(7) Zavinil-li zaměstnanec, že úřad, vyměřuje nebo vypláceje mu příjmy, vycházel z nesprávné skutkové podstaty, může býti výměr změněn nebo zrušen kdykoliv a vrácení přeplatků požadováno bez jakéhokoliv časového omezení.

(8) Ustanovení předchozích odstavců platí i při vyměření a výplatě odpočivných a zaopatřovacích platů.

§ 71.

(l) Ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920. č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých platí podle § 150 platového zákona pro zaměstnance a jejich pozůstalé s těmito změnami:

a) Za služební plat ve smyslu § 1 cit. zákona se považuje 25 % služebního platu bez výchovného; za výslužné, odbytné a zaopatřovací platy ve smyslu § 2 téhož zákona se považuje 25 % výslužného, odbytného, pense vdovy (družky), sirotčí pense, pensí a darů z milosti a jiných obdobných příjmů vesměs bez výchovného a bez přídavků.

b) Služební příjmy, pokud nejsou uvedeny pod písm. a), jsou z exekuce vyňaty a nezapočítávají se při vypočten příjmu podrobeného exekuci (zajištění, zastavení, postupu).

c) Na příjmy náležející dlužníku na děti nebo na ženu lze vésti exekuci neobmezeně pro pohledávku zákonitého výživného příslušející osobě, na niž dlužníku této příjmy náležejí; v takovém případě buď část těchto příjmů, připadající na věřitele, připočítávána k zabavitelné části platu (pense atd.); náležejí-li dlužníku tuto příjmy na dvě nebo více dětí, připočítává se k zabavitelné částí plentu (pense atd.) jen poměrná část těchto příjmů, vypadající podle počtu dětí.

d) Na bytový ekvivalent nebo obdobné platy může býti vedena exekuce jen pro nájemné z bytu dlužníkova, na úmrtné (pohřebné) neb obdobné platy jen pro útraty pohřební.

(2) Předpisy o exekuci na služební a odpočivné platy zaměstnanců, uvedených v odstav 1 a na zaopatřovací platy jejich pozůstalých neplatí pro administrativní srážky se služebních a odpočivných platů těchto zaměstnanců a se zaopatřovacích platit jejich pozůstalých, jde-li o pohledávky okresu, vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru, nebo se zřetelem na něj.

§ 72.

(1) K jednotlivým opatřením podle tohoto zákona jest příslušen úřad, který podle § 8 odst. 1 jest povolán okresní cestáře ustanovovati (okresní zastupitelstvo).

(2) Kde se v tomto zákoně užívá výrazu >úřad< nebo >příslušný úřad<, rozumí se tím okresní zastupitelstvo.

(3) Spory o příjmy služební a výslužné okresních cestáře, zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i spory, vzešlé ze služebních poměry rozhoduje zemský výbor, který se napřed pokusí o dohodu obou zúčastněných stran.

§ 73.

Ustanovení § 70 o lhůtách platí obdobně i pro jiné lhůty, stanovené v tomto zákoně.

§ 74.

Do nových platů podle tohoto zákona se převedou okresní cestáři, ustanovení na základě příslušných předpisů pro tyto zaměstnance vydaných.

§ 75.

Rozhodnou pro stanovení výše služného jest započitatelná služební doba (§ 76).

§ 76.

(1) Započitatelnou služební dobou rozumí se služební doba ve vlastnosti okresního cestáře ke dni 1. ledna 1926 skutečně ztrávená a podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služebním poměru započitatelná, jakož i doba pro postup v tomto služebním poměru započtená.

(2) Započitatelná služební doba se zaokrouhlí na celá půlletí tak, že se zlomky do tří měsíců nepočítají a zlomky, přesahující tři měsíce, se počítají za celá půlletí.

(3) Doba, o kterou takto zaokrouhlená doba přesahuje dobu, potřebnou k dosažení služného, které zaměstnanec při převodu obdrží (vybývající doba), se započte, pokud se jinak nestanoví, pro zvýšení služného.

