Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 205.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu

přátelská a obchodní smlouva
mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsaná v Nankinu dne 12. února 1930.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s přátelskou a obchodní smlouvou mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsanou v Nankinu dne 12. února 1930.

Důvodová zpráva.

Čína se svými 350 miliony obyvatel byla co tradiční odbytiště našich průmyslových výrobků po léta předmětem pozornosti ministerstva zahraničních věcí. Uzavření obchodní smlouvy, která by zajistila, udržení starých posic a dovolila další jejich vybudování, naráželo na dvě překážky. Byl to jednak rozdíl mezi stanoviskem moderních čínských státníků a evropskými vládami v otázce exteritoriálních práv cizinců v Číně, jednak snaha Číny vypustiti zásadu nejvyšších výhod z obchodních smluv.

Náš obchod byl stále brzděn nebezpečím, že Čína uvalí na československé zboží trestní cla. Proto se musil zatím náš obchod s Čínou dáti nepřímou cestou. Usazování se československých obchodníků v Číně bylo právní nejistotou jejich postavení téměř znemožněno.

V situaci nastalo vyjasnění, když bylo čínské stanovisko v otázce právního postavení cizinců evropskými mocnostmi, Spojenými státy americkými i Japonskem v zásadě přijato a když čínská vláda, přizpůsobujíc se požadavkům mezinárodních konferencí a odporučením ekonomického komitétu rady Společnosti národů, pojala klausuli nejvyšších výhod do svých obchodních smluv.

Stanoviska naše i čínské sblížila se po několikaletých jednání, avšak uzavření smlouvy bylo znemožněno pádem vlády pekingské v roce 1928. S novou vládou bylo ihned navázáno jednání, které bylo konečně dovršeno podepsáním smlouvy v Nankinu dne 12. února 1930.

Smlouva ta umožní vybudování pravidelného diplomatického a konsulárního zastoupení v Číně. Našemu zboží zaručuje se při vývozu do Číny zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Připouští usazování se našich příslušníků, nabývání majetku, provozování obchodu, živností a plavby, umožní ochranu známek, modelů a vzorků. Hospodářská činnost je volná nejen jednotlivcům, ale i právnickým osobám.

Veškerá tato oprávnění jsou poskytována za předpokladu vzájemnosti při šetření plné svrchovanosti obou smluvních států.

Význam čínského odbytiště, na kterém sídlí čtvrtina obyvatelstva celé zeměkoule, je patrný z těchto dat.

V roce 1928 Čína dovezla zboží za 1.195,969.271 taelů. Při průměrném kursu taelu 2 sh 11 ¹/₆ (podle dat čínské celní správy) čili 2403 Kč činila, tedy hodnota čínského dovozu 28.739 milionů korun. Z dovozu připadá na Japonsko 7.583 mil. Kč, na Hongkong 5.343 mil. Kč, na Spojené státy americké 4.909 mil. Kč, na Velkou Britanii 2.714 mil. Kč, na Německo 1.327 mil. Kč. Dále následují v pořadí podle svého významu Holandská Indie, Britská Indie, Rusko, Francie, Belgie, Kanada, Italie a Korea s vývozem přesahujícím 300 mil. Kč u každého státu.

Vývoz z Číny činil v r. 1928: 991,354.988 taelů čili 23.822,260.360 Kč a šel v pořadí podle důležitosti do Japonska, Hongkongu, Spojených států amerických, Ruska, Francie a Velké Britanie.

Hlavní předměty vývozu jsou boby a pokrutiny z bobů (4.880 mil. Kč), hedvábí a hedvábné zboží (3.506 mil. Kč), kůže (1.244 mil. Kč), vejce (1.050 mil. Kč), dále také, vegetabilní oleje, čaj, obilí, bavlna, a rudy.

Dovážejí se hlavně bavlněné výrobky (za 4.160 mil. Kč), obilí (za 3.067 mil. Kč), cukr (za 2.370 mil. Kč), minerální oleje (za 2.349 mil. Kč), bavlna (za 1.628 mil. Kč), kovy a minerály (za 1.623 mil. Kč), tabák a cigarety (za 1.148 mil. Kč), vlněné zboží (za 1.161 mil. Kč) atd.

