Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.
III. volební období.
3. zasedání.
Tisk 277.
Interpelace:
1. sen. Nedvěda, Pilze a soudr. na pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti ohledně protizákonného vyhoštění dělníka Nováčka z Velkého Meziříčí a protizákonného držení ve vazbě
2. sen. Nedvěda, Schwambergera a soudr. na pány ministry financí a sociální péče v záležitosti protizákonného odejmutí tabáční trafiky Růženě Zelené, vdově po vojínu padlém ve světové válce
3. sen. Nedvěda, Doudy a soudr. na pp. ministry financí a sociální péče ohledně třídního, brutálního a protizákonného předpisování a vymáhání činžovní daně na obyvatelích dělnické barákové kolonie "Podchlumí" v Mladé Boleslavi a ohledně hrozícího jim nebezpečí úplným ožebračením následkem postupu městské rady tamtéž
4. sen. Havránka a soudr. na pány ministry vnitra a zahraničí ve věcí zastřelení československého legionáře Antonína Krkošky v Bělovci maďarskou pohraniční stráží
5. sen. Šolce, dr. Kloudy a spol. na pana ministra školství a národní osvěty ve věcí nejvýš potřebné výstavby budovy pro českou národní školu v Děčíně
6. sen. Hubky, inž. Marušáka, Pichla a druhů na pana ministra zemědělství ohledně nezbytné a rychlé pomoci a ochrany našemu zemědělství v některých jednotlivostech
7. sen. dr Holitschera a soudr. na pana ministra pošt stran podporování zájmů pivovarského kapitálu Radiojournalem
8. sen. dr Medingera a soudr. na pana ministra sociální péče stran započítání příspěvkové doby, získané podle zákona o pensijním pojištění v potomní republice Rakouské
9. sen. dr Medingera a soudr. na pana ministra národní obrany stran tísně t. zv. vojenských pensistů a bývalých rak.-uherských gážistů, kteří nedostávají vůbec žádné pense
277/1.
Interpelace
senátorů Nedvěda, Pilze a soudruhů
na pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti
ohledně protizákonného vyhoštění dělníka Nováčka z Velkého Meziříčí a protizákonného držení ve vazbě.
U Vel. Meziříčí konaly se nedávno vojenské manévry, při nichž rozdávány byly letáky o aféře Dvořákově. Četnictvo zatklo 5 osob, mezi nimi občana Nováčka z Vel. Meziříčí, aniž by mělo proti nim nejmenších důkazů. Občan Nováček byl zatčen jedině proto, že byl vůdcem dělnictva ve Vel. Meziříčí a podle slov vyšetřujícího soudce byl držen ve vazbě celý měsíc jen proto, že jako vůdce musil o těchto letácích vědět.
V době, kdy občan Nováček dlel ve vazbě, bylo mu dodáno usnesení obecního zastupitelstva, že se vyhošťuje na 10 let z Vel. Meziříčí.
Okresní soudce ve Vel. Meziříčí držel Nováčka ve vazbě úplně protizákonně, jen za tím účelem, aby nenáviděný vůdce dělnického hnutí byl co možno nejvíce poškozen. Četníci zatkli Nováčka a ostatní taktéž úplně bezdůvodně a stačilo jim, že zatčení jsou příslušníci komunistické strany Československa.
Obecní zastupitelstvo ve Vel. Meziříčí usneslo se na vypovězení Nováčka, ačkoli takovéto usnesení odporuje i platným zákonům měšťácké republiky.
§ 11 zákona ze dne 15. března 1864 č. 4 zemského zákona pro markrabství moravské praví, že obce pobytu nemůže odepříti povolení v okrsku obce se zdržovati tomu, kdo i s lidmi svými domácími vede bezúhonný život a nepadá v obtíž dobročinnosti obecně. Celá řada nálezů Nejvyššího správního soudu definuje přesně pojem bezúhonnosti a vysvětluje právo obecního zastupitelstva při vyhoštění. Jsou to zvláště nálezy ze dne 7. prosince 1899, č. 9.820 Sb. Budwinského č. 13.483, dále nález ze dne 25. dubna 1878, č. 86 Sb. Hye č. 159 a konečně výnos ministerstva vnitra z 8. července 1878, č. 8979.
Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti:
Jest panu ministrovi tento případ úplně bezdůvodného fašistického držení ve vazbě dělníka Nováčka okresním soudcem znám?
Jest pan ministr ochoten proti dotyčnému soudci co nejpřísněji zakročiti a poučiti ho o jeho pravomoci a potrestati ho?
Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby pro budoucnost se podobné případy opakovati nemohly?
Podepsaní táží se pana ministra vnitra:
Jest panu ministru tento případ fašistické zvůle četnictva znám?
Jest pan ministr ochoten proti dotyčným četníkům co nejostřeji zakročiti a je potrestati?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby četnictvo takovýmto fašistickým způsobem nemohlo i v jiných případech jednati?
Jest panu ministru známo protizákonné usnesení obecního zastupitelstva o vypovězení dělníka Nováčka z obce?
Jest pan ministr ochoten usnesení obecního zastupitelstva ve Vel. Meziříčí o vypovězení dělníka Nováčka sistovati a všechny členy obecního zastupitelstva, kteří pro vyhoštění hlasovali, potrestati?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby takovéto fašistické řádění obecních zastupitelstev bylo pro budoucnost znemožněno?
V Praze, dne 26. září 1930.
Nedvěd, Pilz,
Mikulíček, Stránský, Langer, Fidlík, Stejskalová, Lokota, Douda, Schwamberger, Mezö.
277/2.
Interpelace
senátorů Nedvěda, Schwambergera a soudr.
na pány ministry financí a sociální péče v záležitosti protizákonného odejmutí tabáční trafiky Růženě Zelené, vdově po vojínu, padlém ve světové válce.
Růžena Zelená z Citolib u Loun, vdova po vojínu padlém ve světové válce, měla přidělenou v Citolibech trafiku.
Dne 23. dubna dostala od okresního finančního ředitelství v Praze přípis, v němž se jí oznamuje, že podle ustanovení § 57 předp. traf. dává se jí smluvní tříměsíční výpověď z tabáční prodejny bez udání důvodu. Růžena Zelená odvolala se proti výpovědi k zemskému finančnímu ředitelství v Praze a bylo jí výnosem ze dne 15. června 1930 č. j. T C 5/5 ai 30 odpověděno, že se její stížnosti nevyhovuje a že jí trafika po uplynutí výpovědní lhůty bude odňata.
Jelikož ani okresní finanční ředitelství, ani zemské finanční ředitelství neudávaly ve svých výnosech důvodů pro odejmutí tabáční prodejny, pátrala Růžena Zelená po pravých důvodech a zjistila toto:
"Růžena Zelená jest členem obecního zastupitelstva v Citolibech a jest mimo to dlouhá léta činná ve hnutí válečných poškozenců, kterých se neúprosně a vytrvale zastává a je hájí. V Citolibech propukla aféra prodeje stavebních pozemků na aleji", při níž Růžena Zelená neúprosně odhalovala korupčníky, prospěcháře a podvodníky. Dne 7. března byla konána v Citolibech slavnostní schůze obecního zastupitelstva na oslavu 80. narozenin presidenta republiky a Růžena Zelená se do této schůze nedostavila, tak jako se nedostavili ostatní členové komunistické frakce obecního zastupitelstva tamtéž. Byla denuncována a když se dostavila ke správci důchodkového úřadu v Lounech, ten jí sdělil zcela otevřeně, že důvody pro odejmutí tabáční prodejny jsou politické.
Z tohoto případu je vidět, že v Československé republice jsou příslušníci KSČ terrorisováni a existenčně ničeni přímo úřady republiky, jejichž povinností jest dbáti nad tím, aby svoboda přesvědčení zaručená § 117 ústavní listiny byla chráněna. Tento případ dokazuje jasně, že úřady samy se staví po bok kapitalistů a nepřátel dělnické třídy a ničí existenčně každého, kdo má odvahu postaviti se do řad revolučního proletariátu a je od nich existenčně odvislý.
