Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 300.

Die Unterzeichneten beantragen:

Der hohe Senat wolle beschließen:

vom ..............

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Der Absatz 2 des § 1 des Gesetzes vom 5. Juni 1930, womit die Regierung ermächtigt wird, Zollzuschläge zu den Zollsätzen bei einigen Getreidearten, Mehl und Mahlprodukten einzuführen, und wodurch die chemische Bereitüng des Mehles verboten wird, Nr. 72 Slg. d. G. u. V., wird abgeändert, indem die Worte "wobei der Zollzuschlag . . . bis . . . Mehl und Mahlprodukte als 75 Kč" ausgelassen werden, so daß der Absatz 2 des § 1 künftighin nur in folgender Fassung gelten wird:

"2. Der Zuschlag ist in ganzen Kronen in einer Höhe festzusetzen, welche dem Unterschiede zwischen dem fünfjährigen gemäß Absatz 1 berechneten und ermäßigten Durchschnitte und dem Vierteljahrsdurchschnittspreise gleichkommt."

§ 2.

Dieses Gesetz tritt in Wirksamkeit am Tage der Verlautbarung und wird vom Finanzminister im Einvernehmen mit den Ministern für Landwirtschaft, Industrie, Handel und Gewerbe, öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung und für Volksverpflegung durchgeführt.

Durch den Regierungsentwurf und das Gesetz über die Zollzuschläge sollten unserer Landwirtschaft solche Getreidepreise gesichert werden, welche die Rentabilität des Getreideanbaues gewährleisten. Nach langen Verhandlungen wurden diese Preise auf Grund der Durchschnittspreise für die fünfjährige Periode 1925-1929, vermindert um 11%, bestimmt. Diese Preise betragen nach den eingehenden Berechnungen bei Weizen mehr als 190 Kč, bei Roggen mehr als 165 Kč, bei Gerste mehr als 159 Kč, bei Hafer mehr als 146 Kč. Falls der Getreidepreis unter diese Beträge sinkt, soll ein Zollzuschlag zu dem Zwecke eingeführt werden, damit auf diese Weise durch Belastung der Einfuhr billigeren Getreides aus dem Auslande die Preise wieder auf das angeführte Niveau gehoben würden. Wir lassen die Frage unberührt, ob diese Preise für unsere Landwirtschaft wirklich rentabel sind, wir müssen jedoch darauf verweisen, daß im Absatze 2 des § 1 des Gesetzes über die Zollzuschläge die Zollzuschläge in der höchstzulässigen Höhe bestimmt worden sind, und zwar bei Weizen 25 Kč, bei Roggen 50 Kč, bei Gerste 36 Kč, bei Hafer 34 Kč, bei Mehl und Mahlprodukten 75 Kč, stets für 100 kg Ware. Diese Bestimmung ist nicht nur für unsere Landwirtschaft schädlich, sondern nach unserem Dafürhalten auch durchaus unlogisch. Die Regierung und die gesetzgebenden Körperschaften wollten beim Sinken der Getreidepreise unter die um 11 % ermäßigten Durchschnittspreise der Jahre 1925-1930 durch Erhöhung der Zölle wieder zur Erreichung rentabler Preise gelangen. Falls also Weizen auf 170 Kč sinkt, ist der Anbau von Weizen unrentabel, und dem Landwirte soll durch die Einführung des Zollzuschlages in der Höhe von 20 Kč geholfen werden, derart, daß sich die Weizenpreise wieder dem rentablen Preise von 190 Kč nähern. Wenn jedoch der Weizenpreis, wie dies gegenwärtig der Fall ist, auf etwa 130 Kč für den Zentner sinkt und es dem Landwirt also begreiflicherweise noch schlechter geht, als bei dem Preise von 170 Kč, dann wird nicht mehr ein Zollzuschlag in der Höhe von 60 Kč eingeführt, um zu dem rentablen Preise von 190 Kč zu gelangen, sondern nur ein Zuschlag von 25 Kč. Die Regierung und die gesetzgebenden Körperschaften haben sich wahrscheinlich im Zeitpunkte der Einbringung und Annahme dieses Gesetzes ein so tiefes Sinken der Preise nicht vorgestellt, welches heute nicht verbessert werden kann, auch wenn Zollzuschläge im höchstzulässigen Ausmaße eingeführt würden; die Zollzuschläge müssen viel höher sein. Dies zu ermöglichen, ist der Zweck des überreichten Antrages, welcher nichts anderes als die logische und konsequente Durchführung des Gesetzes über die Zollzuschläge bedeutet, auf welches sich die Regierung und die Parteien der Regierungsmehrheit in der Absicht geeinigt haben, der Landwirtschaft in ihrer heutigen schwierigen Lage zu helfen.

