Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 278.

Odpovědi:

Str.

1. ministra financí na interpelaci sen. Donáta, Vraného, dr Šrobára, Sáblíka a spol. v záležitosti příkrého postupu některých berních správ a berních úřadů vůči zemědělcům (tisk 100/14)

2. ministrů vnitra a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Wenzela a soudr. stran úpravy řádu požární policie a současné úpravy zdravotnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (tisk 179/4)

3. ministra sociální péče na interpelaci sen. Riedla, Berkovce, Pánka a spol. o ustavení pojišťovacích soudů podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (tisk 232/1)

4. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Kostky, Luksche a soudr. stran přeložení poštovního úřadu 2 v Litoměřicích (tisk 232/9)

278/1.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátorů Václava Donáta, J. Vraného, dr. V. Šrobára, K. Sáblíka a společníků

v záležitosti příkrého postupu některých berních správ a berních úřadů vůči zemědělcům (tisk 100/14).

K bodu 1. interpelace: Ministerstvo financi dalo v lednu 1928 podřízeným úřadům pokyny o vymáhání dlužných daní, aby bedlivě přihlížely k hospodářským a finančním poměrům dlužníkovým nebo určité kategorie poplatnictva; k tomu účelu jsou povinny tyto úřady sledovati všeobecný vývoj hospodářských poměrů, aby mohly posouditi jejich vliv na platební schopnost dlužníkovu. Kromě toho svolilo ministerstvo financí v srpnu t. r. k tomu, aby zemědělcům, kteří jsou co do svých příjmů odkázáni výhradně nebo převážně na výnos sklizně, bylo upomínání a vymáhání daní a dávek (poplatků) až na další odloženo na dobu po sklizni, tedy na podzimní a zimní měsíce.

Ministerstvo financí nemůže vyhověti požadavku interpelace, aby vzhledem ke krisi v zemědělství bylo u zemědělců vůbec upuštěno od provádění exekucí, ježto jednak v každém případě nutno přihlížeti k individuelním poměrům dlužníkovým, jednak by se tím nebezpečně nahromadily nedoplatky, což by nebylo v zájmu ani finanční správy a autonomních svazků, ani poplatníků samých.

Pokud se týče konkrétního případu Matěje Moravce, rolníka ve Velké Chýšce, čp. 12, byl u něho pro dlužné daně za rok 1925 až 1928 již dne 7. května 1928 proveden zájem, při němž zabaveny byly 3 kusy hovězího dobytka o odhadní ceně 3.200 Kč. Přes to jmenovaný na dlužné daně neplatil v roce 1928 ničeho, až teprve 12. června 1929 zaplatil 2.400 Kč, které byly však dle jeho výslovného přání súčtovány na jeho dlužné daně pro rok 1928 a na daně splatné do 30. června 1929.

K zaplacení nedoplatků za rok 1925-1927 v částce 3.172,50 Kč byla mu berním úřadem v Pacově povolena splátka 1.000 Kč do 15. srpna 1929 a zbytek posečkán do konce září 1929. Poplatník však splátek těch nedodržel a proto byla na den 19. prosince 1929 stanovena dražba zabaveného dobytka. Na jeho naléhavou žádost bylo berní správou v Pelhřimově dne 17. prosince 1929 povoleno, aby bylo provedení dražby zastaveno pod podmínkou, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Berní úřad v Pacově dal však dražbu provésti, ježto podle jeho mínění bylo tu nebezpečí v prodlení, neboť šlo o nedoplatky za léta 1925-1927, které nepožívaly přednostního práva a v případě neprovedení dražby byl by předešel finanční správu okresní soud v Pacově, který vedl proti uvedenému poplatníku exekuci pro pohledávku per 5.000 Kč ze sporu žalobce Matěje Holakovského, rolníka ve Velké Chýšce, pro přestupek proti bezpečnosti cti. Při prodeji snažil se berní vykonavatel vytěžiti co možno nejvíce.

