Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk. 177.

Senáte račiž se usnésti:

ze dne........ 1930,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Daň z osobních automobilů, kterými se na základě koncesní listiny, vydané ve smyslu § 15, odst. 4, zákona ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z. (živnostenský řád) po případě podle nové změny, jemu odpovídající, provozuje veřejná doprava osob, činí u motorových vozidel ve smyslu zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., podle obsahu válců:

§ 2.

Ustanovení § 11. zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., doplňuje se podle ustanovení § 1.

§ 3.

Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení a pokud jde o majitele velkých vozů, používaných v živnostenské autodopravě, počíná jeho účinnost se zpětnou platností v tom smyslu, že se poplatek dříve platný snižuje na jednotný paušál 300 Kč.

Provedení jest vyhrazeno ministerstvu financí a ministerstvu veřejných prací.

Zákon o dani z motorových vozidel ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., zatěžuje živnost autodrožkářskou svými předpisy tou měrou, že podnikatelé za ní ve svých kalkulacích nemohou nalézti žádnou náhradu, a to tím méně, ježto jejich obchodní kalkulace je vázána tarify, které jim živnostenské úřady diktují bez ohledu k tomu, zda je vůbec možno živnost při takovémto zatížení aktivně provozovati.

Tento postup je v příkrém rozporu se závěrečnými ustanoveními § 26, jenž výslovně předpisuje, že poplatníci, kteří jsou povinni obstarávati dopravu motorovými vozidly za náhradu stanovenou smlouvou nebo úředním tarifem, mohou žádati, aby náhrada byla přiměřeně upravena se zřetelem na zvýšení daňového břemene, vzniklé tímto zákonem.

Daňové sazby byly tudíž obzvláště u živností autodopravních stanoveny velmi vysoko, čímž tyto živnosti jsou ohroženy ve svém vývoji; u nákladních automobilů a autobusů byla dávka dokonce zvýšena o 50 %, nejsou-li opatřeny pneumatikami, nýbrž plnopryžovými obručemi, a o 20 %, jsou-li opatřeny obručemi komorovými.

Dále je nespravedlivé a neoprávněné požadování této dávky pro silniční fond patrno z okolnosti, že majitelé autodopravních živností staví se na roveň soukromým majitelům aut, takže živnostníci platí tytéž dávky, ačkoli provoz automobilů znamená pro ně výdělek, ze kterého platiti musí předepsanou výdělkovou daň vedle dalších přímých daní, a ostatně omezuje se toto provozování živnosti více na městský okres, kdežto jen poměrně nepatrné procento připadá na t. zv. venkovské jízdy.

Tuto okolnost uznala i obchodní a živnostenská komora v Praze, která se obrátila na ministerstvo financí s přiměřenou žádostí za odstranění tohoto nespravedlivého zatížení živnosti, avšak všechny kroky a pokusy zůstaly dosud bezvýsledny, ačkoli již také odborná veřejnost přiměřeně kritisovala tuto vadu zákona.

Daňové sazby z motorových vozidel stanoveny jsou v jiných státech takovým způsobem, že nebrání rozkvětu a rozvoji automobilismu a nepoškozují živnosti, a jen za účelem srovnání chceme uvésti tyto příklady:

V Německu vybírá se dávka z osobních aut za každou koňskou sílu:

z omnibusů a nákladních automobilů za každých 200 kg váhy:

V Anglii pohybuje se daňová sazba u osobních vozů podle počtu sedadel od 2400 Kč, při čemž ovšem zase se chrání automobilní průmysl.

V Rakousku je dávka u silostrojů, kterých se používá pro živnost autodopravní, paušalována jednotnou sazbou 75 šilinků ročně.

Ve všech těchto státech jsou silniční poměry ve srovnání s našimi poměry přímo ideální, a také ve všech jinakých směrech poskytují se všechny možné úlevy, čímž se podporuje vývoj automobilismu.

Poukazujeme dále na nespravedlivé rozdělení dávky na silniční fond, a to již z toho důvodu, poněvadž tuto dávku, která sloužiti má k úhradě výdajů spojených s udržováním silnic, výhradně platí majitelé automobilů, ačkoli větší neb alespoň stejný podíl na opotřebení silnic a jejich vozovek mají právě povozy tažené koňmi, ať již selské povozy, tovární povozy, nebo vozy jiných povozníků.

Zákon o silniční dávce přihlížel při stanovení daňových sazeb jedině k průmyslnickým kruhům a ke kruhům obchodu s automobily, obzvláště však k továrním závodům, jimž paušaloval daň z motorových vozidel, jež opatřena jsou obchodním číslem, jednotnou sazbou 500 Kč, která je podstatně nižší, ačkoli přece je známo, že opotřebování silnic takovýmito vozy, obzvláště při zkušebních jízdách, které se přece konají na nejlepších silnicích, je nesrovnatelně větší.

