Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 203.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi republikou Československou a republikou Rakouskem o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsanou v Praze dne 12. prosince 1928, i se Závěrečným protokolem z téhož dne.

I.

Předložený vládní návrh jest jedním mnoha článků vleklé likvidace nových poměrů, jak je státní revoluce zůstavila.,jisto je, že zpráva orgánů vyjednávajících za stát musí zachovat příslušnou formu, a je také pravdou, že zanedbané zůstává. zanedbaným, i kdybychom dávali příchod svému mínění. Avšak ani ta suchá úřední. zpráva nevyhnula se konstatování, že dědictví po bývalém Maďarsku na 80 a půl km dlouhé trati řeky Moravy, kde ona tvoří, státní hranici, je ve stavu horším, než protilehlý břeh, náležející nynějšímu Rakousku.

Ani veliké škody ze záplav nepohnuly pešťské vlády, aby dbaly o možnou úpravu. Tyto starosti zbyly naší republice. Dosavadní podnikání od případu. k případu, jako neorganická, musila se projevit drahými, ač stejně od případu k případu vyžadovala si dohody s Rakouskem.

Proto, aby vodohospodářství na tocích. jimiž probíhá hraniční čára našeho státu, hlavně na Dunaji, Moravě a Dyji, stalo se skutečně hospodářstvím, dohodly se republiky Československá a Rakouská na společné smlouvě. Se strany československé vedl jednání sekční šéf inž. Roubík a jménem státu smlouvu dne 12. prosince 1928 podepsal.

Smlouva sama je dílo důkladné, podrobné a tím také obsáhlé. Obsahuje 30 článků a je účelně koncipována ve čtyři oddíly pod A., B., C. a D., jichž povahové ohraničení činí smlouvu dobře přehlednou.

Technicko-dopravní výbor po uvážení účelu a obsahu díla, doporučuje senátu, aby smlouvu tak, jak je v tisku 162 předložena, v celém textu i se závěrečným protokolem schválil.

V Praze, dne 8. dubna 1930.

Ing. Havlín v.r.,

předseda.

F. Šťastný v. r.,
zpravodaj.

II.

Není sporu, že tato Smlouva je nutností. Jdeť o možnost velkorysého řešení regulace a ostatních vodních prací na hraničních úsecích řek, které mají velkou důležitost.

Smlouva opravu je technickohospodářské otázku na hraničních tratích jmenovaných řek s ohledem na zájmy obou států a bylo jí již nejvýše potřebí nejen z hospodářských ale i ze zahraničních důvodů.

Tak na př. pokud jde o Duna i převzali jsme přistoupením k mezinárodní úmluvě o statutu a svobodě transitu závazky, jichž plnění dnešní stav skoro znemožňoval. Nánosy u Děvína hrozily úplným zastavením plavby. Avšak bez smlouvy, jež upraví definitivně povinnosti a právci obou súčastněných států se zachováním suverenity a zaručí chod prací bez zatěžování kompetenčními spory, nebo spory o náhrady, nebylo možno přistoupiti k důkladné nápravě.

Hraniční řeka Morava poškozovala každoročně, jak důvodová zpráva praví, po věky rozsáhlé inundační území. Proto již v předešlém století vypracovaly vlády rakouská a maďarská regulační projekt - ale pro spory povahy politické bylo z něha málo provedeno. To bylo mezi zeměmi jedné říše - oč naléhavější jest řádní smlouva mezi státy zcela cizími.

Ještě složitější jest otázka hraničního toku Dyje; proto byla řešena v r. 1902 zemskými zákony moravským a dolnorakouským. Bohužel tato úprava měla všechny znaky rakousko-uherské geometrie, která vrchní dozor dala dolnorakouskému zemskému výboru a výhody převáděla na stranu jižní, mimo hranici země Moravsko-slezské. Vznikem samostatných sousedících států bylo nutno vytvořiti nový právní podklad pro práce jak na Dyji samé, tak hlavně na jejích přítocích. Budiž připomenuta, že již zákonem č. 288 z r. 1932 byla uzavřena Smlouva o stavbě přehrad na Dyji.

Předmětní Smlouva jest velmi důkladná tak, že zaručuje skutečně klidný, přátelský sousedský poměr obou států. Jest pamatováno na otázky velkého stylu, na drobné otázky potřeb místního obyvatelstva, na bezpečnost státu i na rovnoměrné rozdělení finančních břemen.

Osou dohody lest Společná technická komise (oddíl C.), paritně složená ze zmocněnců obou států zasedajících střídavě v obou státech za střídavého předsedání zmocněnců obou států.

Komise zejména bude posuzovati povšechné projekty, stavební programy, dále bude posuzovati podrobné práce prováděné společným nákladem,hodnotiti stavby a přezkoumávati vyúčtování společného nákladu atd. Také event. změny této smlouvy nebo sjednání nových dohod bude komise navrhovati. Konečné rozhodování o všech otázkách je ovšem vyhrazeno ústředním úřadům obou států.

