Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 248.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Der Senat wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovalcischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

>Honig< im Sinne dieses Gesetzes ist aus schließlich der reine Bienenhonig, das natürliche Erzeugnis der Honigbiene (Apis mellifica L.), wie es aus den süßen stoffen der Pflanzen gesammelt, nach Umwandlung durch arteigene Drüsenabsonderungen der Honigbiene von ihr in den Waben aufgespeichert wird.

Zur Bereitung von Eßwaren, deren Bezeichnung mit >Honig< in Verbindung ist, wie >Honigbutter<, >Honigkuchen< usw darf nur unverfälschter, reiner Bienenhonig verwendet werden.

§ 2.

Bzeichnungs-Verbot.

Erzeugnisse anderer als der in § 1 dieses Gesetzes bezeichneter Art dürfen das Wort >Honig< weder allein noch in einer Zusammensetzung führen; Bezeichnungen wie >honigähnlich<, >Kunsthonig<, >Raffinadehonig<, >Phantasie-Honig<, >Honigersatz<, >Honigsurrogat<, >Honigbutter<, >Zuckerhonig< u. a. sind daher verboten; desgleichen darf ein durch Zufütterung von Zucker aus einem Bienenvolk gewonnenes Erzeugnis weder als >Honig< noch als >Zuckerhonig< bezeichnet werden.

Für solche Erzeugnisse ist nur eine die Herstellungsweise deutlich erkennbare Bezeichnung als >Süßstoff< oder dergleichen zulässig.

§ 3.

Verboten ist 1. das Vermischen von künst lichen Erzeugnissen mit Honig; 2. die Beimischung von Bestandteilen des echten Honigs wie Blütenstaub, Fermenten und Enzymen usw. zu künstlichen Erzeugnissen; 3. überhaupt jeder sonstige Versuch solch: Erzeugnisse dem Honig ähnlich zu machen, sie feilzuhalten und zu verkaufen.

§ 4.

Das Feilhalten und der Verkauf von Honig und von ihm ähnlichen Kunsterzeugnissen gleichzeitig in einem und demselben Geschäftsraume, ist nicht gestattet.

§ 5.

Die Verkaufspackungen honigähnlicher Kunsterzeugnisse müssen die ihre Zusam mensetzung, bzw. Erzeugungsherkunft,deutlich erkennbare Bezeichnung, z. B. >Süßstoff< oder dgl. tragen und durch einen 2 cm breiten blauen Streifen über die ganze Außenfläche hin gekennzeichnet sein.

§ 6.

Der Hausierhandel sowohl mit Honig wie mit ihm ähnlichen Kunsterzeugnissen ist verboten.

§ 7.

Aus dem Auslande eingeführter Honig darf nur unter deutlich sichtbarer Bezeich nung des Ursprungslandes in den Verkehr gebracht werden.

§ 8.

Honig als Handelsware darf weder mechanisch verunreinigt sein, noch irgendwelche künstliche Zusätze enthalten, er darf nicht künstlich eingedickt werden. Sein Gehalt an Wasser darf nicht 25%, an Gesamtsäure (als Ameisensäure gerechnet) nicht 0.25 % übersteigen.

§ 9.

Der Verkauf honigähnlicher Süßstoff erzeugnisse ist anmeldepflichtig bei der Gewerbebehörde II. Instanz (Politisches Landesamt.)

§ 10.

Wer den Anordnungen dieses Gesetzes zuwiderhandelt, macht sich einer Übertretung schuldig und wird nach den Bestimmungen des § lI des Gesetzes vorn 16. Jänner 1896. R. G. Bl. Nr. 89 vom Jahre 1897, betreffend den Verkehr mit Lebensmitteln und einigen Gebrauchsgegenständen bestraft.

§ 11.

Dieses Gesetz tritt einen Monat nach seiner Kundmachung in Kraft.

§ 12.

Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes sind die Minister für Justiz, für Handel, für Volksversorgung und für die Landeskultur betraut.

Die Erlassung eins Gesetzes betreffend den Verkehr mit Honig ist eine jahrzehntealte Forderung unserer interessierten Krem se der Bienenzucht und des reellen Honighandels. Wie das Wcin- und das Margarinegesetz den Schutz von Naturerzeugnissen besonders bezwecken; so muß auch gleicher weise für den Honig vorgesorgt werden.

