Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 275.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte, račiž se usnésti:

ze dne . . . . . . . . . . . . . .,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Odst. 2. § 1 zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky, pozměňuje se, že vynechají se slova: "při čemž celní přirážka . . . . až . . . . mouka a mlýnské výrobky než 75,- Kč", takže odstavec 2. § 1 bude napříště platiti jen v následujícím znění:

"2. Přirážku jest stanoviti v celých korunách ve výši rovnající se rozdílu mezi pětiletým, podle odst. 1. vypočteným a sníženým průměrem a průměrnou cenou čtvrtletí".

§ 2.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr financí v dohodě s ministry zemědělství, průmyslu, obchodu a živností, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pro zásobování lidu.

Vládním návrhem a zákonem o celních přirážkách měly se našemu zemědělství zabezpečiti takové ceny obilí, které zajišťují rentabilitu jeho pěstování. Po dlouhých jednáních byly tyto ceny určeny podle průměrných cen za pětiletí 1925-29 zmenšené o 11 %. Tyto ceny podle podrobných propočtů obnáší u pšenice více než 190,- Kč, u žita více než 165,- Kč, u ječmene více než 159,- Kč, u ovsa více než 146,- Kč. Klesne-li cena obilí pod tyto obnosy, má se zavésti celní přirážka, za tím účelem, aby takto ztížením dovozu levnějšího obilí z ciziny opět byly ceny vyzvednuty na tuto úroveň. Ponecháváme stranou, zda tyto ceny jsou skutečně pro naše zemědělství rentabilní, musíme však poukázati, že v odst. 2. § 1 zákona o celních přirážkách jsou celní přirážky určeny v nejvyšší přípustné výši a to u pšenice 25,- Kč, u žita 50,- Kč, u ječmene 36,- Kč, u ovsa 34,- Kč, u mouky a mlýnských výrobků 75,- Kč, vždy za 100 kg zboží. Toto ustanovení je nejen pro naše zemědělství škodlivé, ale podle našeho názoru naprosto nelogické. Vláda a zákonodárné sbory chtěly při poklesu cen obilí pod průměrné ceny z let 1925-29 snížené o 11 % zvýšením cel přispěti opět k dosažení rentabilních cen. Tedy v případě, že pšenice klesne na 170,- Kč, je pěstovaní pšenice, podle intencí zákona o celních přirážkách, nerentabilní a zemědělci má se pomoci zavedením celní přirážky ve výši 20,- Kč tak, aby ceny pšenice opětně přiblížily se rentabilní ceně 190,- Kč. Když však cena pšenice klesne, jako je to nyní, asi na 130,- Kč za 1 q a zemědělci tedy pochopitelně daří se ještě hůře, než při ceně 170,- Kč, pak již nezavede se celní přirážka ve výši 60,- Kč, aby dospělo se k rentabilní ceně 190,- Kč, nýbrž pouze přirážka 25,- Kč. Vláda a zákonodárné sbory snad v době podání a schvalování tohoto zákona nepředpokládaly tak hluboký pokles cen, který dnes nelze napraviti i kdyby zavedeny byly celní přirážky v nejvyšší přípustné míře; celní přirážky musí býti daleko vyšší. Toto umožniti je účelem podaného návrhu, který neznamená nič jiného, než logické a důsledné provedení zákona o celních přirážkách, na kterém se vláda a strany vládní většiny dohodly v úmyslu pomoci zemědělství z dnešní zbědované situace.

Finanční zatížení návrh neznamená, naopak přispěje k zvětšení státních příjmů z celních poplatků.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh přikázán byl výborům národohospodářskému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 2. října 1930.