K bodu 2. interpelace: Zemědělské průměry pro daň důchodovou byly finančními úřady II. stolice stanoveny na základě podrobných výpočtů, při nichž za základ byly brány ceny zemědělských výrobků, skutečně v dotyčném roce docílené. Tím přišel pokles cen zemědělských produktů automaticky k výrazu při stanovení zemědělského důchodu při vyměření daně důchodové. Ve velké většině okresů neměli proto zástupci zemědělců proti stanoveným zemědělským průměrům námitek. Nelze proto obecně tvrditi, že by zemědělské průměry byly stanoveny příliš vysoko. Avšak ani v opačném případě by nemohlo ministerstvo financí nařizovati podřízeným úřadům, v jaké výši mají zmíněné průměry stanoviti, neboť k stanovení jich výše jsou podle odst. 15. lit. a) prov. nař. k § 327, odst. 1. a 2) z. o př. d. výhradně příslušny finanční úřady II. stolice.

Nepřistoupí-li někteří zemědělci na zdaňování pomocí průměrů, nezbývá ovšem finančním úřadům, mají-li se dopátrati objektivní pravdy, než požadovati od zemědělců výpočet, jak k přiznané částce dospěli (výpočet příjmů a vydání) a předložení záznamů, které event. vedou, jakož i dokladů pro nejdůležitější položky vydání.

Výši paušalované daně z obratu u zemědělců nestanoví samy vyměřovací úřady, nýbrž podle ustanovení § 19, odst. 8., zákona o dani z obratu a dani přepychové ministr financí v dohodě s ministrem zemědělství, a to po předcházejícím vyslechnutí zemědělských rad. Podkladem pro stanovení výše tohoto paušálu za jednotlivý berní rok jest pak šetření o cenách zemědělských výrobků v dotyčném roce. Tento postup tedy zabezpečuje jak účast zájmových organisací zemědělských na předběžných jednáních o výši paušálu, tak i automatické přihlížení k nižším cenám zemědělských výrobků.

Ustanovení o paušalování daně z obratu u zemědělců za berní rok 1929 byla vydána vyhláškami ministra financí v dohodě s ministrem zemědělství ze dne 27. května 1930, čís. 69 Sb. z. a n. (ohledně země České a Moravskoslezské) a ze dne 25. června 1930, čís. 105 Sb. z. a n. (ohledně země Slovenské a Podkarpatoruské). Výše paušálu, připadajícího na jednotku obhospodařované půdy, jest podle nich nižší než tomu bylo u paušálu za rok 1928 a ještě nižší proti paušálu za rok 1927. To svědčí dostatečně o tom, že na zemědělskou krisi posledních let jest při stanovení výše zemědělského paušálu náležitě přihlíženo.

K bodu 3. interpelace: Stížnost do postupu orgánů důchodkové kontroly při vybírání daně z masa z t. zv. "domácích porážek", neudávající konkrétních případů, považuji za všeobecnou a podotýkám, že finanční správa snaží se chovatelům dobytka při zdaňování domácích porážek, zejména nutných, vyjíti vstříc a že na přestupky zákona o dani z masa ukládá ve většině případů velmi mírné pokuty (5 až 20 Kč), ačkoli nejnižší zákonité pokuty jsou značně vyšší; v četných případech pak snižují se uložené pokuty v instančním pořadí na nejnižší míru.

V Praze dne 24. září 1930.

Ministr financí:

Dr Engliš v. r.

278/2 (původní znění),

Odpověď

ministrů vnitra a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci sen. L. Wenzela a soudruhů stran úpravy řádu požární policie a současné úpravy zdravotnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (tisk 179/4).

Návrh jednotného požárního řádu pro celý stát jest již delší dobu na programu legislativních prací ministerstva vnitra. Při jeho vypracování bude příležitost, aby vhodným způsobem byli zájemníci o věci slyšeni, čímž bude zajisté splněn i požadavek ankety pánů navrhovatelů.