Auch der Senat der čechoslovakischeu Nationalversammlung hat dies bereits anerkannt, indem der von den Antragstellern bereits am 24.. Juni 1926 eingebrachte gleichartige Antrag (Druck 217, II. Wa., 2. Si.) am 14. Oktober 1926 den Initiativ-Ausschuß passiert, am 9. Juni 1927 im volkswirtschaftlichen Ausschusse. zur Beratung kam mit der Aufforderung an die Regierung, binnen drei Monaten die entsprechende Regierungsvorlage der Nationalversammlung zu unterbreiten. Dies ist leider nicht geschehen, trotz wiederholter parlamentari scher Anfrage des Antragstellers an den Herrn Minister für Landeskultur. Die inzwischen eingetretenen Neuwahlen in die Nationalversammlung machen die neuerliche Einbringung des Antrages notwendig, was hiedurch erfolgt.

Die Bekämpfung seiner >Surrogate< ist umso gerechtfertigter als es für Honig absolut kein gleichwertiges Ersatzmittel gibt denn alle aus Zucker hergestellten Kunst crzeugnisse entbehren nicht nur der für Geschmack und Heilwirkung wesentlich maß gebenden ätherischen Öle der Pflanze, ihrer Mineralstoffe; sondern auch der den Stoffwechsel und die Verdauung fördernden Enzyme: Peroxydase, Oxydase, Reduktase, Katalase, Invertase, Diastare, jene hochmolekularen Eiweißkörper aus den Pflanzen und dem Bienenkörper, welche Sauerstoff anreichern und abspalten, Rohrzucker in Invertzueker, Stärkemehl in Zucker umwandeln, dann aber der lebenswichtigen Ergänzungsstoffe: der für das Wachstum bedeu tungsvollen Vitamine >A< und besonders >B<. Aus diesem Grunde auch ist über 50° C erhitzter Honig minderwertig, nicht nur weil sein Aroma gelitten hat und seine Enzyme unwirksam geworden sind; in über 60° C erhitztem Honigrind, die nativen Eiweißkörper so umgewandelt, daß ihre Fernxentwirkungen dauernd vernichtet sind. Honig ist nicht nur ein hervorragendes Nahrungs- und Genußmittel, sondern auch seine Heilwirkung ist hervorragend. Als vollwertig anzusprechender Honig erfordert also besonders sorgfältige Behandlung.

Die Forderung, daß als >Honig< nur das natürliche Erzeugnis der Honigbiene bezeichnet werden darf, hie es aus den süßen Saften der Pflanzen gesammelt, nach Umwandlung durch arteigene Drüsenabsonderungen der Honigbiene von ihr in den Waben aufgespeichert wurde, - daß aber jedes Kunsterzeugnis ähnlicher Art ausdrück lieh als solches, in zu keiner Täuschung führender weise genau bezeichnet werden muß -, ist daher vollauf begründet.

Hiezu hommt noch, daß dem Bienenhonig nicht nur durch minderwertige Kunsterzeugnisse aus Zucker des Inlands infolge ihrer unberechtigten Bezeichnung als >Kunsthonige;, >Honigbutter< (obwohl weder Honig noch Butter darin enthalten ist), sondern auch durch die Einfuhr solcher Kunsterzeugnisse aus dem Auslande eine unreelle Konkurrenz widerfährt und bei den bevor stehenden Handelsvertrags - Abschlüssen neuerlich erhöht droht, wobei die betreffenden Kunsterzeugnisse, namentlich jene des Inlands (insbesondere >Honigpulver<) sehr häufig wertlos oder zufolge ihrer chemischen Zusammensetzung geradezu gesundheitsschädlich sind.

Die Forderung nach gesetzlichem Schutz des Honigs ist international. Sie ist unter anderem auf dem I. Internationalen Kongreß zur Bekämpfung der Nahrungsmittel fälschungen zu Genf im Jahre 1908 aufgestellt worden, im vormaligen österr. Staate im Jahre 1906. Seither haben verschiedene Staaten Gesetze betreffend den Honigverhehr oder zu mindestens Regierungsverord nungen erlassen, so insbesonders Belgien; Britisch-Kanada seit 1896, in der Schweiz seit 1909, Frankreich seit 1910, in Österreich, im Deutschen Reiche und in Polen sind Gesetzesvorlagen in letzter Zeit ausgearbeitet worden.

