Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období

2. zasedání.

Tisk 209.

Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s těmito Dohodami, podepsanými dne 20. ledna 1930 v Haagu:

1. Dohodou s Německem.

2. Dohodou s Rakouskem,

3. Dohodou s Československem.

Mírové smlouvy určovaly, pouze přesně, podle jakých principů se mají stanoviti reparační povinnosti poražených států, ale stanovení samo přenechaly zvláštní reparační komisi. Tato komise po dlouhých poradách v květnu 1924 konečně číselně je stanovila, a to pro Německo na 132 miliardy zl. marek. pro Maďarsko a Bulharsko zatím stanovenu na dobu do r. 1943 roční splátky, kdežto Rakousku zatím nestanoveno ničeho vzhledem na hospodářskou jeho tíseň a na jeho touhu po >Anschlussu<.

Nástupnickým státům. přiznána jednak práva na určitý podíl na reparacích, ale současně uložena jim povinnost, aby k částečné úhradě válečných nákladů vítězných mocností přispěly určitými částkami, a to jednak cenou připadlých jim státních statků, a jednak nad to ještě určitým penízem, jenž nazván liberačním poplatkem. Pro náš stát na cenu převzatých státních statků připadla částka asi 26¹/₂ miliard Kč a na liberačním poplatku 750,000.000 zl. fr., čili podle tehdejšího kursu asi 4¹/₂ miliardy Kč, tedy úhrnem asi 31 miliard Kč. Nad to měli jsme ještě platiti náhrady za vydržování svých legií státům vítězným.

Ty to všecky závazky náš stát na sebe přijal schválením mírových smluv.

Poněvadž však Německo roční splátky své řádně neplatilo; vymlouvajíc se na nemožnost plnění - a francouzská vláda za účasti ostatních spojenců k zabezpečení svých pohledávek obsadila levý břeh rýnský, získal pomalu převahy názor, že jest třeba nové úpravy reparačních břemen. Takový plán navrhl americký odborník Dawes za pomoci různých, jiných odborníků, jenž měl za účel sanovati Německo, aby se mu umožnilo splácení dluhů a odňala se mu záminka k výmluvám. Tento plán z r. 1925 snižoval břemeno Německa na pouhých asi 50 miliard zl. Mk, při čemž zabezpečeno různými opatřeními finančními splácení dotyčných anuit.

Plán tento nevyřizoval však poměr spojenců ohledně dluhy jejich, Spojeným Státům, ani t. zv. reparace východní.

Spojenci ve snaze, aby od Německa měli zabezpečeno aspoň tolik, kolik oni na své dluhy musí odváděti Spojeným Státům, nahlíželi během trojletého provádění plánu Dawesova, že je třeba nové, pevné a detailní úpravy splácení reparací. Proto při zasedání Společnosti Národů v Ženevě dohodou ze dne 16. září 1928 zřídili novou komisi finančních a národohospodářských expertů, která by jim podala podrobný plán k řešení těchto důležitých otázek.

Komise tato za předsednictví Američana Owena Younga během jara 1929 vypracovala nový plán, jejž pod lotem 7. června 1929 předložila spojencům a jenž nesl název plánu Youngova. Podle něho sníženy opět roční splátky Německa a obmezeny na dobu 37 anuit, takže celková suma závazků. Německa representuje pouze částku asi 38 miliard zl. Mk, tedy ani ne třetinu původního závazku Německa. Zároveň zabezpečeno roční splácení a odvádění těchto anuit, jednak z příjmů rozpočtu státního a jednak z výnosu říšských železnic. V případě Hospodářské krise možno povoliti Německu částečné moratorium.

Německo zproštěno současně veškeré kontroly dosavadní a zároveň ustanovena nová mezinárodní banka v Basileji, která by prováděla převod platů Německa na jednotlivé spojence.

Spojenci při nové konferenci svých zástupců, konané v Haagu od 6. do 31. srpna 1929; studovali tento nový plán a shledavše, že podává lepší garancii platů Německa, přijali jej i v podrobnostech protokolem ze dne 31. srpna 1929.

Snížení platů Německa znamenalo však pro spojence značné oběti hmotné, a proto, aby se aspoň Francii a Belgii, kteréžto státy nejvíce trpěly válkou, dostalo částečného nadlepšení, změněna i kvota podílů na platech Německa. Státy druhé, které tím dvojnásob utrpěly - Anglie a státy střední a východní Evropy - žádaly za to, aby současně upravený byly všechny otázky, z poměrů válečných vyplývající, a souhlas s plánem Youngovým činily závislým na této rozšířené úpravě.

Proto svolána byla nová konference, která opět zasedala v Haagu, a to v době 3.-20. ledna 1930, jejíž ujednání byla sepsána v několika protokolech s datem v Haagu dne 20. ledna 1930, kteréžto protokoly, ujednání a dohody předkládá nyní vláda Národnímu shromáždění ke schválení ve smyslu § 64 bod 1. třetí věta ústavní listiny.

Dohodami těmito má býti definitivně - sit venia verbo - a,do všech podrobností vyřešen problém liquidace války pro účastníky evropské, a tedy řešena i otázka tak zvaných reparací východních, totiž závazků Rakouska, Maďarska a Bulharska, kteréžto závazky reparační komise v r. 1924 buď vůbec neřešila, anebo řešila jen provisorně. Poněvadž snížením závazků Německa a novou repartici těchto dávek německých východní státy utrpěly značné újmy, bylo třeba kompensací snížiti jim jejich závazky oproti čtyřdohodě, zejména ohledně náhrad za převzaté státní statky a poplatku liberačního.