§ 77.

(1) Zaměstnancům, převedeným podle ustanovení §§ 74-76, pokud byli ustanoveni před 7. červencem 1926, přísluší na třetí až šesté nezaopatřené dítě přídavek po 900 Kč ročně.

(2) Tento přídavek náleží za podmínek, stanovených pro přiznání výchovného v § 17 na děti, narozené do dne účinnosti tohoto zákona.

§ 78.

(1) Zaměstnanci, kteří měli v den před účinnosti tohoto zákona nárok na jednotný drahotní přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy, nebo kterým by tento nárok příslušel v den před účinností tohoto nařízení, kdyby nebylo ustanovení § 6, II. a § 7 zákona ze dne 20. prosince 1922. č. 394 Sb. z. a n., obdrží při převodu do nových platů, doplňovací přídavek, který se stanoví v ročních částkách takto:

(2) Doplňovací přídavek odpadne, ovdoví-li zaměstnanec nebo nastanou-li u manželky (družky) okolnosti, které podle § 18, odst. 1. a 3., vylučují nárok na výchovné, nebo je-li manželka (družka) ustanovena ve veřejné nebo této na roveň postavené službě, nebo má-li z takovéto služby výslužné.

(3) Bylo-li manželství soudně rozvedeno, přísluší zaměstnanci doplňovací přídavek jen, je-li povinen pečovati o výživu rozvedené manželky. Přispívá-li však na výživu manželky částkou nižší, než činí doplňovací přídavek, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá; totéž platí, nebylo-li manželství sice soudně rozvedeno, nežije-li však zaměstnanec s manželkou ve společné domácnosti.

(4) Zaměstnanec ovdovělý podrží doplňovací přídavek, dokud udržuje domácnost pro své děti a dokud je zde aspoň jedno nezaopatřené dítě mladší, dvanácti roků.

(5) Dosáhne-li zaměstnanec služného, na které připadá doplňovací přídavek jinou částkou než činí doplňovací přídavek, jemu náležející, vyměří se mu nový doplňovací přídavek částkou, vypadající podle hořejšího ustanovení. Doplňovací přídavek odpadá, dosáhne-li zaměstnanec služného, se kterým není spojen doplňovací přídavek.

§ 79.

V případech §§ 77 a 78 jest oprávněny povinen každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši přídavku, včas ohlásiti, vyjímajíc případy v nichž změna nastává dosažením vyššího služného (§ 78, odst. 5.). Opomenutí jest trestno podle všeobecných trestních a disciplinárních předpisů bez újmy následků podle odstavce 7, § 70.

§ 80.

Předpisy pro výplatu služebního platu platí stejně pro výplatu přídavku na děti a doplňovacího přídavku.

§ 81.

(1) Služební příjmy tímto zákonem nově stanovené nastupují na místo všech dosavadních stálých služebních požitků (plat. místní přídavek, jednotný drahotní přídavek, přídavek na děti, odměny podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n.) a jiných na základě zákona vládního nařízení nebo usnesení okresního zastupitelstva povolených, jakož i individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků.

(2) Zvláštní drahotní přídavky povolené zaměstnancům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se nepokládají za požitky (přídavky) po rozumu předchozího odstavce.

(3) Pokud by služební plat, příslušející zaměstnanci podle tohoto zákona spolu s přídavky (§§ 77 a 78), byl po srážce pensijního příspěvku menší, než-li úhrn služebních požitků, uvedených v odstavci 1, po srážce pensijního příspěvku v den účinnosti zákona obdrží zaměstnanec vyrovnávací přídavek ve výši rozdílu mezi obojími požitky.

(4) Vyrovnávací přídavek se zmenší při prvém zvýšení služného o dvě třetiny částky, o kterou služné bylo zvýšeno a při každém dalším zvýšení služného o polovinu částky, o kterou dosavadní služné bylo zvýšeno, a to až do úplného zániku.

