Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 214.

1. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Johanise, Berkovce, dr Hellera a spol. o akci některých lékárníků Proti pojištěncům Léčebného fondu veřejných zaměstnanců (tisk 100/16)

2. ministra vnitra a ministra financí na interpelaci sen. dra Fáčka a druhů o vybírání obecní dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok v roce 1929 v hlavním městě v Praze (tisk 100/18)

3. ministra financí po dohodě s ministrem pošt a telegrafů na interpelaci sen. dra Feierfeila a soudr. ve věci výplaty vkladů spořitelních v bývalé poštovní spořitelně rakouské (tisk 87/5)

4. vlády na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran změny kvalifikačních předpisů obzvláště v ohledu jazykovém (tisk 135/6)

5. ministra vnitra na interpelaci sen. Wenzela a druhů stran volebních podvodů při obecních volbách v Jihlavě (tisk 146/11)

6. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Teschnera, Wenzela a soudr. stran poškozování německých studujících pří rozdílení státních stipendií (tisk 146/7)

Právní zástupce některých okresních organisací Svazu německých lékárníků zaslal dne 19. prosince 1929 Léčebnému fondu memorandum, v němž kritisoval různá opatření fondu, pokud jde o Předpisování a vydávání léků, uvedl hlavní stížnosti lékárníků a formuloval jejich požadavky ve třech bodech:

1.) Lékárníci jsou oprávněni vydati všechny léky, léčiva a léčebné pomůcky, jsou-li lékařem řádně předepsány a to jen s tím omezením, že recepty, které nejsou magistralitér předepsány, musí býti opatřeny poznámkou >necesse<.

2.) Léčebný fond jest povinen zaslati recepty, při retaxaci pozastavené, lékárníkovi ku nahlédnutí.

3.) Léčebný fond bude vraceti lékárníkům recepty, jež nehonoroval vůbec.

Ke konci poukázal jmenovaný právní zástupce, že lékárníci zastaví vydání léků na úvěr, nebude-li jich požadavkům vyhověno do 1. ledna 1930. Když pak do uvedené lhůty nedošla ani odpověď Léčebného fondu, zastavili lékárníci, k nímž připojovali se stále lékárníci okresů dalších, vydávání léku členům Léčebného fondu na úvěr, t. j. vydávání léků neodepřeli, ale žádali okamžité zaplacení.

Na přípis právního zástupce lékárníků došla odpověď Léčebného fondu teprve ze dne 4. ledna 1930 a od té doby začalo jednání mezí oběma skupinami, které obě obrátily se na ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se žádostmi o ochranu. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zkoumalo ihned jak v interních poradách, tak i v poradě s ministerstvem sociální péče a i se zástupci Léčebného fondu, stav věci a shledalo, že jde zde o dvě věci. Jednak o zmíněné tři požadavky lékárníků a pak o otázku, zda lékárníci jsou skutečně podle zákona povinni vydávati Léčebnému fondu léky na úvěr.

Pokud šlo o požadavky lékárníků, soudilo ministerstvo, přihlížejíc i ku příčinám, které ku jich předložení vedly, že jsou velmi snadno splnitelny, ne-li samozřejmy. Pokud pak šlo o vydávání léků na úvěr, že jest Právní stav velmi nejasný, ježto jde o poměr soukromoprávní o němž přísluší rozhodnouti řádným soudům. Z důvodů těchto rozhodlo se pro prostředkování mezi oběma stranami, zejména pak, když shledalo, že zemský úřad v Praze jíž učinil potřebná opatření, aby řádné vydávání léků zajistil.

Správnost úvahy ministerstva zdravotnictví potvrdila již první porada s lékárníky, v níž po krátkém jednání se zástupci Léčebného fondu došlo ku dohodě a zastavení jejich akce.

Jak z průběhu celého jednání mezi lékárníky a Léčebným fondem, tak i z událostí předcházejících akci lékárníků jest jasno, že odpor lékárníků nebyl vyvolán ani z důvodů nacionálních ani pro úsporné opatření Léčebného fondu. Mezi lékárníky českými byl týž napjatý poměr k Léčebnému fondu a to proto, že Pokyny Léčebného fondu předpisování a vydávání léků nebyly zcela jasné, dodržování jich pak bylo Léčebným fondem velmi Přísně požadováno a při retaxaci účtů sráženy lékárníkům velmi značné obnosy, aniž by byla lékárníkům poskytnuta možnost nahlédnouti do pozastavených receptů. Lékárníci neobraceli se konkrétními stížnostmi na Léčebný fond, ale do odborných listů, jichž Léčebný fond nedbal a s organisacemi lékárníků vůbec nejednal, Jak jednání mezi oběma stranami ukázala, byla by k odstranění, ne-li všech, aspoň většiny sporů, stačila jedna společná porada,

K dotazu odpovídám:

1.) Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jest poměr mezí Léčebným fondem a lékárníky velmi dobře znám,

2.) Věc, týkající se sporu mezi Léčebným fondem a lékárníky byla vyšetřena a jak ministerstvo, tak i podřízené úřady vykonaly svoji povinnost.

