Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.
III. volební období.
2. zasedání.
Tisk 268.
Odpovědi:
1. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Feierfeila a soudr. stran zřízení české menšinové školy a české mateřské školy v obci Stará Huť, okres Domažlice (tisk 100/20)
2. vlády na interpelaci sen. Haneka a spol. stran nedostatečného provádění zákona o státních starobních podporách (tisk 135/3)
3. vlády na interpelaci sen. Teschnera a soudr. o úřadování u státních úřadů (tisk 146/1)
4. ministra železnic na interpelaci sen. Janíka a spol. o nedodržování prováděcího nařízení k zákonu o 8 hodinové době pracovní ve službě výhybkářské u dopravního úřadu v Leopoldově a Trenč. Teplé (tisk 171/4)
5. ministra financí na interpelaci sen. dra Szilassyho a druhů o vládní pomoci poskytnuté fusi tří pražských velkobank a o sanaci maďarských peněžních ústavů (tisk 179/2)
6. ministra národní obrany na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. stran křiklavě chybného rozsudku divisního soudu v Olomouci (tisk 204/3)
7. ministra železnic na interpelací sen. Pánka, Riedla, Berkovce a spol. v příčině reversů požadovaných od zaměstnanců čsl. státních drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 100/11)
268/1 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátora dr W. Feierfeila a soudr.
stran zřízení české menšinové školy a české mateřské školy v obci Stará Huť, okres Domažlice (tisk 100/20).
Časopisecká zpráva o zřízení školy s československým jazykem vyučovacím ve Staré Huti v okrese domažlickém neodpovídá skutečnosti.
Jde patrně o omyl vzniklý záměnou se Starou Hutí, okres Horšovský Týn, kde na žádost obyvatel zřízena byla obecná škola s československým jazykem vyučovacím podle zákona č. 189/19 Sb. z. a n., aby umožněna byla školní docházka dětí československé národnosti, které jinak neměly možnosti navštěvovati jinou školu svého jazyka.
V Praze, dne 12. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Derér v. r.
Překlad ad 268/1.
Antwort
des Ministers Für Schulwesen und. Volkskultur
auf die Interpellation des Senators Dr W. Feierfeil und Genossen
betreifend die Errichtung einer čechischen Minderheitsschule und eines čechischen Kindergartens in der Gemeinde Althütten, Bezirk Domažlice (Druck 100/20).
Die Zeitungsnachricht über die Errichtung einer Schule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache in Althütten im Bezirke Domažlice entspricht nicht den Tatsachen.
Es handelt sich offenbar um einen durch Verwechslung mit Althütten, Bezirk Bischofteinitz, entstandenen Irrtum, wo über Ansuchen der Einwohner eine Volksschule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache nach dem Gesetze Nr. 189/19 Slg. d. G. u. V. errichtet wurde, um den Kindern čechoslovakischer Nationalität, welche sonst keine Möglichkeit zum Besuche einer anderen Schule ihrer Sprache hatten, den Schulbesuch zu ermöglichen.
Prag, am 12. Juni 1930.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Dr. Dérer m. p.
268/2.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora Antonína Hancka a spol.
stran nedostatečného provádění zákona o státních starobních podporách (tisk 135/3).
Postup při provádění zákona o státních starobních podporách ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n. na Slovensku lze posouditi podle počtu percipientů, který činil
| koncem července | 1929 | 19 |
| koncem srpna | 1929 | 45 |
| koncem září | 1929 | 500 |
| koncem října | 1929 | 1650 |
| koncem listopadu | 1929 | 3001 |
| koncem prosince | 1929 | 5000 |
| koncem ledna | 1930 | 6916 |
| koncem února | 1930 | 8337 |
| koncem března | 1930 | 11000 |
| koncem dubna | 1930 | 13250 |
| koncem května | 1930 | 14998 |
Náležitost státních starobních podpor pro Slovensko podle stavu ke dni 31. května 1930 činila Kč 8,292.536.-.
