Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 297.

Die Unterzeichneten beantragen:

Der hohe Senat möge beschließen:

vom............

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Artikel 1.

Bei § 2 des Gesetzes Nr. 73, Slg. d. G. u. Vdg. vom 5. Juni 1930, betreffend die Einfuhrscheine, wird als 3. Absatz folgende Bestimmung eingeschoben:

Die Regierung wird ermächtigt, mit Rücksicht auf die wirtschaftlichen Verhältnisse in der Landwirtschaft, insbesondere mit Rücksicht auf die Verhältnisse auf dem Markte für Getreide, Mehl und Mühlenprodukte, die im Absatz I. angeführten Sätze um einen Teil oder auch um den ganzen Zollzuschlag zu erhöhen, wie er nach dem Gesetze vom 5. Juni 1930, Nr. 72 Slg. d. G. u. Vdg. gilt, durch welches die Regierung ermächtigt wird, zu den Zollsätzen bei einigen Sorten von Getreide, Mehl und Mühlenprodukten Zollzuschläge einzuführen, und durch welches die chemische Behandlung von Mehlen verboten wird.

Artikel 2.

Das Gesetz tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Kraft und wird von den Ministern für Finanzen, Handel und Gewerbe und dem Landwirtschaftsminister ausgeführt.

Das System der Einfuhrscheine hat sich bewährt und ist als Mittel der staatlichen Wirtschaftspolitik international anerkannt. Die Einführung von Einfuhrscheinen bei uns hatte den Zweck, die Ausfuhr derjenigen landwirtschaftlichen Produkte, von welchen wir mehr produzieren, als wir verbrauchen können, und deren Überschuß einen bedeutenden Rückgang der Preise, ja direkte Absatzunmöglichkeit verursacht, zu erleichtern, bezw. zu ermöglichen. Seit ihrer Einsführung im Jahre 1926 haben sich die Einfuhrscheine voll bewährt und sie haben nicht nur der Landwirtschaft und der Müllereiwirtschaft Vor teile gebracht, sondern unserem ganzen Wirtschaftsleben, weil durch die Ermöglichung der Ausfuhr dieser Produkte unsere Handelsbilanz verbessert wurde, ohne daß dadurch die Interessen der Konsumenten irgendwie berührt worden wären. Der Zollwert der Einfuhrscheine wurde bei uns sowohl durch das Gesetz Nr. 109 aus dem Jahre 1926 wie auch durch das Gesetz Nr. 73 ex 1930 in der Höhe des giltigen Zollsatzes festgesetzt, wobei in den Wert des Einfuhrscheines von dem giltigen Zollzuschlag nach dem Gesetze Nr. 72 ex 1930 nichts eingerechnet wird. Wir sind der Ansicht, daß diese Bestimmung ergänzt und daß der Regierung die Möglichkeit gegeben werden soll, mit Rücksicht auf die Verhältnisse in der Landwirtschaft und die Lage auf dem Mehl- und Produktenmarkte den Wert der Einfuhrscheine um einen Teil oder um den ganzen gegenwärtig geltenden Zollzuschlag zu erhöhen. Diese Forderung ist gerecht, weil das Sinken des Preises einer bestimmten Mehl- oder Getreideart immer auch ein Beweis dafür ist, daß diese Ware im großen Überfluß vorhanden ist und daß es volkswirtschaftlich zweckmäßig ist, die Überschüsse auszuführen. Je höher aber der Wert der Einfuhrscheine ist, umso mehr wird auch der Export unterstützt. Es ist gewiß, daß der gegenwärtige Wert der Einfuhrscheine bei einzelnen Getreidearten für eine zweckmäßige Unterstützung der Ausfuhr nicht genügt und daß deshalb eine Erhöhung notwendig ist. Es handelt sich hier in erster Linie um Roggen, dessen Preis auf cca 70 Kč pro 100 Kč gesunken ist, und von welchem wir bedeutende Überschüsse haben, sodaß die Ausfuhr direkt notwendig erscheint.

In gleicher Weise können auch unsere Mühlen für verschiedene Hintermehle keinen Absatz finden, weil der Konsum nur die gewohnten Vordermehle verlangt. Es ist dies ein großer Nachteil unserer Mühlen gegenüber den Mühlen in Ungarn, denn dort können auch Hintermehle leicht abgesetzt werden, und er zwingt unsere Mühlen, die gesamten Produktionskosten auf die Vordermehle zu überwälzen, während die Hintermehle eigentlich nur einen Kalkulationsbalast darstellen. Durch Ermöglichung der Ausfuhr dieser Hintermehle würde sich die Produktionskalkulation unserer Mühlen verbessern, wodurch einerseits der Landwirtschaft, andererseits auch dem Konsum geholfen würde.

