Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 215.

Předložený vládní návrh řeší toliko formální stránku přiznávání a odnímání práva veřejnosti nemocnicím: určuje jen orgány které jsou kompetentní pro udělení i odnětí práva veřejnosti. Meritorní stránka práva veřejnosti zůstává nedotčena a budou i nadále platiti ustanovení zákonů a nařízení, kterými se upravují veřejně-právní poměry všeobecných veřejných nemocnic vůbec a podmínky směrodatné pro udělení práva veřejnosti a povinnosti i práva z toho vyplývající zvláště.

Zůstávají tedy po této stránce i dále v platnosti ustanovení zákona o organisaci veřejně-zdravotní služby ze dne 30. dubna 1870 č. 68 ř. z., dále ustanovení zemského zákona českého ze dne 5. března 1888 č. 19 z. z., kterým se upravují veřejně-právní poměry všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, výnos ministerstva vnitra ze dne 4. prosince 1856 č. 26.641, platný pro zemi moravskoslezskou a zák. čl. XIV/1876 o úpravě veřejného zdravotnictví, který platí na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Tyto zákonné předpisy se vládní předlohou mění právě jenom potud, pokud se určují nové orgány, kompetentní pro udělení práva veřejnosti nemocnicím.

Důvod, pro který vláda žádá zákonnou úpravu tak nepatrného výseku veřejně-zdravotní služby, je naléhavá potřeba, aby právě tato otázka byla upravena podle změněných státoprávních poměrů, poněvadž dosud platné zákonné předpisy v zemi české za změněných poměr státoprávních nepřipouštějí udílení ani odnímání práva veřejnosti nemocnicím, ač právě tu jeví se neodkladná potřeba některým nemocnicím - Beroun, Praha VIII. a j. - právo veřejnosti uděliti.

Při této příležitosti řeší se tato otázka přirozeně jednotně pro celou republiku: unifikují se předpisy aspoň této otázky se týkající a zavádějí se jednotné normy pro celou R. Č. S.

Dosud platí předpisy v každé zemi jiné: v Čechách je v důsledku ustanovení § 7 a § 19 zákona ze dne 5. března 1888 č. 19 z. z. pro udělení práva veřejnosti třeba zvláštního zemského zákona; v zemi moravsko-slezské platí cit. už nařízení ministerstva vnitra ze dne 4. prosince 1856, podle jehož odst. 4. udělují nemocnicím právo veřejnosti zemské úřady.

Praxe se tu však vyvinula tak, že právo veřejnosti udílelo nemocnicím ministerstvo vnitra po slyšení zemských výborů, posléze pak zmocňovalo ministerstvo zemské politické úřady, aby právo veřejnosti udílely samy; předcházející slyšení zemských výborů bylo však i tu zachováno. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je třeba k udělení práva veřejnosti svolení ministerstva vnitra po slyšení příslušných úřadů samosprávných.

Vládní návrh, upravuje nově tuto otázku, nepřiklonil se ani k platným normám českým, ani k normám a ku praxi ostatních zemí; nežádán pro udělení a odnětí práva veřejnosti nemocnicím ani zvláštního zákona - jde přece o akt po výtce správní, při němž by zachování formy zákona bylo jen zbytečným zatěžováním zákonodárných sborů - ani nepřiznává tohoto práva ministerstvu zdravotnictví, na nějž v republice zákonem z 9. dubna 1920 byla přenesena všechna dozorčí práva ku zdravotním ústavům, která dříve příslušela ministerstvu vnitra, nýbrž stanoví, aby právo toto příslušelo celé vládě k návrhu, jejž učiní ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s interesovanými ministerstvy t. j. s ministerstvem vnitra a ministerstvem financí.

Zachovává tedy vládní návrh jakousi střední cestu mezi normami platnými v zemi české na jedné, a normami platnými v ostatních zemích na druhé straně.

Při tom pamatuje vládní návrh také na interesovanou samosprávu a nařizuje, aby předem bylo slyšeno příslušné zemské zastupitelstvo.

Ustanovení toto je nutno jen vítati a zvláště třeba zdůrazniti užitečnost tohoto zařízení a naprostou jeho nezbytnost, poněvadž právě z práva veřejnosti uděleného některé nemocnici plynou značné závazky finanční pro země (povinnost úhrady nedobytných ošetřovacích nákladů za chudé příslušníky ze zemských fondů) i pro obce (povinnost hraditi 20 ošetřovacích nákladů za chudé příslušníky obecní podle zákona č. 77/1927 - § 21), nad jejichž hospodářstvím má zemské zastupitelstvo bdíti.

Sociálně-politický výbor, uznávaje plně naléhavou potřebu, aby provedena byla aspoň tato částečná unifikace na poli veřejné zdravotní péče, obmezující se toliko na stanovení kompetence pro udílení a odnímání práva veřejnosti nemocnicím, a bera na vědomost, že v ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy pracuje se na osnově zákona, kterým se mají upraviti veřejně-právní poměry celé zdravotní služby podle nových poměrů státoprávních a podle moderních zásad hygienických a unifikovati pro celé území R. Č. S. navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil vládce návrh zákona, jak byl vládou předložen u jak je dole otištěn.

Sociálně-politický výbor z vlastního popudu jednal při této příležitosti také o poměrech ve Všeobecné nemocnici pražské, která jest nemocnicí fondovou, a dospěl ku přesvědčení, že její postátnění jest jediným východiskem, jak odstraniti křiklavé její nedostatky.

Navrhuje proto, aby senát Národního shromáždění přijal dole otištěnou resoluci.

V Praze, dne 27. května 1930.

Václav Johanis v. r.,
předseda.

Karel Riedl v. r.,
zpravodaj.

ze dne.............................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Právo veřejnosti nemocnicím přiznává a odnímá vláda k návrhu, jejž učiní ministerstvo veřejného zdravotnictví tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem vnitra a s ministerstvem financí vyslechnuvši prve příslušné zemské zastupitelstvo.

(2) Tím pozbývají platnosti ustanovení § 7, odst. 3. a § 1, odst. 1. zákona ze dne 5. března 1888, č. 19 čes. z. z., o úpravě veřejně-právních poměrů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, a mění se jednak výnos ministerstva vnitra ze dne 4. prosince 1856, č. 26641, pokud jest jím upravena příslušnost pro přiznávání a odnímání práva veřejnosti nemocnicím v nynější zemi Moravskoslezské, jednak § 56 zák. čl. XIV/1876, o úpravě veřejného zdravotnictví.

(3) Jinak zůstávají předpisy vztahující se k přiznávání a odnímání práva veřejnosti nemocnicím nezměněny.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem vnitra a s ministrem financí a pokud jde o nemocnice, v nichž umístěny jsou kliniky, též v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.

Vláda se vybízí, aby použila ustanovení § 4 zákona ze dne 9. dubna 120, č. 242 Sb. z. a n., a § 2 zákona ze dne 26. března 1925, č. 68 Sb. z. a n., a učinila bezodkladně všechny přípravné kroky potřebné ku postátnění Všeobecné nemocnice v Praze.