Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 280.

I.

Vznik třináctého měsíčního platu nebo služného nebo vánočního příspěvku, jak jej nazývá vládní návrh, nutno hledati v nespokojenosti s rozdílením t. zv. vánočních remunerací státním zaměstnancům, jak sama důvodová zpráva, doprovázející vládní návrh, otevřeně přiznává. Dočítáme se tam tento passus: ,,Různost, jež zavládla v udělování t. zv. vánočních odměn v jednotlivých resortech a úřadech státní správy, zavdala podnět k nespokojenosti zaměstnanectva a vyvolala snahy, směřující k všeobecnějšímu a úměrnějšímu jejich rozdělování. Tento cíl sleduje předložená osnova, jež na místo vánočních odměn zavádí vánoční příspěvek, splatný 1. prosince toho kterého roku." Konstatování tohoto fakta je proto důležité, aby bylo jasno a zjevno, že vlastně v principu nezavádí se tu nic nového, nýbrž že se pouze dosavadní, tudíž již řadu let existující vánoční remunerace zevšeobecňují, t. j. má se jich napříště dostati každému zaměstnanci, pokud spadá přímo nebo nepřímo pod platový zákon, kdežto dosud udílení remunerací dělo se pouze sporadicky. Také výplata a výše vánočního příspěvku bude napříště úměrnější, neboť řídí se zákonem stanovenými směrnicemi, kdežto až dosud výplata děla se libovolně podle volného uvážení nadřízených úřadů (i jednotlivců) a výše řídila se rovněž podle různých a nestejných směrnic a po výtce podle finančních prostředků toho kterého resortu nebo podniku. Krátce řečeno, zavádí se pořádek, pokud jde o výplatu vánočních odměn. Nelze tudíž, přesně vzato, ve vánočním příspěvku spatřovati nějakou definitivní úpravu platů státních zaměstnanců, a to v nižádné formě, ať pokud jde o služné nebo činovné; nýbrž toto opatření nutno pokládati za jakousi nouzovou výpomoc nebo lépe řečeno za první splátku na příští valorisaci platů nebo jiná vhodná opatření finančního rázu, k nimž v budoucnosti dojde, aby životní míra státního zaměstnance byla uvedena alespoň na míru předválečnou, samozřejmě s fixováním určitého existenčního minima.

Pokud jde o genesi návrhu, má se věc takto: Když projevy nespokojenosti s nestejnoměrným poskytováním vánočních remunerací (převážná většina zaměstnanců neobdržela vůbec podobných odměn) neutuchaly, naopak každým rokem se povážlivě stupňovaly, přichází klub senátorů čs. strany národně-socialistické již v lednu r. 1929, tudíž již v předchozím volebním období s návrhem na výplatu třináctého služného, po případě platu nebo mzdy a odůvodňuje jej takto:

Opatření toto má účel nahraditi výplatu t. zv. vánočních remunerací a není třeba je zvláště odůvodňovati. Každoročně dochází pro tyto odměny k nespokojenostem, jež se projevují v novinářských článcích veškerého denního tisku, bez rozdílu politické příslušnosti. Děje se tak proto, poněvadž výplata odměn není vždy spravedlivá a stejnoměrná ve všech úřadech a ku všem zaměstnancům. Jsou úřady nebo podniky, kde remunerace vyplácí se, až na nepatrné výjimky, všem zaměstnancům a opačně, kde vyplácí se pouze jednotlivcům, zejména vedoucím úředníkům. Podobně je tomu i s výší odměn: v každém resortu je jiná, různá a jinou a různou je i pokud jde o zaměstnance samotné. V témže resortu zaměstnanci stejné platové stupnice, stejného služebního výkonu a stejné kvalifikace obdrží různé, mnohdy diametrálně lišící se odměny nebo vůbec žádných. Není tu prostě pravidla ni směrnic pro spravedlivé rozdělení těchto remunerací a vše je ponecháno pouhé libovůli jednotlivců. Samozřejmě, že podobná praxe vede k nespokojenosti a tak remuneracemi, na něž se každoročně v rozpočtu pamatuje značnou částkou, dociluje se pravý opak: místo spokojenosti - nespokojenost, místo povzbuzení k vytrvalosti a snaze docíliti pokud možno nejlepších výsledků - nechuť a zatrpklost a pokles ambice, beztak již nešťastnou systemisací povážlivě popokleslé, na minimum.

