Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 285.

senátorů inž. Havlína, Navrátila, Dyka, dr Reyla, dr Karasa a druhů na přeřazení města Nymburka do skupiny míst B činovného.

Podepsaní navrhují:

Senáte Národního shromáždění račiž se usnésti:

Vláda Československé republiky se vyzývá, aby nařízením výjimečně zařadila město Nymburk pro mimořádné drahotní poměry do skupiny míst B činovného podle odstavce 7. § 12 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n.

Státní a veřejní zaměstnanci, jakož i zaměstnanci státních podniků v Nymburce současně se všemi zaměstnanci, na něž se vztahují zákony o úpravě platových poměrů ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. a 104 Sb. z. a n. podali již v roce 1926 odůvodněnou žádost za přeřazení města Nymburky do skupiny míst B činovného a ježto nedostalo se jim na tuto žádost vůbec odpovědi, opakovali ji v podzim roku 1929. Činovné, jež podle důvodové zprávy k platovému zákonu jest náhradou za dřívější místní přídavek, pokud se tyče zaměstnanců železničních za příbytečné, jest odstupňováno jednak pode služebních tříd, jednak podle obcí, v nichž jest úřední působiště zaměstnancovo. Již sama důvodová zpráva ku zmíněným zákonům potvrzuje, že činovné bylo vyměřeno částkou poměrně nižší nežli tomu bylo u dřívějších místních přídavků a uvádí dále, že přihlížejíc k těmto okolnostem, byla již v zákoně samém vzhledem k zvláště nepříznivým poměrům drahotním některá místa ze skupiny C činovného zařazena do skupiny míst B činovného. Z téhož důvodu jistě bylo v odst. 7. § 12 pojato do zákona zmocnění, že výjimečně mohou býti jednotlivé obce vzhledem k mimořádným drahotním poměrům zařazeny zvláštním vládním nařízením do vyšší skupiny míst činovného, kteréhožto zmocnění bylo již u celé řady míst použito, hlavně tam, kde jednala se o místa aglomerovaná.

Činovné státních u veřejných zaměstnanců jest jenom proto odstupňováno podle různých místních skupin, aby oceněny byly odlišné místní poměry jednotlivých působišť zaměstnanců. Při tom jistě velmi důležitými faktory jsou jednak poměry bytové, jednak poměr počtu zaměstnanectva státního, veřejného, podniků a učitelů k ostatním vrstvám obyvatelstva, poněvadž jeho výslednicí a obrazem jsou místní poměry druhotní.

Pokud poměrů bytových se týče, nutno uvésti, že město Nymburk v době posledních 50 let z malého zemědělského městečka o 3.500 obyvatelích umístěním rozsáhlých podniků železničních a je provázejícím zřizováním veřejných úřadů, škol a ústavů vzrostlo na město čítající v dnešní době okrouhle 16.000 obyvatel. Tomuto rychlému vzrůstu města přílivem vrstev na pevný plat odkázaných nestačil nikdy stavební ruch, takže zde byl vždy citelný nedostatek bytů nájemních a činže dostoupily již v mírové době výše činží v Praze.

Tyto zvláštní poměry byly již před válkou plně respektovány a proto zaměstnanci železniční požívali zde již tenkráte příbytečné ve výši stanovené pro Prahu a byli jistě jen z tohoto důvodu zákonem ze dne 7. října 1919. č. 541 Sb. z. a n., zařazeni do II. třídy místního přídavku, takže novým platovým zákonem při zařazení města do skupiny míst činovného byli značně poškozeni. Tíseň bytová po převratu ještě vzrostla, ježto personál státních podniků železničních byl zde značně rozmnožen. Přes to, že státní dráhy i obec snažily se bytové nouzi odpomoci stavbou nájemních domů, nepodařilo se tíseň bytovou odstraniti, čehož důkazem jest, že 40 rodin železničních zaměstnanců jest tu až posud umístěno v dřevných barácích systému Deckerova. Systém tento jest přímo obžalobou bytových poměrů v Nymburce. Stavební ruch soukromý neodpomůže tomuto zlu, ježto se staví výhradně domky rodinné, ku kterýmžto stavbám se odhodlávají v kritické situaci sami zaměstnanci státní, veřejní i podniků, často za velmi těžkých podmínek, neboť používajíce stavebních úvěrů v míře co největší, aby mohli lidsky bydliti, uvazují si na celý život velmi tíživé břemeno. Při tom všem padá na váhu i ta okolnost, že při častějším překládání státních zaměstnanců jest jich tu dnes velmi mnoho, na něž se již nevztahuje zákon o ochraně nájemníků, takže musejí platiti vysoké činže v novostavbách. Vždyť od vydání zákona o ochraně nájemníků bylo postaveno v Nymburce 356 domů, t. j. 26,6 % všech budov v městě. Všechny tyto okolnosti ilustrují jistě velmi přiléhavě neutěšené bytové poměry v Nymburce, jež jsou značně horší, než v mnohých městech, požívajících z titulu zákona vyššího činovného.