Pokud se interpelace zmiňuje o výkonu záchranné služby upozorňuje se, že záchranná služba jest v Československé republice organisována na podkladě dobrovolné činnosti, při čemž veliká část záchranných automobilových stanic jest vřaděna do automobilové záchranné akce, kterou řídí společnost Čsl. Červeného kříže v součinnosti s čsl. hasičstvem. Vybudování dostatečně husté a vhodné sítě automobilových záchranných stanic v celé republice Československé jest naléhavým cílem ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Obligatorní úprava této věci musila by se ovšem státi v jiné formě, nežli ve formě novelisace požárních řádů nebo vydání jednotného požárního řádu.

V Praze dne 18. září 1930.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr Spina v. r.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

Překlad ad 278/2.

Antwort.

der Minister des Innern und

für öffentliches Gesundheitswesen und

körperliche Erziehung auf die Interpellation des Senators

L. Wenzel und Genossen in Angelegenheit der Regelung der Feuerpolizeiordnung und gleichzeitiger Regelung des Sanitätswesens in Böhmen, Mähren und Schlesien (Druck 179/4).

Der Entwurf einer einheitlichen Feuerlöschordnung für den ganzen Staat befindet sich bereits längere Zeit auf dem Programme der legislativen Arbeiten des Ministeriums des Innern. Bei der Verfassung derselben wird sich die Gelegenhnit ergeben, die Interessenten in geeigneter Weise über den Gegenstand einzuvernehmen, wodurch auch die Forderung der Herren Antragsteller nach einer Enquete gewiß erfüllt werden wird.

Insoferne die Interpellation die Ausübung des Rettungsdienstes erwähnt, wird darauf aufmerksam gemacht, daß der Rettungsdienst in der Čechoslovakischen Republik auf der Grundlage der freiwilligen Tätigkeit organisiert ist, wobei ein großer Teil der Automobilrettungsstationen in die Automobilrettungsaktion eingereiht ist, welche die Gesellschaft des Čsl. Roten Kreuzes unter Mitwirkung der čsl. Feuerwehr leitet. Der Ausbau eines hinreichend dichten und geeigneten Netzes von Automobilrettungsstationen in der ganzen Čechoslovakischen Republik bildet ein dringendes Ziel des Ministeriums für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung. Die obligatorische Regelung dieser Angedegenheit müßte allerdings in einer anderen Form als in der Form einer Novellierung der FeuerlSschordnungen oder Erlassung einer einheitlichen Feuerlöschordnung erfolgen.

Prag, am 18.September 1930.

Der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung:

Dr. Spina m. p.

Der Minister des Innern:

Dr. Slávik m. p.

278/3

Odpověď

ministra sociální péče na interpelaci senátorů K. Riedla,

Ant. Berkovce, Rud. Pánka a spol. o ustavení pojišťovacích soudů podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (tisk 232/1).

Přípravy k jmenování přísedících pojišťovacích soudů z oboru pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách pokročily již tak daleko, že jmenování toto bude v dohodě s ministrem spravedlnosti v dohledné době provedeno.

V Praze dne 22. září 1930.

Ministr sociální péče:

Dr Czech v. r.

278/4 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů na interpelaci senátorů K. Kostky, Luksche a soudruhů stran přeložení poštovního úřadu 2 v Litoměřicích (tisk 232/9).

Umístění poštovního úřadu Litoměřice 2, filiálky to poštovního úřadu Litoměřice 1, na stanici Litoměřice - dolní nádraží není výhodné a situováním jeho v tomto místě postiženi jsou nejen zájemníci, nýbrž i poštovní správa samotná.

Dřívější umístění zmíněného úřadu na zastávce Litoměřice město bylo mnohem výhodnější, neboť tím došel úřad skutečného uplatnění.

K přestěhování na dolní nádraží v Litoměřicích došlo k výzvě správy železniční již v roce 1922, která místností, užívaných poštovním úřadem na zastávce, potřebovala nutně pro své vlastní účely; poštovní správa vyhověla této výzvě, neboť sama pokládala tehdy přeložení úřadu na dolní nádraží v Litoměřicích za nezbytné. Projektován byl totiž v té době labský přístav s překladištěm přímo naproti dolnímu nádraží v Litoměřicích. Tím jevila se potřeba, aby včas, dokud byly ještě k disposici místnosti, nabízené drahou na dolním nádraží, zřízen byl poštovní úřad v nejbližší blízkosti přístavu a překladiště, jelikož se dalo očekávati, že většina firem, interesovaná na dopravě v přístavu, usídlí se v jeho okolí, jakož i že v důsledku toho brzo dojde k rychlému zastavění protilehlých strání viničných. Se zmíněného projektu však sešlo a překladiště byla zřízena jinde. V důsledku toho pozbyl úřad Litoměřice 2 na významu.

