydliště, každou změnu, která by měla podle tohoto zákona vliv na výměru nebo výplatu starobní podpory.

(2) Stejně povinna jest obec bydliště podporovaného a jeho obec domovská hlásiti okresnímu úřadu, příslušnému podle bydliště podporovaného, všechny jí známé změny osobních a hospodářských poměrů podporovaného, jež by podle zákona měly vliv na státní podporu.

§ 8.

(1) Dostává-li někdo státní starobní podporu neprávem vzhledem k plněním, uvedeným v § 3 odst. 2., přechází nárok podporovaného na takové plnění na stát, až do výše přeplatku. O sporech rozhodne okresní úřad, příslušný podle obce bydliště podporovaného. Z jeho rozhodnutí jde odvolání k úřadu zemskému, který rozhodne s konečnou platností. Podrobnosti upraví vládní nařízení.

(2) Vyjde-li na jevo, že někdo v době, kdy dostával státní starobní podporu, měl již jmění nebo jmění později nabyl, má stát právo žádati náhradu za vyplacenou starobní podporu a to i proti pozůstalosti osoby podporované. Obdobně uplatní stát ve prospěch obce náhradu za neprávem přijatý obecní příplatek. O povinnosti k náhradě rozhodne okresní úřad, příslušný podle obce bydliště podporovaného. Z jeho rozhodnutí jde odvolání k úřadu zemskému, který rozhodne s konečnou platností. Podrobnosti upraví vládní nařízení.

§ 9.

(1) Podpory spolu s příplatkem obecním podle § 4 se poukazují zásadně v měsíčních obdobích napřed.

(2) Těm, kdo státní starobní podpory již požívají podle zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., přísluší nárok na zvýšení starobní podpory státní podle § 4 ode dne účinnosti tohoto zákona.

§ 10.

(1) Všechna právní jednání, úřední úkony a listiny, jichž jest třeba k řízení o státních starobních podporách (včetně obecního příplatku), jsou prosty kolků a poplatků.

(2) Státní starobní podpora a obecní příplatek k ní nejsou podrobeny dani rentové.

§ 11.

Postup, zastavení a zabavení státní starobní podpory a obecního příplatku jsou nepřípustny a nemají právního účinku.

§ 12.

Úřady, soudy, veřejné korporace a instituce (nositelé sociálního pojištění) jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

§ 13.

Požitek starobní podpory podle tohoto zákona nemá sám o sobě následků požívání podpory chudinské.

§ 14.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Odůvodnění:

Po převratu bylo každému jasno, že sociální pojištění zaměstnanců i osob samostatně výdělečně činných musí býti uzákoněno, má-li republika splatiti dluh svému pracujícímu lidu za oběti, které přinášel zvláště za války.

Problém sociálního pojištění řešil se již v Rakousku a nebýti války a zániku Rakouska, vídeňský parlament schválil osnovu zákona o sociálním pojištění v roce 1915-1916.

Věděli jsme ovšem, že sociální pojištění pracujících je dílo ohromné a že je nutno čekati, až se poměry poněkud zkonsolidují.

Současně však bylo nutno řešiti otázku: Co s těmi,kdo pro stáří nebudou moci býti do zákona o sociálním pojištění pojati?

Jest takových našich spoluobčanů značný počet.

V roce 1925 československé obce podporovaly 181.071 domovských příslušníků, z nichž 60. rok věku překročilo 76.999 osob. Ty neměly býti do zákona o sociálním pojištění pojaty.

Na zaopatření těchto přestárlých určilo Národní shromáždění zákonem č. 663/1920

30 milionů Kč a zákonem č. 483/1921 130 milionů Kč, tedy celkem 160 milionů Kč.

Když zákon o sociálním pojištění dělnictva vstoupil v účinnost, koalice občanských stran v r. 1926 předložila osnovu zákona o státním příspěvku k chudinským podporám obecním. Podle jejího návrhu dostával by státní příspěvek každý, kdo požívá chudinské podpory od obce, ale chudinská podpora obecní i se státním příspěvkem nesměla překročiti 500 Kč ročně.

Pro odpor veřejnosti vzala občanská koalice osnovu zpět.

Po dvou letech táž vláda předložila jiný návrh, vycházejíc z opačného hlediska: státní starobní podporu přiznala těm, kdo vyhovují určitým podmínkám a k této podpoře mají obce bydliště poskytovati příplatek z vlastních prostředků.

Předloha stala se zákonem.

Nicméně ani tento zákon neodpovídá požadavkům nejskromnějším a skutečné potřebě těch, jimž má prospěti.

Podle § 1 zákona č. 43 z r. 1929 není na státní starobní podporu právního nároku. Tj. jeho podstatná chyba. Vedle toho zákon fakticky vylučuje z poskytování starobní podpory ženy ve vlastní domácnosti zaměstnané, protože by nebyly účastny pojištění zaměstnanců pro případ invalidity a stáří podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a vylučuje také žadatele jen příležitostně zaměstnané, kteří jsou z účinnosti zákona o sociálním pojištění zaměstnanců vyloučeni, ačkoliv jsou sociálně nejslabší.

Napravujeme nedostatky uvedeného zákona ustanovením § 1, podle něhož přísluší státní starobní podpora všem československým státním příslušníkům, kteří jsou nemajetní, nejsou s to, opatřiti si prací prostředky k obživě nutné a nejsou se žádné strany zaopatřeni na základě určitých právních titulů, jakmile dovrší 65. rok věku.

Podle dosavadního zákona činí starobní podpora 500 Kč ročně pro osobu. Poskytne-li se dvěma žadatelům, žijícím ve společné domácnosti, snižuje se na ročních 300 Kč pro každého z nich. Jsou-li však oba tito žadatelé trvale tak bezmocní, že stále potřebují pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby, obdrží každý z nich 500 Kč.

Zvyšujeme státní starobní podporu na 1.000 Kč ročně pro osobu a snížení této podpory připouštíme jen o hodnotu jakéhokoliv plnění, jehož se žadateli dostává ať na penězích či na dávkách naturálních, pokud spočívá na právním titulu a přesahuje 500 Kč ročně.

Jinak ponecháváme dosavadní zákon celkem beze změny, až na některá ustanovení podřadného významu. Tak připouštíme, aby příplatek obcí domovských ke státním podporám - až dosud tento příplatek vyplácely obce bydliště - mohl býti vyplácen i nad výměru, určenou zákonem, jestliže se na tom usnese obecní zastupitelstvo a ukládáme okresnímu úřadu, příslušnému podle bydliště, který rozhoduje o vyplácení státní starobní podpory, aby o došlé žádosti rozhodl do dvou měsíců atd.

Zvýšená úhrada budiž opatřena jednak úsporami ministerstva sociální péče a jednak daní z loveckých pušek, jež budiž zavedena zvláštním zákonem.

Praze, dne 27. března 1930.

Berkovec, Pichl, Šťastný, Komrs, Pánek, Plamínková, Vaněček, Hubka, inž.Marušák, dr.Veselý, Šolc, Merta.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP