senátorů Rudolfa Bergmana, Viktora Dyka, Viléma Votruby, dra Reyla

Podepsaní navrhují:

Senáte račiž se usnésti:

ze dne.........................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, upravené zákonem ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n. zvyšují se se zpětnou platností od 1. ledna 1930 o částky uvedené v příloze.

§ 2.

Nárok na tyto částky mají zaměstnanci po 40leté službě na velkém majetku pozemkovém. Při služební době kratší, odstupňují se částky příplatkové podle ustanovení § 4 zák. ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n.

§ 3.

Vdovám po zaměstnancích v § 1 jmenovaných přísluší polovina poplatkových částek, na něž zemřelý manžel měl nárok.

§ 4.

Sirotkům po zaměstnancích v § 1 jmenovaných náleží 10 %, ztratili-li oba rodiče 20% příplatkové částky, na níž zemřelý otec měl nárok.

§ 5.

Ti, kdož vypravili vlastním nákladem pohřeb osobě, která požívala zaopatřovacích požitků podle zák. ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n., mají nárok na pohřebné, které činí jednu čtvrtinu ročního důchodu, jehož zemřelý podle zák. ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n. požíval. Toto pohřebné vyplácí osoby uvedené v § 11 cit. zákona.

§ 6.

Příplatkové částky uvedené v § 1, 2 a 3 tohoto zákona vyplácí Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků zřízený podle § 73 zák. náhr. ze svých prostředků. Kdyby prostředky tohoto fondu k tomuto účelu nestačily, doplní je Státní pozemkový úřad podle ustanovení § 73 odst. 10. zák. náhr.

§ 7.

Sníží-li Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků přídavky uvedené v odst. 16 §u 73 zák. náhr. pod míru platnou dne 1. ledna 1930, sníží se automaticky ve stejném poměru i příplatkové částky vyplácené podle tohoto zákona.

§ 8.

Nároku na příplatkové částky podle tohoto zákona nemá zaměstnanec, který vedle zaopatřovacích požitků podle zák. ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n. požívá z jakéhokoli zdroje důchodu nebo příjmu stejného, nebo vyššího, než kolik by obnášela příplatková částka. Nižší důchod nebo příjem z jiných zdrojů doplňuje se na částky v § 1, 2 a 3 uvedené.

§ 9.

§ 9 zák. ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 10.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedení ukládá se vládě.

o které podle tohoto zákona mají býti zvýšeny zaopatřovací požitky býv. zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém upravené zák. č. 130/21.

Zákonem ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n. upraveny byly zaopatřovací požitky těch bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, kteří vstoupili do výslužby před 6. květnem 1921. Nejčetnější skupinu těchto zaměstnanců tvoří mezi zřízenci šafáři, mezi úředníky správci. Nejvyšší dosažitelná pense podle tohoto zákona činí u šafáře Kč 2.500 ročně čili Kč 6.85 denně, u správce Kč 8.000 ročně čili Kč 21.90 denně po 40leté služební době. Vdova po takovém šafáři pobírá Kč 3.42, po správci Kč 10.95 denně. Tyto požitky jsou tak malé, že z daleka nedosahují existenčního minima a jejich zvýšení jest příkazem lidské solidarity. Zlepšení zaopatřovacích požitků zemědělských staropensistů na míru odpovídající existenčnímu minimu vyžadovalo by jich zvýšení namnoze o několik set procent. Náklad s tím spojený činil by částky jdoucí do set milionů, jichž opatření by narazilo na nepřekonatelné obtíže. Účelem tohoto návrhu není plná sanace bědného postavení velkostatkářských staropensistů. Má postiženým poskytnouti jen okamžitou pomoc v mezích dané možnosti. Proto navrhuje zvýšení, které obnáší u I. až VIl. kategorie zák č. 130/21 80% dosavadních požitku, u ostatních kategorií 50% dosavadních požitků.

Jaký náklad by se zvýšením zaopatřovacích požitků byl spojen, vidno z těchto dat:

Ke dni 1. ledna 1930 pobíralo důchod podle zák. č. 130/21:

Průměrný věk důchodců přímých činil 73 let, vdov 67 let.

K 100% zvýšení důchodů podle zák. č. 130/21 bylo by zapotřebí úhradového kapitálu skoro 60 milionů Kč nebo příspěvku, který by v prvním roce činil přes 9 milionů Kč a arci velmi rychle klesal.

Tyto obnosy vzdor tomu, že na sanování bědných poměrů staropensistů nestačí, jsou tak veliké, že pro ně nelze najíti okamžité úhrady. Pomáhá proto návrh důchodcům relativně více potřebným větším procentem než důchodcům relativně méně potřebným.

Ale i tak jest v sociálním a hospodářském postavení důchodců namnoze veliký rozdíl a výplata příspěvku z veřejných prostředků ve stejné výši by se nedala ospravedlniti. Jsou mezi nimi tací, kteří pobírají jen důchod podle žák. č. 130. A jiní, kteří pobírají vedle toho důchod zaměstnavatelem smluvně nebo dobrovolně zvýšený nebo důchod ze Všeobecného pensijního ústavu nebo jiného náhradního zařízení. Jsou mezi nimi — třeba výminečně — i tací, kteří mají dostatečný příjem z vlastního jmění nebo z výdělečné činnosti. Proto § 8 navrhovaného zákona snižuje příplatkové částky o obnosy, které jsou hrazeny z jiných zdrojů příjmů důchodcových. Tím snižuje se prvoroční úhrnná příplatková částka z 9 milionů Kč na asi 5 mil. Kč při 100% zvýšení všech důchodů.

Úhradu potřebných obnosů navrhujeme z prostředků Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků zřízeného podle § 73 zák. náhr. Tento Fond vládne v přítomné době jměním, které stačí k uhrazení všech jeho přítomných i pravděpodobných budoucích závazků. Jeho budoucí příjmy stačí na úhradu nákladů způsobených provedením tohoto zákona. Kdyby nestačily, jest k úhradě schodku podle § 73 odst. 10. povinen Státní pozemkový úřad zajistiti si již potřebnou úhradu tím, že vybírá z každého ha ze záboru propuštěné půdy t. zv. hektarový příspěvek na 10 let napřed.

Úhrada nákladů z veřejných prostředků jest odůvodněna tím, že provedením pozemkové reformy vzata byla plátcům zaopatřovacích požitků podle žák. č. 130/21 možnost je zvýšiti.

§ 5 obsahuje přiznání pohřebného, jež dnes jest obvyklé u všech ostatních zaměstnanců.

Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků dnes svým důchodcům vyplácí 80 % drahotní přídavek. Účelem ustanovení § 7 jest zabrániti nesrovnalosti, která by vznikla tím, že by při eventuelním snížení těchto drahotních přídavků vlastní důchodci Fondu pobírali důchody nižší než důchodci, jimž má fond poskytovati příplatky podle tohoto zákona.

§ 9 zák. č. 130/21 omezuje veškerý příjem pensistův obnosem 15.000 Kč ročně. Omezení toto neodpovídá dnešním poměrům a proto navrhujeme jeho zrušení.

Státu nevzniknou provedením tohoto zákona žádná vydání.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze, dne 11. června 1930.

Bergman, Dyk, Votruba, dr Reyl,

dr Hruban, Jílek, ing. Havlín, Navrátil, dr Fáček, dr Řehák, Curkanovič,

dr Žiška, Kopřiva.