Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Sociálne-politický výbor senátu vedený šľachetnou snahou pomôcť štátnym a iným zamestnancom a učiteľom ako i pozostalým po nich, prijal vo všeobecnosti vládny návrh zákona, ktorým sa upravujú odpočivné a zaopatrovacie platy niektorých štátnych a iných zamestnancov a učiteľov, ako i pozostalých po nich a previedol na ňom za súhlasu vlády len tieto zmeny:

1. Pri § 1. odst. 2. nahradí sa v poslednej vete cifra "50 %" cifrou "25 %".

2. V § 2. nahradí sa odst. 2. štylizáciou tohota znenia: Do doby zmíněné v § 1. odst. 2. učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. platí pro učitele tam zmíněných ostatních veřejných škol obecných a občanských ustanovení předchozího odstavce obdobně.

V § 10. odst. 1. nahradí sa rok "1864" rokom "1865" a rok "1865" rokom "1866". V odstavci 2. tohože paragrafu nahradí sa rok "1869" rokom "1870" a rok "1870" rokom "1871".

Zmeny prevedené pod číslom 1. a 3. na prvý pohľad nepatrné, sú ďalekosiahleho meritórneho významu, keďže znamenajú zvýšenie nákladu v 1. etape o viac než 12 milionov Kč a tomu úmerný zisk staropenzistom.

Zmena pod číslom 2. je len rázu redakčného, priliehajúca presnejšie k slovnému zneniu citovaného ustanovenia učiteľského zákona, ktorého dikciu prejíma a ku ktorej zástupca vlády prehlásil, že pod toto ustanovenie nesporne spadajú učitelia neštátnych verejných ľudových a občianskych škôl na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Pri pojednávaní vládneho návrhu usniesol sa sociálne-politický výbor doporučiť senátu k prijatiu tiež rezolúcie navržené

sen. Johanisom a súdr.,

sen. Navrátilom a spol.,

sen. Stöhrom a súdr.,

a sen. dr Hellerom a spol.

Sociálne-politický výbor doporučuje preto, aby osnova zákona vo znení dolu otisknutom, ako ju prijal výbor sociálnepolitický, ako aj ním navrhované rezolúcie boly schválené.

V Prahe, dňa 10. apríla 1930.

V. Johanis v. r.
predseda.

Dr Pavel Žiška v. r.
zpravodaj.

Rozpočtový výbor pojednal o předloze zejména po stránce finanční. Podle důvodové zprávy připojené k návrhu vyžadovalo by provedení tohoto zákona, kdyby se měl od stejné doby provésti u všech, jichž se týče, částku 317,000.000 Kč. Samozřejmě, že tato částka není úplně přesná, neboť stanovení pensí stane se teprve na základě přihlášky podle služebních poměrů zaměstnance, jenž musí býti převeden do pensijních základen nově vytvořených zákonem č. 103/26. Nedá se upříti, že to bude značná práce, uvážíme-li celé desítky různých druhů pensistů a nejrůznějších kategorií, dnes na př. již ani neexistujících, dále růzností služebního poměru v den, kdy zaměstnanec odcházel do výslužby atd. atd. Má-li převod býti správně proveden tak, aby nastala skutečná rovnost mezi pensisty, musí se propočítati služební doba každého zaměstnance zvláště, neboť u každého vyskytují se jiná data, a nejen to, nýbrž také okolnost, že jedni odcházeli do pense před služební pragmatikou, druzí po ní, třetí před propočítáním let, druzí po něm, jedni před zákonem č. 541, druzí po něm, padá tu na váhu, vždyť v každém tom údobí byly jiné postupové lhůty, s nimiž se nyní při převodu musí počítati.

Statistická data o počtu a služebních poměrech 127.000 osob, o něž jde, dodal státní statistický úřad a propočítání provedlo ministerstvo financí. Výkon to jistě neobyčejně záslužný, který ještě v roce 1925 zdál se býti téměř nemožným, vždyť tehdy se mluvilo o tom, že staropensistům možno pomoci pouze percentuelním šablonovitým zvýšením.

Vezmeme-li částku, která jest rozpočtena na pensisty na rok 1930 t. j. 1.712,691.149 Kč (pense administrativní i podnikové), činí zvýšení asi jednu šestinu rozpočteného nákladu. Bude tudíž příští náklad na pensisty o tuto šestinu vyšší, neboť budou-li staropensisté ubývat, budou noví přibývat a při stejných požitcích bude také celkový náklad přibližně i v příštích létech stejný.

