Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 307.

Interpelace:

1. sen. ing. Havlína, Dyka, Bergmana, Votruby, Fr. Nováka, Šabaty a druhů na ministra vnitra v záležitosti jazykových poměrů v Děčíně, zdlouhavého vyřizování jazykových stížností dohlédacími úřady a nepoužívání exekuce v případech svévolného neuposlechnutí úředních příkazů

2. sen. Pilze a soudr. na pana ministra školství a národní osvěty stran zrušení školy v Přebytku u Lusdorfu pod Smrkem

307/1.

Interpelace

senátorů ing, Havlína, Dyka, Bergmana,

Votruby, Frant. Nováka, F. Šabaty a druhů

na pana ministra vnitra

v záležitostí jazykových poměrů v Děčíně, zdlouhavého vyřizování jazykových stížností dohlédacími úřady a nepoužívání exekuce v případech svévolného neuposlechnutí úředních příkazů.

Mezi četná města na českém severu, kde není dbáno jazykových práv příslušníků státního národa, patří v první řadě Děčín. Poměry jazykové komplikují se tam ještě tím způsobem, že vyřizování jazykových stížností děje se dohlédacími úřady velmi zdlouhavě a že konec konců, i když jest dáno za právo českým stěžovatelům, dohlédací úřady nepoužívají energicky exekutivního práva ku zlomení svévolného odporu proti neplnění úředních výměrů a jazykových nařízení. Takovýmto způsobem nejen že jsou zkracováni na svých právech příslušníci státního národa, ale takovýmto způsobem nijak nestoupá vážnost k zákonům a nařízením u příslušníků jinonárodních menšin!

Uvádíme několik případů, jež ilustrují nejen přiléhavě děčínské poměry jazykové, ale též neudržitelnost praxe dohlédacích úřadů.

Jeden ze stěžovatelů dostal v jazykové stížností následující výměr okresního úřadu v Děčíně ze 17. II. 1930 č. 62.553/29:

K Vašemu přípisu z 15. XI. 1929 Vám sděluji, že podaní Vaše z 28. I. 1929 bylo zde vyřízeno dne 12. III. 1929 pod č. 8852, posledně bylo předloženo zemskému úřadu se zprávou z 21. XI. 1929 pod č. 61.928/1. Podání Vaše z 15. II. 1929 bylo vyřízeno zde dne 12. III. 1929 pod č. 7359 posledně bylo odtud předloženo zemskému úřadu se zprávou z 21. XI. 1929 pod. č. 61.929/2, podání Vaše z 11. února 1929 vyřízeno zde bylo výměrem ze 17. února 1930 č. 8303.

Tento výměr obdržel stěžovatel 19. II. 1930 a dne 21. III. 1930 obdržel rozhodnutí okresního úřadu v Děčíně ze dne 7. III. 1930 č. 12.838, dle něhož rozhodnutí č. 8852 a 7359 byla potvrzena zemským úřadem výnosem z 25. II. 1930 č. 101.302. Obci bylo tímto výměrem uloženo právoplatně, že musí vydati česká vyřízení stěžovateli a že výměr má platnost konečnou. Strana stěžující, když obec naprosto ignorovala úřední rozhodnutí, podala návrh na exekuci dne 8. IV. a 13. V. 1930, ale čeká na vyřízení podnes, obec pak nebyla až posud donucena podrobiti se konečnému rozhodnutí zemského úřadu, ačkoliv nejde o nic jiného, než o zásadu, že obec Děčín jest povinna na podání v jazyce státním učiněné dáti vyřízení rovněž v jazyce státním. Jest zajímavo, že rozhodování o této samozřejmé věci vyžádalo si celkem dobu jednoho a tří čtvrtin roku, ač ve známém nám případě stížnosti týkající se podání učiněného říšským Němcem, bylo rozhodnutí intimováno již za 17 dní, ačkoliv věc běžela až do ministerstva spravedlnosti.