Každodenně dochází ke generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě 80 až 150 nových platebních rozkazů od podporu poukazujících okresních úřadů. Konečný stav percipientů odhaduje se na 16.000.
Z každoměsíčního přírůstku percipientů jest patrno, že provádění zákona o státních starobních podporách věnuje se patřičná péče.
V Praze, dne 27. června 1930.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně v. r.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
268/3 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora E. Teschnera a soudr.
o úřadování u státních úřadů (tisk 146/1.).
Jsou-li členové Národního shromáždění zaplavováni žádostmi o intervence u státních úřadů ku podpoře osobních zájmů stran, nelze již z pouhé této skutečnosti dovozovati, že příčinou řečeného zjevu jest složitý a zdlouhavý úřední postup, jak se páni interpelanti domnívají. Jest přece známo, že členové Národního shromáždění jsou namnoze žádáni o intervenci dříve, než věc k úřadu dojde, nebo bývá na nich žádána intervence, aby věc byla vyřízena v určitém směru. Intervence jedině v zájmu urychleného vyřízení vyskytují se jen zřídka.
Zdrží-li se někdy vybavení věci nepoměrně déle, nebývá to vždy vinou úřadů; pokud se tak přece stane, jest věcí i strany samé, aby vyřízení svého podání urgovala, po případě dozorčí stížností na ně upozornila nadřízený úřad, aby mohl zjednati nápravu.
Jsou-li pánům interpelantům známy konkrétní případy, kde někteří státní občané čekají několik let na vyřízení svých podání, jde patrně o věci, na jejichž včasném vyřízení strany nemají zájmu a jež vyšly proto z úřední patrnosti. Jakmile případy tyto budou příslušným ministerstvům sděleny, bude zjednána potřebná náprava.
Vláda věnuje účelnému zrychlení úředního postupu bedlivou pozornost. Příslušná ministerstva, která vydala potřebné pokyny za tím účelem, neopomenou žádné příležitosti působiti k tomu, aby podání strany byla s možným urychlením vyřizována.
V Praze, dne 2. července 1930.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně v. r.
Překlad ad 268/3.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators E. Teschner und Genossen
betreffend die Geschäftsführung bei den staatlichen Ämtern und Behörden (Druck 146/1).
Wenn die Mitglieder der Nationalversammlung mit Ansuchen um Interventionen bei den staatlichen Ämtern und Behörden zur Unterstützung persönlicher Interessen der Parteien überschwemmt werden, so kann schon von dieser bloßen Tatsache nicht abgeleitet werden, daß die Ursache dieser Erscheinung im umständlichen und langwierigen Vorgange der Behörden gelegen sei, wie die Herren Interpellanten glauben. Es ist doch bekannt, daß die Mitglieder der Nationalversammlung vielfach um Intervention ersucht werden, bevor die Angelegenheit bei der Behörde eingelangt ist, oder daß von ihnen Intervention verlangt wird, damit die Angelegenheit in einer bestimmten Richtung erledigt werde. Interventionen lediglich im Interesse einer beschleunigten Erledigung kommen nur selten vor.
Verzögert sich manchmal die Erledigung einer Angelegenheit unverhältnißmäßlig länger, so ist dies nicht jedesmal ein Verschulden der Behörde; sofern es dennoch erfolgt, so ist es Sache auch der Partei selbst, die Erledigung ihrer Eingabe zu urgieren, bezw. mittels Aufsichtsbeschwerde die vorgesetzte Behörde auf dieselbe behufs Schaffung von Abhilfe aufmerksam zu machen.
Falls den Herren Interpellanten konkrete Fälle bekannt sind, wo manche Staatsbürger einige Jahre auf die Frledigung ihrer Eingaben warten, so handelt es sich offenbar um solche Angelegenheiten, an deren rechtzeitiger Erledigung die Parteien kein Interesse haben und welche daher außer behördlicher Evidenz kamen. Sobald solche Fälle den betreffenden Ministerien mitgeteilt werden, wird erforderliche Abhilfe geschafft werden.