Ve většině soukromých podniků je navrhovaný systém novoročních odměn, formou třináctiměsíčního platu zaveden a znamenitě se osvědčuje a již z toho důvodu měl by býti uplatněn též ve službách státu a v ostatních službách veřejných. Tím nebuďtež a limine vylučovány mimořádné odměny v jednotlivých případech, jejich použití omezí se však výlučně na skutečně mimořádné výkony nebo vícepráci. Výplata 13. služného budiž všeobecnou celoroční odměnou každému zaměstnanci, který pilně a svědomitě konal svoje povinnosti a budiž mu současně výpomocí ve vánoční době, spadající do zimního období, kde je mu nejvíce třeba peněžité podpory.

Opatření toto uvítá zajisté zaměstnanectvo s velikou radostí, neboť předejde se jím každoročnímu netrpělivému očekávání, bude-li jaká remunerace vyplácena, jak a komu bude vyplacena a tím také se předejde pravidelnému zklamání těch, kteří dostali méně nebo nic, ačkoli odměny zasluhovali.

Přeje-li si státní správa klid a spokojenost v této věci, bude dříve či později nucena k tomuto systému sáhnouti.

Podepsaní navrhují výplatu pouze jednoměsíčního služného, nikoli též činovného, neboť toto jest odstupňováno podle služebních míst, takže by odměna nebyla stejná. Aby byl dosažen cíl vánočních odměn, je nutno, aby poskytnutá částka byla všude stejná.

Samozřejmě, že těchto odměn má se dostati pouze oněm zaměstnancům, kteří nepozbyli pro nevyhovující kvalifikaci nebo disciplinární výrok nároku na pravidelný postup do vyšších požitků.

Pokud se týká úhrady, má se věc takto:

Podle finančního zákona na rok 1929 činí osobní platy podle platových zákonů zaměstnanců vlastní státní správy Kč 2.552.544.584,-. Z této částky připadá průměrně pětina na činovné t. j. asi 500 milionů Kč, takže by na služné připadaly okrouhle asi 2 miliardy. Měsíční služné tudíž asi stosedmdesat milionů. Částka tato, representující navrhované odměny, uhradila by se jednak z rubriky "ostatní osobní výdaje" (řádné a mimořádné), kde je na odměny a

výpomoci každoročně jistou částkou pamatováno, a jednak rozpočtovými úsporami v každém jednotlivém resortu. Podobně by se postupovalo též ve státních podnicích, kde by ovšem svrchu uvedená částka, připadající na proponované odměny, byla o něco vyšší. Celkem by výplata 13. služného činila u všech Státních zaměstnanců pragmatikálních i podnikových, stálých i výpomocných, včetně učitelů, asi částku 480-500 milionů Kč, jež by byla uhrazena, jak bylo již řečeno, částečně úsporami, z největší části však zrušením mimořádných odměn a výpomocí.

Navrhujeme, aby návrh byl přikázán výborům: sociálně-politickému a rozpočtovému.

Praze, dne 30. ledna 1929.

Jak je z tohoto iniciativního senátního návrhu zjevno, vůdčí myšlénka jeho je naprosto stejná se základní myšlénkou vládního návrhu, a kdyby u nás panovaly normální parlamentní zvyky, musil by tento návrh sloužiti za podklad parlamentního a politického jednání. A když již ne návrh senátu, alespoň podobné návrhy poslanecké sněmovny, kde byly později rovněž různými kluby předloženy.

Budiž dále konstatováno, že téměř celý rok 1929 byl vyplněn požadavkem třináctého platu a že veškeré odborové organisace bezvýjimečně se na něm dohodly. Při projednávání rozpočtu na rok 1930 v lednu t. r. odpovídá ministr financí na dotaz, podaný v rozpočtovém výboru ve věci 13. platu, že tato myšlenka nebyla by mu nesympatickou. Od této chvíle zájem o 13. plat neutuchá nejen v kruzích zaměstnaneckých, nýbrž i politických, a také i vládních. Otázka ta přenáší se do personální komise ministerské a po velmi úporném jednání jak pokud jde o stránku obsahovou (okruh osob, majících nárok), tak i finanční a rozpočtovou (úhrada) dochází konečně k realisaci 13. služného, byť i v jiné formě, než bylo původně zamýšleno.