Sie wenden sich alle gegen die als >Honig ersatz< bezeichneten Kunsterzeugnisse, weil diese eben nur die äußere Beschaffenheit, keineswegs aber das Wesen mit dem wirklichen Honig gemeinsam haben. Ebenso wie es >künstliches Obst<, >künstliche Eier< nicht gibt, gibt es auch keinen >Kunsthonig<. Würden die Kunsterzeugnisse unter ihrer richtigen Bezeichnung in den Handel kommen als >Sirup<, >Parfümzucker< usw.; so würden die Bienenzüchter sich nicht in ihren Interessen verletzt fühlen. Solange aber das Wort >Honig< beigefügt wird, ist die Bezeichnung eine das kaufende Publikum irreführende, insbesondere bei Ankündigungen wie >Bester Tafel-Honig<, >Echter; gar reiner, feinster Tafelhonig<, >Honigbutter< oder >!!Honig!!<. Kunsthonig, bestehend aus Stärke-Zucker, Kartoffel-Sirup, führen wir nicht und warnen vor dem Ankaufe derartiger Qualitäten. Wir empfehlen aber unseren Zuckerhornig, unseren Raffinade-Honig mit amtlich geschützter Marke >Quality< mit zwei Sternen, garantiert echt, im Geschmack und Qualität dein amerikanischen Honig fast gleichkommend, unseren Honig feinst Raffinade, garantiert echter; goldgelb, steif, amtlich bestätigt, daß dieser Honig nicht mit Kukuruz- oder Kartoffelmehl gemischt ist.

In dem Ausschlusse der Bezeichnungen >honigähnlich<, >Kunsthonig<, >Honig-Ersatz<, also aller Worte, welche mit Honig im Zusammenhang stehen, bei Kunsterzeugnissen liegt gerade ein Hauptmoment nicht nur für den Honigschutz, sondern für jenen der Naturechtheit einer Ware überhaupt, wenn nur dem wirklichen reinen Naturerzeugnis seine urangestammte Bezeichnung zugebilligt wird und Kunsterzeugnisse keinen gleichartigen Ausdruck führen dürfen (>Butter< - >Kunstbutter<); deshalb muß auf dem vorgeschlagenen strengen Schutz der Naturbezeichnung unbedingt beharrt werden.

Sogenannter >Kunsthonig< wird erzeugt aus Sirup, oder Abfallzucker und Wasser unter Salzsäurezusatz behufs Invertierung, worauf doppelkohlensaures Natron zum Abstumpfen noch verbliebener Salzsäure, Zuckercouleur behufs Färbung zugesetzt werden, dann ein künstlicher Ester zwecks Aromatisierung, wegen welcher auch manchmal etwas Bienenhonig beigemischt wird. Zwecks Erzielung eines schmalzartigen Aussehens und Vortäuschung der Kristallisation kommt auch manchmal Stärkemehl hinzu.

Gegen die schwindelhafte Anpreisung der Kunsterzeugnisse reichen die allgemeinen. Bestimmungen des Gesetzes vom 16. Jänner 1896 betreffend den Verkehr mit Lebensmitteln, sowie jene des Gesetzes gegen den unlauteren Wettbewerb vom 15. Juli 1927 nicht aus. Der Naturhonig wird auch durch die Regierungsverordnung vom 7. Mai 1920, Nr. 377, betreffend die Erzeugung und den Verkehr mit Ersatz-Lebensmitteln § 2, Punkt 5, nicht geschützt. Nach dieser Verordnung, allerdings auf Grund des Gesetzes vom 15. April 1920, Nr. 337, werden Ersätze von Honig, Kunsthonig, als >Ersatz-Lebensmittel< erklärt, welche allerdings nur mit Bewilligung des Ministeriums für Volksversorgung nach besonderen Bedingungen erzeugt und verkauft werden dürfen; hierin liegt aber nur ein sehr geringer Schutz, sowohl des Imkers als auch des kaufenden Publikums, weil kleine Kunsthonigpantscher sich natürlich nicht um die vorgeschriebene Bewilligung zur Erzeugung bewerben, sondern dies nur große Firmen tun, sodaß also auch die gesundheitlich einwandfreie Herstellung des Kunsterzeugnis ses keineswegs garantiert ist; noch weniger der Käufer vor Beschwindlung geschützt er scheint.