Na této částce 317,171.860 Kč má participovati podle tabulky celkem 127.801 osob, takže na jednotlivce připadá průměrně částka 2481 Kč ročně a tudíž něco přes 200 Kč měsíčně jakožto zvýšení.

Podle státního rozpočtu na rok 1930, kapitola 20 (Odpočivné a zaopatřovací platy), je stav pensistů, vdov a sirotků tento:

Celkový počet podnikových pensistů není znám.

Vládní návrh má na mysli etapové řešení, podle fysického stáří, poněvadž prý svrchu uvedenou částku nelze najednou uvolniti.

Do I. etapy připadlo by podle toho 54.174 osob, náklad by činil 162,914.190 Kč a byl by splatný 1. ledna 1930,

do II. etapy: 19.402 osob, náklad 44,150.140 Kč splatný 1. ledna 1931,

do III. etapy: 16.461 osob, náklad 34,797.130 Kč splatný 1. ledna 1932 a

do IV. etapy: 37,764 osob, náklad 75,310.400 Kč splatný 1. ledna 1933.

V I. etapě připadá průměrně na jednotlivce 3.006 Kč,

v II. etapě připadá průměrně na jednotlivce 2.275 Kč,

v III. etapě připadá průměrně na jednotlivce 2.114 Kč,

ve IV. etapě připadá průměrně na jednotlivce 1.994 Kč.

Mnoho-li připadne z této částky, t. j. ze 317,171.860 Kč na státní správu a mnoho-li na podniky nelze přesně zjistiti a může se tak státi pouze přibližně a vzájemným porovnáním příslušných nákladů.

Jak bylo již řečeno připadá na pense administrativní dle rozpočtu na rok 1930

k tomu ovšem nutno přičísti ještě pense učitelské, jež připadnou na vrub státní administrativy, takže zvýšený náklad 317,171.860 Kč možno rozpůliti, abychom dospěli přibližně k zvýšenému nákladu skutečné státní správy a podniků. Možno tudíž, ovšem pouze přibližně říci, že ze státní pokladny bude nutno uhraditi asi 160,000.000 Kč, včetně učitele, kdežto zbytek asi 157,000.000 Kč připadne uhraditi podnikům.

Z částky 157,000.000 Kč, připadající na podniky, připadlo by přibližně:

Samozřejmě, že jsou to cifry pouze přibližné a zcela nepřesné, možno však s určitostí předpokládati, že u podniků celková cifra bude přibližně stejná, ne-li nižší vzhledem k tomu, že je tu zaměstnáno mnoho nižších zaměstnanců a dělnictva s poměrně nízkým odpočivným, kdežto u pensí státní správy, možno se nadíti celkové číslice vyšší, vzhledem k většímu počtu úřednictva s vyššími pensemi.

Již ta okolnost, že na př. u železnice veliká část zaměstnanců pobírá vyrovnávací přídavky, a má tak na řadu let, ne-li celou svojí služební karieru zastavený postup do vyšších požitků, nasvědčuje tomu, že základní platy u některých kategorií stanovené zákonem č. 394/1922 spolu s drahotními přídavky v pensi, byly vyšší než jsou základní platy vytvořené zákonem č.103/1926 a že nyní de facto novou úpravou pensí ničeho nezískají. Také i u pošty dojde k podobným zjevům, zejména u řemeslných zaměstnanců (dělmistři, montéři atd.), kteří měli svého času úřednické základní platy.