3.) Podřízené úřady budou i v budoucností přísně trvací na dodržování platných zákonů a předpisů.

4.) Z orgánů ministerstva zdravotnictví nelze žádný volací ku zodpovědnosti, ježto všechny vykonaly vše, co za daného právního stavu bylo možným.

V Praze dne 22. března 1930.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr Spina v. r.

ministra vnitra a ministra financí

na interpelaci senátorů dra Fáčka a druhů

o vybírání obecní dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání

obecních stok v roce 1929 v hlavním městě Praze (tisk 100/18).

Podle ustanovení §u 5 odst. 3. pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok v hlavním městě Praze, jež byla schválena vládním usnesením ze dne 28. prosince 1928 a 20. srpna 1929, jest pro předpis dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok v roce 1929 u budov, pro které bylo uděleno úřední stavební povolení před 28. lednem 1917, rozhodným nájemné neb nájemní hodnota, jež jest základem pro vyměření daně činžovní v roce 1927, po odečtení položek z celkového nájemného, nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených, a jakékoli zvýšení nájemného u budov těchto po 1. lednu 1928 nemá na ustanovení vyměřovacího základu žádného vlivu.

Z formulářů přiznání nájemného, zaplaceného v roce 1929 k vyměření obecní dávky z nájemného, jež obec pražská rozeslala majitelům domů, nelze souditi, že úřad, dávku tuto vyměřující, nehodlá snad se říditi při předpisu dávky výše uvedeným ustanovením schválených pravidel. Byla-li by dávka z nájemného přes to vyměřena proti výslovnému ustanovení pravidel, bude na jednotlivých interesentech, aby v konkrétních případech domáhali se nápravy pořadem instancí.

Nicméně v zájmu věci činí se současně u zemského úřadu v Praze jako úřadu dohlédacího opatření, aby předpis zmíněné dávky a poplatků u těchto budov v roce 1929 dál se v mezích daných ustanovení §u 5 odst, 3, schválených výběrčích pravidel.

V Praze dne 12. dubna 1930.

Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.

Ministr financí:
Dr Engliš v. r.

K bodu 1.):

Zařízení neprodlené výplaty spořitelních vkladů u bývalé rakouské poštovní spořitelny není možno z těchto důvodů:

Otázka výplaty pohledávek za bývalou poštovní spořitelnou vídeňskou jest řešena příslušnou mezinárodní úmluvou podepsanou v Římě dne 6. dubna 1922 a dodatečnou dohodou podepsanou rovněž v Římě dne 23. února 1925. Úmluva byla uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení č. 230/26, dohoda č. 231/26 a příslušný prováděcí zákon č. 232/26.

Úmluva i dohoda mohly nabýti účinnosti teprve po složení ratifikací všech států, které je podepsaly. V důsledku toho staly se účinnými teprve dne 10. června 1929, když Polsko složilo poslední ratifikaci; účinnost tato byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 4. července 1929 č. 106/29 Sb. z. a n.

K urychlení výplaty provedla republika Československá vyhláškou č. 41/27 Sb. z. a n. již předem soupis pohledávek za poštovní spořitelnou vídeňskou, tudíž již v době, kdy úmluva ještě ani nebyla účinnou, jakmile však nabyla účinnosti již výše citovanou vyhláškou č. 106/29 Sb. z. a n., ustanovil ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů konečnou lhůtu k přihláškám k soupisu pohledávek na den 30. září 1929.

Přihlášené a do soupisu pojaté pohledávky byly sděleny, zvláštními seznamy vídeňské poštovní spořitelně, aby je přezkoušela, uznala a provedla zároveň přípis narostlých úroků do likvidačního dne, kterým jest podle čl. 1. úmluvy poslední den měsíce, v němž úmluva nabyla účinnosti, t. j. 30. červen 1929. Celkem bylo vídeňské poštovní spořitelně zasláno

4288 seznamů >A< úsporných pohledávek,

1243 seznamů >B< pohledávek šekových účtů a

27 seznamů >C< pohledávek účtů v hotovosti.

Z těchto seznamů bylo dosud vídeňskou poštovní spořitelnou zpracováno a vráceno 3830 >A< seznamů, 300 >B< seznamů a 26 >C< seznamů. Na zkoušení zbývajících seznamů vídeňská poštovní spořitelna intensivně pracuje, její práce nemůže však postupovati tak rychle, jakby bylo žádoucno, ježto stejnou práci obstarává zároveň pro ostatní smluvní státy.

Kromě toho musí vídeňská poštovní spořitelna sama podle svých záznamů sestaviti seznamy československých vlastníků účtů, ježto pro převod pohledávek ze šekových účtů není přihláška podmínkou (§ 2, vyhlášky ze dne 4. VII. 1929 č. 107 Sb. z. a n.). O způsobu převodu těchto šekových účtů bylo sice již s vídeňskou poštovní spořitelnou zahájeno jednání, ale provedení vyžádá si ještě delší doby, ježto se jedná asi o 20,000 nepřihlášených šekových účtů.

Po skončení všech vylíčených prací bude teprve možno stanoviti definitivní výši pohledávkového bloku československého, která bude rozhodnou pro poměr, kterým budou pohledávky československých státních příslušníků honorovány.

Další rozhodnou složkou jest výše finančních úhrad, kterých má býti Použito k honorování pohledávkového bloku a které není dosud možno přesně vyčísliti.

Jednou z úhradních položek jsou totiž pohledávky vídeňské poštovní spořitelny v Belgii, které belgická vláda sekvestrovala a jichž uvolnění není dosud provedeno.

Další pak položku úhrady tvoří podle odstavce 3, čl. II., dodatečné dohody, lombardní pohledávky vídeňské poštovní spořitelny za československými státními příslušníky.

Vymáhání těchto pohledávek není dosud skončeno a vyžádá si rovněž ještě delší doby.

K bodu 2. ):

Není možno ihned vyhlásiti, do které doby dojde k výplatě, lze pouze říci, že se zřetelem na vylíčený stav věci lze očekávati, že nevyskytnou-li se nepředvídané překážky, bude možno během jednoho roku skončiti všechny práce spojené se zjišťováním přesné výše pohledávkového bloku československého, stanoviti přesnou výši úhrady, určiti, v jakém poměru budou pohledávky honorovány (§ 4 odst. 2, zák. čís. 232/1926 Sb., z. a n.) a přikročiti k výplatě pohledávek.

Podle druhého odstavce §u 4 zákona č. 232/26 Sb. z. a n., budou vklady vkladatelům vypláceny v Kč, avšak jen až do výše celkové úhrady, kterou Poštovní úřad šekový obdrží od vídeňské poštovní spořitelny k uspokojení svých pohledávek; podle její výše ustanoví pak ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů podíl připadající na 1 rak. uh. korunu.

Odhadovati tento podíl Předem není možno, dokud se neskončí všechny výše uvedené práce a dokud nebude znám přesně jak blok pohledávkový tak i výše úhrady. Jen tolik lze říci s určitostí již nyní, že plného nominale vkladatelé nemohou obdržeti.

V Praze, dne 9. dubna 1930.

Ministr financí:
Dr Engliš v. r.

Zu Punkt 1.):

Die Veranlassung der unverzüglichen Auszahlung der Spareinlagen bei der ehemaligen österreichischen Postsparkassa ist aus nachstehenden Gründen nicht möglich:

Die Frage der Auszahlung von Guthaben bei der ehemaligen Wiener Postsparkassa wird durch das bezügliche in Rom am 6, Mai 1922 gefertigte internationale Übereinkommen und das ebenfalls in Rom am 23. Feber 1925 gefertigte Zusatzabkommen gelöst. Das Übereinkommen wunde in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen Nr. 230/26, das Abksmmen Nr. 231/26 und das bezügliche Durchführungsgesetz Nr. 232/26, verlautbart,

Das Übereinkommen sowie das Abkommen konnten erst nach Hinterlegung der Ratikationen seitens aller Staaten, welche sie gefertigt haben, in Wirksamkeit treten, Infolgedessen traten sie erst mi 10. Juni 1929 in Wirksamkeit, nachdem Polen die letzte Ratifikation hinterlegt hatte; dieser Wirksamkeitsbeginn wurde mit Kundmachung des Ministers der auswärtigen Angelegenheiten vom 4. Juli 1929, Nr. 106/29 S. d.. G. u. V., verlautbart.