Přes zmatky, které po řadu let v zemi panují, obchod neklesá - naopak dovoz v r. 1928 stoupl proti r. 1927 o 183,137.647 taelů čili o 4.398 mil. Kč.

Podíl československého dovozu na čínském obchodě z čínských statistik nelze zjistiti, ježto uvádějí zemi přístavu, z něhož je zboží dováženo, a ne zemi původu zboží.

Podle československých statistik činil náš vývoz do Číny v r. 1927 celkem 46,861.000 Kč a stoupl v r. 1928 na 113,173.000 Kč.

Hlavní předměty vývozu byly v r. 1928 (v tisících Kč): bavlněné zboží 5.462, vlněné zboží 12.288, hedvábí a hedvábné zboží 3.113 (z toho hedvábí umělé 1.855), zboží konfekční 1.517, papír a papírové zboží 3.217 (z toho novinový papír 2.091), kůže a kožené zboží 3.023 (z toho obuv 2.920 ), dřevěné zboží 1.058, sklo 4.798, železo a železné zboží 56.775, kovové zboží 5.361 (z toho výrobky z hliníku 4.057), stroje a přístroje 8.109, umělá sladidla 2.361, zápalky 1.851.

Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem živnostenským obchodním a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským.

Text smlouvy se přikládá ve znění československém a anglickém.

V Praze dne 15. května 1930.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

TREATY OF AMITY AND COMMERCE

BETWEEN

THE CZECHOSLOVAK REPUBLIC

AND THE REPUBLIC OF CHINA.

PŘÁTELSKÁ A OBCHODNÍ SMLOUVA

MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU

A REPUBLIKOU ČÍNSKOU.

Republika Československá a republika Čínská přejíce si navázati přátelský poměr mezi oběma státy a usnadniti obchodní styky mezi svými národy, rozhodly se uzavříti přátelskou a obchodní smlouvu založenou na zásadách rovnosti a vzájemného šetření svrchovanosti a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:

President republiky Československé:

pana Jaroslava Hnízdo,
zástupce republiky Československé,

President národní vlády republiky Čínské:

pana Dra Chenting T. Wanga,
ministra zahraničních věcí národní vlády republiky Čínské,

kteří předloživše si své příslušné plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:

Článek I.

Mezi republikou československou a republikou Čínskou, jakož i mezi jejich národy bude trvalý mír a přátelství.

Článek II.

Vysoké smluvní strany budou míti právo vzájemně vysílati řádně pověřené diplomatické zástupce, kteří budou požívali ve státu, u jehož vlády jsou pověřeni, všech práv, výsad a osvobození všeobecně uznaných mezinárodním právem.

Článek III.

Vysoké smluvní strany budou míti právo vzájemně vysílati generální konsuly, konsuly, místokonsuly a konsulární agenty do všech míst, v nichž jsou zřízeny konsuláty jiných států. Tito konsulární funkcionáři budou požívati, zacházení, přiznaného všeobecnou mezi národní zvyklostí konsulárním funkcionářům téže hodnosti.

Před nastoupením úřadu obdrží výše uvedení konsulární funkcionáři v souhlase s všeobecnou mezinárodní zvyklostí od vlády země, do níž jsou posláni, exequatur, které může býti touto vládou odvoláno.

Vysoké smluvní strany nebudou, s výjimkou honorárních konsulů, jmenovati svými konsulárními funkcionáři osoby zabývající se průmyslem neb obchodem.

Článek IV.

Příslušníci každé z vysokých.smluvních stran budou moci na území druhé strany svobodně vstoupiti neb je opustiti, budou-li míti cestovní pasy, udávající jejich národnost, vydané příslušnými úřady vlastní země a vidované příslušnými úřady země určení.

Článek V.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou, pokud jde o jejich osoby a majetek, požívati na území druhé strany úplné ochrany zákonů a nařízení. Budou míti právo, podléhajíce zákonům a nařízením země, cestovati, usazovati se, zakládati firmy, nabývati majetku do vlastnictví neb pachtem, či nájmem, pracovati a zabývati se průmyslem neb obchodem ve všech místech, v nichž příslušníkům kterékoliv jiné země bude dovoleno tak činiti, a to stejným způsobem a za týchž podmínek, jako příslušníci kterékoliv jiné země.