Obtížná otázka vznikne při převodu oněch kategorií, které zanikly, na př. bývalých pošt. oficiantů a konečně i jiných podobných, pro něž není nyní podle platového zákona nebo jiných nařízení příslušného základního služného. Vláda žádá podle § 5 zmocnění k stanovení směrnic pro určení nové pensijní základny osob, pro něž úprava odpočivných a zaopatřovacích platů má býti provedena a v důvodové zprávě uvádí základní myšlenky pro některé z těchto směrnic. Nutno konstatovati, že bez konkrétních příkladů není možno některé z těchto směrnic dobře pochopiti a možno si je pouze domysliti. Dále dlužno zdůrazniti, že podobné zmocnění je dalekosáhlé a že může vésti k eventuelním nedorozuměním. Pokud jde o zaměstnance, kteří odešli do výslužby v časovém údobí 1919-1925 je převod snadný, jinak je to však se zaměstnanci, kteří byli dáni do pense před r. 1919. A tu je důležitým odstavec 1. v důvodové zprávě, kde se praví, že pro zjištění započitatelné příp. započtené služební doby v poměru, v němž zaměstnanec byl v den skončení činné služby, bude přihlíženo ke skutečné delší služební době, než jaké by bylo třeba k dosažení stupně platového hodnostní třídy, v níž byl zaměstnanec v den skončení činné služby, podle lhůt časového postupu určených zákonem č. 541/1919 a obdobnými předpisy. Konkrétně. Úředník sl. třídy II. (dříve skupiny C), odešel v roce 1918 do výslužby s pensí podle VIII/4. Pro dosažení této hodnostní třídy a tohoto platového stupně potřeboval podle tehdy platného časového postupu 34 let, kdežto podle zákona č. 541/19 potřeboval by pouze 26 let. Bude převeden podle 34 let, t. j. 34 - 3 = 31 : 3 = 11.

Měl-li hodnost na př. IX. hodn. třídy, obdrží výslužné podle 7. platové stupnice = 25.500 Kč, t. j. 6 stupňů a 5 náslužných přídavků, měl-li hodnost VIII. hodn. třídy obdrží rovněž 25.500 Kč, t. j. stupeň f 6. platové stupnice a 1 náslužný přídavek. Dále úředník sl. třídy I. b (dříve skupiny A) odešel v r. 1917 do pense s pensí VI 2, obdrží pensi podle 4. platové stupnice 2. stupeň.

Analogicky bude postupováno podle převodních ustanovení platového zákona při všech ostatních úřednických i zřízeneckých kategoriích.

Pokud jde o kategorie, které za republiky zanikly, na př. bývalí poštovní oficianti, budou podle celkové služební započítatelné po případě započtené doby převedení buď do pensijní základny platné nyní pro kancelářské oficianty nebo nižších hodnostních tříd (XI. a X.), pokud tyto korespondují s jejich tehdejší pensijní základnou, pozdějšími nařízeními přiměřeně upravenou.

U bývalých rak. uh. vojenských funkcionářů, jakož i jiných nepřevzatých vojenských gážistů staly se některé výjimky, pokud jde o výměru pensí podle tohoto zákona, s nimiž celkem možno souhlasiti.

Stejně nutno dáti souhlas s ustanovením, že pensistům dlícím trvale v cizině snižuje se nová zvýšená pense o 10 %.

Zákon vztahuje se přímo na všechny pragmatikální zaměstnance: úředníky, důstojníky, profesory, učitele, lékaře, kanc. pom. síly, voj. a četn. gážisty, zřízence, výpomocné zřízence, dělníky a p. jakož i na vdovy a pozůstalé po těchto zaměstnancích, dále nepřímo na zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků, kteří nespadají pod služební pragmatiku, pensisty drah sestátněných, župní zaměstnance, obecní a obvodní notáře a p., jakož i na pozůstalé po těchto zaměstnancích. Mimo toho železnice upraví běžné dary z milosti, jakož i vláda může upraviti též odpočivné platy duchovních.

Pokud jde o úhradu vyššího nákladu spojeného s tímto zákonem, jenž má v prvé etapě (rok 1930) činiti u pensí administrativních částku 162,914.190 Kč včetně učitelů, uhrazen bude jednak z celkových úspor rozpočtu vlastní státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem, aneb jinými vyššími volnými příjmy dosaženými v tomto roce, jednak jednotlivými státními podniky.

Budiž připomenuto, že do I. etapy spadají všichni sirotkové, jichž počet v úřední tabulce není obsažen, má jich býti asi kolem 8.000.

Pokud jde o bývalé poštovní oficianty, kategorii dnes již neexistující, bylo by žádoucím, aby převod do nového výslužného stal se takto:

U poživatelů odpočivných neb zaopatřovacích požitků vyměřených podle pensijních základen stanovených vládním nařízením ze dne 18. června 1925 v částkách 4404 Kč až včetně 8616 Kč stanoví se nové základny podle délky služební doby započítané (započítatelné pro postup v posledním platovém schematu, a sice ideelním zařaděním do platového schematu kancelářského oficianta (§ 23 vládního nařízení č. 113/1926 Sb. z. a n.) podle tříletých postupových lhůt, částka služného odpovídajícího zařadění dle délky zjištění služební doby jest pak novou pensijní základnou.