V jiném případě obdržel český stěžovatel vyřízení své stížnosti proti německým účtům dodávaným mu městskou elektrárnou děčínskou dne 5. III. 1930 pod č. 11.215, kde se mu sděluje, že ve věci jiné strany rozhodnutím okresního úřadu v Děčíně z 8. X. 1928 č. 11.215, potvrzeným zemským úřadem 20. VII. 1929 č. 343.654 bylo rozhodnuto, že elektrárna města Děčína jest jako obecní podnik povinna českým stranám vydávati české účty a obci uloženo, že má tak učiniti do 8 dnů. Od 5. března uplynulo do dneška sice mnohem více dnů, ale obec české účty nedodává a stěžovatelem podané návrhy na exekuci dne 27. III. 13. V., 22. V. 1930 atd. zapadly bez ohlasu. Až 24. září 1930 učinil okresní úřad dotaz na stěžovatele, zdali by se nespokojil účty česko-německými, ty že by obec byla ochotna objednati a vydávati a současně se táže, mají-li dřívější jeho podání v této záležitostí učiněná býti vyřízena. To jest nepochopitelný způsob úřadování, když jedná se o práva státního jazyka proti odbojné obci!

V době, kdy městský tajemník Dr. Kvaiser byl na dovolené, mělo býti potvrzeno staropensistům, žijí-li s někým ve společné domácností. A tu se stalo, že obecní úřad požadoval německý překlad dotyčné klausule úředního blanketu s odůvodněním, že má německou jednací řeč. Na stížnost sice obecní úřad tuto věc vyřídil, avšak starosta Leinweber odepřel svůj podpis a tento za něho s poukazem na stav věci dal na dotyčnou listinu přednosta okresního úřadu. Postup tento jest svévolný a nezákonný a státní správa musí použíti všech prostředků, aby donutila starostu Leinwebera k plnění jazykového zákona, neboť jenom tak budou české strany v Děčíně jisty svými jazykovými právy.

Vyhlášky obce jsou pouze německé, což se příčí jazykovým nařízením. Úřadovny obecního úřadu označeny jsou jenom německy, proti jasnému nařízení jazykovému, rovněž označení městského úřadu není nijak úměrné, neboť je-li na malé tabulce označení obojjazyčné, jest naproti tomu v průčelí veliký, jenom německý nápis, "Stadthaus", jenž podle všech slovníků znamená v češtině radnici, neboli městský úřad a měl by tudíž i v jazyku státním býti tam umístěn nápis stejné velikostí, jak nařizuje zákon.

Orientační tabulky na cestách a silnicích a sloupy s nápisy označujícími autobusové zastávky, jsou jenom německé. Při všech těchto poměrech tudíž nepřekvapuje již ani tak přespříliš, když i v nemocenské pojišťovně, podniku to veřejném, porušuje se jazykové právo českých lidí.

Proto táží se podepsaní:

Jsou panu ministrovi vnitra známy poměry panující v jazykových otázkách nejen v Děčíně, ale též v celé řadě jiných obcí na českém severu?

Jest pan ministr ochoten naříditi všem podřízeným úřadům, aby urychleně použily všech exekutivních prostředků proti městskému úřadu v Děčíně a starostovi Leinweberovi, jenž svévolně odpírá plniti zákonité předpisy a nařízení dohlédacích úřadů v otázkách jazykových?

Připomene pan ministr všem dohlédacím úřadům důrazně, že při vyřizování stížností jazykových jsou povinny říditi se striktními ustanoveními jazykového zákona, hlavně však též čl. 96. vládního nařízení čís. 17 ai 1926?

V Praze, dne 21. října 1930.

Ing. Havlín, Dyk, Bergman, Votruba, Fr. Novák, F. Šabata, dr Fáček, Curkanovič, Pavelka, dr Rehák, dr Reyl.

307/2 (překlad),

Interpelace

sen. Pilze a soudr.

na pana ministra školství a národní osvěty stran zrušení školy v Přebytku u Lusdorfu pod Smrkem.

Zemská školní rada sdělila sem výnosem ze dne 30. června 1930 č. 3090 pres. toto.