Bebufs Beschleunigung der Auszahlung hat die Čechoslovakische Republik mit Kundmachung Nr. 41/27 S. d. G. u. V. schon in vorhinein die Konskription der Guthaben bei der Wiener Postsparkassa, somit bereits zu einer Zeit vorgenommen, zu welcher das Übereinkommen noch nicht einmal in Wirksamkeit getreten war Sobald es jedoch durch die bereits oben zitierte Kundmachung Nr. 106/29 S. d. G. u. V. in Wirksamkeit trat, setzte der Finanzminister im Einvernehmen mit dem Minister für Post- und Telegraphenwesen die endgültige Frist für die Anmeldung der Guthaben zur Konskription mit dem 30. September 1929 fest.

Die angemeldeten und in die Konskription aufgenommenen Guthaben wunden mittels besonderer Verzeichnisse der Wiener Postparkassa mitgeteilt, damit sie dieselben überprüfe, anerkenne und zugleich die Gutschrift der erwachsenen Zinsen bis zum Liquidierungstage vornehme, als welcher gemäß Art. 1 des Übereinkommens der letzte Tag, des Monates, in dem das Übereinkommen in Kraft tritt, d. i. der 30. Juni 1929 gilt. Im ganzen wunden der Wiener Postsparkasse

4288 Verzeichnisse >A< Sparguthaben,

1243 Verzeichnisse >B< Scheckkontoguthaben und

27 Verzeichnisse >C< Guthaben auf Barverrechnungskonten übermittelt.

Von diesen Verzeichnissen wurden bisher von der Wiener Postsparkassa 3834 >A< Verzeichnisse, 300 >B< Verzeichnisse und 26 >C< Verzeichnisse bearbeitet und zurückgestellt. An der Prüfung der verbleibenden Verzeichnisse arbeitet die Wiener Postsparkassa intensiv, ihre Arbeit kann jedoch nicht so rasch fortschreiten, als es wünschenswert wäre, weil sie die gleiche Arbeit zugleich für die übrigen vertragschließenden Staaten besorgt.

Außerdem hat die Wiener Postsparkassa selbst auf Grund ihrer Vormerke die Verzeichnisse der Čechoslovakischen Kontoinhaber zusammenzustellen, dafür die Übertragung der Scheckkontoguthaben die Anmeldung keine Bedingung bildet (§ 2 der Kundmachung vom 4, Juli 1929 Nr. 107 S. d. G. u. V.). Über die Art der Übertragung dieser Scheckkonti wurden zwar bereits mit der Wiener Postsparkassa Verhandlungen eingeleitet, doch wird die Durchführung noch längere Zeit in Anspruch nehmen, weil es sich um etwa 20.000 nicht änge meldete Scheckkonti handelt.

Nach Beendigung sämtlicher geschilderten Ar beiten wird es erst möglich sein, die definitive Höhe des Čechoslovakischen Guthabenblocks festzusetzen, welche ausschlaggebend sein wird, für das Verhältnis, in welchem die Guthaben der Čechoslovakischen Staatsangehörigen honoriert werden.

Eine weitere maßgebende Komponente bildet die Höhe der finanziellen Deckungen, welche zur Honorierung des Guthabenblocks verwendet werden sollen und welche bisher nicht,genau ziffermäßig festgesetzt werden können.

Eine der Deckungsposten bilden nämlich die Guthaben der Wiener Postsparkassa in Belgien, welche die belgische Regierung sequestriert hat und deren Freigabe bisher nicht durchgeführt ist.

Eine weitere Deckungspost bilden sodann gemäß Abs. 3. des Art, II. des Zusatzabkommens die Lombardforderungen der Wiener Postsparkassa bei den čechoslovakischen Staatsangehörigen.

Die Einforderung dieser Guthaben ist bisher nicht beendet und wird gleichfalls noch längere Zeit in Anspruch nehmen.