Podepsaní táží se pana ministra financí a pana ministra sociální péče:
Jest jim tento případ úžasného terroru státních úřadů znám?
Jest pánům ministrům znám zákon, který nařizuje trafikantům, aby se zúčastňovali oslav hlavy státu pod ztrátou existence?
Jest pánům ministrům znám nějaký podobný zákon, nebo nařízení, nebo případ z doby Rakouska?
Co učiní páni ministři ve prospěch válečné vdovy, aby nebyla existenčně zničena?
Jest pan ministr financí ochoten předati provinilé úředníky k potrestání podle zákona o terroru?
Jest pan ministr financí ochoten dáti nařízení okresnímu finančnímu ředitelství v Praze, aby Růženě Zelené byla trafika ihned znovu pronajata?
V Praze, dne 27. září 1930.
Nedvěd, Schwamberger,
Kindl, Langer, Pilz, Stránský, Mikulíček, Douda, Stejskalová, Mezö, Lokota, Fidlík.
277/3.
Interpelace
senátorů Nedvěda, Doudy a soudr.
na pp. ministry financí a sociální péče
ohledně třídního, brutálního a protizákonného předpisování a vymáhání činžovní daně na obyvatelích dělnické barákové kolonie "Podchlumí" v Mladé Boleslavi a ohledně hrozícího jim nebezpečí úplným ožebračením následkem postupu městské rady tamtéž.
V Mladé Boleslavi, tak jako v celé republice Československé panuje velká krise bytová. Velký počet dělnických rodin je bez bytu vůbec a další značný počet v bytech přeplněných a zdravotně závadných. Tento skutečný stav a nemožnost nalézti nový byt za příjmům odpovídající činži, donutil množství dělnických rodin přikročiti k svépomoci. Obrátili se na městskou radu se žádostí o prodej obecních pozemků v Podchlumí ke stavbě nouzových obydlí. Městská rada jednotlivým žadatelům pozemky pronajala (neprodala), ale za krutých podmínek. Doba pronájmu 10 let, roční nájemné z pozemku 24 Kč, 125 Kč příspěvek na zřízení studny, další příspěvek na její udržování, zřízení betonových můstků od každého domku přes příkop, zřízení a udržování cesty před domkem, dovolení k postavení pouze nouzového obydlí, avšak úplně zděného nebo podezděného, se zděnými komíny, oplocenými staveništi a konečná podmínka jest odstranění domku nejpozději do konce roku 1937 a odevzdání pozemku v původním stavu obci. Tyto dekrety vydány byly v roce 1927.
Přes kruté podmínky bylo velké množství proletářských rodin nuceno na ně přistoupiti a jelikož neměly vlastních prostředků, silně se zadlužily.
V kolonii je celkem 81 rodin asi s 500 obyvateli. Obyvatelstvo skládá se vesměs z dělníků, zaměstnaných i nezaměstnaných, vdov dělnic, invalidů práce a ze světové války atd. V příloze přinášíme podrobnou tabulku o sociální struktuře obyvatel této kolonie.
Kromě těchto rodin jsou tam ještě rodiny Josefa Jírovce, Jana Fořta, Františka Ježka, Jana Pokorného, Františka Veselého, Václava Buška, Rudolfa Umbrana, Antonína Pacelta, Ant. Najmana, Rajmana Nejedlého, Josefa Štohra, Josefa Kaliny, Františka Jeřánka, Josefa Koláře, Karla Zity, Alžběty Mendlíkové, Václava Kubína, Františka Havlasy, Anny Čapkové, Josefa Vojtíška, Anny Šemberové, Jiřiny Studené, Marie Faltové, Pavly Čepkové, Josefa Saluty, Václava Novotného, Josefa Sochora, Josefa Šembery, Václava Duška, Josefa Horáka, Josefa Matesa a Anny Šlágrové. U těchto rodin nepodařilo se nám zjistit jejich poměry, ale jsou to vesměs rodiny proletářské, dělníků, nezaměstnaných, invalidů a vdov.