Poštovní správa snažila se v poslední době, aby aspoň prozatímně mohl se poštovní úřad Litoměřice 2 přestěhovat zpět na zastávku v Litoměřicích, kde původně byl umístěn. Její žádosti, vznesené v tomto směru na správu železniční, nemohlo však býti vyhověno pro naprostý nedostatek místa na zastávce. O nápravě nynějšího stavu bude možno uvažovati až v rámci projektu nového vybudování železniční zastávky v Litoměřicích.

Poštovní správa podniká za tím účelem příslušné kroky u správy železniční.

V Praze, dne 19. září 1930.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v.r.

Překlad ad 278/4.

Antwort

des Ministers für Post- und Telegraphenwesen auf die Interpellation der Senatoren C. Kostka, Luksch und Genossen betreffend dle Verlegung des Postamtes 2 in Leitmeritz (Druck 232/9).

Die Unterbringung des Postamtes Leitmeritz 2, einer Filiale des Postamtes Leitmeritz 1, in der Station Leitmeritz - unterer Bahnhof ist nicht vorteilhaft und durch die Situierung desselben an dieser Stelle sind nicht nur dle Interessenten, sondern auch die Postverwaltung selbst betroffen.

Die bisherige Unterbringung des erwähnten Amtes auf der Haltestelle Leitmeritz Stadt war viel vorteilhafter, denn dadurch kam das Amt tatsächlich zur Geltung.

Zur Übesiedlung auf den unteren Bahnhof in Leitmeritz kam es über Aufforderung der Eisenbahnverwaltung schon im Jahre 1922, welche die vom Postamte auf der Haltestelle benützten Räumlichkeiten dringend für ihre eigenen Zwecke benötigte; die Postverwaltung kam dieser Aufforderung nach, denn sie erachtete damals selbst die Verlegung des Amtes auf den unteren Bahnhof in Leitmeritz für unerläßlich. Es war nämlich zu dieser Zeit ein Elbehafen mit Umschlagsplatz direkt gegenüber dem unteren Bahnhof in Leitmeritz, projektiert. Infolgedessen erschien es notwendig, rechtzeitig, solange noch die von der Eisenbahn am unteren Bahnhofe angebotenen Räumlichkeiten zur Verfügung waren, in der nächsten Nähe des Hafens und Umschlagsplatzes ein Postamt zu errichten, da zu erwarten stand, daß sich die Mehrzahl der an dem Verkehre im Hafen interessierten Firmen in der Umgebung desselben niederlassen sowie daß es infolgedessen bald zur raschen Verbauung der gegenüberliegenden Weinberglehnen kommen wird. Das erwähnte Projekt wurde jedoch fallen gelassen und dle Umschlagsplätze wurden anderswo errichtet. Infolgedessen hat das Postamt Leitmeritz 2 an Bedeutung eingebüßt.

Die Postverwaltung war in letzter Zeit bestrebt, das Postamt Leitmeritz 2 wenigstens vorläufig auf die Haltestelle in Leitmeritz zurück zu übersiedeln, wo es früher untergebracht war. Ihrem diesbezüglichen an die Eisenbahnverwaltung gerichteten Ansuchen konnte jedoch wegen absoluten Raummangels auf der Haltestelle keine Folge gegeben werden. Eine Remedur des gegenwärtigen Zustandes wird erst im Rahmen des Projektes für einen Neubau der Eissenbahnhaltestelle in Leitmeritz in Erwägung gezogen werden können.

Die Postverwaltung unternimmt zu diesem Behufe die erforderlichen Schritte bei der Eisenbahnverwaltung.

Prag, am 19. September 1930.

Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:

Dr. Franke m. p.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP