Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:

ze dne................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Poslední věta 1. odstavce čl. V. zákona ze dne 13. července 1922, č. 251 Sb. z. a n. se zrušuje a nahrazuje se takto: "Také na dívčích školách obecných vyučují ručním pracím ženským a nauce o domácím hospodářství řádně kvalifikované učitelky ručních prací ženských a domácích nauk".

§ 2.

Účinnost zákona počíná od 1. září 1930 a provede jej ministr školství a národní osvěty.

Říšský zákon ze dne 14. května 1869, kterým se určovala pravidla vyučování ve školách obecných, stanovil v § 15, že "učitelky a mladší učitelky na školách dívčích mají vůbec dívky také vyučovati ženským pracím ručním a nauce o domácím hospodářství". Za tehdejší doby, kdy se teprve počaly zřizovati školy na novém základě a nebylo ještě dostatek zkoušených zvláštních učitelek ručních prací ženských, bylo toto ustanovení odůvodněno. Avšak již školní novela z 2. května 1883 změnila tento paragraf, že učitelky na dívčích školách mají zpravidla vyučovati též v ručních pracech ženských. Za dlouhou dobu, která uplynula od vydání školní novely, se poměry podstatně změnily: význam vyučování ženským ručním pracím a nauce o domácím hospodářství neobyčejně stoupl a po převratě zvýšilo se bývalé jednoroční vzdělávání učitelek tohoto předmětu na čtyřleté, literní učitelky zbaveny povinnosti býti zkoušeny z vyučování ručním pracím ženským. Ale přes to zákon č. 251 z roku 1922 ponechal ve svém čl. V větu ze školní novely: "Učitelky na obecných školách dívčích mají zpravidla vyučovati též ručním pracím ženským". Toto ustanovení znamená znehodnocení tohoto předmětu právě na školách dívčích, tedy takových, které mají speciálně vyučovat a vychovávat dívky pro jejich.budoucí povolání Školní úřady nutí literní učitelky na dívčích školách k učení významnému předmětu, velmi důležitému pro příští ženy hospodyně. A důsledky toho? Starší učitelky literní, které mají způsobilost k vyučování tomu, jsou od vyučování zproštěny a vyučování se svěřuje učitelkám nejmladším, které nemají k němu vůbec způsobilosti. Jaký potom může býti z učení toho prospěch?

Malý školský zákon z 13. července 1922 č. 226 Sb. z. a n., ustanovil, že na dívčích školách vyučují učitelé i učitelky literní. Jestliže se literním učitelkám kromě literních předmětů přikazuje ještě vyučování ručním pracím ženským a domácím naukám, je to v odporu se zákonem, který zavádí rovnost učitelův u učitelek.

Řádně zřízená škola národní v demokratickém státě předpokládá, že všem jejím učebným předmětům vyučují řádně kvalifikovaní a způsobilí učitelé, aby z vyučování toho byl náležitý prospěch. A právě význam ručních prací ženských a nauky o domácím hospodářství pro příští ženy vyžaduje, aby se tak dělo i při vyučování tomuto předmětu.

Navrhovaná námi změna zákona nebude vyžadovati bud žádného nebo jen nepatrného nákladu, který se dá uhraditi z úspor okresních školních rozpočtů při řádné dislokaci učitelek ručních prací a domácích nauk v jednotlivých okresích, která bude nutná i v důsledku výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze 6. května 1930 č. 47.415-I, kterým se úpravou normálních učebních osnov pro školy obecné ruší vyučování ručním pracím ženským ve druhém školním roce.

Bylo by v zájmu věci, kdyby návrh byl projednán s největším urychlením, aby se podle něho mohlo zaříditi vyučování již počátkem školního roku 1930-31.

Návrh bud' přikázán výboru iniciativnímu, kulturnímu a sociálně-politickému.

V Praze, dne 13. června 1930.

Ušák, Pivko, dr Bačinský, Donát, Olejník, dr ing. Botto, Danko, Stržil, Sechtr,

Dresler, dr Havelka, Šimonek.