In diesen wäre auch unter Strafsanktion zu stellen, daß ein etwa durch Zufütterung von Zucker aus einem Bienenvolk gewonnenes Erzeugnis als Honig ausgegeben wird.

Unbedingt notwendig ist das Verbot der Vermischung künstlicher Erzeugnisse mit Honig oder der Zusatz von Bestandteilen des echten Honigs, denn es ist der einzig sichere Schutz von Übervorteilung des Käufers; bei Festsetzung einer zulässigen Mischungsgrenze müßte eine solche für die verschiedenen in Betracht kommenden Zuckerarten (Rüben-, Rohr-, Trauben-, Fruchtzukker) festgesetzt werden, wodurch die Beurteilung des Honigs nach der chemischen Untersuchung zu kompliziert und erschwert würde, im übrigen Honigpantscher sich zweifellos nicht an den Zulässigkeitsgrad des Zusatzes halten würden.

Die unreelle Konkurrenzierung des Honigs durch Kunsterzeugnisse ist durch ein Verkaufsverbot für ein und denselben Geschäftsraum hintanzuhalten, dann durch entsprechende Kennzeichnung schon in der Verkaufspackung (2 cm breiter blauer Streifen, ähnlich wie bei Margarine), beides ist für den Schutz des Honigs unerläßlich; selbst wenn alle honigähnlichen Ersatzstoffe ordnungsgemäß bezeichnet würden, was aber kaum völlig durchzusetzen sein wird.

Um den untersuchenden Chemiker von Fach die Erkennung honigähnlicher Kunsterzeugnisse als solcher rasch zu ermöglichen, ist der Zusatz von Phenolphtalein (u. zw. 5. Gramm auf 100 kg) vorzuschreiben.

Der Hausierhandel sowohl mit Honig wie mit ähnlichen Kunsterzeugnissen soll verboten werden, weil er die Quelle des Betruges und der Übervorteilung ist.

Desgleichen darf aus dem Aaslande eingeführter Honig nur unter der Ursprungsbezeichnung in den Verkehr gebracht werden, weil seine Gewinnung ja unkontrollierbar ist. Im Bewilligungsverfahren sind in den letzten Jahren bedeutende Mengen Auslandshonig, insbesondere amerikanischer Herkunft, in die Čechoslovakei eingeführt worden und werden diese geradeso verkauft wie Inlandshonige, ja meist unter der Täuschung, daß es sich um Honig vom eigenen Bienenstande des Verkäufers handelt, Analysen ergeben, daß solche überseeische Honige keinerlei wirksame Enzyme enthielten, welche den hohen Wert des Honigs mit in erster Linie bedingen, diese Honige (wohl zwecks besserer Konservierung) überhitzt, also minderwertig sind; sie sind es auch, weil solche Auslandshonige bis 20 % Saccharose (Rohr- oder Rübenzucker) enthalten, daher nach den bestehenden lebensmittelpolizeilichen Bestimmungen zu beanständen sind, sei es, daß sie absichtlich mit Zuckerzusatz verfälscht wurden oder daß schon in Amerika die Bienen aus den offenen Rohrzuckersiedereien diesen Zucker eintrugen. Der in die Čechoslovakei eingeführte über seeische Honig ist fast durchgehends aus den Staaten Mittel- und Süd-Amerikas, wo Bestimmungen über Honigschutz überhaupt nicht bestehen.

Es soll aber auch zur Wahrung der Qualität des Inlandshonigs festgelegt sein, daß Honig als Handelsware weder mechanisch verunreinigt, noch mit irgendwelchen künstlichen Zusätzen versehen, auch nicht künstlich eingedickt sein darf und der durch die Analyse zu ermittelnde Gehalt an Wasser nicht 25 %, jener an Gesamtsäure (als Ameisensäure gerechnet) nicht 0,25 % -übersteigen darf.