(5) Nastane-li po dni účinnosti tohoto zákona okolnost, která by byla podle dosud platných předpisů odůvodňovala snížení nebo ztrátu jednotného drahotního přídavku nebo přídavku na děti, k nimž bylo přihlíženo při stanovení vyrovnávacího přídavku, stanoví se vyrovnávací přídavek pro dobu od prvního, dne příštího měsíce tak, jako kdyby ona okolnost byla nastala v den před účinností tohoto zákona.

(6) Vyrovnávací přídavek se zaokrouhlí, není-li vyjádřen v korunách bez haléřů, nebo není-li dělitelný dvanácti, na nejblíže vyšší částku v korunách, dělitelnou dvanácti.

§ 82.

Zaměstnanci v trvalé nebo dočasné výslužbě se převedou při reaktivaci do nových platů podle pravidel pro převod do nových platů (§§ 74 až 81) podle stavu v den jejich odchodu do dočasné, případně trvalé výslužby.

§ 83.

(1) Při ustanovení čekatelem obdrží zaměstnanec, čekatelský plat (§ 6, odst. 6). Při ustanovení definitivním okresním cestářem (§ 7) obdrží zaměstnanec počáteční služné 1. stupně služného (§ 15, odst. 1.), je-li toto služné stejné, jako roční částka jeho dosavadního platu, zmenšená o činovné, započte se doba v dosavadním platu ztrávená pro zvýšení služného.

(2) Při výpočtu podle odstavce 1. se béře za základ činovné skupiny míst, podle níž byl vyměřen dosavadní plat zaměstnancův.

§ 84.

Vznikl-li před účinností tohoto zákona zaměstnanci, v okresní službě již ustanovenému, právní nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, ve kterém se zaměstnanec převádí, provede se toto započtení podle dosavadních ustanovení; neměl-li zaměstnanec právního nároku, může se započtení provésti podle dosavadních předpisů jen tehdy, žádal-li o to písemné ještě před účinností tohoto zákona.

§ 85.

Úprava služebních platů podle tohoto zákona nemá vlivu na výši částky, o kterou byl zaměstnanci snížen jeho služební plat právoplatným disciplinárním nálezem před vyhlášením tohoto zákona.

§ 86.

(1) Zaměstnanci, převedení do nového platu se posunují, jako kdyby skutečně měli služební místo systemisované v platové stupnici, jejíž služné obdrželi.

(2) Zaměstnanci, převedení do nového platu, zařadí se na služební místa, systemizovaná v platové stupnici, jejíž služné obdrželi. Zaměstnanci, pro které by nebylo volných systemisovaných míst, budou vedeni nad systemisovaný stav a zařaděni postupně na uprazdňující se služební místa.

§ 87.

Zaměstnanci obdrží služební označení, odpovídající služebním místům, na která byli zařaděni.

§ 88.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna roku vyhlášení.

(2) Personální opatření, učiněná v době od 1. ledna 1926 do vyhlášení tohoto zákona zůstávají v platnosti a sluší je uvésti ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanoveními tohoto zákona. Při tom budiž dostupováno podle obdoby ustanovení §§ 74 - 82.

(3) Dokud nebude schválena systemizace míst podle tohoto zákona, jest přípustno jakékoliv personální opatření, které předpokládá systemizaci míst, jen se schválením zemského výboru.

(4) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance, kteří byli podle § 13 nebo 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. přeloženi do trvalé výslužby nebo propuštěni, jestliže byli nejdéle do vyhlášení platového zákona písemně vyrozuměni podle ustanovení pokud se týče podle obdoby ustanovení odstavce 3 § 13 zákona č. 286/1924 Sb. z. a, n. Služební a platové poměry těchto zaměstnanců se řídí předpisy, platnými do dne účinnosti tohoto zákona.

§ 89.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.

(2) Pro zaměstnance, kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1926, a pro pozůstalé po nich, jakož i pro pozůstalé po zaměstnancích, kteří zemřeli před tímto dnem, platí dosavadní předpisy, týkající se nároku na odpočivné a zaopatřovací platy a jejich výměry.

§ 90.

Zákon tento provede ministr vnitra.

Zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 17 Sb. z. a n. z r. 1920, upraveny byly poměry okresních cestářů, zaměstnaných na silnicích zastupitelských okresů v Čechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku naprosto nedostatečně.

Některé okresy upravily poměry svých cestářů podle citovaného zákona, jiné podle svého vlastního uznání a některé okresy neupravily poměry svých cestářů vůbec.

Takovéto nejednotné, hmotné, sociální a právní poměry okresních cestářů, jichž výkon jest všude stejný, staly se nadále neudržitelnými a proto již několikráte učiněny pokusy v parlamentě, aby poměry okresních cestářů byly upraveny jednotně novým zákonem.

Již v r. 1920 podal klub poslanců československé strany národně socialistické iniciativní návrh zákona, kterým tato otázka měla býti vyřešena. Po mnoha urgencích a zákrocích dáno bylo projednávání tohoto návrhu na pořad jednání sociálně-politického výboru dne 1. července 1924.

V této schůzi sociálně-politického výboru prohlásil zástupce ministerstva vnitra, že vláda připravuje svůj vlastní návrh a podá ho do konce roku 1924 N. S. k ústavnímu projednání. Na základě tohoto prohlášení vládního zástupce vzato na vědomí a jednání odloženo, až bude vládní návrh podán. Vláda však do konce roku 1924 svého návrhu nepodala.

17. prosince 1925 podali národně socialističtí poslanci znovu iniciativní návrh zákonné úpravy služebních poměrů okresních cestářů, tisk č. 83. Dostalo se jim, v této době v ministerstvu vnitra informací, že toto připravilo návrh příslušného zákona, který byl postoupen ministerstvu financí k zaujetí stanoviska. V ministerstvu financí bylo pak navrhovatelům sděleno, že návrh byl ministerstvu vnitra vrácen s připomínkou, že projednávání jeho lze vzíti v úvahu při uskutečnění daňové reformy, v níž nutno vzíti zřetel na to, aby okresy mohly zvýšený náklad také uhraditi. Bohužel se tak nestalo, ačkoliv při projednávání platového zákona pro státní zaměstnance byla sociálně-politickým a rozpočtovým výborem i plenem poslanecké sněmovny schválena resoluce, ukládající vládě, aby předložila osnovu zákona na úpravu poměrů okresních cestářů.

Ani této vůli většiny sněmovny nebylo dosud vyhověno.

10., 14., 15., 16., 17., 22., 23., 24. a 25. června 1926 bylo znovu dáno projednávání iniciativního návrhu tisk č. 83 na pořad jednání sociálně-politického výboru. Bohužel však byla 26. června 1926 sněmovna poslána na prázdniny a k projednání zmíněného iniciativního návrhu v soc.-politickém výboru opět nedošlo.

Projednávání zmíněného návrhu bylo znovu dáno na pořad jednání soc.-politického výboru 14. prosince 1926. Jednání bylo však znovu znemožněno odstraněním dosavadního předsedy soc.-politického výboru a volbou nového předsedy.

V ústavně-právním výboru 1. července 1927 prohlásil při projednávání osnovy zákona o reformě politické správy pan ministr vnitra, že vláda připravuje svůj návrh na úpravu poměrů okresních cestářů a podá ho, jakmile meziministerská jednání o něm budou skončena.

Od té doby uplynula znovu téměř 3 leta, ale vládní návrh dosud podán nebyl.