Die Regierung widmet einer zweckmäßigen Beschleunigung des Amtsgeschäftes sorgfältige Aufmerksamkeit. Die betreffenden Ministerien, welche zu diesem Zwecke erforderliche Weisungen erlassen haben, werden keine Gelegenheit außer Acht lassen dahin zu wirken, daß die Eingaben der Parteien mit tunlichster Beschleunigung erledigt werden.
Prag, am 2. Juli 1930.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
Rud. Bechyně m. p.
268/4.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátora Jána Janíka a spol.
o nedodržování prováděcího nařízení k zákonu o osmihodinové době pracovní ve službě výhybkářské u dopravního úřadu v Leopoldově a Trenč. Teplé (tisk 171/4).
Zákon o osmihodinové době pracovní jest proveden pro obor železniční služby staniční výnosem ministerstva železnic ze dne 26. července 1919, číslo 5767. Ustanovení tohoto výnosu jsou přesně dodržována. Úprava výhybkářské služby u dopravního úřadu Leopoldov a dopravního úřadu Trenč. Teplá neodporuje podle úředního vyšetření nikterak ustanovením zmíněného výnosu.
Domněnka o nezachovávání příslušných předpisů o době pracovní v uvedených stanicích vznikla neporozuměním ustanovení odst. II., bodu 4c, d, e) cit. prováděcího výnosu.
Interpelace vychází totiž z názoru, že podle ustanovení řečeného prováděcího výnosu se má při výpočtu skutečné pracovní doby vzíti v úvahu, pokud jde o jednotlivé výhybkáře, počet vlaků jedoucích průměrně denně jejich stanicí, kdežto ustanovením prováděcího nařízení jsou myšleny jen ony vlaky, které ten který výhybkářský obvod tangují, čili pro které tito zaměstnanci výměny skutečně přestavují.
Ježto u dopravních úřadů, v interpelaci zmíněných, výkony jednotlivých výhybkářů týkají se jen určité části uvedených vlaků, nemůže býti vzat za podklad rozvrhu jejich služby a volna úhrnný počet všech vlaků. Při takovémto rozdělení služby a volna ocitli by se v nespravedlivé výhodě zaměstnanci na výhybkách, po nichž pojíždí jen menší počet vlaků, jako jest tomu na př. právě u stanovišť č. II. a III. v Leopoldově a č. II., III. a IV. v Trenč. Teplé.
Personál určený k doprovodu strojů v Leopoldově jest ustanoven v tak dostatečném počtu, že dodržení osmihodinové doby pracovní, po příp. odpovídající jí úpravy práce a volna v delších údobích, jest zcela zajištěno.
Nutno však poznamenati, že na zaměstnance této kategorie se cit. výnos čís. 5767/19 nevztahuje.
Ke zmínce interpelace o přiznání vyššího služebního příplatku zaměstnancům dopravního úřadu v Leopoldově mohu sděliti, že vyšší příplatek může býti podle příslušného usnesení vlády přiznán pouze v disposičních stanicích s mimořádně obtížnou službou, kterýžto předpoklad v Leopoldově vzhledem k technickému vybavení stanice a jejím výkonům není dán.
Za tohoto stavu věci nemá ministerstvo železnic důvodu k zakročení.
V Praze, dne 24. června 1930.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
268/5 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci senátora dr Szilassyho a druhů
o vládní pomoci poskytnuté fusi tří pražských velkobank a o sanaci maďarských peněžních ústavů (tisk 179/2).
