Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 292.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

1. Mlýny, které semílají cizozemské obilí, jsou povinny semlíti měsíčně takové množství žita domácího původu, které činí až na další nejméně 95% celkového semletého množství žita a takové množství domácí pšenice, které činí až na další nejméně 80% semletého množství pšenice.

2. Vláda může nařízením procenta uvedená v odst. 1. měniti, přihlížejíc k poměrům v zemědělství a zejména k poměrům na trhu obilí a mouky.

§ 2.

Dovezená mouka smí býti uváděna do tuzemského oběhu jen smísená s moukou domácího původu podle poměru stanoveného v § 1.

§ 3.

Mlýny jsou povinny vésti přesné záznamy o množství koupeného a semletého obilí odděleně podle původu domácího nebo cizího a uschovati je i s příslušnými doklady po dobu jednoho roku.

§ 4.

1. Dovozci mouky jsou povinni oznámiti při vyclívání místo mísení mouky; toto místo sdělí celní úřad místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu.

2. Místo, den a dobu, kdy bude započato s mísením, jakož i množství k mísení určené mouky podle původu jest oznámiti nejméně 8 dní předem příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu. Tento vyšle k mísení svého úředníka nebo plnomocníka. Nedostaví-li se v ohlášenou dobu dozorčí orgán, může býti započato s mísením bez ohledu na tuto okolnost.

3. O mísení buďtež vedeny a po dobu 1 roku i s příslušnými doklady uschovány zápisy, vyznačující množství mísené mouky podle země původu.

§ 5.

1. Mísení mouky jest zpravidla prováděti ve mlýnech.

2. Kdo chce mísiti mouku mimo mlýny, musí žádati o dovolení u důchodkového kontrolního úřadu příslušného pro místo, kde chce mísení prováděti. Důchodkový úřad vyřídí tuto žádost kladně jen tehdy, jestliže žadatel skýtá naprostou záruku poctivého provádění a dodržování tohoto zákona a když příslušný důchodkový kontrolní úřad stačí svými úředními orgány, nebo zplnomocněnci na provádění kontroly, předepsané odst. 2. § 4 tohoto zákona.

§ 6.

Smlouvy o dodávkách mouky sjednané před účinností tohoto zákona jest možno plniti jen výhradně v mouce odpovídající předpisům tohoto zákona, neustoupí-li jedna strana od smlouvy. O cenových rozdílech dohodnou se strany; nedojde-li k dohodě, rozhodnou soudy pořadem práva.

§ 7.

Kdo s dovezenou moukou obchoduje, nebo ji zpracuje a má ji v den platnosti tohoto zákona více než 5 q, je povinen svoji zásobu ohlásiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu. Tato mouka musí býti před uvedením do tuzemského oběhu nebo před zpracováním smísena v poměru uvedeném v § 2 tohoto zákona, při čemž platí ustanovení § 4 odst. 2. a 3. tohoto zákona a pro ty, kdož takovouto mouku ve svém vlastním závodě nezpracují i ustanovení § 5 tohoto zákona.

§ 8.

1. Dozor, aby ustanovení tohoto zákona byla zachována, provádějí důchodkové kontrolní úřady svými vlastními orgány nebo osobami schválenými příslušným ústředním úřadem.

2. Těmto dozorčím orgánům řádně legitimovaným, jest každý povinen dáti vysvětlení o všech předmětech upravených tímto zákonem. Dozorčím orgánům budiž kdykoliv umožněno vstoupiti do obchodních a provozovacích místností a skladů a nahlédnouti do povinných zápisů a do obchodních záznamů.

3. Dozorčí orgány jsou povinny zachovávati nejpřísnější tajemství o výrobě a obchodu.

§ 9.

V odůvodněných případech může ministerstvo zemědělství povoliti výjimku z ustanovení tohoto zákona.

§ 10.

Přestupky tohoto zákona, pokud nezakládají skutkové povahy trestních činů, náležejících do příslušnosti soudů, trestají politické úřady peněžitou pokutou až do 20.000 Kč při nedobytnosti vězením až do 6 měsíců, nebo tresty na svobodě do 6 měsíců, dále propadnutím předmětů, na něž se trestní čin vztahuje a konečně ztrátou živnostenských oprávnění. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně; trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než 1 rok.

§ 11.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením pověřují se ministři zemědělství a pro zásobování lidu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Nynější zemědělská krise je nejenom krisí cenovou, ale i krisí odbytovou. Jest sice samozřejmé, že i pro trh zemědělských plodin platí zákon o poptávce a nabídce, ale ne na plných 100%, neboť vidíme, že naši zemědělci ani za nynější nepoměrně nízké ceny, které ani z daleka neuhrazují výrobních nákladů, nemohou obilí, jmenovitě žito, prodati. V stejně těžké výrobní a odbytové situaci nacházejí se naše mlýny, které nejsou zaměstnány ani jednou třetinou své výkonnosti a tato jejich malá zaměstnanost zaviňuje pochopitelně zvýšení výrobních nákladů, a to zase má za následek, že mlýny nemohou platiti přiměřené ceny za obilí. Je proto třeba zvýšiti odběr a poptávku po domácím obilí a mouce.

