Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 250.

Die Gefertigten beantragen:

Der Senat wolle beschließen:

1. Auch auf die vor dem Juli 1926 in Betrieb genommenen Ortsnetze, insbesondere in den von der Landwirtschaftskrise betroffenen Gebieten sind Subventionen bis zu 50 Prozent der Baukosten zu gewähren;

2. Bei der Bemessung der Subventionshöhe ist nicht nur auf den durchschnittlichen Hektarertrag Bedacht zu nehmen, sondern auch darauf, welchen Kostenaufwand die Elektrifizierung perzentuell auf die Flächeneinheit des verbauten Gebietes erfordert hat, also eine perzentuell höhere Subvention zu bewilligen, wenn es sich um langgestreckte Ortschaften handelt.

Mit dem Gesetze vom 1. Juli 1926, Slg. d. durch das Gesetz vom 28. Juni 1928, Slg. d. G. u. V. Nr. 139 (hinsichtlich der Zuständig- G. u. V. Nr. 112) wurde die Subventioniekeit des Arbeitsministeriums anstelle des rung der Elektrifizierung des flachen LanLandwirtschafts - Ministeriums, abgeändert des in die Wege geleitet und mit, dem Gesetze vom 22. März 1929, Slg. d. G. u. V. Nr. 46, wurde der vom Jahre 192? an bewilligte Subventionsbeitrag von 10,000.000 Kč für die Zeit von 1929 bis 1933 auf 35,000.000 Kč erhöht.

Daraus ist zu ersehen, daß das Arbeitsministerium die außerordentliche Wichtigkeit der finanziellen Unterstützung der Elektrifizierung des flachen Landes erkannt hat und muß auch zugegeben werden, daß durch diese großzügige Aktion der Volkswohlstand insbesondere auf dem flachen Lande in den elektrifizierten Gebieten jedenfalls gehoben wurde.

Trotzdem lasten aber auf den ländlichen Gemeinden und Elektrizitätsgenossenschaften noch außerordentliche, von der Elektrifizierung herrührende materielle Sorgen Von einigen Ausnahmsfällen abgesehen, hat das Arbeitsministerium im allgemeinen nur jene Ortsnetzbauten subventioniert, welche: nach dem Inkrafttreten des Gesetzes vom 1. Juli 1926 in Betrieb genommen wurden.

Nicht nur, daß jene Gemeinden, welche vor diesem Zeitpunkte insbesondere also in der Inflationszeit gebaut haben, mit einem bedeutend größeren Bauaufwande, der oft ein Vielfaches des heutigen Bauaufwandes beträgt, rechnen müssen, nicht nur, daß diese Gemeinden wesentlich höhere Beträge für die Verzinsung und Amortisierung dieser Bauschulden zahlen, und daher weitaus höhere Strompreise festsetzen müssen, nicht nur, daß infolge des dadurch einsetzenden übernormalen Sparsystems der technische Zustand der Ortsnetze sich wesentlich verschlechtert, sind diese Gemeinden noch dadurch gestraft, daß sie überhaupt keine Subvention erhalten. Es ist dies ein schweres Unrecht an diesen Gemeinden, das speziell in der jetzigen Krise der Landwirtschaft und hier handelt es sich ausschließlich um rein landwirtschaftliche Gebiete - doppelt schwer empfunden wird.

Dazu kommt noch ein weiterer Umstand. Nach der Bestimmung des § 2 Abs. 3 des Gesetzes Nr. 13926 sind in erster Reihe arme Gebirgsgemeinden und wirtschaftlich zurückgebliebene Gebiete zu berücksichtigen und kann solchen Gemeinden laut § 3, Abs. 1 dieses Gesetzes für die sekundären Verteilungsnetze, Hausanschlüsse und Transformatorenstationen eine Subvention bis zu 50% der Baukosten bewilligt werden.