Zu entsprechender Überwachung soll der Verkauf der honigähnlichen Süßstofferzeugnisse als bei der Gewerbebehörde II. Instanz anmmeldepflichtig erklärt werden.

Diese in der hier eingebrachten Gesetzesvorlage enthaltenen Bestimmungen entsprechen auch den in den anderen mitteleuropäischen Staaten bestehenden oder im Zuge befindlichen grundsätzlichen Maßnahmen; welche vielfach noch viel strenger gehalteu sind. So verlangt z. B. die Schweiz seit 1926, daß >überhitzte< Honige, weil minderwertig, als solche ausdrücklich bezeichnet werden müssen.

An dem Betriebe der Bienenzucht und somit an dem Verkehr mit Honig sind in der Čechoslovakischen Republik weiteste Bevölkerugkreise interessiert: laut amtlicher Statistik, von 1928 besitzen in der Čechoslovakischen Republik 97.250 Imker 461.291 Bienenvölker, welche 2,3 Millionen leg Honig liefern von 42,4 Millionen Kč Wert. Aber nicht nur zufolge dieses unmittelbaren volkswirtschaftlich bedeutenden Ertrages sondern wegen des mehrfach höheren Nutzens durch die unerläßliche Vermittlung der Blütenstaubübertragung, worauf die Frucht- und Samenbildung beruht, bei mehr wie 190 Pflanzenarten, so bei den Obstbäumen und Obststräuchern, Gemüsearten. Klee- und Futterpflanzen, Handelsgewächsen, also auch wegen ihres ungeheueren mittelbaren Nutzens für die Landwirtschaft und für den Obst- und Gartenbau verdient die Bienenzucht die größtmöglichste staatliche Förderung, welche u. a. ohne Kosten aufwand durch den Schutz ihres edlen Erzeugnisses, des Honigs, wesentlich verwirklicht werden kann.

Prag, am 12. Juni 1930.

Spies, Scholz Ad., Dr. Hilgenreiner, Stolberg, Dr. Medinger, Böhr, Ikert, Fahler,

Lichtneckert, Lippen, Luksch, Stölir.

 Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 248.

Podepsaní navrhují:

Senát račiž se usnésti:

ze dne............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

>Medem< ve smyslu tohoto zákona rozumí se výhradně čistý med včelí, přirozený to výrobek včely obecné (apis mellifica L.). Jak nasbírán byv ze sladkých šťáv rostlinných, jest včelou ukládán do voštin po přeměně zvláštními výměšky jejích žláz.

K přípravě požívatin, jejichž označení je ve spojení s medem, jako >medové máslo<, >medové koláče< atd., smí se používati jen nepadělaného, čistého včelího medu.

§ 2.

Výrobky jiného druhu než jak v §1 tohoto zákona jest označeno, nesmějí míti označení >med<, ať samotným slovem anebo ve složenině; jsou tedy zakázána označení jako >medu podobný<, >umělý med<, >med z rafinády<, >fantasiový med<, >medová náhražka<, >medový surogát<, >medové máslo<, >cukrový med< a pod. rovněž nesmí býti označován jako >med< aniž jako >cukrový med< produkt včelí, získaný přikrmováním včelstva obyčejným cukrem.

§ 3.

Zakazuje se: 1. mísení umělých výrobků s medem: 2. přidávání součástek pravého medu, jako pylu, fermentů a enzymů atd. k umělým výrobkům; 3. vůbec každý jiný takový pokus připodobniti tyto výrobky k medu, nabízeti je k prodeji a prodávati.

§ 4.

Prodejní obaly medu podobných umělých výrobků musí míti označení, které jasně dává poznati jejich složení resp. původ výroby, na př. >sladidlo< a pod., a musí býti označeny 2 cm širokým modrým pruhem přes celou vnější plochu.

Medu podobná sladidla musí obsahovati přísadu 5 (pěti) gramů fenolftaleinu na 100 kg, aby je bylo lze rychleji poznati.

§6.

§ 7.

Med dovezený z ciziny smí se prodávati jen se zřetelně viditelným označením země původu.

§8.

Jakost medu.