Tento návrh je s to přispěti k tomu velmi podstatnou měrou, aniž by v sebe menším poškodil zájmy našich konsumentů. Je bezesporné, že domácí mouka z domácího obilí je stejné jakosti jako mouka cizozemská; nejlepší důkaz o tom je, že nejméně polovina obyvatel našeho státu veškerou svojí potřebu chleba a pečiva obstarává z domácí mouky: je to zemědělské obyvatelstvo, které dává si semílati obilí vlastní výroby. Nikdo nemůže vážně tvrditi, že chléb a pečivo našich venkovských hospodyň je horší, než ono, které prodává se ve městech, při jehož výrobě bylo použito z větší části mouky cizí. Také obavy, že snad návrh mohl by znamenati zvýšení ceny mouky, jsou bezpodstatné, protože mouka domácí jest stále o 40-60 h za 1 kg levnější, než mouka cizí a zvýšenou zaměstnaností našich mlýnů poklesly by jejich výrobní náklady a přispělo by se tak ke snížení cen mouky.

Konečně i u nás musíme všemi prostředky snažiti se o to, abychom všemožně podporovali odběr domácích výrobků, jak činí dnes všechny státy. Kdokoliv byl v cizině, viděl, že tam používá se všech prostředků, provádí nákladná reklama a vydávají výzvy k obyvatelstvu, aby vždy a v každém případě dávalo přednost domácím výrobkům. V Anglii již dávno před válkou zavedli povinné označování zboží podle země původu a anglické obyvatelstvo je již tak vychováno, že dává vždy přednost zboží se značkou Made in England (vyrobeno v Anglii), a to nejenom doma, ale i v cizině, ať již léčí se v Karlových Varech, neb provozuje zimní sporty ve Švýcarsku a to i v těch případech, kdy toto zboží je dražší. Jen u nás je tomu opačně: cizí výrobky a to nejenom zemědělské, ale i průmyslové jsou s větší oblibou kupovány a více placeny, než zboží domácí, i když toto je levnější a lepší. Maďarská mouka u nás stále se platí o 40-60 h za 1 kg dráže, ačkoliv její jakost, jmenovitě letos následkem kvalitativně špatné sklizně pšenice v Maďarsku, je daleko horší než naší mouky. Je proto třeba proti tomuto zlozvyku našeho obecenstva bojovati nejen propagací, ale i cestou nařizovací a k tomu cíli směřuje náš návrh. Jsme jisti, že až naše obecenstvo se přesvědčí, že domácí mouky z našeho obilí jsou stejně dobré, ne-li lepší, než cizí, tento náš návrh jen uvítá.

Podobný zákon o povinném semílání domácího obilí a míchání mouky je již praktikován ve Francii a plně se osvědčuje.

V § 1 stanoví se povinnost tuzemských mlýnů k přednostnímu semílání domácího obilí. Poměr mezi domácím a cizím obilím je stanoven podle nynější situace našeho zemědělství a vláda je zmocněna tento poměr měniti podle toho, jak se tato situace utváří v budoucnu.

V § 2 jest stanovena samozřejmá povinnost, že nejméně stejný poměr platí i pro uvádění dovezené mouky do tuzemského oběhu, t. j., že v daném případě dovezená mouka žitná smí se uváděti u nás do prodeje jen v tom případě, bude-li k ní přimíseno 95 % mouky domácího původu, pšeničná mouka pak, bude-li k ní přimíseno 80 % mouky domácí. Povinnost mísení mouky jest stejně důležitá, jako povinnost přednostního semílání domácího obilí, protože bez povinnosti mísení poškodil by tento zákon naše zemědělství, stejně jako mlynářství, protože byl by s to způsobiti zvětšení dovozu mouky.

§§ 3, 4 a 5 mají ustanovení o kontrolních opatřeních, aby zákon nemohl býti obcházen. Mísení mouky má se prováděti zpravidla ve mlýnech - toto ustanovení je proto, že mlýny jednak jsou na to zařízeny, jednak proto, aby co nejméně rozmnožil se počet míst, kde mísení se bude prováděti a tím usnadnila se kontrola. Proto také při vyřizování žádosti o povolení mísení mimo mlýny, musí důchodkový kontrolní úřad přihlížeti k tomu, zda jest s to řádně obstarati kontrolní službu.

§ 6 jedná o smlouvách uzavřených před účinností tohoto zákona.

§ 7 je rázu přechodného a má ustanovení ohledně zásob cizí mouky u obchodníků a pekařů; jest samozřejmé, že i tyto zásoby musí býti smíseny s moukou domácí předem, než smějí se prodávati nebo zpracovati.

Dozorem nad prováděním zákona jsou podle § 8 pověřeny důchodkové kontrolní úřady, kterýžto dozor obstarávati budou jednak svými úředníky a zřízenci, jednak i osobami mimoúředními, které tím pověří příslušný ústřední úřad.

Podle § 9 může ministerstvo zemědělství ve zvlášť odůvodněných případech povoliti výminky z ustanovení zákona.

§ 10 jedná o trestní sankci. Tresty za přestoupení zákona jsou několikeré a velmi pružné, aby úřad mohl vždy vyměřiti trest úměrný provinění.

Vzhledem k stávající krisi našeho zemědělství a mlynářství je nutno, aby zákon vstoupil v platnost co nejdříve.

V Praze, dne 10. října 1930.

Donát, Vraný, Sáblík, dr Šrobár,

Stržil, dr ing. Botto, Danko, Pivko, Fr. Novák, Ušák, dr Rozkošný, Chlebounová, Dresler, dr Havelka, Olejník, Sehnal, Stodola, Sechtr, Foit.