K rekonstrukci silnic přispívají majitelé autodopravních živností také polovinou výtěžku z poplatků a cla při dovozu minerálních olejů, dále clem při dovozu pneumatik a pryžových obručí, takže vzhledem na tento zákonitý stav svým závazkům dostávají a ani snížením silniční dávky a zrušením surtaxy se těchto závazků nezprošťují.

Tato předchozí zákonitá ustanovení mají v zápětí, že majitelé vozů, obzvláště velikých, jejímiž vlastníky byli již před počátkem platnosti zákona a kterých používají k živnostenské dopravě, zatíženi byli zcela nepoměrně vysokou sazbou daňovou, která ročně dosahovala také výše 4500 Kč, takže se prohlásili insolventními k placení této daně. V nařízených nejvyšších sazbách nebylo vzato zřetele na toto zatížení, a prodej vozu nebo jeho výměnu za menší vůz byla právě touto vysokou sazbou znemožněna, takže nyní možno zjistiti mnoho případů, ve kterých dluhovaná částka na daních často přesahuje dokonce dvojnásobek dnešní ceny vozu.

V Praze, dne l. dubna 1930.

Teschner, dr Jesser, dr Hilgenreiner, Böhr, dr Feiereil, Köhler, dr Grosschmid,

Böhm, dr Korláth, Richter.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 177.

Původní znění.

Der Senat wolle beschließen:

vom.......... 1930,

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§1.

Die Steuer von jenen Personenautomobilen, mit welchen die öffentliche Personenbeförderung auf Grund der im Sinne des § 15, Abs. 4. des Gesetzes vom 20. Dezember 1859, Z. 227 R.-G.-BI. (Gewerbeordnung), event. laut der demselben entsprechenden neuen Abänderung herausgegebeuen Konzessionsurkunde betrieben wird, beträgt bei den Motorwagen gemäß des Gesetzes vom 14. Juli 1927, Z. 116 Slg. d. G. u. V., entsprechend dem Zylinderinhalt:

§ 2.

Die Bestimmung des § 11 Gesetz vom 14. Juli 1927, Nr. 116 Slg. d. G. u. V., wird gemäß der Bestimmung des § 1 ergänzt.

§ 3.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage seiner Veröffentlichung in Kraft und betreffs der Besitzer der großen in der gewerblichen Autobeförderung verwendeten Wagen beginnt dessen Wirksamkeit mit rückwirkender Kraft in dem Sinne, daß die früher gültige Abgabe auf das Einheitspauschal von Kč 300.- herabgesetzt wird.

Die Durchführung ist dem Finanzministerium und dem Ministerium für öffentliche Arbeiten vorbehalten.

Das Gesetz über die Steuer von Motorwagen vom 14. Juli 1927, Z. 116 Slg. d. G. u. V., erschwert das Autodroschkengewerbe mit seinen Vorschriften in dem Maße, daß die Unternehmer hiefür in ihrer Kalkulation keinen Ersatz finden können, und dies umso weniger, als ihre Geschäftskalkulation an Tarife gebunden ist, die ihnen von den Gewerbebehörden ohne Rücksichtnahme darauf, ob das Gewerbe bei einer solchen Belastung überhaupt aktiv betrieben werden kann, diktiert werden.

Dieser Vorgang ist im krassen Widerspruch mit den Schlußbestimmungen des § 26, welcher ausdrücklich vorschreibt, daß die Steuerträger, die verpflichtet sind, die Beförderung mittels Motorwagen für eine durch Vertrag oder laut behördlichen Tarif bestimmte Entlohnung zu betreiben, darum ansuchen können, daß die Entlohnung mit Rücksicht auf die durch dieses Gesetz hervorgerufene Erhöhung der Steuerlasten entsprechend reguliert werde.

Die Steuersätze wurden daher insbesondere bei den Autobeförderungsgewerben sehr hoch festgesetzt, wodurch diese Gewerbe in der Entwicklung bedroht erscheinen; bei Lastautomobilen und Autobussen wurde die Abgabe sogar um 50 % erhöht, im Falle sie nicht mit Pneumatiks, sondern mit vollelastischen Reifen, und um 20%, wenn sie mit Kammerreifen versehen sind.

Weiters ist das ungerechte und ungerechtfertigte Abverlangen der gegenständlichen Straßenfondabgabe aus dem Umstande ersichtlich, daß die Besitzer von Autobeförderungsgewerben den privaten Autobesitzern gleichgestellt werden, so daß die Gewerbetreibenden dieselben Abgaben zahlen, obwohl der Betrieb des Kraftfahrzeuges für sie den Erwerb bedeutet, von welchem sie die vorgeschriebene Erwerbsteuer neben den weiteren direkten Steuern bezahlen müssen, und übrigens beschränkt sich dieser Gewerbebetrieb mehr auf den Stadtbezirk; während nur ein verhältnismäßig geringer Prozentsatz auf die sogenannten Landfahrten entfällt.