Zu Punkt 2.):

Es erscheint unmöglich sogleich zu verlautbaren, bis wann die Auszahlung erfolgt sein wird. Man kann bloß sagen, daß mit Rücksicht auf den geschilderten Sachverhalt zu erwarten steht, daß es, falls keine unvorhergesehene Hindernisse eintreten, möglich sein wird, binnen Jahresfrist alle mit der Sicherstellung der genauen Höhe des čechoslovakischen Guthabenblocks verbundenen Arbeiten zu Ende zu führen,.die genaue Höhe der Deckung festzusetzten, das Verhältnis, in welchem die Guthaben honoriert werden, zu bestimmen (§ 4, Abs. 2 des Ges. Nr. 232/1926 S. d. G. u. V.) und an die Auszahlung der Guthaben zu schreiten.

Nach dem zweiten Absätze des § 4 des Gesetzes Nr. 233/1926 S. d. G. u. V. werden die Einlagen den Einlegern in Kč ausgezahlt wenden, jedoch nur bis zur Höhe der Gesamtdeckung welche das Postschickamt von der Wiener Postsparkassa zur Befriedigung seiner Guthaben erhalten wird; je nach der Höhe derselben wird sodann der Finanzminister im Einvernehmen mit dem Minister für Post- und Telegraphenwesen den auf 1 österr.-ung. Krone entfallenden Anteil bestimmen.

Eine Schätzung dieses Anteiles in vorhinein ist nicht möglich, solange alle oben angeführten Arbeiten nicht abgeschlossen,sind und solange sowohl der Guthabenblock als auch die Höhe der Deckung nicht bekannt sein werden. Nur so viel kann schon jetzt mit Bestimmtheit gesagt werden, daß die Einleger das volle Nominale nicht erhalten können.

Prag, am 9. April 1930.

Der Finanzminister:
Dr. Engliš m. p.

Postup kvalifikačních komisí, v interpelací vytýkaný, odpovídá článku 66, prováděcího nařízení k ústavnímu zákonu jazykovému ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a pař., který výslovně stanoví, že neznalost státního jazyka jest pokládati za důvod pro přiznání kvalifikace >méně uspokojivé< nebo >neuspokojivé<.

K tvrzení interpelace, že v jednotlivých .odvětvích oboru finančního, zejména v berní službě, jsou úředníci nedostatečně znalí státního jazyka jíž po několik let kvalifikováni >neuspokojivě<, se podotýká, že zaměstnanci, kteří byli v státních službách v době vydání jazykového nařízení a byli pro neznalost státního jazyka po tři po sobě jdoucí léta kvalifikováni >neuspokojivě<, měli býti již přeloženi na trvalý odpočinek podle striktního ustanovení § 80 zákona ze dne 25. ledna 1914 čís. 15 ř. z. (služební pragmatiky), kdežto zaměstnanci, kteří byli přijati do státní služby teprve později, musí vzhledem k ustanovení článku 60. výše citovaného nařízení úplně znáti státní jazyk.

Pokud se pak ještě vyskytují - ovšem zcela ojedinělé - případy, že si někteří státní zaměstnanci od vzniku Čsl. republiky ani za více jak jedenáctileté služby neosvojili nezbytného minima znalostí státního jazyka, jež se při blahovolném provádění zkoušky ze státního jazyka požaduje, a vykazují dosud znalost tohoto jazyka jen >méně uspokojivou<, nemohou býti samozřejmě zbaveni následků, jež vyplývají z kogentních ustanovení prováděcího nařízení k zákonu jazykovému a služební pragmatiky.

Vzhledem k uvedenému nemůže vláda učiniti opatření v interpelaci žádaná.

V Praze, dne 7. května 1930.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Der in der Interpellation gerügte Vorgang der Qualifikationskommissionen entspricht dem Artikel 66., der Durchführungsverordnung zum VerfassungsSprachengesetze vom 3. Feber 1926, Nr. 17 S. d. G. u. V., welcher ausdrücklich bestimmt, daß die Unkenntnis der Staatssprache als Grund für die Zuerkennung einer >minder entsprechenden< oder >nicht entsprechenden< Qualifikation zu gelten hat.

Zu der Behauptung der Interpellation, daß in einzelnen Zweigen des Finanzressorts, insbesondere im Steuerdienste, die der Staatssprache nicht genügend mächtigen Beamten schon seit einigen Jahren >nicht entsprechend< qualifiziert wenden, wird bemerkt, daß solche Bedienstete, welche zur Zeit der Erlassung der Sprachenverordnung im Staatsdienste waren und wegen Unkenntnis der Staatssprache durch drei aufeinander folgende Jahre >nicht entsprechend< qualifiziert wurden, nach der strikten Bestimmung des § 80 des Gesetzes vom 25. Jänner 1914 Nr. 15 R. G. Bl. (Dienstpragmatik) bereits in den dauernden Ruhestand versetzt werden sollten, während solche Bedienstete, welche erst später in den Staatsdienst aufgenommen wurden, mit Rücksicht auf die Bestimmung des Artikels 60.der oben zitierteh Verordnung der Staatssprache vollkommen kundig sein müssen.