Nemohu přirozeně podati zákonodárným sborům zprávu o rozdělení fondu zřízeného zákonem ze dne 9. října 1924, čís. 237 Sb. z. a n., ku zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a nemohu ani udati obnosy a ústavy, kterým byla pomoc poskytnuta, poněvadž bych tim porušil přesný předpis §u 3, posl. odst. citovaného zákona o důvěrnosti sanační činnosti. Mohu jen prohlásiti, že rozvrhu sanačních výpomocí předcházelo důkladné šetření o finančním stavu ústavů o výpomoc žádajících šetření, jehož výsledky byly ještě přezkoušeny za účasti Zemské banky v Praze. Tento postup dává dostatečnou záruku o nestranném a spravedlivém rozhodování kuratoria fondu i vůči maďarským peněžním ústavům. Ovšem nebylo lze pro nedostatečnost fondových prostředků uhraditi plně přihlášené ztráty, což však ani nebylo účelem fondu, jak již vysvítá z jeho pojmenování (pro zmírnění ztrát). Zbytek fondem neuhrazených ztrát byly dotyčné ústavy povinny uhraditi si samy z výtěžku příštích let.
Z toho důvodu a poněvadž byl zákonem ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n. zřízen další sanační fond pro peněžní ústavy, nemohu novelisaci zákona č. 237/1924 Sb. z. a n. doplniti napřed zmíněný fond tak, aby se menšinovým a v prvé řadě pozůstalým ještě maďarským peněžním ústavům dostalo další podpory.
Kontrolními orgány, zřízenými podle bankovního zákona čís. 239/1924 Sb. z. a n., míní páni interpelanti patrně revisní a důvěrnické společenstvo s ručením obmezeným zřízené podle části III. právě citovaného zákona. Toto společenstvo pod firmou >Jednota<, revisní a důvěrnické sdružení československých bank, zaps. společenstvo s r. o. v Praze, jest co do volby svých orgánů úplně samosprávné a nemohu tedy tyto orgány jmenovati sám.
Odškodnění vlastníků rak. a uher. válečných půjček bylo také na Slovensku a Podkarpatské Rusi upraveno s konečnou platností zákonem ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb. z. a n. a nemohu se tedy zabývati touto věcí znovu.
V Praze, dne 25. června 1930.
Ministr financí:
Dr Engliš v. r.
Překlad ad 268/5.
Válasz
a penzügyi minisztertől
dr. Szilassy szenátor és társai interpellációjára
a három prágai nagybank fuziójának kormánytámogatása s a magyar pénzintézetek szanálásának tárgyában (179/2 ny.-sz.).
Az 1924. október 9.-én kelt 237. gy.-sz. törvény által a háborút követő viszonyok következtében előállott veszteségek tnérséklése céljából létesített alap felosztásáról ei törvényhozó testületeknek természetesen jelentést nem adhatok, sem a segélyek összegét valamint a segélyezett intézeteket meg nem nevezhetem, mert ezáltal az idézett törvénynek a szanálási tevékenység bizalmas voltáról szóló 3. § utolsó bekezdésében foglalt rendelkezését sérteném meg. Csak annyit jelenthetek ki, hogy a szanációs segélyek felosztását a segélyért folyamodó intézetek pénzügyi helyzetének alapoa vizsgálata előzte meg, amely vizsgálat eredményei a prahai Zemská banka közreműködése mellett még felülvizsgáltattak. A jelzett eljarás az alap kuratóriumának a magyar pénzintézetekkel szemben is hozott pártatlan és igazságos határozatai felől elegendő biztosítékot nyujt. A bejelentett veszteségeket az alap pénzeszközeinek elégtelensége folytán természetesen teljesen kárpótolmi nem lehetett, ami azonban az alap céljául, amint az elnevezéséből is kitünik (a veszteségek mérséklése céljából), ki sem tüzetett. A veszteségmaradékot az illető intézetek a jövő évek nyereségéből tartoznak pótolni.
Ez okból, s minthogy az 1924. október 10.-én kelt 238. gy.-sz. törvény által a pénzintézetek számara további szanálási alap létesíttetett, a 237. 1923. sz. törvény novellálása által az előbb emlitett alapot nem egészíthetem ki úgy, hogy a kisebbségi s elsősorban a még megmaradt magyar pénzintézetek is további támogatásban részesüljenek.
