Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 274.

Zpráva

rozpočtového výboru

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 252) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1922, č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení.

Výjimečné hospodářské a poválečné poměry vyžadovaly vydání zákona ze dne 4. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., který ve svém § 1 obsahuje ustanovení, že "zruší-li se zdejší akciová společnost tak, že převede veškerá svá aktiva i pasiva na jinou zdejší akciovou společnost již existující za akcie této akciové společnosti (fuse), jest případný převod nemovitostí osvobozen jak od poplatku immobilárního, tak i od poplatku vkladního". Další paragrafy tohoto zákona pak obsahují bližší ustanovení o tom, na které podniky a v jaké míře se ustanovení § 1 vztahují.

Jelikož se výjimečné hospodářské poměry, pro které byl vydán hořejší zákon, nezměnily, to jest, že proces slučování podniků, související s přechodem od hospodářství národního k hospodářství světovému, nebyl ukončen, byl vydán zákon ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., jímž byla zároveň platnost úlev rozšířena, jeho účinnost byla však § 11 obmezena do konce prosince roku 1929. Tyto mimořádné poměry trvají však dones, a jest to jmenovitě stav našeho peněžnictví, který bude ještě vyžadovati četných fusí peněžních ústavů, zejména v oněch oblastech republiky, jež tvořily součást někdejšího Zalitavska. Fuse a přeměny podnikatelských útvarů, které tu nejvíce padají na váhu, jsou sice zvýhodněny podle § 80 odstavec 2. zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, Sb. z. a n. č. 76, potud, že dodatečné zdanění reserv dle ustanovení § 80 odstavec 1. téhož zákona nenastane při fusi a přeměně právního útvaru podniků tam uvedených ihned, nýbrž odsunuje se na dobu pozdější, až totiž podnik přejímající nebo podnik nového právního útvaru jich použije k účelům, daňovou povinnost zakládajícím.

Podobné ustanovení měl také první zákon, který byl ve věci berních úlev při fusích a přeměnách právního útvaru podniků vydán, t. j. zákon ze dne 12. prosince 1921, č. 293 Sb. z. a n., kterým se měnilo ustanovení § 96 tehdejšího zákona o daních přímých ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.

Avšak ukázalo se již tehdy, že účelu, pro nějž tento zákon byl vydán, totiž podpora slučování podniků ve větší celky a přetvařování podniků v právní útvary pro ně výhodnější, aby lépe obstály v mezinárodní soutěži, nemůže býti dosaženo bez úlev poplatkových a bez osvobození od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, kterážto okolnost vedla právě k vydání původního zákona o úlevách poplatkových č. 151/1923 Sb. z. a n.

Dnes pak stojíme před obdobným problémem. Všeobecná ustanovení poplatková jsou tatáž jako byla v roce 1921, resp. 1923, a specielní zákon o úlevách č. 88/1927 Sb. z. a n., pozbyl dnem 31. prosince 1929 účinnosti. To znamená, že slučování a přeměňování podniků ve formy účelnější, odůvodněné závažnými ohledy národohospodářskými, bylo by počínajíc dnem 1. ledna 1930 vybaveno jen úlevami daňovými, které však, jak podotčeno, se zřetelem ke platnému stavu poplatkového zákonodárství samy o sobě k dosažení zamýšleného účinku nepostačují.

Hospodářské jevy přítomné doby vyžadují však namnoze i slučování ještě jiných útvarů, než jen těch, které měl na zřeteli zákon dosavadní. Potřeba toho objevuje se jak v podnikání kolektivním, tak i v podnikaní ostatním.

Pokud jde o prvou kategorii, vyhovuje se požadavkům doby vsunutím do osnovy nového §u 2, který úlevy, jichž požívají přeměny společnosti s ručením obmezeným ve společenstva, přiznává též pro splynutí společnosti s ručením obmezeným, jejíž podíly patří společenstvům, s některým z těchto společenstev.

Pokud pak jde o kategorii druhou, zmocňuje nový § 3 osnovy vládu, aby také v jiných, závažnými národohospodářskými ohledy odůvodněných případech přiznala k návrhu ministerstva financí v dohodě se zúčastněným ministerstvem poplatkové úlevy pokud možno obdobné úlevám, jež poskytoval zákon č. 88/1927 Sb. z. a n. Jde tu v prvé řadě o slučování veřejných obchodních a komanditních společností, pak firem jednotlivců se společnostmi akciovými, po případě i o zakcionování uvedených podnikatelských útvarů. Opatření navrhované v § 3 osnovy, jest odůvodněno jmenovitě zahraniční soutěží, v poslední době obzvláště v některých výrobních odvětvích velmi citelnou, a jest navrhováno v předpokladu, že ulehčením procesu slučovacího, a to v případě potřeby i jen částečného, a ulehčením přetvoření podniku ve formu proň výhodnější bude na prospěch celkové situace hospodářské zlepšena domácí soutěživost s cizinou. Úlevy by přišly ovšem v úvahu jen tam, kdyby poplatky byly překážkou těchto transakcí. V prvé řadě přišlo by pak v úvahu sečkání poplatků dotud, až by bez újmy řádného hospodářského chodu podniku mohly býti zapraveny. K povolení slevy by docházelo teprve až v řadě druhé, a to buď k povolení slevy částečné tam, kde vedle nemovitostních a vkladních poplatků by šlo ještě o poplatky jiné, nebo k povolení slevy úplné, kde by šlo jedině o poplatky nemovitostní a vkladní.

Poněvadž pak za dnešních stále ještě nedosti ustálených hospodářských poměrů nelze doporučiti, aby otázka, jak dalece sluší fuse a přeměny právních útvarů jednotlivých podniků favorisovati se stanoviska poplatkového, byla řešena definitivně, nýbrž dlužno tuto záležitost přenechati chystané úpravě práva poplatkového, která bude již moci počítati s poměry vyjasněnějšími, navrhuje se, aby byl dosavadní zákon prodloužen způsobem, jaký byl zvolen při vydání obdobného zákona ze dne 1. července 1926, č. 124 Sb. z. a n., a současně doplněn tak, jak se v §§ 2 a 3 navrhuje.

Vláda vycházela při tom z předpokladu, že prodlužujíc do konce roku 1932 lhůtu k zachycení úlev podáním příslušné žádosti, poskytne podnikům, na věci zúčastněným, dosti času k dokončení slučovacího procesu za dosavadních výhodných podmínek, takže - nenastanou-li okolnosti nepředvídatelné - lze důvodně míti za to, že se zřetelem na zamýšlenou celkovou úpravu poplatkového práva, jedná se již o poslední provisorium. Dle § 4 návrhu zákona mají míti jeho ustanovení platnost od 1. ledna 1930, což se odůvodňuje nutností právní kontinuity, když posavadní zákon o úlevách při fusích dnem 31. prosince 1929 pozbyl platnosti.

Výbor rozpočtový doporučuje usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení, sl. senátu ke schválení tak, jak jest obsaženo v tisku senátu č. 252.

V Praze, dne 3. října 1930.

Dr J. Karas v. r.,

předseda.

Dr Rozkošný v. r.,

zpravodaj.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP