Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 200.

Do všech oborů našeho zemědělského. podnikání zasáhla přímo ničivě zemědělská krise. Nejvíce ohroženo je naše obilnářství, a to nejen tím, že ceny obilí klesly daleko pod výrobní náklady, ale i odbyt některých je zcela nepatrný. Pěstováním obilin zabývají se hlavně zemědělci našich krajů horských a ti velmi těžce nesou důsledky této cenové a odbytové krise, neboť přímo ohrožuje jejich existenci. Je pravda, že krise tato neomezila se jen na československého zemědělce, nýbrž že postihla zemědělce všech evropských států a částečně i některých zámořských států. My proto přiznáváme krisi této světový charakter a podle všech známek usuzujeme, že to nebude jen krise přechodná, ale spíše krise rázu trvalého.

Vidíme proto, že všechny evropské státy za spolupráce všech lidí a bez rozdílu všech stavů i bez politického přesvědčení luští otázku zemědělské krise a podnikají různá opatření proti odvrácení této nebývalé krise a starají se všemožným způsobem o náležitou ochranu zemědělské výroby. Za nejúčinnější prostředek považuje se řádná celní ochrana. Proto také přistoupily skoro všechny státy na zvýšení celních sazeb na zemědělské výrobky, aby tak čelily cizí konkurenci a světové spekulaci.

Vláda naše učinila si také úkolem řešiti u nás v prvé řadě zemědělskou krisi a to z obavy, aby důsledky je i neprojevily se v ostatních hospodářských odvětvích a ona nepřešla do všech vrstev a nezachvátila a neohrozila celé naše národohospodářství.

Národnímu shromáždění předložila proto vláda návrh, jímž se zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se i zakazuje chemická úprava mouky Návrh tohoto zákona byl liž poslaneckou sněmovnou schválen.

Účelem této vládní osnovy je zvýšiti po dobu cenové krise celní ochranu a našemu obilnářství přispěti tak k částečnému ustálení obilních cen. Podle tohoto vládního návrhu zavádí se k stávajícím pevným clům obilním zvláštní systém celních přirážek, která je podstatně zdokonalený a zcela odlišný oproti tak zv. clům klouzavým, zavedeným u nás v roce 1925.

Tyto nové celní přirážky nastoupí v platnost teprve tehdy, když běžná průměrná cena obilí za čtvrtletí, t. j. za období tří měsíců bude nižší než jeho cenový průměr za pětiletí 1925 až 1929, snížený o 11 %. Vládní osnova uvádí výši této celní přirážky, která nesmí přesahovati u pšenice 25 Kč, u žita 50 Kč, u ječmene 36 Kč a u ovsa 34 Kč. Nejsou to tedy pevné sazby, nýbrž nejvyšší hranice přirážky. Jen v mezích této hranice bude přirážka stanovena, a to vždy ve výši rozdílu mezi pětiletým průměrem cenovým na pražské plodinové burse zmenšeným o 11 % a průměrnou běžnou cenou tříměsíční. Snížení 91 % má býti výrazem abnormálního poklesu cen. Vláda bude každoměsíčně zjišťovati běžné ceny obilí a v případě poklesu cen pod pětiletý průměr určí výši celní přirážky.

V důvodové zprávě vládního návrhu č. t. 305 posl. sněm. uvádí se, že průměrná cena za pětiletí 1925-1929 na plodinové burse v Praze činila u

Na dvou příkladech naznačuje pak důvodová zpráva, jak by se projevila tato přirážka.

1. Klesla-li by ku př. pšenice v posledním čtvrtletí tak, že by průměrná běžná cena činila 172.66 Kč, zavede se přirážka ve výši rozdílu mezi tímto průměrem a pětiletým průměrem, která by v tomto případě činila 19.18 Kč, čili zaokrouhleně 19 Kč.

2. Zjistilo-li by se v druhém případě, že by průměrná cena žita v posledním čtvrtletí klesla ku př. na 110 Kč, bude rozdíl mezi těmito cenami činiti 55.32 Kč, ale zavede se celní přirážka k celní sazbě žita jen v mezích nejvýše možné přirážkově hranice, t. j. v tomto případě ve výši 50 Kč.

Vládu zavedené celní přirážky budou se vztahovati k celním sazbám všeobecným i smluvním.

S touto ochranou obilnářskou upravuje se též zvýšená. ochrana pro průmysl mlynářský který následkem velkého dovozu mouky z ciziny jest též ve velmi vážné a těžké krisi. Osnova zákona zavádí, proto na všechny druhy mouky a veškeré mlýnské výrobky jednotnou celní přirážku ve výši 75 Kč a to proto, že i celní sazba těchto mlynářských výrobků je též jednotná. Nebude zdě proto rozhodovati cena jediného druhu, nýbrž průměr z cen mouky pšeničné a žitné. Zjistí se zde jak ceny mouky pšeničné tak i žitné a průměr těchto cen bude rozhodující pro stanovení celní přirážky.

Semolina pro průmyslové závody k výrobě těstovin k nám dovážená za sníženou celní sazbu nepodléhá přirážce.

V §u 2 vládního návrhu vyslovuje se zákaz chemického upravování a uvádění do obchodu mouky, jakož i dovážení takové mouky z ciziny, což jest nejen s hlediska hospodářského, ale i s hlediska zdravotního velmi nutné. Zákaz prodeje chemicky bílené mouky uvítají proto nejen výrobci, ale i konsumenti. Vláda ovšem stanoví nařízením výjimky pokud jde o zásoby takové mouky z doby před účinností tohoto zákona.

§ 3 osnovy zákona stanoví, že ustanovení tohoto zákona nemohou býti obchodními smlouvami změněna, neboť je to v zájmu našeho obilnářství nezbytně nutné a ochranné opatření.

Zákon tento nabude účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Národohospodářský výbor projednal ve své schůzi dne 14. května 1930 tuto osnovu zákona a usnesl se doporučiti ji plenu senátu ke schválení tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak uvedena jest v senátním tisku čís. 194, neboť jejím účelem jest ochrániti naše zemědělství před cizí konkurencí a přispěti ke zmírnění těžké situace naší obilné výroby.

V Praze, dne 14. května 1930.

K. Sáblík v. r.,
předseda.

Josef Stržil v. r.,
zpravodaj.