Článek VI.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran, jakož i jejich majetek budou na území druhé strany podléhati zákonům a nařízením země, jakož i pravomoci jejích soudů.

V soudním řízení budou míti příslušníci každé z vysokých smluvních stran na území druhé strany svobodný a volný přístup k soudům a budou moci svobodně přibírati advokáty neb zástupce v souhlase se zákony země, a bude-li třeba, mohou býti soudy povoláni na pomoc tlumočníci.

Článek VII.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran na území druhé strany budou platiti daně, dávky a poplatky v souhlase se zákony a nařízeními země. Nicméně však se rozumí, že tyto daně, dávky a poplatky nebudou jiné neb vyšší než jaké platí příslušníci vlastní.

Článek VIII.

Dělníci každé z vysokých smluvních stran budou míti bez rozdílu pohlaví, všechna ulehčení vstupu na území druhé strany a budou, podléhajíce jejím zákonům a ustanovením stejně platným pro všechny cizí dělníky, požívati téhož zacházení a ochrany jako dělníci domácí.

Článek IX.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou na území druhé strany zproštěni jakékoliv povinné vojenské služby ať v pozemním vojsku, námořnictvu, letectví, národní gardě či v milici, jakož i všech daní, rekvisicí, poplatků, nucených půjček neb kontribucí jakéhokoliv druhu, uložených náhradou za osobní službu.

Článek X.

Vláda žádné z vysokých smluvních stran nepodrobí příslušníky druhé strany osobním ani domovním prohlídkám, leč v souhlase s platnými zákony a ustanoveními.

Článek XI.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou míti právo, podléhajíce zákonům a ustanovením země, poslední vůli neb jinak volně pořizovati o svém soukromém majetku na území druhé strany.

Zemře-li příslušník jedné z vysokých smluvních stran na území druhé strany, zpraví, o tom místní administrativní úřady neprodleně nejbližšího konsulárního zástupce jeho státu. Dozví-li se zmíněný konsulární zástupce o smrti dříve, podá sám příslušnou zprávu místním úřadům.

Zemře-li příslušník jedné z vysokých smluvních stran, budou se záležitosti týkající se pozůstalosti říditi zákony jeho státu. Majetek movitý i nemovitý, zanechaný příslušníkem jedné z vysokých smluvních stran na území strany druhé, bude za pomoci místních úřadů spravován příslušným konsulárním zástupcem neb jím ustanoveným správcem, v souhlase se zákony státu, jehož byl zemřelý příslušníkem. V případech, kde bylo s určitostí zjištěno, že zemřelý nezanechal podle zákonů svého státu dědice ani posledního pořízení, bude s majetkem naloženo podle zákonů a nařízení státu, na jehož území se nalézá. Pozůstalostní spory vzniklé ve státě, v němž se pozůstalost nachází, budou projednány soudy tohoto státu.

Svršky a cenné předměty, zanechané příslušníkem kterékoliv z vysokých smluvních stran zemřevším na moři neb při průjezdu územím druhé strany, v níž neměl stálého sídla ani trvalého bydliště, budou za účelem dalšího opatření odevzdány beze všech formalit nejbližšímu konsulárnímu zástupci státu, jehož zemřelý byl příslušníkem.

Daně, dávky a poplatky vybírané z pozůstalosti jednou z vysokých smluvních stran od příslušníků strany druhé, nebudou jiné ani vyšší než jaké platí její vlastní příslušníci za podobných okolností.

Článek XII.

Vysoké smluvní strany jsou za jedno, že celní sazebník a všechny věci sem spadající budou upraveny výlučně jejich vlastními zákony.

Dále je shoda v tom, že pokud se týče cla a s tím souvisejícího oboru, každá z vysokých smluvních stran bude požívati na území druhé strany zacházení, které v žádném případě nebude horší než zacházení, povolené kterékoliv jiné straně.

Příslušníci žádné z vysokých smluvních stran nebudou při dovozu a vývozu pod žádnou záminkou nuceni platiti na území druhé smluvní strany vnitřních dávek a daní jiných neb vyšších, než jaké platí vlastní příslušníci neb příslušníci kteréhokoliv jiného státu.