Uns ist kein Fall einer solch hohen Subvention bekannt; meist werden 35 bis 40% bewilligt. Dazu ist noch Folgendes zu bemerken: In den Gezirgsgegenden liegen die Gemeinden dein Charakter des Bodens entsprechend so, daß die Häuser an langen Straßen entlang mit großen Zwischenräumen gebaut sind, sodaß die Kosten für den Bau der Verteilungsnetze in solchen Gemeinden bedeutend höher sind als bei geschlossen gebauten Ortschaften und trotzdem erhalten auch solche Gemeinden ebenfalls nur 35 bis höchstens 40%.

Prag, am 13. Juni 1930.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 250.

Podepsaní navrhují:

Senáte račiž se usnésti:

1. Také místním sítím, jež uvedeny byly v činnost před červencem 1926, obzvláště v krajinách postižených zemědělskou krizí, poskytovány buďtež subvence až do 50 stavebních nákladů;

2. při vyměřování výše subvence přihlíženo budiž netoliko k průměrnému výnosu hektaru, nýbrž také k tomu, jakého nákladu vyžadovala elektrisace procentuálně na plošnou jednotku zastaveného území, povolována budiž tedy procentuálně vyšší subvence; jde-li o rozlehlé obce.

Zákonem ze dne l. července 1926, č. 139 Sb. z. a n. (změněn co do příslušnosti ministerstva veřejných prací na místě ministerstva zemědělství zákonem ze dne 28. června 1928, č. 112 Sb. z. a n.), zahájeno bylo subvencionování elektrisace venkova a zákonem ze dne 22. března 1929, č. 49 Sb.z. a n., byla subvence 10 mil. Kč, od roku 1927 povolená, pro dobu od roku 1929 do 1933 zvýšena na 35 mil. Kč.

Z toho možno seznati, že ministerstvo veřejných prací poznalo mimořádnou důležitost finanční podpory elektrisace venkova, a nutno také přiznati, že tato velkorysá akce zajisté povznesla blahobyt lidu zvláště na venkově v krajinách, kde byla elektrisace provedena.

Přes to však doléhají na venkovské obce a elektrárenské společnosti ještě mimořádné hmotné starosti, pocházející z elektrisace. Nehledě k několika výjimečným případům poskytlo ministerstvo veřejných prací subvence všeobecně jen těm stavbám místních sítí, jež uvedeny byly v činnost po tom, když vstoupil v platnost zákon ze dne 1. července 1926.

Nejen že obce, které stavěly před tím, obzvláště tedy v době inflace, musí počítati s mnohem značnějším stavebním nákladem; který často činí mnohonásobek stavebního nákladu dnešního, nejen že tyto obce platí podstatně vyšší částky na zúročení a amortizaci těchto stavebních dluhů a že tudíž musí stanoviti mnohem vyšší ceny za proud, nejen že se následkem vznikajícího tím nadnormálního úsporného systému technický stav místních sítí podstatně zhoršuje, jsou tyto obce trestány ještě tím, že vůbec nedostávají žádné subvence. Je to těžké bezpráví na těchto obcích, které zvláště v nynější krizi zemědělské - a zde jde výhradně o ryze zemědělské krajiny - dvojnásob těžce bývá pochováno.

K tomu přistupuje ještě další okolnost. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 139/26 přihlížeti dlužno v prvé řadě k chudým horským a hospodářsky zaostalým oblastem a možno takovýmto obcím, podle § 3 odst. 1. tohoto zákona pro sekundérní rozvodné sítě, domovní přípojky a transformační stanice povoliti subvenci až do 50 % stavebního nákladu.

Nám není znám jediný případ tak vysoké subvence; většinou povoluje se 35 až 40 % K tomu dlužno ještě poznamenati toto: v hornatých krajinách položeny jsou obce podle povahy půdy tak, že domy vystavěny jsou podél dlouhých silnic s velikými mezerami, takže náklady stavby rozvodné sítě v takovýchto obcích jsou značně vyšší než u obcí stavěných uzavřeně a přes to dostávají také takovéto obce rovněž jen 35 až nejvýše 40 %.

V Praze, dne 13. června 1930.