Kardinální odchylka jeví se hlavně v tom, že zaměstnanci domáhali se 100% měsíční částky z platu. Platem nutno rozuměti: služné, činovné a výchovné. Když později z určitých důvodů sešlo s platu, soustředil se požadavek parlamentních klubů alespoň na 100% výplatu měsíčního služného, vláda však se usnesla pouze na 70% měsíčního služného, po případě u zaměstnanců, kteří nemají služného. 70% z oné části služebního platu, jež odpovídá služnému, tudíž po odečtení jisté částky, připadající na ideální činovné.

Jinak na původním vládním návrhu provedla poslanecká sněmovna jisté dosti značné změny.

Tak zejména v § 1, odstavec 1, kde se jedná o okruh osob majících nárok na vánoční příspěvek, vsunuto toto ustanovení: "U železničních zaměstnanců, jichž platové poměry jsou upraveny podle § 210 platového zákona, jest platové přídavky, stanovené usnesením vlády ze dne 14. prosince 1927 čís. 17.572, považovati za součástky služného, ze kterého se vyměřuje vánoční příspěvek."

Mimochodem budiž řečeno, že zmíněné platové přídavky byly na rok 1930 rozpočteny částkou 21.429.500 Kč, takže se celkový výdaj u železnic tímto opatřením zvýší asi o 1.253.000 Kč ročně. Budiž dále poznamenáno, že vánočního příspěvku má se dostati (kromě všech pragmatikálních zaměstnanců) také oněm osobám, jejichž platové poměry jsou upraveny na základě § 210, odstavec 1 a § 211 platového zákona. Tudíž všem, jichž platové a služební poměry byly upraveny buď vládním nařízením nebo služebním řádem, a to podle zásad, na nichž byl vybudován platový zákon. Byly by tudíž z dobrodiní zákona vyloučeni všichni ti, na něž se vztahuje odstavec 4 § 210, jenž zní: Ustanovení prvního odstavce se nevztahuje na zaměstnance, jejichž platové a služební poměry jsou upraveny kolektivními nebo individuelními smlouvami nebo jiným ujednáním pracovního nebo služebního poměru.

Tím by byli postiženi z velké části dělníci v železničních a poštovních službách a také i zaměstnanci v jiných resortech a podnicích, zejména v národní obraně, v provozu báňském a hutním a státních statku a lesů. A budiž řečeno, že by z převážné většiny byli vyloučeni právě ti, kteří jsou nejméně placeni a jsou tudíž sociálně nejslabší.

Otázka těchto zaměstnanců byla, je a ještě bude předmětem jednání ministerské rady. V zásadě bylo usneseno, že se vyřídí cestou administrativní a také bylo již, pokud jde o některé kategorie (železniční i poštovní) a to jak charakteru zaměstnaneckého i dělnického, docíleno dohody. Dá se očekávati, vzhledem k sociální povaze vánočních odměn, že vyřeší se tato otázka cestou administrativní pokud možno nejblahovolněji.

Prozatím byl vysloven názor, aby se tak stalo u oněch zaměstnanců, kteří jsou již delší dobu zaměstnáni (3 léta), takže příslušná správa s nimi již počítá jako s pracovníky nezbytnými. Pokud jde o zaměstnance, kteří nemají služného, nýbrž celkový služební plat a kde bude třeba odečísti jistou částkou připadající na ideální činovné, v důvodové zprávě připojené k vládnímu návrhu nalézáme již směrnice, podle nichž se bude výplata vánočních odměn říditi a s nimiž možno v celku souhlasiti. Příslušné usnesení ministerské rady, aby otázka vánočního příspěvku zaměstnancům nespadajícím přímo pod tento zákon řešena byla administrativní cestou, stalo se dne 12. června 1930, avšak pouze v tom smyslu, že by smluvním dělníkům železničním, vykonávajícím službu nepřetržitě po 3 roky, přiznal se vánoční příspěvek, avšak teprve v souvislosti s resystemisací. Jinak pokud jde o podobné zaměstnance v jiných resortech nebo podnicích, definitivně dosud rozhodnuto není. Také je těžko pochopitelné, co nutno rozuměti cestou administrativní, patrně podobné opatření nemá míti povahu generelní, nýbrž pouze facultativní, t. j. jednotlivé resorty provedou je ve vlastní působnosti bez zřetele k podobným opatřením v resortech nebo podnicích druhých.