Článek XIII.

Vlády vysokých smluvních stran nevydají pro zboží, které je jejich plodinou neb výrobkem, při dovozu do území nebo při vývozu z území kterékoliv z nich, žádný zákaz neb omezení, které by se nevztahovalo na totéž zboží, dovážené z neb vyvážené do kteréhokoliv jiného státu.

Vyhražuje se však, že obě vlády mohou kdykoliv vydati zákazy neb omezení dovozu neb vývozu, jde-li o obor související s obranou státu, veřejným zásobováním, veřejnou bezpečností, kulturou, archeologií, státními monopoly, zdravím lidí, domácích zvířat a rostlin, ochranou národního hospodářství a udržením veřejné mravnosti.

Článek XIV.

Zboží vytěžené neb vyrobené na území jedné z vysokých smluvních stran, provážené územím druhé strany v souhlase se zákony tohoto státu, bude navzájem osvobozeno ode všech průvozních dávek, ať již prochází přímo, nebo je za průvozu skládáno, ukládáno do skladiště neb znovu nakládáno.

Článek XV.

Vnitrozemská a pobřežní plavba na území jedné z vysokých smluvních stran bude uzavřena příslušníkům druhé strany, jakož i jejich plavidlům bez újmy ustanovení mezinárodních smluv o mezinárodních řekách.

Článek XVI.

Čínská vláda dovoluje vjezd a zakotvení všech československých obchodních plavidel v přístavech na čínském pobřeží, otevřených mezinárodnímu obchodu za podmínek obsažených v zákonech čínské vlády, jakož i v přístavních řádech.

Čínská obchodní plavidla budou požívati v československých obchodních přístavech téhož zacházení.

Článek XVII.

Vláda každé z vysokých smluvních stran poskytne ochranu obchodním známkám, nákresům a modelům náležejícím příslušníkům druhé strany, byly-li zapsány u příslušných úřadů státu v souhlase s jeho zákony a nařízeními. Jakékoliv napodobení neb padělání bude zakázáno a trestáno podle zákona.

Článek XVIII.

Vysoké smluvní strany jsou za jedno, že ustanovení, obsažená v této smlouvě a týkající se práv a povinností příslušníků každé z vysokých smluvních stran, budou se též vztahovati na právnické osoby uznané jako takové zákony druhé strany, leč by práva a povinnosti, o něž jde, byly takového rázu, že by se mohly vztahovati pouze na osoby fysické.

Článek XIX.

Tato smlouva bude v platnosti po dobu tří let, počínaje 15-tým dnem od výměny ratifikačních listin. Šest měsíců před uplynutím této lhůty může kterákoliv ze smluvních stran uvědomiti druhou stranu o svém přání smlouvu revidovati nebo zrušiti. Neučiní-li tak žádná z obou smluvních stran včas, zůstane smlouva nadále v platnosti, avšak s podmínkou, že kdykoliv po uplynutí tříleté lhůty může kterákoliv strana uvědomiti druhou stranu o svém přání revidovati neb zrušiti smlouvu, která se pak stane neplatnou 6 měsíců po tomto vyrozumění.

Článek XX.

Tato smlouva je sepsána v jazycích československém, čínském a anglickém. V případě jakéhokoliv rozporu ve výkladu smysl vyjádřený v anglickém textu bude směrodatným.

Článek XXI.

Tato smlouva bude vysokými smluvními stranami v souhlase s jejich zákonnými ustanoveními pokud možno nejdříve ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Nankinu.

Čemuž na svědomí jmenovaní plnomocníci tuto smlouvu dvojmo podepsali a připojili k ní své pečeti.

Dáno v Nankinu dne dvanáctého února rok tisícího devítistého třicátého, což odpovídá dvanáctému dni druhého měsíce devatenáctého roku Čínské republiky.

L. S.

JAR. HNÍZDO v. r.

L. S.

CHENGTING T. WANG v. r.