Aus diesen Gründen ist die Annahme unseres Antrages, der zwar eine geringfügige Belastung der Staatsfinanzen beinhaltet, die aber durch eine Erhöhung der Zolleinnahmen nach dem 15. Dezember 1. J. wieder aufgehoben wird und schließlich hat die Regierung die Möglichkeit, bei der Festsetzung des Betrages, um welchen der Wert der Einfuhrscheine erhöht werden soll, auch auf den Stand der Staatsfinanzen volle Rücksicht zu nehmen, notwendig. Auch die Genehmigung unseres Antrages auf Änderung des Gesetzes Nr. 72 vom Jahre 1930 würde zur Beschaffung des nötigen finanziellen Aufwandes für die Durchführung dieses Gesetzes beitragen.

Prag, am 10. Oktober 1930.

Spies, Chlebounová, Lichtneckert, Lippert, Dr Rozkošný, A. Scholz, Foit, Sehnal.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 297.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

ze dne.............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. 1.

Do § 2 zákona č. 73 Sb. z. a n. ze dne 5. června 1930 o dovozních listech vkládá se jako 3. odstavec toto ustanovení:

Vláda se zmocňuje, aby přihlížejíc k hospodářským poměrům v zemědělství, obzvláště k poměrům na trhu obilí, mouky a mlýnských výrobků, zvýšila sazby uvedené v odst. 1. o část nebo také o celou celní přirážku, platnou podle zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky.

Čl. 2.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři financí, obchodu a živností a zemědělství.

Systém dovozních listů se osvědčil a jest mezinárodně uznán jako prostředek státní hospodářské politiky. Účelem zavedení dovozních listů u nás bylo usnadniti resp. umožniti vývoz těch zemědělských výrobků, jichž vyrábíme více než můžeme spotřebovati, a jejichž přebytek způsobuje značný pokles cen, ba přímo nemožnost odbytu. Od svého zavedení v roce 1926 osvědčily se dovozní listy plně a přinesly prospěch netoliko zemědělství a mlynářství, nýbrž celému našemu hospodářskému životu, poněvadž umožněním vývozu těchto výrobků zlepšena byla naše obchodní bilance, aniž by tím nějak byly dotčeny zájmy konsumentů. Celní hodnota dovozních listů byla u nás stanovena jak zákonem č. 109 z r. 1926, tak také zákonem č. 73 ex 1930 ve výši platné celní sazby, při čemž do hodnoty dovozního listu nezapočítává se ničeho z platné celní přirážky podle zákona č. 72 ex 1930. Máme za to, že toto ustanovení má býti doplněno a že vládě má býti dána možnost, aby přihlížejíc k poměrům v zemědělství a k situaci na trhu obilním a plodinami mohla zvýšiti hodnotu dovozních listů o část nebo o celou nyní platnou celní přirážku. Tento požadavek je spravedlivý, poněvadž pokles ceny určitého druhu mouky nebo obilí je vždy také důkazem toho, že tohoto zboží je zde veliký přebytek a že je národohospodářsky účelno tyto přebytky vyvážeti. Čím vyšší však je hodnota dovozních listů, tím více se také podporuje vývoz. Jest jisto, že nynější hodnota dovozních listů u některých druhů obilí nestačí na účelnou podporu vývozu a že proto je zapotřebí ji zvýšiti. Jde zde v prvé řadě o žito, jehož cena klesla na cca 70 Kč za 100 kg, a jehož máme značné přebytky, takže vývoz jeví se přímo nutným.

Stejně tak nemohou také naše mlýny nalézti odbyt pro různé druhy zadní mouky, poněvadž konsum žádá jen přední mouku, na kterou si zvykl. Je to veliká nevýhoda našich mlýnů oproti mlýnům v Maďarsku, neboť tam lze lehce odbýti také zadní mouku, a nutí naše mlýny, aby veškeren výrobní náklad přesunovaly na přední mouku, kdežto zadní mouka znamená vlastně jen kalkulační zatížení. Umožněním vývozu těchto druhů zadní mouky zlepšila by se výrobní kalkulace našich mlýnů, čímž by se pomohlo jednak zemědělství, jednak také konsumu.

Z těchto důvodů jest nutné přijetí našeho návrhu, který sice obsahuje nepatrné zatížení státních financí, jež však bude zase vyváženo zvýšením celních příjmů po 15. prosinci t. r. a konečně má vláda možnost, aby při stanovení částky, o kterou hodnota dovozních listů má býti zvýšena, vzala také plný zřetel na stav státních financí. Také schválení našeho návrhu na změnu zákona č. 72 z r. 1930 přispělo by k opatření potřebného finančního nákladu na provedení tohoto zákona.

V Praze, dne 10. října 1930.

Spies, Chlebounová, Lichtneckert, Lippert, dr Rozkošný, A. Scholz, Foit, Sehnal.