Národní Shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. I.

Některá ustanovení zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 39/1922 Sb. z. a n. se mění po případě doplňují a budou napříště zníti takto:

§ 8, odst. 1.

Invalida, jehož výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 85%, má nárok na invalidní důchod ročních Kč 4.800.

§ 9.

Invalidům zcela osleplým přísluší nárok na zvláštní slepecký příplatek k invalidnímu důchodu ročních Kč 1.800.

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby přiznalo v případech hodných zvláštního zřetele příplatek k důchodu invalidnímu až do výše ročních Kč 1.800 invalidům, kteří jsou tak bezmocní, že potřebují stále cizí pomoci.

§ 17, odst. 3.

Vdově nebo družce, jež je zcela neschopná k výdělku nebo překročila 55. rok věku, přísluší příplatek Kč 360 ročně.

§ 28.

V §u 28 zařazují se jako odst. 4. a 5. tato ustanovení:

Výjimečně může ministerstvo sociální péče povoliti ještě mimořádnou přihlášku o důchod pro sirotky, jejichž zákonný zástupce nárok jejich na důchod v řádné lhůtě neohlásil, pokud v době této mimořádné přihlášky nepřekročili 18. rok věku, a je-li nesporně prokázáno, že smrt nebo nezvěstnost otce dětí nastala za okolností uvedených v §u 1, lit. a), odst. 1.—3. zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.

Byla-li mimořádná přihláška podle předchozího odstavce povolena, mohou býti přiznány zaopatřovací požitky za splnění ostatních zákonných podmínek od 1. dne měsíce následujícího podání přihlášky o důchod podle tohoto zákona.

§ 31.

V §u 31 zařazuje se jako odst. 3.:

Byl-li zaopatřovací požitek přiznán nebo likvidován neprávem nebo částkou vyšší, smí se požadovati od příjemce vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků nejvýše za uplynulou dobu tří let od splatnosti požitků.

ČI. II.

Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. července 1930. Provésti jej se ukládá ministru sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra, zahraničních věcí a zdravotnictví a tělesné výchovy.

Již od vydání zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ozývaly se stesky z řad válečných poškozenců, že sazby důchodů,hlavně invalidů s vysokou ztrátou výdělečné způsobilosti, jsou nízké a nemohou invalidům, na důchod ten zcela nebo převážně odkázaným, poskytnouti slušné existence.

Tyto stesky nemohly býti přehlíženy a proto zákon ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., zvýšil u invalidů se ztrátou. výdělečné způsobilosti od 55 do 100% základnu důchodovou z Kč 1.800 na Kč 2.400; avšak ani tato úprava nevyhovovala požadavku, aby důchod kryl nutné životní potřeby invalidy zcela práce neschopného.

Proto vláda přichází s návrhem, jenž má zlepšiti důchody těch nejtěžších invalidů se ztrátou výdělečné způsobilosti 85—100%, jimž by se základní důchod zvýšil o 100%, a z těchto důchody invalidů bezmocných, zvláště válečných slepců, jimž se navrhuje zvláštní příplatek ročních Kč 1.800.

Podle stavu k 1. lednu 1930 přichází v úvahu 3.061 vál. invalidů pro zvýšení důchodů o 100%, pro příplatek pak 1.062 osoby, a to 640 válečných invalidů osleplých a 422 bezmocných, potřebujících stálé péče osoby druhé, kterýžto počet je již zahrnut v počtu invalidů 85—100%ních.

Podle §u 17, odst. 3, dosavadního požitkového zákona, přísluší vdově, jež je zcela neschopna výdělku nebo překročila 55. rok svého věku, příplatek k důchodu ročních Kč 200. Neutěšená situace těchto vdov vyžaduje zvýšení starobního příplatku aspoň o Kč 160 ročně. Jde o 13.237 vdov.

Na případy nezaviněného zmeškání dosavadních přihláškových lhůt pamatováno bylo doplňkem ustanovení §u 28 dosavadního požitkového zákona, a to na sirotky, kteří pro nezletilost neměli možnosti samostatně podati přihlášku o důchod.

Doplňkem k §u 31 platného zákona navrhovaná úprava řeší otázku náhrady neprávem vyplacených důchodů shodně s ustanoveními §u 9 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních, státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích, a §u 26 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.

Provedení navrhovaného zákona vyžádalo by si podle stavu důchodců k 1. lednu 1930 zvýšení potřeby celkem asi o ročních Kč 13.5 milionů.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 6. června 1930.