Insoferne nun noch - allerdings ganz vereinzelte - Fälle vorkommen, daß sich manche Staatsbedienstete seit dem Bestande der Čechoslovakischen Republik selbst während der mehr als, elfjährigen Dienstzeit das unerläßliche Minimum der Kenntnis der Staatssprache nicht angeeignet haben, welches bei der wohlwollenden Vornahme der Prüfung aus der Staatssprache verlangt wird, und bisher nur eine >minder entsprechende< Kenntnis dieser Sprache aufweisen, können sich dieselben selbstredend nicht den Folgen entziehen, welche sich aus den zwingenden Bestimmungen der Durchführungsverordnung zum Sprachengesetze und aus der Dienstpragmatik ergeben. Mit Rücksicht auf das soeben Angeführte ist die Regierung nicht in der Lage die in der Interpellation verlangten Verfügungen zu treffen.

Prag, am 7. Mai 1930.

Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.

K stížnostem do voleb do městského zastupitelstva v Jihlavě zaujal jsem stanovisko v odpovědi na interpelaci senátora H. Tichiho a soudr. (tisk čís. 31/1), k jejímž vývodům dovolují si poukázati.

V Praze, dne 14. dubna 1930.

Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.

Zu den Beschwerden gegen die Wahl der Stadtvertretung in Iglau habe ich in, der Antwort auf die Interpellation des Senators H. Tichi und Genossen (Druck Nr. 3111) Stellung genommen, auf deren Ausführungen ich mir hinzuweisen erlaube.

Prag, am 14. April 1930.

Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.

Poměrně malá účast posluchačů německých vysokých škol při podávání žádostí o státní studijní podpory a tím i účast na těchto podporách byla v minulých letech zjevem konstantním a obecně známým. Poněvadž na ni bylo opětovně poukazováno a věc byla i různě nesprávně vykládána, bylo dáno svolení k tomu, aby uveřejněním podrobné statistiky bylo poukázáno na hlavní příčinu tohoto zjevu.

Ve studijním roce 1929/30, kdy počet žadatelů o státní studijní podpory na německých vysokých školách se zvýšil (po zvláštním upozornění, které učinil rektor německé university v Praze vyhláškou pro posluchače) proti roku předchozímu více než pateronásobně, bylo přirozeně též možno vyhověti většímu počtu žádostí německých posluchačů, neboť při distribuci těchto podpor užívá se - bez ohledu na národnost žadatelů - důsledně stejných směrnic pro všechny posluchače, pří čemž v prvé řadě se přihlíží k majetkovým poměrům žadatele a k jeho studijnímu prospěchu a postupu.

V Praze dne 11. dubna 1930.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.

Die verhältnismäßig kleine Beteiligung der Hörer deutscher Hochschulen bei Einbringung von Gesuchen um staatliche Studienunterstützungen und da,durch auch die Beteiligung an diesen Unterstützungen war in den vergangenen Jahren eine konstante und allgemein bekannte Erscheinung Nachdem auf dieselbe wiederholt hingewiesen und die Angelegenheit auch verschieden unrichtig erklärt wurde, wurde die Bewilligung erteilt, durch Veröffentlichung einer ausführlichen Statistik auf die Hauptursache dieser Erscheinung hinzuweisen.

Im Studienjahre 1929/30, wo die Anzahl der Gesuchsteller um staatliche Studienunterstützungen an den deutschen Hochschulen (- nach einem be son.deren Hinweis, welchen der Rektor der deutschen Universität in Prag in einer Kundmachung an die Hörer erlies - ) gegen das Vorjahr um mehr als das Fünffache gestiegen war, war es naturgemäß auch möglich, einer größeren Anzahl von Gesuchen deutscher Hörer Folge zu geben, zumal bei der Distribution dieser Unterstützungen - ohne Rücksicht auf die Nationalität der Gesuchsteller - konsequent die gleichen Richtlinien für alle. Hörer zur Anwendung gelangen, wobei in erster Reihe die Vermögensverhältnisse des Gesuchstellers und dessen Studienfortgang und Fortschritt berücksichtigt werden.

Prag, am 11. April 1930.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Dr. Dérer m. p.