Med jako předmět obchodu nesmí býti ani mechanicky znečištěn aniž obsahovati nějaké umělé přísady, nesmí býti uměle zhuštěn. Nesmí obsahovati vody nad 25% celkového množství kyseliny (jakožto kyseliny mravenčí) nad 0,25 %.

§ 9.

Prodej sladidel medu podobných dlužno oznamovati u živnostenského úřadu II. stolice. (Politický zemský úřad.)

§ 10.

Kdo by jednal proti předpisům tohoto zákona, dopouští se přestupku a bude potrestán podle ustanovení §11 zákona ze dne 16. ledna 1896. č. 89 ř. z. z roku 1897 o obchodu s potravinami a některými předměty užitnými.

§ 11.

Tento zákon nabývá platnosti měsíc po vyhlášení.

§ 12.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři spravedlnosti, obchodu, zásobování lidu a zemědělství.

Vydání zákona, jenž se týče obchodu s medem, jest celá desítiletí starým požadavkem našich včelařských nájemníků a reelního obchodu s medem. Jako zákony o víně a margarinu usilují o ochranu přírodních produktů, tak stejně nutno pečovati též o med.

Také senát československého Národního shromáždění to již uznal tím, že stejný návrh, který navrhovatelé již dne 24. června 1926 podali (tisk 217, II. volební období, 2. zasedání) prošel dne 14. října 1926 iniciativním výborem a byl dne 9. června 1927 v národohospodářském výboru projednán s vyzváním k vládě, aby do 3 měsíců předložila přiměřenou vládní osnovu Národnímu shromáždění. To se bohužel nestalo, přes opětovné parlamentní dotazy navrhovatele u pana ministra zemědělství. Nové volby do Národního shromáždění, mezitím provedené, vyžadují opětného podání návrhu, což se tímto děje.

Potírání jeho >náhražek< jest tím oprávněnější, ze naprosto není za něj náhrady rovnocenné; neboť všechny umělé výrobku z cukru nejen že postrádají pro chuť a léčivý účinek podstatných etherických rostlinných olejů a minerálních látek, nýbrž také enzymů, jež podporují výměnu látek a trávení: peroxydasy, oxydasy, reduktasy, katalasy, invertasy, diastasy, oněch bílkovin vysoké váhy atomové z rostlin a z těla včel, jež hromadí a odštěpují kyslík, proměňují cukr třtinový v cukr invertní, škrob v cukr, pak ale důležitých doplňků: pro vzrůst významných vitaminů >A< a zvláště vitaminů >B<. Z tohoto důvodu stává se také méněcenným med zahřátý nad 50°C, nejen tím, že utrpělo jeho aroma a jeho enzymy se staly bezúčinnými; v medu nad 60°C zahřátém jsou nativní bílkoviny tak změněny, že jejich fermentativní účinnost jest trvale zničena. Med není jen vynikající poživatinou a pochutinou, nýbrž také jeho léčivý účinek jest vynikající. Med, který má býti považován za plnocenný, vyžaduje zvlášť pečlivého zacházení.

Jest tedy úplně odůvodněn požadavek, že jako >med< smí býti označován jen přirozený produkt včely, nasbíraný ze sladkých šťáv rostlin, po proměně zvláštních sekrecí včelích žláz ve voštinách nashromážděných, že však každý umělý výrobek podobného druhu musí býti výslovně jako takový přesně označován způsobem, aby vyloučen byl každý omyl.

K tomu přistupuje ještě, že včelímu medu nejen méněcennými umělými výrobky z domácího cukru pro neoprávněné jich označování jakožto >umělý med<, >medové máslo< (ačkoli není v nich obsažen ani med, ani máslo), nýbrž také dovozem takovýchto umělých výrobku z ciziny vzniká a při uzavření příštích obchodních smluv opětovně zvýšenou měrou hrozí nekalá konkurence, při čemž dotyčné umělé výrobky, zvláště domácí (obzvláště >medový prášek<) velmi často jsou bezcenné nebo pro své chemické složení přímo zdraví škodlivé.