Dieser Umstand wurde selbst von der Handels- und Gewerbekammer in Prag anerkannt, welche sich mit einem entsprechenden Gesuche an das Finanzministerium um Beseitigung dieser ungerechten Belastung des Gewerbes gewendet hat, doch blieben bisher alle Schritte und Versuche erfolglos; obwohl dieser Mangel des Gesetzes auch schon von der sachverständigen Öffentlichkeit gebührend kritisiert wurde.

Die Steuersätze von Motorwagen sind in anderen Staaten derart festgesetzt, daß sie das Aufblühen und die Entwicklung des Automobilismus nicht hindern und das Gewerbe nicht schädigen, und nur zum Vergleiche wollen wir nachstehendes Beispiel anführen:

In Deutschland wird die Abgabe von Personenautos für jede HP eingehoben:

von Omnibussen und Frachtautomobilen für je 200 kg Gewicht:

In England bewegt sich der Steursatz bei Personenwagen je nach der Anzahl der Sitze von Kč 2460.-, wobei freilich wieder das Automobilgewerbe geschützt wird.

In Österreich ist die Abgabe bei Kraftmaschinen, die für das Automobil-Beförderungsgewerbe benützt werden, mit einem Einheitssatze von 75 Schilling jährlich pauschaliert.

In allen diesen Staaten sind die Straßenverhältnisse im Vergleich zu den unseren geradezu ideal und auch in allen anderen Beziehungen werden alle möglichen Erleichterungen gewährt, wodurch die Entwicklung des Automobilwesens gefördert wird.

Weiters verweisen wir auf die ungerechte Verteilung der Straßenfondabgabe, dies schon aus dem Grunde, weil diese Abgabe, welche zur Deckung der mit der Instandhaltung der Straßen verbundenen Auslagen dienen soll, ausschließlich von den Autobesitzern getragen wird, obwohl den größeren oder doch den gleichen Anteil an der Abnützung der Straßen und ihren Fahrhahnen gerade die von Pferden gezogenen Fuhrwerke, ob nun Bauernwagen, Fabrikswagen oder Wagen anderer Fuhrwerker haben.

Das Gesetz über die Straßenabgabe hat bei Festsetzung der Steuersätze lediglich auf die Industriellenkreise und die Kreise des Automobilhandels, insbesondere aber auf die Fabriksbetriebe Rücksicht genommendenen es die Steuer auf die Motorwagen, welche mit Handelsnummern versehen sind, mit einem Einheitssatz von Kč 500,- pauschalierte, welcher wesentlich niedriger ist, obwohl es doch bekannt ist, daß die Ahnützung der Straßen durch solche Wagen, besonders bei Probefahrten, die doch auf den besten Chausseen vorgenommen werden; eine unvergleichlich größere ist.

Zur Rekonstruierung der Straßen tragen die Besitzer der Autobeförderungsgewerbe auch mit der Hälfte des Ertrages von Gebühren und Zoll bei der Einfuhr von Mineralölen bei, ferner mit dem Zoll bei der Einfuhr von Pneumatiks und Gummireifen, so daß sie mit Rücksicht auf diesen gesetzlichen Stand ihren Verpflichtungen nachkommen und auch durch eine Herabsetzung der Straßenabgabe und durch die Aufhebung der Surtaxe dieser Verpflichtung nicht ledig werden.

Diese vorstehenden gesetzlichen Bestimmungen haben zur Folge, daß die Besitzer der Wagen, besonders der großen, deren Eigentümer sie schon vor Inkrafttreten des Gesetzes waren und die sie zur gewerblichen Beförderung benützen, mit einem ganz unverhältnismäßig hohen Steuersatz belastet wurden, welcher jährlich auch die Höhe von Kč 4500,- erreichte, so daß sie sich zur Zahlung dieser Steuer insolvent erklärten. In den angeordneten Höchstsätzen wurde keine Rücksicht auf diese Belastung genommen, und der Verkauf des Wagens oder dessen Umtausch auf einen kleineren wurde gerade durch jenen hohen Satz unmöglich gemacht, sodaß jetzt viele Fälle sichergestellt werden können, in welchen der für die Steuer schuldende Betrag oft gar das Dop pelte des heutigen Vertes des Wagens übersteigt.

Prag, am 1. April 1930.

Teschner, Dr Jesser, Dr Hilgenreiner, Böhr, Dr Feierfeil, Köhler, Dr Grosschmid, Böhm, Dr Korláth, Richter.