Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 176.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na následujícím zákoně:

ze dne.............................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Dávky plynoucí podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., uvedené v § § 17 až 29 a 31 až 34 a upravené 177. odst. 1., zvyšují se započtením nepojištěné služební doby tak, že započítává se veškerá služební doba, pokud nebyla pro vyměření dávky již podle § 177 odst. 1. započtena, jako příspěvková doba.

§ 2.

Za příspěvkovou dobu takto a započtenou zvyšuje se invalidní (starobní) důchod pojištěncům, případně důchodcům, kteří vyhovují ustanovením § 3 tohoto zákona:

1. Těm kteří byli pojištěni od 1. ledna 1909 o 15,- Kč (patnáct Kč) za měsíc, nejvýše o 3600,- Kč (tři tisíce šest set Kč) ročně.

2. Těm, kteří byli pojištěni od 1. července 1920 o 10,- Kč (deset Kč) za měsíc, nejvýše o 2400,- Kč (dva tisíce čtyři sta Kč) ročně.

§ 3.

Nepojištěná doba služební se služební dobou pojištěnou nesmí v žádném případě překročiti 480 měsíců i včetně zakoupených let.

Za nepojištěnou dobu služební uznává se pouze ta doba, kterou pojištěnec nebo důchodce v dobách dřívějších ztrávil v takovém zaměstnání, které by podmiňovalo pojistnou pensijní povinnost podle ustanovení § 1 zákona ze dne 21. února 1929.č. 26 Sb. z. a n.

Každý započatý měsíc dřívější služební doby pokládá se za dokonaný a nemají zlomky měsíců vlivu na výpočty důchodů.

§ 4.

Ustanovení §§ 1 a 2 vztahují se na ty pojištěnce a důchodce, kteří dnem 1. ledna 1931 překročili 40. rok věku svého, t. j. kteří jsou narozeni před 1. lednem 1891. Rodná data; prokáží tito křestním listem event. potvrzením okresního nebo obecního úřadu.

§ 5.

Služební dobu nepojištěnou prokáže pojištěnec nebo důchodce služebními vysvědčeními, pracovními knížkami, případně potvrzeními bývalých zaměstnavatelů. V případě nemožnosti opatření těchto dokladů musí pojištěnec nebo důchodce opatřiti si potvrzení okresních neb jiných nemocenských pojišťoven v době přihlášení k těmto, anebo potvrzení obecních, případně okresních úřadů o skutečném dřívějším zaměstnání.

Za služební dobu nepojištěnou nepokládá se doba, kterou pojištěnec ztrávil ve službách státu, země, obce, okresu a pod. a pokud za tuto již výslužné požívá. Rovněž nepokládá se za služební dobu nepojištěnou čas, po který byl pojištěnec samostatně výdělečně činným.

Za služební nepojištěnou dobu považuje se též doba studijní, pokud pojištěnec, případně důchodce, po dokonaném 16. roku věku se na studiích nalézal.

Za služební nepojištěnou dobu pročítá se dále období presenční vojenské služby vykonávané v době do 31. prosince 1928. Za služební nepojištěnou dobu nepočítá se však doba vojenské povinnosti válečné, má přiznán nárok na státní příspěvek za válku podle ustanovení § 176 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb..z. a n., leč by se nároku toho od platnosti zákona tohoto vzdal.

Doklady o školském vzdělání a presenční službě vojenské musí býti ve lhůtě § 12 stanovené nositeli pojištění předloženy.

§ 6.

Náklady za zvýšení důchodů za započtení nepojištěné doby nesou dílečně stát a nositelé pensijního pojištění. Náklady za zvýšení důchodů podle tohoto zákona rodinným příslušníkům nesou nositelé pojištění ze svého.

Zvýšené důchody vyplácejí se dnem 1. ledna 1931 počínaje.

§ 7.

Stát přispívá Všeobecnému pensijnímu ústavu k účelu výše naznačenému částkou 15,000.000,- Kč t. j. patnáct milionů Kč ročně, která opatří se z přebytků státního hospodářství.

Obnos tento vyplácí státní pokladna Všeobecnému pensijnímu ústavu v měsíčních lhůtách po 1,250.000,- Kč předem splatných, dnem 1. ledna 1931 počínaje.

§ 8.

Stát bude platiti výše uvedený příspěvek po dobu 25 let, t. j. od 1. ledna 1931 do 31. prosince 1955.

§ 9.

Pokud příspěvek státu na výše uvedené zvýšení rent invalidních a starobních nepostačuje, hradí nedostávající se částku Všeobecný pensijní ústav ze svého. Týž uhrazuje také ze svého zvýšení ostatních dávek, určených §§ 22 až 29 a 31 až 34 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., odpovídajících tomuto započtení nepojištěné služební doby.

§ 10.

Důchodcům narozeným před 1. lednem 1891 nahrazuje zvýšené dávky podle tohoto zákona po 1. lednu 1956 Všeobecný pensijní ústav sám ze svého. Rovněž i jejich rodinným příslušníkům.

§ 11.

Cizí státní příslušníci, pojištěnci, mají nárok na dávky výše uvedené jen tehdy, je-li v jejich vlasti rovněž provedeno pensijní pojištění a je-li tam poskytován státním občanům československým stejný přídavek k jejich důchodům.