Požadavek po zákonité ochraně medu jest požadavkem mezinárodním. Byl mezi jiným vznesen na I. mezinárodním sjezdu pro potírání falšování potravin v Ženevě r. 1908, v bývalém rakouském státě v r. 1906. Od té doby vydaly různé státy zákony neb alespoň vládní nařízení stran obchodu s medem, tak obzvláště Belgie, Britská Kanada od r. 1896, Švýcarsko od r. 1909, Francie od r. 1910, v Rakousku, v Německu a v Polsku byly v poslední době vypracovány návrhy zákonů.

Všechny staví se proti umělým výrobkům, označovaným jakožto >medová náhražka<, poněvadž tyto mají právě jen vnější podobu, nikoli však podstatu s pravým medem společnou. Právě tak jako není >umělého ovoce<, >umělých vajec<, právě tak není také > umělého medu<. Kdyby umělé výrobky přicházely clo obchodu pod správným označením jako >sirup<, >parfumovaný cukr< atd., pak necítili by se včelaři ve svých zájmech dotčeni. Ale dokud se připojuje slovo >med<, klame toto označení kupující obecenstvo, obzvláště při názvech jako > nejlepší stolní med<, >pravý, zaručeně, čistý, nejjemnější stolní med<, >medové máslo<, nebo >!!Med!!<.

Umělý med, složený ze škrobového cukru, bramborového sirupu, neprodáváme a varujeme před koupí takovýchto druhů. Doporučujeme však svůj cukrový med, rafinádový med s úředně chráněnou značkou >Quality < se dvěma hvězdičkami, zaručeně pravý, chuti a jakosti amerického medu skoro se rovnající, svůj med z nejjemnější rafinády, zaručeně pravý, zlatožlutý, tuhý, a úředním potvrzením, že tento med není míchán s kukuřičnou nebo bramborovou moučkou.

V tom, že se z umělých výrobků vyloučí označení >medu podobný<, >umělý med<, >medová náhražka<, tedy všechna slova, která souvisejí s medem, záleží právě hlavní moment nejen pro ochranu medu, nýbrž pro ochranu přírodní pravosti zboží vůbec, když se jen skutečně ryzímu přírodnímu výrobku přizná jeho původní označení a když umělé výrobky nesmějí býti označeny výrazem stejného druhu (>máslo< >umělé máslo<); proto dlužno bezpodmínečně trvati na navrhované přísné ochraně přírodního označení.

Tak zvaný >umělý< med se vyrábí ze sirupu nebo odpadkového cukru a vody s přimísením kyseliny solné, aby invertoval, načež se přidá dvojuhličitan sodnatý ku zneutralizování pozůstalé ještě kyseliny solná, pak cukerný couleur, za účelem zbarvení, pak umělý ester, aby se dosáhlo

aroma, pro které se někdy přimísí také trochu včelího medu. Aby se docílilo vzhledu, podobného převařenému máslu, a aby se předstíralo kristalizování, přidá se někdy škrobová moučka.

Proti podvodnému vychvalování umělých výrobků nepostačují všeobecná ustanovení zákona ze dne 16. ledna 1896 o obchodu s potravinami, jakož i ustanovení zákona proti nekalé soutěži ze dne 15. července 1927. Přírodní med není také chráněn vládním nařízením ze dne 7. května 1920, č. 377 o výrobě a obchodu s potravinovými náhražkami, § 2, bod 5. Podle tohoto nařízení, ovšem na základ zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, prohlašují se náhražku medu, umělý med za >potravinové náhražky<, které ovšem jen s povolením ministerstva pro zásobování lidu za zvláštních podmínek možno vyráběti a prodávati; v tom však spočívá jen velmi nepatrná ochrana jak včelaře tak také kupujícího obecenstva, poněvadž se malí bryndalové umělého medu přirozeně neucházejí o předepsané povolení k výrobě, nýbrž to činí jen velké firmy, takže ani zdravotně nezávadný způsob výroby umělého výrobku nikterak není zaručen, tím méně kupec chráněn před tím, že bude podveden.

V těchto bylo by také stanoviti trest na to, když někdo snad výrobek získaný z včelstva přikrmováním cukru vydává za med.