Značných změn doznal odstavec 3 § 1, který jedná o předpokladech, za jakých se děje výplata. Zásadou je, že příspěvek přísluší těm, kteří v tom kterém kalendářním roce do dne splatnosti příspěvku konali alespoň 10 měsíců službu. Z této zásady stanovil vládní návrh některé výjimky, jichž počet byl poslaneckou sněmovnou rozšířen a to také na zaměstnance, kteří mají placenou studijní dovolenou, dále u žen z důvodu těhotenství nebo mateřství a konečně i u mužů, pokud jde o presenční službu vojenskou.

Poslední větě nutno rozuměti tak, že zaměstnanci konajícímu presenční službu, zachová se nárok na vánoční příspěvek a to tak, jakoby konal aktivně službu civilní, t. j. každá vojenská služba vpočítá se do požadovaných 10 měsíců.

Vánoční příspěvek nepřísluší pouze oněm zaměstnancům, kteří jsou v den splatnosti v důsledku disciplinárního odsouzení vyloučeni ze zvýšení služného nebo služebního platu, kdežto vládní návrh vylučoval i ty zaměstnance, kteří podle platných předpisů jsou vyloučeni ze zvýšení služného. Změna tato je dalekosáhlá, neboť týká se pouze zaměstnanců, kteří byli odsouzeni k druhému a třetímu stupni disciplinárních trestů.

Nemá tudíž kvalifikace pražádného vlivu na udělení vánočního příspěvku, takže zaměstnanec, jehož kvalifikační posudek je méně přiměřený a dokonce úplně nevyhovující a je jinak vyloučen z normálního postupu do vyšších požitků (trienálek), má nárok na vánoční příspěvek. Již z tohoto ustanovení je zjevný sociální charakter vánočního přídavku a nikoli odměny, neboť odměny diskvalifikovaným zaměstnancům udíleti nelze.

Stejně sporným byl odstavec 4 § 1. Vládní návrh vylučoval z příspěvku manžele, kteří jsou ze služebním poměru, v němž by jinak příspěvek příslušel, kdežto poslanecká sněmovna změnila toto ustanovení tak, že se příspěvku dostane alespoň jednomu z manželů a to onomu, jenž má nárok na příspěvek vyšší. Logičtějším (při ústavou zaručené rovnosti žen) a také spravedlivějším by bylo, když už nebylo možno docíliti parity, aby byla stanovena určitá společná příjmová hranice, do které by se bylo dostalo příspěvku oběma manželům, nebo takto jsou postiženi i zaměstnanci, jichž společné příjmy nejsou značené. Vlastně jsou tu postiženy ženy, neboť případů, kde by žena měla vyšší příjem, bude poskrovnu. Také toto ustanovení kontrastuje do jisté míry s ustanovením, že příspěvek pobírá i zaměstnanec s nepřiměřenou kvalifikací, kdežto manžel nebo manželka, třeba i s výtečnou kvalifikací budou vyloučeni. Také zaměstnankyně provdaná za muže v soukromém zaměstnání s příjmy sebe vyššími, pobírati bude příspěvek.

Nesporně velmi zajímavým je § 2, kde se praví:

Část I zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, doplňuje se v tom směru, že vláda je povinna o činnosti komise zmíněné v § 3 odstavec 2 uvedeného zákona podávati každého druhého roku zprávu Národnímu shromáždění.

I zde budiž konstatováno, že již v listopadu roku 1921 byl v senátě předložen klubem čsl. nár. socialistů iniciativní návrh týkající se reorganisace státní správy a dosazení komise pro reformu a zjednodušení úřadování a úředních výkonů, jež měla býti složena z úředních, i mimoúředních znalců právě tak, jak se to zamýšlí nyní, a která by podávala periodicky zprávu Národnímu shromáždění. Kolik látky mohlo býti již za tuto dlouhou dobu nahromaděno a kolik peněz ušetřeno postupným zjednodušováním správy! A když už se nepřihlíželo k iniciativnímu návrhu podaném v senátě, je těžko pochopitelno, proč nebyla již příslušná komise zřízena podle zákona z roku 1924 č. 286 o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