Smlouva vyhovuje suverenitě obou států chráníc zájmy našeho státu v celku i občanstva. Lze tedy doporučiti, aby ji senát Národního shromáždění schválil spolu se Závěrečným protokolem, který stanoví, že Smlouvou nemají býti dotčeny závazky smluvních států, které jim vyplývají z jiných mezinárodních smluv.

Pokud jde o formální stránku Smlouvy, jeví tato pokrok proti zmíněné smlouvě o přehradách na Dyji ratifikované 30. května r. 1922 (čís. 288 Sb. z. a n.). V německém textu dnes projednávané smlouvy jsou názvy obcí uvedeny jmény českými vedle německých, čehož ve smlouvě z r. 1922 není.

Nerozhodnost anebo přílišná a neodůvodněná opatrnost zavedla toto zdvojování jmen resp. německé překlady v oficielním místopisu zemí republiky Československé, zatím co ostatní státy - i tam, kde jde očividně o změnu původního jména - ve smlouvách užívají jmen jen v jazyce státním, řada našich smluv s Německem a Rakouskem má v německém textu názvy toliko v německých překladech, a to i těch míst, jichž oficielní název jest jen československý!

Jest žádoucno, aby jazyková prakse mezinárodních smluv odpovídala plně zákonným ustanovením. Zahraniční výbor podle usnesení svého ze dne 29. drbna 190 doporučuje sl. senátu schválení Smlouvy spolu se Závěrečným protokolem.

V Praze, dne 29. dubna 1930.

Dr Klouda v. r.,
místopředseda.

F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.

III.

Vláda předkládá ke schválení smlouvu mezi republikou naší s jedné a republikou Rakouskou s druhé strany o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje. Závěrečný protokol byl obapolně podepsán dne 12. prosince 1928. Za naši republiku jednal a podepsal splnomocněný zástupce odborový přednosta Ing. Roubík, za republiku rakouskou jednal zplnomocněný zástupce Ing. Holenia, odborový přednosta ve spolkovém ministerstvu pro zemědělství a lesní hospodářství.

Nejvýznačnější řeky, které probíhají hranicí československo-rakouskou, jsou Dunaj, Morava a Dyje.

Dunaj hraničí mezi oběma státy v délce 7.5 km. Trať tato je tak dalece upravena, že nutno starat se jen o její udržování. Za účelem zlepšení plavby bude třeba některých menších úprav.

Morava hraničí délkou 80.5 km. Řeka tato zaplavuje každoročně rozsáhlé inundační území a uzpůsobuje ohromné škody. Na úpravě řeky nebylo po věky téměř ničeho prováděno. Vláda rakouská a zvláště maďarská nehleděly odstraniti tento neblahý stav. Také pokud jde o technické zásady provádění případných úprav, vyskytovaly se růzností v názorech. Celé postižené kraje očekávají, že naše republika ujme se vůdčího řízení tohoto důležitého a potřebného problému.

Podobný obraz jeví se na trati řeky Dyje, jejíž hraniční trať vykazuje 18.5 km délky.

Po převratu snažila se naše vláda v dohodě s republikou Rakouskou řešiti některé tyto vodohospodářské otázky a po vzájemné dohodě byly provedeny aspoň menší dílčí úpravy tam, kde se jevila největší jich potřeba.

Účelem předložené smlouvy jest úprava a udržování hraničních toků řek Dunaje, Moravy a Dyje a to v trati pod Břeclavou, jakož i udržování konkurenční trati řeky Dyje od obecní hranice Jaroslavice-Křídlovice na Moravě až po hranice rakouské u Alt Prerau.

Prováděním této smlouvy vzniknou pro republiku majetková - finanční - břemena a proto předkládá vláda podle §u 64 odst. 1, bod 1 úst. list. smlouvu Národnímu shromáždění ke schválení.

Závazky ze smlouvy vyplývající jsou tyto:

Pokud není jinak stanoveno, platí zásada, že veškeré v této smlouvě uvedené práce budou obstarávány oním smluvním státem, na jehož území budou provedeny, a to jeho nákladem.

Ve všech případech, kdy jedním státem budou prováděny práce na společný náklad obou států, zaručují si smluvní státy možnost provésti kdykoli technickou a finanční kontrolu.

Každý smluvní stát se zavazuje, že na podkladě obapolně uznaného vy účtování společných prací zaplatí část výloh naň připadající druhému státu do dvou měsíců po uznání tohoto vyúčtování, a to ve měně státu, jenž má větší pohledávku.

Ustanovením této smlouvy nemají býti dotčeny závazky smluvních států, které jim vyplývají z jiných mezinárodních smluv.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh ve své schůzi dne 9. dubna 1930 a doporučuje slavnému senátu, aby schválil smlouvu i se závěrečným protokolem, jak je otištěna v sen. tisku č. 162, a aby učinil schvalovací usnesení ve znění Shora navrženém.

V Praze, dne 9. dubna 1930.

Dr Josef Karas v. r.,
předseda.

F. Foit v. r.,
zpravodaj.