Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 222.

Státní hranice republiky Československé s Německem, Rakouskem i Maďarskem tvoří na několika místech vodní toky zejména řeky, a pokud jde o starou hranici s Německem, bylo v dřívějších smlouvách ustanoveno, že hranice ta jest pevná, a že tedy nejde středem těchto toků, nýbrž že zůstává nezměněna. i když tok se změní.

Z tohoto stavu vzcházely obtíže, poněvadž změnami, které voda působila, byla některá území převáděna do sousedního státu a naproti tomu zase obyvatelstvo ztrácelo přístup k vodnímu toku, kterého potřebovalo.

Proto byla s Německem učiněna smlouva jednak o výměně některých takových území a jednotlivé tyto změny byly vyznačeny v plánech polohy, které jsou ke smlouvám přiloženy.

Kromě toho bylo i s Německem, zejména pokud jde o Hlučínsko, a při nové úpravě hranic i s Rakouskem a Maďarskem ujednáno, že státní hranice v těch místech, kde jest vodním tokem tvořena, má vždycky jíti středem tohoto toku, a že má býti tedy pohyblivou i tenkráte, když tok vody se změní. Ustanovení toto jest vhodné a slouží i právní jistotě i zájmům občanstva.

Kromě toho obsahují předložené úmluvy mezistátní také ustanovení o právních poměrech vznikajících při používání hraničních objektů, cest a silnic, toků vodních, železnic, dolů a vůbec vodních děl. Jde jednak o umožnění pohraničního styku, jednak o udržování těchto děl a úpravu poměrů, aby si navzájem nepřekážely a sobě neškodily.

Také tato dohoda jest užitečna a v zájmu obyvatelstva. Konečně jest učiněno dohodnutí o rozhodčím soudě, který má rozhodovati o neshodách a sporech z těchto pohraničních poměrů vzcházejících.

S hlediska ústavně-právního sluší tyto smlouvy pokládati za vhodnou úpravu poměrů právních a mezistátních, a proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby bylo schváleno usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu ústavního zákona o úpravě hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem ve znění sen. Tisku č. 211.

V Praze, dne 4. června 1930.

Dr Witt v. r.,
předseda.

Dr Veselý v. r.,
zpravodaj.

Vznikem československého státu vznikly oproti sousedním státem nové státní hranice, jež byly ovšem pouze zhruba stanoveny mírovými smlouvami Versaillskou, Saint-Germainskou a Trianonskou, kdežto podrobnější konstrukce přenechána t. zv. delimitačním komisím anebo přímé dohodě se zúčastněnými státy.

Při stanovení nových hranic, pokud nebylo přihlíženo k předválečným hranicím historických zemí (zemí koruny české), vznikla však řada různých sporných otázek, jež bylo nutno odkliditi. Tyto otázky je možno rozděliti na dvě skupiny a to:

1. Pokud jde o onu část hranic, jež tvoří tekoucí vody. V takovém případě hranice probíhá pravidelně středem toku za předem stanoveného stav u vody. Sleduje-li hranice možné změny toku, zove se, pohyblivou, zůstává-li však nezměněnou podle stavu toku v době, kdy hranice byla určena, i když tok se změnil, nazývá se nepohyblivou (hranice mokrá a suchá). Přirozeně, že hranice pohyblivá lépe vyhovuje potřebám obyvatelstva sousedícího s tokem.

Proto projevovala se snaha, aby hranice určená tokem byla sjednána jako hranice pohyblivá.

Snaze této hoví v podstatě ústavní zákon, jejž máme schváliti ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. Uskutečnění této snahy nevylučuje však možnost, že v budoucnosti změna toku, přivodí také změnu příslušné státní hranice. Kdyby došlo k takové změně hranic v toku samém, nemůže zůstati hranice beze změny tam, kde se původní mokrá hranice připojovala ve svém pokračování k nepohyblivé hranici suché a proto musí dojíti k přizpůsobení této suché hranice k nově vzniklé hranici mokré.

Jestliže mezistátní smlouvy umožňují podobné změny hranic, v našem státě mohou býti takovéto změny schváleny podle domácího právního řádu toliko jako ústavní zákon, t. j. kvalifikovanou většinou.

Hranice mezi Československem a Německem ve svém pruském úseku, pokud nejde o Hlučínsko, byla ve svých vodních tocích nepohyblivá. Poněvadž však změny toků způsobily změny a z toho vzniklé obtíže, přezkoumaly nyní obě státní správy při stanovení hranic stav hranic, aby napravily vzniklé závady a provedly menší opravy hranic. Dokonce došlo i k výměně drobných enklav a exklav a to ve výměře celkem asi 108 ha 12 a a 55 m².

Do druhé skupiny sporných otázek spadají problémy týkající se úpravy právních poměrů vznikajících při používání různých hraničních objektů, jako jsou cesty a silnice, vodní toky a železnice a i doly. Jde zejména o to, aby objekty ty byly udržovány v dobrém a upotřebitelném stavu, dále jsou tu otázky kompetence úřadů příslušných států, otázky nákladů a p., dále tu jde o umožnění hraničního styku, dále, aby pracemi na straně jedné nebyla poškozena území ležící na straně druhé a p.

Těmito otázkami zabývají se smlouvy uvedené pod číslicí 1, 2 a 4. Rozsah smluv není stejný, nýbrž vyplývá z růzností poměrů. S Německem je smlouva jednodušší, poněvadž zde je už staletá tradice a zvyk, kdežto mezi Rakouskem a Maďarskem jsou smlouvy komplikovanější, poněvadž se tu vytvořily zcela nové, dosud neexistující poměry. Ovšem, jako všechny mezinárodní smlouvy, tak i tyto, opírají se především o vzájemnou dobrou vůli; jinak v případech sporných je tu kompetentní rozhodčí soud (až na smlouvu uvedenou pod 2).

Zahraniční výbor doporučuje plenu senátu, aby schválil osnovu ústavního zákona, usnesenou poslaneckou sněmovnou, a to ve znění sen. tisku č. 211, do něhož jsou pojaty čtyři mezistátní smlouvy.

V Praze, dne 4. června 1930.

Dr Klouda v. r.,
místopředseda.

R. Pánek v. r.,
zpravodaj.