Při projednávání státního rozpočtu na rok 1928 prohlásil pan ministr vnitra na učiněný dotaz posl. Bergmana, Patejdla a Slavíčka, proč nebyl dosud předložen zákon o požitcích okresních cestářů, že záležitost tato je komplikována otázkou úhrady a tím, že okresní zastupitelstva jsou jen v Čechách, kdežto na Moravě a ve Slezsku budou teprve zřízena podle zákona o reorganisaci správy a teprve potom bude známa jejich finanční nosnost, zejména s ohledem na limitovanou výši okresních přirážek. Až budou vyřešeny tyto organisační a finanční otázky, bude lze přikročiti k jednotné úpravě požitků cestářů ve všech zemích.

Na podanou interpelaci, v této záležitosti odpověděl 9. července 1927 pan ministr vnitra, že iniciativní návrhy byly přikázány výborům sociálně-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému. Bylo by tudíž působiti na jeho projednávání v těchto výborech podle ustanovení jednacího řádu poslanecké sněmovny. Co se týká druhého bodu naléhavé interpelace, poukazuje pan ministr vnitra na to, že otázka náhrady škody, která snad vzniká okresním cestářům oddalováním pp. interpelanty navrhované úpravy, mohla by býti pouze Národním shromážděním u příležitosti této úpravy rozřešena. Poněvadž opět uplynula dlouhá doba od tohoto prohlášení a vláda nepodala svého návrhu na úpravu poměrů okresních cestářů, podávají podepsaní senátoři Národnímu shromáždění vpředu uvedený návrh, jehož cílem jest úplné zrovnoprávnění okresních cestářů s cestáři státními, neboť výkon obou kategorií jest kvalitativně a kvantitativně stejným a okresní silnice mají pro naše národohospodářství i celý stát a jeho občanstvo stejný význam, jako silnice státní.

Okresní silnice jsou nezbytným doplňkem a spojkami nedostatečné sítě silnic státních a frekvence v důsledku rozkvětu automobilismu jest na nich namnoze silnější, než na silnicích státních. Udržování okresních silnic v dobrém stavu jest stejně důležitým pro rozvoj našeho průmyslu, obchodu a zemědělství a brannou pohotovostí státu, jako silnic státních.

Zejména za mobilisace vyniká důležitost okresních silnic a bez nich nelze si hladké provedení mobilisace technických sil ani představiti.

Z 71.600 km silnic jest pouze 8.383 km silnic státních a 63.217 km silnic okresních.

Již tento poměr potvrzuje důležitost okresních silnic pro celý státní náš život a národohospodářský význam těchto silnic.

Všichni odborníci silniční shodují se v názoru, že řádně placený a řádně cvičený cestář dovede i s menší dávkou silničních hmot, udržeti silnici v dobrém stavu, takže na něho vydaný peníz se mnohonásobně vynahradí (zemský st. rada Ing. Genttner) a že udržení silnic v dobrém stavu záleží mnoho na pilnosti, a svědomitosti cestářů (okr. správce silnic Pelc v Lounech).

Udržování stavu silnic vyžaduje celotýdenní zaměstnání cestářů. To však možno žádati jen tehdy, poskytne-li se cestáři takový plat, aby mohl se svou rodinou žíti a věnovat se plně svému úkolu a nemusel vyhledávati vedlejšího zaměstnání, aby živobytí uhájil.

Okresních silnic používá se jak pro dopravu osobní, tak i pro dopravu těžkými nákladními automobily, jejichž jízdou stav okresních silnic v důsledku jejich nedostatečných základů se stále horší a jestliže nebude povolanými činiteli učiněno opatření, aby tyto silnice byly každodenně náležitě ošetřovány, může dojíti k tomu, že tento drahocenný majetek národní bude úplně zničen a veřejná doprava po nich se stane naprosto nemožnou, čímž poškozeny budou i zájmy národohospodářské.

Nutnost každodenního řádného ošetřování okresních silnic uznávají kruhy odborné i majitelé motorových i zvířecích vozidel, poněvadž jízdou po nedostatečně upravených silnicích tato vozidla velmi trpí.