Vzhledem k ustanovením zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. zrušuji na základě § 9 odst. 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. koncem srpna 1930 veřejnou jednotřídní smíšenou školu s německým jazykem vyučovacím v Přebytku, poněvadž počet dětí, zapsaných na této škole pro školní rok 1930-1931 klesl na 5 a poněvadž se počet žáků podle konaného šetření ani v příštích školních letech podstatně nezvýší. Zároveň přikazuji podle § 9 odst. 3 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n. celý obvod zrušené obecné školy s platností ode dne 1. září 1930 školnímu obvodu veřejné obecné školy s německým jazykem vyučovacím v Lusdorfu pod Smrkem.

Proti tomuto rozhodnutí lze do 14 dnů po doručení podati u okresního školního výboru stížnost k ministerstvu školství a národní osvěty.

Tato stížnost však podle čl. 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 29S Sb. z. a n. nemá odkladného účinku.

Proti tomu podalo obecní zastupitelstvo a místní školní rada v Lusdorfu odvolání s následujícím odůvodněním:

Obyvatelé Přebytku vystavěli si před několika lety s velikými oběťmi školu výhradně za tím účelem, aby své dětí v zimě také při špatném počasí mohli posílati do školy, poněvadž nebylo možno tyto dětí při tamních špatných poměrech povětrnostních a sněhových závějích, kdy často dospělý člověk sotva se dostane ku předu, posílati do Lusdorfu do školy. Mimo to jsou tam děti namnoze slabé a nedostatečně živené, poněvadž to jsou skoro vesměs děti dělníků, kteří bydlí v Přebytku.

Mimo to je ve zrušujícím výnosu zemské školní rady obsaženo, že se podle konaného šetření počet dětí 5 podstatně v příštích školních letech nezvýší.

Toto zjištění neodpovídá skutečnosti, nýbrž následující výtahy z matrik dětí v Přebytku potvrzují, že do r. 1936 počet dětí stoupá až na 22, takže jsou zde dány předpoklady pro další trvání školy. Na základě tohoto zjištění je patrno, že je bezpodmínečnou kulturní nutností zrušující výnos odvolati. Obyvatelé Přebytku jsou zrušením této školy kulturně nesmírně poškozeni, zcela obzvláště však mládež samotna dokonce připravena o nepatrnou výhodu obecné školy.

Výtah z matriky křtěnců v Novém Městě pod Smrkem.

Rok 1924.

1. Marie Rösler, nar. 23. února 1924. Otec Franz Rösler, kameník, Přebytek č. 173.

Rok 1925.

1. Kurt Wenzel, nar. 28. dubna 1925. Otec Ludwig W., správce školy, Přebytek č. 248,

2. Alfred Glöckner, nar. 12. září 1925. Otec Alfred G., tovární dělník 152.

Rok 1926.

1. Siegfried Krause, nar. 6. ledna 1926. Otec Josef Kr., polní zahradník, Přebytek 200.

2. Erich Krause, nar. 13. února 1926. Otec Franz Kr., polní zahradník 200.

3. Alfred Weise, nar. 17. dubna 1926. Otec Alfred W., tovární dělník 144.

4. Brunhilde Augsten, nar. 5. prosince 1926. Otec Ferdinand Augsten, tovární tkadlec, Přebytek 138.

Rok 1927.

1. Charlotte Scholz, nar. 14. ledna 1927. Otec Josef Sch., tovární přadlák, Přebytek 193.

2. Annemarie Wenzel, nar. 2. února 1927. Otec Ludwig W., správce školy, Přebytek 248.

3. Edmuad Frenzel, nar. 23. února 1927. Otec Josef Fr., nádeník, Přebytek 125.

4. Edith Martin, nar. 13. března 1927. Otec Otto M., tovární truhlář, Přebytek 193.

5. Hena Frenzel, nar. 24. července 1927. Otec Alfred Fr., lesní dělník, Přebytek 117.

6. Hildegard Krause, nar. 25. září 1927. Otec Franz Kr., polní zahradník, Přebytek 200.

Rok 1928.