§ 12.

Nárok na započtení nepojištěná služební doby jest uplatniti u Všeobecného pensijního ústavu do 18ti měsíců po vstupu tohoto zákona v účinnost.

§ 13.

Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro všechny náhradní pensijní ústavy.

§ 14.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1931.

§ 15.

Ministru sociální péče se ukládá aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Ve 165. schůzi konané ve čtvrtek 21. února 1929 při projednávání zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n,. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, přijata byla jednomyslně resoluce sen. dra Fáčka, Thoře, Donáta, dra Procházky, Lukeše, dra Kovalika, dra Hilgenreinera, Prause a druhů tohoto znění:

»Doporučujeme vládě, aby znovu uvažovala o vhodných opatřeních, která by aspoň u starších pojištěnců umožnila zvýšení důchodů částečným započítáním služebních let před vstupem do pojištění.«

Poslanecká sněmovna i senát Národního shromáždění byly si při projednávání výše uvedeného zákona plně vědomi, že i přes značná materielní zlepšení starého pensijního zákona neposkytuje nový pensijní zákon nejstarším pojištěncům a důchodcům takovou úpravu nedostatečných důchodů, aby mohli ve svém pokročilém stáří dosavadní zaměstnání opustiti, novým silám místa uvolniti a tím stoupající nezaměstnanost alespoň částečně zmírniti. Nebyly také nijak pronikavě zlepšeny renty důchodců dosavadních, takže tito nemohouce s nedostatečnými důchody poskytovanými v rozpětí od 300.- do 750.Kč měsíčně v přítomných drahotních poměrech naprosto vystačiti dovolávají se plným právem prostého citu lidskosti a nutné úpravy svých nuzných důchodů.

Nechceme se obírati důvody, jež přiměly vládu k odmítnutí návrhu odborné komise v tomto směru dříve učiněnému, cílem podavatelů tohoto zákona jest co nejrychleji pomoci trpícím, a to tím spíše, ježto jest to zajisté zase tento slavný senát, který přijatou resolucí vzbuzenou naději pojištěnců a důchodců také ve skutečost provede.

Jak z §§ 1 a 2 zřejmo, navrhujeme úpravu v tom směru, aby započtena byla celá doba nepojištěná, a zvýšených pensí aby dostalo se jmenovitě nejstarším pojištěncům a důchodcům, kteří nejtěžších obětí tomuto významnému sociálnímu dílu přinesli a jimž novelisace nepřinesla takového zlepšení, jakého očekávali.

Dlužno uvážiti, že jedná se tu o poměrně početně menší skupinu pojištěnců, kteří za bývalé monarchie pensijnímu pojištění vlastně prvý pevný základ od 1. ledna 1909 přinesli.

Proto také navrhujeme omezení věkové i časové tohoto zákona, ježto pokud se týče omezení věkového, jest jisto u těch, kteří narodili se po 1. lednu 1891, že dalším setrváním v pensijním pojištění, ať již jedná se o dokončení 480ti příspěvkových měsíců, nebo dožití 60tého roku věku hodnotnějších rent oproti nejstarším pojištěncům i důchodcům samozřejmě se domohou a dočkají.

Pokud omezení časového se týče, činíme návrh tento z důvodu přesného zjištění zatížení státní pokladny, jež naším návrhem jest vyřešeno zajisté obnosem naprosto minimálním.

Pokud zatížení nositelů pensijního pojištění se dotýče, poukazujeme v první řadě k tomu, že značná řada náhradních pensijních ústavů již provedla úpravu rent i vůči nejstarším pojištěncům a důchodcům, aniž by čekaly na nové zákonné opatření. Uvádíme tu ku př. pensijní ústavy: Škodových závodů, Českomoravské strojírny, Průmyslu cukrovarnického, Záložen, Nemocenských pojišťoven a jiných, kde renty nyní pohybují se od 24.000.- výše ročně. Pokud se hlavního nositele pojištění Všeobecného pensijního ústavu dotýče, docílí týž novým vzestupem pojištěnců vyšších příjmů na prémiích než bylo předpokládáno, tím také vyššího úrokového výtěžku z nastřádaných kapitálů dřívějších i nově se tvořících a předpokládáme, že týž nalezne již formu, jak ze svých prostředků a reserv právě těm svým nejstarším, a o ústav vlastně nejzaslouženějším pojištěncům a důchodcům dílečně v jejich trudném postavení vypomůže.

Pokud se týče nákladů plynoucích ze zvýšených dávek pro rodinné příslušníky z tohoto zákona, upozorňujeme na návrh odborné komise, v němž již hlavním nositelem pensijního pojištění, Všeobecným pensijním ústavem, bylo prohlášeno, že tento náklad ponese ze svých prostředků a že na týž úhradu ve svých propočtech si již opatřil. Mravní povinnost státu, aby soukromým zaměstnancům jako dříve dělnictvu pomocí svou přispěl, je nesporná.

Žádáme tudíž, aby tento návrh byl co nejdříve přikázán rozpočtovému a sociálně-politickému výboru.

V Praze, dne 9. dubna 1930.

dr Rehák, Šachl, inž. Havlín, Curkanovič, Navrátil, Pavelka, dr Reyl, Fr. Novák, Bergman.