Výsledek těchto jednání a dohodu uzavřenou dne 20. ledna 1930 v Haagu představu je v podstatě

1. dohoda s Německem, která přijímá plán Youngův pod názvem Nový plán, jímž veškery závazky Německa - z mírových smluv přeměněny v 37 anuit dávkových a Německo zbaveno veškeré kontroly, vítězných mocností; zároveň nově rozdělena kvota těchto anuit mezi jednotlivé mocnosti vítězné;

2. dohoda s Rakouskem, kterou ono zbaveno veškerých povinností, původně uložených mu vítěznými mocnostmi. Pouze ustanovení sanační půjčky z r. 1924, na které i my jsme se zúčastnili, zůstaly v platnosti;

3. dohoda s Československem - která částečně platí i pro Polsko, Rumunsko a Jugoslavii - ohledně našich závazků z mírových smluv; závazky tyto stanoví na přesnou roční dávku 10 mil. zl. Mk po 37 let od r. 1930 až do r. 1966, při čemž jsme byli úplně zproštěni všech dalších závazků, plynoucích původně z povinnosti platby za převzaté státní statky a z poplatku liberačního;

4. dohodu s Bulharskem a Maďarskem stanoví jejich nové reparační platy, rozvržené rovněž na 37 anuit.

Národní shromáždění tangují pouze dohodu s Německem, s Rakouskem a s Československem.

Pro náš stát znamenají dohody tyto příjem 1 % z reparačních platů Bulharských a Maďarských (oceněných celkem asi na 25 mil. Kč). dále zproštění platů za státní statky, oceněných po srážce převzatých dluhů bývalého Rakouska asi na 24 miliard Kč, dále zproštění dluhu liberačního asi 4¹/₂ mil., pak prominutí platů za labský, oderský a lodní park částkou 10¹/₂ mil. zl. Mk, za železniční materiál armističní částkou skoro 7 mil. zl. Mk a za státní statky na Hlučínsku; zároveň sníženy platy za vydržování našich legií v Sibiři, Francii a Italii na dnešní kurs franku a liry.

Protihodnota za všecky tyto prominuté nám platy činí 37 anuit našich po 10 mil. zl. Mk, které při diskontu 6 % representují částku asi 1189.3 mil. Kč.

Srovnáme-li částky, které ve smyslu schválených smluv mírových náš stát na sebe převzal, a které representují částku asi 30 miliard, s platy, které Haagská.dohoda definitivně nám ukládá - 1189.3 mil. Kč, - vidíme, že dohoda tato znamená pro nás ohromný zisk.

Naše povinnosti platební, z mírových smluv plynoucí, ležely nad našim hospodářským životem jako veliký mrak plných deset let. Náš aktivní rozpočet ohrožován byl stále onou miliardou ročních dávek, které jsme byli vlastně povinni odváděti na jejich zaplacení.

Dnes máme jistotu, co budeme platit; jest to pouhý zlomek, jejž náš rozpočet normálně bez nových daní snese; víme, že nám již žádné další nebezpečí nehrozí. I to, a nejen fakt, že byla odklizena veliká příčina mezinárodních konfliktů, je pro náš stát pro budoucnost velikým ziskem.

Proto zástupci naši, kteří takové dohody v Haagu dosáhli, zaslouží si našeho upřímného a vřelého uznání, které v první sadě náleží řiditeli naší zahraniční politiky, ministru dru Benešovi. Poněvadž při kodifikaci ujednání v Haagu se strany Maďarska byly činěny nové požadavku, došlo ke druhé konferenci o některých dalších otázkách, konané v Paříži v dubnu 1930, jejíž výsledky jsou shrnuty ve zvláštní Dohodě.

Zahraniční výbor navrhuje senátu, aby vyslovil souhlas s dohodami svrchu uvedenými.

V Praze, dne 21. května 1930.

Václav Donát v. r.,
předseda.

Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.

Dňa 20. januára 1930 skončila v Haagu konferencia štátov, zainteresovaných na finančnej likvidácii mierových smlúv zo svetovej vojny. Toho dňa boly podpírané medzištátne Dohody a Ujednania.

Dohoda č. 3. týka sa Československa.

Táto ukladá Československu platiť po 37 rokov anuity 10 mil. zlatých mariek do Medzinárodnej banky pre reparačně platy, t. j. v Kč okrúhle 80 milionov.

Prvá anuita bola splatná 15. marce 9930. Dosial zaplatená nebola, poneváč smluvy nedošly k ratifikovaniu a tiež preto, že konstituovanie menovanej banky sa opozdilo.

Ďaľšie anuity sa majú platit polročne, a sice 1. januára a 1. júla. Posledná splátka má sa složiť 1. jan. 1966.

Tohoročná splátka, obnos 10 mil. zl. mariek, okrúhle 80 mil. Kč, nie je v štátnom rozpočte na rok 1930.

Poneváč, však finančně likvidovanie svetovej vojny má ďalekosiahajúcu dôležitosť pre všetky zainteresované štáty, tedy i pre Československo, keďže tento Historický akt má znamenat pokojnejšie hospodárske i politické pomery a zdárny ich vývin, je treba pre tento obnos náisť úhradu.

Rozpočtový výbor v svojej schódzi, konanej 21. máje 1930, pojednajúc o predloženom vládnom návrhu (tis sen. 206) vzal na vedomie, že s hladiska zahranične politického i zahranične finančného a hospodárskeho pojednal o tomto výbor zahraničný a že tento sa usniesol doporučil sl. senátu vládny návrh schváliť, pripojuje sa k tomuto usneseniu a ďalej, poveruje pána ministra financií, aby obnos 80 milionov Kč opatril.

V Prahe, dňa 21. mája 1930.

Dr. Karas v. r.,
predseda.

Frant. Zimák v. r.,
zpravodaj.