A 239/1924 sz. banktörvény értelmében létesített ellenőrző közeg alatt az interpelláló urak nyilván az idézett törvény III. része értelmében alakult korlátolt felelösségü reviziós és bizalmi társaságot értik. Eme társaság, amely >Jednota< a csehszlovák bankok reviziós és bi
zalmi szövetkezete, korlátolt felelősségü társaság Prahában cég alatt van bejegyezie, közegeinek választása tekintetében teljesen autonom, s eme közegeket én magam ki nem nevezhetem.
Az osztrák és magyar hadikölcsönök tulajdonosainak kártalanítása Szlovenszkón és Podkarpatszka Ruszban is az 1924. szeptember 30.-i 216. gy.-sz. törvény által végérvényesen rendeztetett s ez okból az üggyel ujból foglalkoznom nem lehet.
Praha, 1930. június 25.-én.
A pénzügyi miniszter:
Dr Engliš s. k.
268/6 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci senátorů Jokla, Polacha a soudruhů
stran křiklavě chybného rozsudku divisního soudu v Olomouci (tisk 204/3).
Rozsudek, proti němuž interpelace směřuje, nenabyl dosud moci práva, poněvadž obžalovaný kpt. Sýkora podal proti němu zmateční stížnost a veřejný žalobce zmateční stížnost a odvolání. O těchto opravných prostředcích bude rozhodovati nejvyšší vojenský soud.
Poněvadž i vojenské soudy jsou soudy nezávislými, nemůže ministerstvo národní obrany zasahovati do soudního řízení.
V Praze, dne 17. června 1930.
Ministr národní obrany:
Dr Viškovský v. r.
Překlad ad 268/6.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Senatoren Jokl, Polach und Genossen
betreffend ein krasses Fehlurteil des Divisionsgerichtes in Olmütz (Druck 204/3).
Das Urteil, gegen welches sich die Interpellation wendet, ist bisher nicht in Rechtskraft erwachsen, weil der angeklagte Kpt. Sýkora gegen dasselbe die Nichtigkeitsbeschwerde und der öffentliche Ankläger die Nichtigkeitsbeschwerde und Berufung eingebracht haben. Uber diese Rechtsmittel wird das Oberste Militärgericht zu entscheiden haben.
Nachdem auch die Militärgerichte unabhängige Gerichte sind, kann das Ministerium für nationale Verteidigung in das Gerichtsverfahren nicht eingreifen.
Prag, am 17. Juni 1930.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Dr Viškovský m. p.
268/7.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátorů Rudolfa Pánka, K. Riedla, Ant. Berkovce a spol.
v příčině reversů požadovaných od zaměstnanců čsl. státních drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 100/11).
V dobách popřevratových kdy dočasně bylo nutno počítati s obtížnějšími životními podmínkami železničních zaměstnanců, přidělených na Slovensko a Podkarpatskou Rus, byla železničnímu personálu přiznána některá materielní zlepšení, známá pod názvem slovenské výhody. Pro rozšiřování této výhody na zaměstnance, vykonávající službu v jiných územích státu, nebylo přihlížejíc k účelu řečené úpravy nijakého podkladu. Na tuto okolnost bylo zaměstnanectvo již předem v různé formě upozorňováno, a jeho souhlas se změnou platové základny v případě dobrovolného návratu do země České nebo Moravsko-slezské, osvědčovaný obvykle prohlášením, předem zjišťován. V tomto směru nenastala změna právní situace ani platovým zákonem ani vládním nařízením číslo 15/27. Obdobným způsobem postupuje se i v některých jiných odvětvích státní správy, na což vzhledem k opačnému tvrzeni interpelace pokládám za vhodné upozorniti.
V Praze, dne 9. července 1930.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.