1. Eleonora Horn, nar. 21. února 1928. Otec Franz H., nádeník, Přebytek 142.

2. Elfriede Augsten, nar. 30. července 1928. Otec Ferdinand A., tkadlec, Přebytek 183.

Rok 1929.

1. Josef Weinert, nar. 21. června 1929. Otec Josef W., malíř porcelánu, Přebytek 124.

Rok 1930.

1. Erwin Ressel, nar. 17. března 1930. Otec Franz R., malíř porcelánu, Přebytek 119.

Proto tážeme se pana ministra školství a národní osvěty:

1.) Je panu ministrovi známo, že školské poměry v Přebytku jsou v zimě takové, že děti za špatného počasí naprosto nemohou choditi do jiné školy?

2.) Je panu ministrovi známo, že zemská školní rada neprováděla žádného šetření stran dorostu dětí?

3.) Je pan ministr ochoten na základě uvedených skutečností odvolati výnos, kterým se zrušuje škola v Přebytku?

V Praze, dne 21. října 1930.

Pilz,

Nedvěd, Douda, Fidlík, Haken, Hlávka, Schwamberger, Stejskalová, Kindl, Langer, Mikulíček, Mezö, Lokota, Kello, Stránský.

 

Původní znění ad 307/2.

Interpellation

des Senators Pilz und Genossen

an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur

betreffend die Auflassung der Schule in Uberschar bei Lusdorf an der Tafelfichte.

Der Landesschulrat bat mit dem Erlasse vom 30. Juni 1930, Zahl 3090 pres., folgendes hierher bekanntgegeben.

Mit Rücksicht auf die Bestimmungen des Gesetzes vom 22. Dezember 1924 S. d. G. u. V. No. 286, hebe ich nach § 9, Abs. 1 des Gesetzes vom 3. April 1919 No. 189 S. d. G. u. V., mit Ende August 1930 die öffentliche einklassige gemischte Volksschule mit deutscher Unterrichtssprache in Uberschar auf, da die Zahl der für das Schuljahr 1930/1931 eingeschriebenen Kinder an dieser Schule auf 5 gesunken ist und weil sich die Schülerzahl nach den vorgenommenen Erhebungen auch in den künftigen Schuljahren nicht wesentlich erhöht. Gleichzeitig weise ich nach § 9 Abs. 3 des Gesetzes vom 3. April 1919 No. 189 S. d. G. u. V. im Wortlaute des Gesetzes vom 9. April 1920, No. 295 S. d. G. u. V. des ganzen Sprengels der aufgehobenen Volksschule mit der Gültigkeit am 1. September 1930, zum Schulsprengel der öffentlichen Volksschule mit deutscher Unterrichtssprache in Lusdorf a. T. zu.

Gegen diese Entscheidung kann binnen 14 Tagen nach der Einhändigung, die an das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur gerichtete Beschwerde beim Bezirksschulausschusse eingebracht werden.

Diese Beschwerde hat aber nach Art. J. des Gesetzes vom 9. April 1920 No. 295 S. d. G. u. V. keine aufschiebende Wirkung.

Dagegen brachte die Gemeindevertretung und der Ortsschulrat von Lusdorf die Berufung ein unter folgender Begründung.

Die Bewohner von Uberschar haben vor kurzen Jahren sich unter großen Opfern eine Schule erbaut, nur einzig und allein zu dem Zwecke ihre Kinder im Winter auch bei schlechter Witterung in die Schule schicken zu können, weil es nicht möglich war, die betreffenden Kinder bei den dortigen schlechten Witterungs- und Schneeverhältnissen, wo zeitenweise sich eine erwachsene Person kaum fortbewegen kann, ihre Kinder nach Lusdorf in die Schule. Außerdem sind die Kinder dorten meistens schwächlich und unternährt, da es fast durchwegs Arbeiterkinder sind, welche in Uberschar wohnen.

Außerdem ist in dem Aufhebungserlasse des Landesschulrates enthalten, daß nach vorgenommener Erhebung, die Kinderzahl von 5 nicht wesentlich, erhöht wird in den künftigen Schäljahren.