Nedostatečným ošetřováním trpí však nejvíce silnice, jelikož rychle jedoucí automobily vytrhávají z vozovek štěrk, který jest nutno znovu řádně v nejkratší době upevniti, neboť volně ležící neupevněný štěrk jest značně nebezpečný rychlé jízdě automobilové.

Stížnosti na nedostatečný stav okresních silnic jsou všeobecné. Nedostatečnému stavu okresních silnic a různým stížnostem do špatného jich udržování může býti odpomoženo jedině tehdy, když okresní cestáři budou povinně každodenně na silnicích, služebně jim přidělených, pracovati jako cestáři státní, což možno od nich požadovati jen tenkráte, když ve svém služebním postavení a to jak v povinnostech, tak i v nárocích a právech budou s nimi úplně zrovnoprávněni.

Všeobecně volá se též po řádné silniční policii a po novém silničním zákoně, aby bezpečnost jízdy po silnicích v důsledku rozmachu automobilismu byla zajištěna.

Službu silniční policie mohou zastávati. jedině cestáři, ovšem budou-li jejich právní a hmotné poměry řádně upraveny.

Stát věnuje na úpravu státních silnic 1 miliardu Kč. Nutno poukázati, že rozdělení těchto peněz mezi silnice státní a okresní je nespravedlivé a že okresní silnice jsou odstrkovány. Stát nevyhne se tomu, aby upravoval ze státních prostředků i silnice okresní a většinu jich, nebo v budoucnosti všechny okresní silnice bude nucen převzíti do správy státní.

Postátnění okresních silnic jest jen otázkou doby a byl by učiněn k tomuto cíli první krok úpravou poměrů okresních cestářů, jich zrovnoprávnění s cestáři státními, k němuž směřuje náš návrh.

Pro úpravu poměrů okresních cestářů, ve smyslu jich zrovnoprávnění s cestáři státními, vyslovil se i Svaz českých okresů.

Návrh týká se asi 12.000 okresních cestářů a zvýšení jejich požitků podle tohoto návrhu bude vyžadovati okrouhle asi 30 milionů Kč, pro které najde se v příslušných okresech a - zvláště po připravované nové úpravě finančního hospodářství svazků uzemní samosprávy - jistě potřebná úhrada.

Provedením reformy politické správy stává se předložený návrh aktuálním, protože dnes většina okresů zaměstnává dva druhy cestářů: jeden, lépe placený pro silnice státní a druhý, hůře placený pro silnice okresní.

Tento stav budí oprávněnou nevoli u cestářů okresních. Některé okresy jak v Čechách, tak na Moravě odstranily tuto anomalii tím, že platy cestářů okresních zrovnoprávnily s cestáři státními. Většina okresy však dosud toho neprovedla. Nutno si také uvědomiti, jaký ohromný majetek národní svěřen jest péči okresních cestářů. Vždyť naše okresní silnice representují nejméně 10 miliard Kč národního jmění.

1 km nejprimitivnější okresní silnice má cenu nejméně 100 tisíc Kč. Poněvadž okresní cestář spravuje průměrně 5 km silnic, jest jeho opatrování svěřeno nejméně 500 tisíc Kč národního majetku. Dosáhne-li jeho průměrný roční plat po zrovnoprávnění maximálně 10 tisíc Kč ročně, pak jsou to pouze 2 % z ceny jemu svěřeného majetku.

Ve většině případů obnáší však cena silnic svěřených péči okresních cestářů daleko více a jde až do milionů Kč, takže roční platy okresních cestářů nebudou činiti průměrně více, nežli 1 % z ceny silnic, jejich péči a opatrování svěřených.

Navrhovatelé očekávají, že předloženému návrhu slavný senát neodepře ústavního schválení.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh tento byl přikázán s největším urychlením k projednání a podání zprávy senátu, výborům sociálně-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 8. května 1930.