Ku konci ještě jednu důležitou poznámku. Není sporu, že vánoční příspěvek upravený zákonem je jakýmsi doplňkem platového zákona, na nějž se konečně i odvolává, a že tudíž v důsledku toho materielně náležel do tohoto zákona a že měl býti přímo pojat do jeho ustanovení. Co bylo mimo jiné hlavním účelem platového zákona? Shrnouti různá ustanovení týkající se příjmů státních zaměstnanců všech kategorií, roztroušená v přečetných zákonech a nařízeních, v jediný přehledný celek. O výhodách podobného kroku pro zaměstnance a personalisty není třeba ztráceti slov. A nyní je tu již druhý případ, kde vedle platového zákona příjmy zaměstnanců upravují se zvláštními zákony: úprava pensí, která patřila materielně do části šesté: Ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech, vždyť tu šlo o unifikaci a zrovnoprávnění pensistů a nyní vánoční příspěvek, jenž materielně patřil do části páté a to do § 148: Služební a osobní přídavky a jiné výhody.

Nebylo by žádoucí, aby se na této cestě, která povede k nové roztříštěnosti platových norem, pokračovalo.

Samozřejmě, že veřejnoprávní korporce a ústavy mají možnost podle obdoby tohoto zákona poskytnouti svým zaměstnancům vánoční příspěvek.

Sociálně-politický výbor velmi zevrubně pojednal o usnesení poslanecké sněmovny a jednomyslně pronesl přání, aby i zaměstnancům nespadajícím přímo do tohoto zákona administrativní cestou vánoční příspěvek byl přiznán jednak vzhledem k sociálnímu charakteru tohoto opatření (vždyť se ho dostává dokonce diskvalifikovaným zaměstnancům) a jednak též proto, že se tu jedná o nejhůře placené zaměstnance. Dále vyslovil žádost, aby nejmenší výměra vánočního příspěvku činila 450 Kč.

V táto věci podal zpravodaj toto vysvětlení: V ministerské radě konané 12. června b. r. bylo usneseno, že v případech, kde příspěvek by činil pouze 420 Kč, bude cestou administrativní doplněn o 30 Kč na 450 Kč.

Usnesení toto je nejasné, neboť není výslovně řečeno, že stane se tak podobně i v případech, je-li částka nižší než 420 Kč nebo sice vyšší, avšak nižší než 450 Kč. I tato věc přenechává se administrativní cestě.

Patrně minimum 450 Kč bude se týkati pouze zaměstnanců spadajících přímo do zákona, tudíž těch, kteří jsou ve stálém poměru, nemá se však týkati těch, jimž vánočního příspěvku dostane se cestou administrativní.

K § 1, odstavec 1 budiž ještě připomenuto, že služným nutno rozuměti u profesorů a soudců také funkční služné.

Konečně pozastavil se výbor nad tím, že zákon nemá obvyklé formule, pokud jde o datum jeho účinnosti. V § 1 dočítáme se sice, že vánoční příspěvek vyplatí se 1. prosince každého roku, není však výslovně řečeno, kterým rokem počínaje. Mohlo by se tudíž státi, že prodloužením publikace zákona prošel by letošní den splatnosti, t. j. 1. prosinec 1930.

Existuje sice zákon č. 139/1919, v němž se praví: Pokud v zákoně není nic jiného stanoveno, počíná účinnost 30 dní po vyhlášení.

Nemá-li, projíti letošní termín a nechce-li vláda vypláceti letošní vánoční příspěvek, aniž by 1. prosince 1930 zákon ještě nepůsobil, musí býti tento zákon nejpozději do konce října sankcionován a publikován.

Ačkoliv zákon vykazuje některé nedostatky a nejasnosti, znamená přece zlepšení hmotných poměrů státních zaměstnanců a proto z tohoto důvodu a konečně také proto, že jednání nelze více prodlužovati, nemá-li projíti termín 1. prosince b. r., usnesl se sociálně-politický výbor jednomyslně doporučiti plenu senátu N. S. ke schválení usnesení poslanecké sněmovny o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě, a to ve znění obsaženém v senátním tisku č. 223.

Sociálně-politický výbor doporučuje dále ke schválení tři resoluce dole otištěné.

Tím se také vyřizuje iniciativní návrh č. t. 20 z r. 1929.

V Praze, dne 3. října 1930.

V. Johanis v. r.,

předseda.

Rudolf Pánek v. r.,

zpravodaj.

II.

Udělování vánoční odměny jest nyní již po většině ustáleným zvykem jak v soukromém zaměstnání, tak v zaměstnání veřejném. Také státní správa zavedla v jednotlivých resortech udělování těchto odměn, ale poněvadž vládla zde v udělování veliká různost, množily se stížnosti na toto nestejné zacházení se státními zaměstnanci. Vyvolána byla přirozeně snaha, směřující k všeobecnému a také úměrnějšímu rozdělování těchto vánočních podpor. Vláda chtějíc vyhověti těmto hlasům předložila osnovu zákona, která místo vánočních odměn zavádí vánoční příspěvek splatný 1. prosince každého roku. Vyskytly se náměty, aby tento příspěvek byl vyplácen ve dvou lhůtách, a to před dovolenými a před vánocemi. Ale bylo od nich upuštěno hlavně z toho důvodu, že by příspěvky tyto byly poměrně nepatrné a že nejtíživější právě dobou pro státní zaměstnance jest doba předvánoční, která nejvíce činí nároky na jejich rozpočet. Proto se vláda rozhodla pro udělení jediného, a to vánočního příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě. Výše tohoto příspěvku činí 70% měsíční částky služného. U zaměstnanců, kteří nemají služného, tvoří základ pro výpočet vánočního příspěvku plat služnému odpovídající, při čemž u obou těchto kategorií vánoční příspěvek není do výslužného započitatelný.

Podle úředního výkazu o počtu státních zaměstnanců, rozhodného pro výpočet nákladu na vánoční příspěvek, činil by náklad při navržených 70 o měsíčního služného

ve vlastní státní správě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108.157.000 Kč ve státních podnicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133.903.200 Kč

a náklad pro učitele národních škol obecných i občanských . . . . . . . . . . . . . . . 56.121.100 Kč tedy úhrnem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298.181.800 Kč.

Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny doporučil přijetí vládního návrhu sněmovně a stejně i rozpočtový výbor, uznávaje projednávanou vládní osnovu za nový důkaz, že vláda ve smyslu svého nástupního prohlášení míní vážně řešiti problém státně-zaměstnanecký i otázky reformy a zjednodušení státní správy co nejpečlivěji, doporučil poslanecké sněmovně schválení osnovy ve znění sociálně-politického výboru.

Výraz "plně zaměstnaným osobám" v § 1vztahuje se na osoby, "jejichž platové poměry jsou upraveny na základě § 210 odst. 1. a § 211" platového zákona, nikoliv k "učitelům"; u těchto se neužívá v učitelském zákoně výrazu "neplně zaměstnaných", nýbrž učitelů s percentuálními platy" a obdrží vánoční příspěvek ve výměře úměrné.

Rozpočtový výbor senátu uznávaje správnost stanoviska ministerstva financí o úhradě vyššího trvalého zatížení státní pokladny, uznávaje dále důvody jak sociálně-politického výboru sněmovny i senátu, tak také rozpočtového výboru sněmovny poslanecké, navrhuje slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 273 schválil i s resolucemi dole otištěnými.

V Praze, dne 8. října 1930.

Dr J. Karas v. r.,

předseda.

Vilém Votruba v. r.,

zpravodaj.

I.

Vládě se ukládá, aby vánoční příspěvek vyplácela každý rok 1. prosince také zaměstnancům-dělníkům státních báňských a hutních podniků, když budou aspoň 10 měsíců v roce zaměstnáni.

II.

Vláda se vybízí, aby revisi vládního nařízení č. 15 ex 1926, týkajícího se železničních zaměstnanců, usnesenou ministerskou radou, urychlila tak, aby vánoční příspěvek dle projednávaného zákona mohl býti vyměřen a vyplacen 1. prosince již dle výsledků této revise.

III.

Vládě se ukládá, aby při stanovení výše vánočního příspěvku v případech, kde by tento činil méně než 450 Kč, doplnila jej cestou administrativní na tuto částku.

I.

Vláda se vyzývá, aby oněm autonomním korporacím, které v duchu § 212 platového zákona svým zaměstnancům přiznají obdobný vánoční příspěvek, při opatřování úhrady přicházela benevolentně vstříc.

II.

Vláda se vybízí, aby administrativní cestou přihlédla při stanovení základu pro výpočet vánočního příspěvku i k těm kategoriím úřednictva, resp. učitelstva národních škol, které požívají zvláštních služebních přídavků podle § 148 platového zákona, resp. přídavků podle § 13 a 15 učitelského zákona.