Diese Feststellung entspricht nicht den Tatsachen, sondern die folgenden Matrikenauszüge der Kinder von Uberschar bestätigen, daß bis zum Jahre 1936 die Kinderzahl bis auf 22 steigt, sodaß die Voraussetzung für den Fortbestand der Schule gegeben ist. Auf Grund dieser Feststellung ist ersichtlich, daß es eine unbedingte kulturelle Notwendigkeit ist, das Auflassungsverbot zurückzunehmen. Die Bewohner von Uberschar werden durch die Auflassung dieser Schule ungeheuer kulturell geschädigt, ganz besonders aber die Jugend selbst, sogar um den geringen Vorteil der allgemeinen Volksschule gebracht.

Auszug aus der Taufmatrik in Neustadt a. T.:

Jahr 1924:

1. Marie Rösler, geb. am 23. Feber 1924. Vater Franz Rösler, Steinmetz, Uberschar No. 137.

Jahr 1925:

1. Kurt Wenzel, geb. am 28. April 1925. Vater: Ludwig Wenzel, Schulleiter, Uberschar 248.

2. Alfred Glöckner, geb. am 12. September 1925, Vater Alfred Glöckner, Fabriksarbeiter, Uberschar 152.

Jahr 1926:

1. Siegfried Krause, geb. am 6. Jänner 1926, Vater Josef Krause, Feldgärtner, Uberschar 200.

2. Erich Krause, geb. am 13. März 1926, Vater: Franz Krause, Feldgärtner, Uberschar 200.

3. Alfred Weise, geb. am 17. April 1926. Vater: Alfred Weise, Fabriksarbeiter, Uberschar 144.

4. Brunhilde Augsten, geb. am 5. Dezember 1926, Vater Ferdinand Augsten, Fabriksweber, Uberschar 138.

Jahr 1927:

1. Charlotte Scholz, geb. am 14. Jänner 1927, Vater Josef Scholz, Fabriksspinner, Uberschar 193.

2. Annemarie Wenzel, geb. am 2. Feber 1927, Vater Ludwig Wenzel, Schulleiter, Uberschar 248.

3. Edmund Frenzel, geb. am. 23. Feber 1927, Vater Josef Frenzel, Tagarbeiter, Uberschar 125.

4. Edith Martin, geb. am 13. März 1927, Vater Otto Martin, Fabrikstischler, Uberschar 193.

5. Herta Frenzel, geb. 24. Juli 1927, Vater Alfred Frenzel, Waldarbeiter, Uberschar 117.

6. Hildegard Krause, geb. am 23. September 1927, Vater Franz Krause, Feldgärtner, Uberschar 200.

Jahr 1928:

1. Eleonora Horn, geb. am 21. Feber 1928, Vater Franz Horn, Tagarbeiter, Uberschar 142.

2. Elfriede Augsten, geb. am 30. Juli 1928, Vater Ferdinand Augsten, Weber, Uberschar 183.

Jahr 1929:

1. Josef Weinert, geb. am 21. Juni 1929, Vater: Josef Weinert, Porzellanmaler, Uberschar 124.

Jahr 1930:

1. Erwin Ressel, geb. am 17. März 1930, Vater Franz Ressel, Porzellanmaler, Uberschar 119.

Deshalb stellen wir an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur die Fragen:

1. Ist dem Herrn Minister bekannt, daß die Schulverhältnisse in Uberschar im Winter derartige sind, daß die Kinder bei schlechter Witterung absolut nicht in eine andere Schule gehen können?

2. Ist dem Herrn Minister bekannt, daß keine Erhebungen durchgeführt wurden durch den Landesschulrat, betreffs Nachwuchs der Kinder?

3. Ist der Herr Minister bereit, auf Grund der angeführten Tatsachen das Auflassungsverbot der Schule in Uberschar zurückzunehmen?

Prag, am 21. Oktober 1930.

Pilz,

Nedvěd, Douda, Fidlík, Haken, Hlávka, Schwamberger, Steiskalová, Kindl, Langr, Mikulíček, Mezö, Lokota, Kello, Stránský.