Pokud se týče poměru státních a veřejných zaměstnanců, učitelů a zaměstnanců státních podniků proti ostatnímu obyvatelstvu, jest možno i zde uvésti přímo frapantní okolnosti. V Nymburce jest služebně přiděleno celkem 2.513 zaměstnanců, na něž se vztahují platové zákony a nařízení a tito zaměstnanci mají celkem 6.020 rodinných příslušníků, celkem tedy 8.538 osob, jež representují se vztahem na poslední sčítání lidu celkem 76,6 % všeho místního obyvatelstva. Z přidělených zaměstnanců pak jest jich ve skupině podúředníků a zřízenců celkem 2.052, t. j. 81,6 % všeho zaměstnanectva. Že pak platy těchto kategorií jsou velmi bídné, jest již věcí všeobecně známou, po nápravě volající co nejdůtklivěji. Tímto zvláštním rozvrstvením obyvatelstva jest prokázáno, že Nymburk jest zvláštním typem obce, t. j. obcí gážistů a že v ní převládají podúředníci, zřízenci a dělníci.

Nemůže býti sporu o tom, že osobu na pevný plat odkázané, musí všechny svoje životní potřeby opatřovati nákupem, čili poptávka jest zde zvýšena a tím také utváří se vyšší ceny. Zvýšenému dovozu hlavně zemědělských výrobků, jenž jedině by mohl snížiti ceny, vadí však i jiné, velmi důležité okolnosti. Hlavní město Praha jest od Nymburka vzdáleno pouhých 30 km a tudíž při dobrém železničním spojení jest okres nymburský vyhledáván pražskými překupníky, kteří tu opatřují potřebné výrobky pro Prahu, následkem čehož nymburský trh jest vždy slabě obeslán. Ještě horší však jest blízkost lázní v Poděbradech a v Sadské - 10 a 6 km - jakož i vojenského tábora v Milovicích, vzdáleného rovněž 10 km. Obce v jeho sousedství nestačí ani se zásobováním vojska, hlavně v době cvičení různých vojenských jednotek, jež se tu od jara do zimy střídají. Tato zvýšená poptávka jest příčinou vysokých cen životních potřeb v Nymburce, o čemž možno se přesvědčiti i tím, že lze denně zjistiti celou řadu železničních zaměstnanců, kteří dojíždějí do Prahy pro sádlo, slaninu a jiné věci, jež jsou v Praze citelně levnější než v Nymburce. Vysoké ceny bytů a potravin způsobují i vysoké ceny řemeslné práce a výsledkem všech těchto okolností jest drahota a velmi těžká situace pro každého člověka, odkázaného na pevný plat, tím více pro toho, kdo jest státním, veřejným zaměstnancem, nebo zaměstnancem státních podniků, ježto platy všech těchto kategorií nebyly vůbec až posud snesitelně valorisovány, aby odpovídaly zvýšeným cenám nejnutnějších a nepostradatelných životních potřeb.

Navrhovatelé jsou si dobře vědomi toho, že přeřazení Nymburka do skupiny míst B činovného předpokládá jistý finanční výdej, avšak pokud jeho výše se týče, není jistě taková, aby nemohla býti uhrazena v mezích stávajícího rozpočtu. Výše nákladu nemůže také rozhodovati v této věci, neboť všichni zaměstnanci, státní, veřejní, učitelé i zaměstnanci státních podniků nerozhodují o svém služebním přidělení do Nymburka ze své vůle, nýbrž rozhoduje tu zájem státní správy samotné, jež soustředěním tak velkého počtu jejích v Nymburce sleduje v první řadě docílení prosperity velikých objektů železničního podniku zde umístěného.

Všichni zaměstnanci v Nymburce, na něž se vztahují výše citované platové zákony, zaslouží si plným právem, aby jejich oprávněnému volání bylo již jednou vyhověno, neboť tím, že se jim přizná to, co dávno již měli, nedělá se jim žádná milost, nýbrž jen se prokazuje naprostá objektivní spravedlnost. Z těchto důvodů očekáváme, že vláda republiky splní svou povinnost.

V Praze, dne 9. října 1930.

Inž. Havlín, Navrátil, Dyk, dr Reyl, dr Karas, dr Rehák, Bergman, dr Fáček, Votruba, Curkanovič, Fr. Novák, Valoušek, Pavelka.