Mnohé z rodin tam bydlících dostávají chudinské podpory obecní a někteří státní starobní podporu pro přestárlé a jak je z tabulky vidno, mzdy zaměstnaných pohybují se od 110,- do 200,- Kč týdně. Dluhy na domku váznoucí od 2 do 16.000 Kč. A ačkoliv tito ubožáci se svými dětmi hladoví, aby mohli vyhověti krutým podmínkám městské rady a dluhy spláceti a umořovati, vrhla se na ně ještě berní správa v Mladé Boleslavi a předepsala jim činžovní daně z jejich ubohých, na dluh postavených domečků, které mají v roce 1937 znovu zbourat, tak jako by šlo o domy z normálního staviva, postavené podle plánů úředně schválených a podle platných stavebních řádů. Tento postup berní správy v Mladé Boleslavi je vyloženou provokací celé dělnické třídy a proletariátu v Mladé Boleslavi zvláště.
V době, kdy nádherné paláce, vily boháčů a vysokých byrokratů jsou na 15 až 25 roků osvobozeny od domovních daní a stavebníci těchto přepychových příbytků ještě dostali a dostávají státní podpory, přichází berní správa v Mladé Boleslavi, vrhá se na nejubožejší proletáře, předpisuje jim vysoké domovní daně činžovní, rigorosně je vymáhá, ačkoliv na domcích váznou veliké dluhy, takže v mnohých případech domek ani vlastnictvím proletářské rodiny není a tímto postupem berní správa v Mladé Boleslavi jen dokazuje, že jsme ve státě třídním, v němž vládnou kapitalisté a že dělnická třída je zde jen proto, aby na ní mohla býti svalena veškerá břemena a aby buržoasie mohla býti osvobozena.
Jest všeobecně známo, že majitelé výnosných činžovních domů nechávají na svých realitách fingované knihovní dluhy, aby se vyhnuli spravedlivému zdanění, s hotovými penězi dělají výnosné obchody a okrádají stát několikerým způsobem.
Postup berní správy v Ml. Boleslavi proti dělnickým rodinám v Podchlumí je přímo skandální, jelikož se děje v době, kdy je všeobecně známo, že kapitalisté dluží státu obrovské miliardy na nedoplatcích daňových a úřady berní se neodváží proti těmto defraudantům zakročiti, za to ale mají odvahu štváti proletářské rodiny.
Zvláště v Mladé Boleslavi, kde jsou velké kapitalistické podniky, jako Škodovka, jimž podle zákonů č. 76 a 77 ai 1927 se vychází benevolentně vstříc, zvláště se strany samosprávy, jest brutální postup berní správy v Podchlumí přímo neslýchaný.
Je tím křiklavější, že jde o domky, které v roce 1937 mají býti zbourány, jejich majitelé, chudí dělníci a invalidé a vdovy budou ožebračeni a přijdou o vše, co do svých chudičkých obydlí vložili.
Podepsaní táží se pánů ministrů sociální péče a financí:
Jest jim tento nelidský a surový postup měšťácko-sociálfašistické většiny městské rady a berní správy v Mladé Boleslavi znám?
Co hodlá učinit pan ministr sociální péče, aby proletářské rodiny v Podchlumí nepřišly v roce 1937 o poslední svůj majetek?
Jsou páni ministři ochotni ihned zakročit u berní správy v Mladé Boleslavi, nařídit, aby platební rozkazy byly odvolány a těm obyvatelům v Podchlumí, kteří již daň zaplatili, aby byla ihned vrácena?
V Praze, dne 29. září 1930.
Nedvěd, Douda,
Kindl, Langer, Pilz, Mezö, Schwamberger, Stránský, Lokota, Mikulíček, Stejskalová, Fidlík.