The Czechoslovak Republic and the Republic of China, being desirous, of establishing amicable relations between the two countries and of facilitating the commercial intercourse between their peoples, have resolved to conclude a Treaty of Amity and Commerce based on the principles of equality and mutual respect of sovereignty, and have, for this purpose, named as their Plenipotentiaries, that is to say:

The President of the Czechoslovak Republic:

Mr. Jaroslav Hnízdo,
Delegate of the Czechoslovak Republic;

The President of the National Government of the Republic of China:


Dr. Chengting T. Wang,
Minister for Foreign Affairs of the National Government of the Republic of China;

who, having communicated to each other their respective full powers, found in good and due form, have agreed upon the following Articles:

Article I.

There shall be perpetual peace and amity between the Czechoslovak Republic and the Republic of China as well as between their peoples.

Article II.

The High Contracting Parties shall have the right reciprocally to send duly accredited diplomatic representatives, who shall enjoy, in the country to the Government of which they are accredited, all the rights, privileges, and immunities generally recognized by international law.

Article III.

The High Contracting Parties shall have the right. reciprocally to send Consuls-General, Consls, Vice-Consuls, and Consular Agents to all the localities where Consulates of other countries are established Such consular officers shall enjoy the treatment accorded to consular officers of the same rank by general international practice.

Prior to their assumption of office, the aforesaid consular officers shall, in accordance with . general international practice, obtain from the Government of the country to which they are sent, exequaturs, which are subject to withdrawal by the said Government.

The High Contracting Parties shall not appoint persons, engaged in industry or commerce as their consular officers, Honorary Consuls being excepted.

Article IV.

The nationals of each of the High Contracting Parties shall be at liberty to enter ox leave the territory of the other, provided that they shall carry with them passports certifying their nationality issued by the competent authorities of their own country and viseed by the competent authorities of the country of destination.

Article V.

The nationals of each of the High Contracting Parties shall enjoy, in the territory of the other, the full protection of the laws and regulations of the country in regard to their persons and property. They shall have the right, subject to the laws and regulations of the country, to travel, reside, establish firms, acquire or lease property, work, and engage in industry or commerce in all the localities where the nationals of any other country shall be permitted to do so and in the same manner and under the same conditions as the nationals of any other country.

 

Article VI.

The nationals of each of the High Contracting Parties as well as their property, in the territory of the other, shall be subject to the laws and regulations of the country and to the jurisdiction of its law courts.

In legal proceeding the nationals of each of the High Contracting Parties in the territory of the other shall have free and easy access to the courts and be at liberty to employ lawyers or representatives in accordance with the laws of the country, and interpreters, if necessary, may be called in by the courts for assistance.

Article VII.

The nationals of each of the High Contracting Parties in the territory of the other shall

pay taxes, imposts, and charges in accordance with the laws and regulations of the country. It is, however, understood that such taxes, imposts, and charges shall not be other or higher than those paid by the nationals of the country.

Article VIII.

The workmen of each of the High. Contracting Parties shall, irrespective of their sex, have all the facilities of entry into the territory of the other, and shall, subject to its laws and regulations equally applicable to all foreign workmen, enjoy the same treatment and protection as the workmen of the country.

Article IX.

The nationals of each of the High Contracting Parties shall be exempt, in the territory of the other, from-all compulsory military service, whether in the army, navy, air forces, national, guards, or militia, as well as from all taxes, requisitions, prestations, forced loans, or contributions, of whatever nature, imposed in, lieu of personal service.

Article X.

The Government of neither of the High Contracting Parties shall subject the nationals of the other to any personal or domiciliary search except in accordance with laws and regulations in force.

Article XI.

The nationals of each of the High Contracting Parties shall, subject to the laws and regulations of the country; have the right freely to dispose of their private property in the territory of the other, either by will or otherwise.

In case of the death of a national of either of the High Contracting Parties in the territory of the other, the local administrative authorities shall at once inform the nearest consular representative of the country of the deceased. If the said consular representative receives the information of the death first, he shall notify the local authorities accordingly.

In case of the death of a national of either of the High Contracting Parties, the laws of his own country shall apply in matters relating to succession. The property, movable of immovable, left behind by a national of one of the High Contracting Parties in the territory of the other, shall be administered, with the assistance of the local authorities, by the consular representative or by an administrator appointed by him, in accordance with the laws of the country of the deceased. Where it is definitely established that the deceased left neither an heir nor a will according to the laws of his country, the property shall be disposed of in accordance with the laws and regulations of the country in the territory of which it is situated. Any disputes in regard to the estate arising in the country in which it is situated shall be settled by the courts of that country.

The personal effects and objects of value left behind by a national of either of the High Contracting Parties, who dies on the high seas, or when passing through the territory of the other without having there any regular domicile or permanent residence, shall be handed over without any formalities to the nearest consular representative of the country of the deceased for further steps to be taken regarding the same.

The taxes, imposts, and charges in relation to succession levied by either of the High Contracting Parties on the national of the other, shall not be other or higher than those paid by nationals of the country under similar circumstances.

Article XII.

The High Contracting Parties agree that the customs tariff and all matters related thereto shall be regulated exclusively by their respective national laws.

It is further agreed that with respect to customs and all matters related thereto either of the High Contracting Parties shall enjoy, in the territory of the other, treatment in no way discriminatory as compared with the treatment accorded to any other country.

The nationals of neither of the High Contracting Parties shall be compelled under any, pretext whatever to pay within the territory of the other Party any duties, internal charges or taxes upon their importations and exportations other or higher than those paid by nationals of the country or by nationals of any other country.

Article XIII.

The Governments of the High Contracting Parties shall not establish, with respect to the goods which are their respective produce or manufacture imported into or exported from the territory of each other, any prohibitions or restrictions inapplicable to the same goods imported from or exported to any third country.

Provided, however, that with respect to matters related to national defence, national food a supply, public safety, culture, archeology, government monopolies, the health of human beings, domestic animals or plants, the protection of national economy, and the maintenance of public morality, the two Governments may, at any time, respectively establish import and export prohibitions and restictions.

Article XIV.

Articles, the produce or manufacture of the territory of one of the High Contracting Parties, passing in transit through the territory of the other, in conformity with the laws of the country, shall be reciprocally free from all transit duties, whether they pass direct, or whether during transit they are unloaded, warehoused, or reloaded.

Article XV.

The inland and coastwise navigation in the territory of either of the High Contracting Parties shall be closed to the nationals of the other and their vessels, without prejudice to the stipulations of international treaties relating to international rivers.

Article XVI.

The Chinese Government permits the entry and anchorage of all Czechoslovak merchant vessels in the ports along the Chinese coast opened to international commerce, subject to the laws of the Chinese Government as well as to port regulations.

Chinese merchant vessels shall enjoy in the Czechoslovak commercial ports the same treatment.

Article XVII.

The Government of each of the High Contracting Parties shall accord protection to the trade-marks, designs, and models, belonging to the nationals of the other, provided that they have been degistered with the competent authorities of the country in accordance with its laws and regulations. Any imitation or falsification shall be forbidden and punished according to law.

Article XVIII.

The High Contracting Parties agree that the stipulations contained in the present

Treaty which relate to the rights and obligations of the nationals of each of the High Contracting Parties shall also apply to juristic persons recognized as such by the laws of the other except where the rights and obligations involved are of such a nature that they are applicable to natural persons only.

Article XIX.

The present Treaty shall be in force for a period of three years, beginning from the fifteenth day after the exchange of ratifications. Either of the High Contracting Parties may notify the other six months before the expiration of the period, of its desire to revise or terminate the Treaty. In case both Parties fail to do so in time, the Treaty shall continue to be in force, provided, however, that any time after the expiration of the three-year period either Party may notify the other of its desire to revise or terminate the Treaty, which shall then become null and void six months after the date of such notification.

Article XX.

The present Treaty is drawn up in Czechoslovak, Chinese, and English. In case of any difference of interpretation, the sense as expressed in the English text shall be held to prevail.

Article XXI.

The present Treaty shall be ratified as soon as possible by the High Contracting Parties in accordance with their legal procedure, and the exchange of ratification shall take place at Nanking.

In faith whereof the respective Plenipotentiaries have signed the present Treaty in duplicate, and have affixed thereto their seals.

Done at Nanking this twelfth day od February, nineteen hundred and thirty, corresponding to the twelfth day of the second month of the nineteenth year of the Republic of China.

L. S.

JAR. HNÍZDO m. p.

L. S.

CHENGTING T. WANG m. p.