Eine finanzielle Belastung bedeutet der Antrag nicht, im Gegenteil wird er zur Erhöhung der Staatseinnahmen aus den Zollgebühren beitragen.

In formaler Richtung beantragen wir, daß der Antrag dem volkswirtschaftlichen und dem Budgetauschusse zur Berichterstattung binnen kürzester Frist zugewiesen werde.

Prag, am 10. Oktober 1930.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 300.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

ze dne . . . . . . . . . . . . . .,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Odstavec 2. § 1 zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky, se pozměňuje tím, že se vynechají slova "při čemž celní přirážka . . . až . . . mouka a mlýnské výrobky než 75 Kč", takže odstavec 2. § 1 bude příště platiti jen v následujícím znění:

"(2) Přirážku jest stanoviti v celých korunách ve výši rovnající se rozdílu mezi pětiletým podle odst. 1 vypočteným a sníženým průměrem a průměrnou cenou čtvrtletí."

§ 2.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr financí v dohodě s ministry zemědělství, průmyslu, obchodu a živností, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a pro zásobování lidu.

Vládním návrhem a zákonem o celních přirážkách měly se zabezpečiti našemu zemědělství takové ceny obilí, které zaručují rentabilitu pěstování obilí. Po dlouhém jednání byly tyto ceny stanoveny na základě průměrných cen za pětiletí 1925-1929, zmenšených o 11 % . Tyto ceny činí podle zevrubných výpočtů u pšenice více nežli 190 Kč, u žita více nežli 165 Kč, u ječmene více nežli 139 Kč, u ovsa více nežli 146 Kč. Klesne-li cena obilí pod tyto obnosy, má býti zavedena celní přirážka za tím účelem, aby se takto zatížením dovozu levnějšího obilí z ciziny zvedly ceny zase na uvedenou úroveň. Ponecháváme nedotčenu otázku, zdali tyto ceny jsou pro naše zemědělství skutečně rentabilní, musíme však poukázati k tomu, že v odstavci 2. § 1 zákona o celních přirážkách stanoveny byly celní přirážky v nejvyšší přípustné výši, a to u pšenice 25 Kč, u žita 50 Kč, u ječmene 36 Kč, u ovsa 34 Kč, u mouky a mlýnských výrobků 75 Kč, vždy za 100 kg zboží. Toto ustanovení je nejen našemu zemědělství škodlivé, nýbrž po našem názoru také naprosto nelogické. Vláda a zákonodárné sbory chtěly při poklesu cen obilí pod průměrné ceny let 1925-1930, snížené o 11 %, zvýšením cel dospěti zase k dosažení rentabilních cen. Klesne-li tedy pšenice na 170 Kč, není pěstování pšenice rentabilní, a zemědělci se má pomoci zavedením celní přirážky ve výši 20 Kč tím, že se ceny pšenice zase přiblíží rentabilní ceně 190 Kč. Jestliže však cena pšenice, jak tomu je nyní, klesne asi na 130 Kč za 1 q a zemědělci se tedy pochopitelně vede ještě hůře nežli při ceně 170 Kč, pak se již nezavede celní přirážka ve výši 60 Kč, aby se dospělo k rentabilní ceně 190 Kč, nýbrž jen přirážka 25 Kč. Vláda a zákonodárné sbory si patrně v době podání a přijetí tohoto zákona nepředstavovaly tak hluboký pokles cen, který dnes napraviti nelze, i kdyby se zavedly celní přirážky v nejvyšší přípustné výměře; celní přirážky musí býti mnohem vyšší. To umožniti jest účelem podaného návrhu, jenž neznamená nic jiného nežli logické a důsledné provedení zákona o celních přirážkách, o kterém se vláda a strany vládní většiny sjednotily v úmyslu, aby pomohly zemědělství v jeho dnešní těžké situaci.

Finančního zatížení návrh neznamená, naopak přispěje ke zvýšení státních příjmů z celních poplatků.

V ohledu formálním navrhujeme, aby návrh byl přikázán národohospodářskému a rozpočtovému výboru k podání zprávy ve lhůtě nejkratší.

V Praze, dne 10. října 1930.