Bezpodmínečně potřebný jest zákaz mísiti umělé výrobky s medem anebo přidávati součástky pravého medu, neboť jest to jediná bezpečná ochrana před oklamáním kupce: při stanovení přípustné hranice mísení bylo by nutno stanoviti ji pro různé druhy cukru, jež přicházejí v úvahu (řepný, třtinový, hroznový, ovocný cukr), čímž by se posuzování medu podle chemického vyšetření stalo příliš složitým a obtížným, a bryndalové medu by se ostatně bezpochyby nedrželi přípustného stupně přísady.

Nekalou soutěž, kterou činí medu umělé výrobky, zameziti jest zákazem prodeje v téže obchodní místnosti, dále náležitým označením již na balení (2 cm široký modrý pruh, podobně jako při margarínu), obojí je pro ochranu medu nezbytné, i kdyby všechny medu podobné náhražky byly řádně označeny, což však sotva bude možno zplna provésti.

Aby se odbornému zkoušejícímu chemikovi umožnilo rychle poznati medu podobné umělé výrobky jako takové, budiž předepsána přísada fenolftaleinu (a to 5 gr na 100 kg).

Podomní obchod jak s medem tak s podobnými umělými výrobky má býti zakázán, poněvadž jest pramenem podvodu a přeceňování.

Rovněž smí se z ciziny dovezený med uváděti do obchodu jen s označením původu, poněvadž přece jeho výrobu nelze kontrolovati. V povolovacím řízení dovezeno bylo v posledních letech do Československa značné množství zahraničního medu, obzvláště amerického původu a prodává se právě tak jako domácí med, ba namnoze s klamáním, že jde o med z vlastního včelstva prodavačova. Analyse ukazují, že takovéto zámořské druhy medu neobsahovaly žádných působivých enzymů, které v prvé řadě podmiňují vysokou hodnotu medu, že tyto druhy medu (zajisté za účelem lepšího uchování) jsou přehřáty, tedy méněcenné; tím také jsou, poněvadž takovéto druhy zahraničního medu obsahují až 20% saccharosy (třtinového nebo řepného cukru), že jest tudíž nutno podle stávajících ustanovení potravní policie je pozastaviti, buď že úmyslně byly falšovány přísadou cukru nebo že již v Americe včely tento cukr nanesly z otevřených váren třtinového cukru. Zámořský med dovážený do Československa pochází skoro vesměs ze států středo- a jihoamerických, kde vůbec není ustanovení o ochraně medu.

Má však také za účelem ochrany kvality domácího medu býti stanoveno, že med jakožto zboží nesmí býti ani mechanicky znečišťován, nesmí obsahovati umělé přísady, nesmí býti uměle zhuštěn a že analysou zjištěný obsah vody nesmí přesahovati 25%, obsah veškeré kyseliny (jakožto kyseliny mravenčí) 0,25%.

Za příčinou přiměřeného dozoru má býti prohlášeno, že prodej medu podobných sladidel musí se oznamovati u živnostenského úřadu II. stolice.

Ustanovení, obsažená v této předložené osnově zákona, odpovídají také zásadním opatřením, která platí v jiných středoevropských státech, aneb o která se jedná, a která namnoze jsou ještě mnohem přísnější. Tak žádá na př. Švýcarsko od r. 1926, že >přehřáté< druhy medu, poněvadž jsou méněcenné, musí býti výslovně označovány jako takové.

Na včelařství a tudíž na obchodu s medem jsou v Československé republice interesovány nejširší kruhy obyvatelstva: podle úřední statistiky z r. 1928 má v Československé republice 97.250 včelařů 461.292 včelstev, která dodávají 2.3 mil. kg medu v ceně 42.4 mil. Kč. Ale nejen pro tento bezprostřední národohospodářský značný užitek, nýbrž pro namnoze vyšší užitek nezbytným zprostředkováním přenášení květného pylu, na kterém se zakládá tvoření plodů a semen u více než 190 druhů rostlin, jako u ovocných stromů a keřů, zelenin, jetele a krmných rostlin, obchodních rostlin. tedy také pro svůj nesmírný nepřímý užitek pro zemědělství a pro sadařství a zahradnictví zasluhuje včelařství co největší podpory se strany státu, kterou mimo jiné podstatně lze uskutečniti bez výloh ochranou jeho ušlechtilého výrobku, totiž medu.

V Praze, dne 12. června 1930.