Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 312.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsanou dne 30. listopadu 1923, a Protokolem z téhož dne.

I.

Podľa ustanovenia čl. 208 mierovej smluvy St. Germainskej prešly do vlastníctva československého štátu celý fideikomisný korunný majetok a všetké statky rodinného fondu bývalého cisárskeho rodu Habsburgsko-Lotringského, ako aj fideikomisné statky niektorých pobočných vetví tohoto rodu.

Prevzatie tohoto fideikomisného majetku a statkov rodinného fondu do vlastnictva štátu stalo sa so zákonom čís. 354/21 zo dňa 12. augusta r. 1921, čís. 354 Sb. z. a nar.

Následkom prevzatia tohoto majetku ukázalo sa potrebné učiniť kroky, aby vláda republiky Československej z jednej strany a republiky Rakúska z druhej strany právoplatne upravily vzájomné prevzatie bremien odpočivných a zaopatrovacích požitkov bývalých pragmatických zamestnancov (pozostalých) správy majetku voľakedy viazaného pre rod Habsburgsko-Lotringský poťažne pre niektorú jeho pobočnú vetvu.

Vedené touto snahou uzavrely vlády republiky Československej a republiky Rakúskej dňa 30. novembra r. 1923 vo Viedni úmluvu, podľa ktorej rozdelily medzi sebou bremená odpočivných a zaopatrovacích požitkov týchto zamestnancov podľa zásady, že každý štát navzájom prevezme na sebe tieto penzijné bremená, ktoré súvisia s prevzatými majetkami tohoto druhu (čl. 1.).

Spomenuté odpočivné a zaopatrovacie požitky majú byť uznané a vyplatené bez ohľadu na to, či ten dotyčný penzista nadobudnul, alebo nadobudne štátné občianstvo druhého štátu, a to v takom výmere, jako je to ustanovené v predpisoch zaviazaného štátu (čl. 2.).

Ohľadne doby vyplatenia požitkov, úmluva uznáva dve kategorie oných penzistov a to tých, ktorým po rozdelení nemovitosti majetku prv viazaného pre rod Habsburgsko-Lotringský alebo pre niektorú jeho pobočnú vetvu, neboly pririeknuté ani vyplácané penzijné požitky: tým budú poukázané prejimacim štátom požitky so zpätnou platnosťou od 16. júla 1920, budú však do ních započitané čiastky, ktoré už obdržali (čl. 4a).

Pre ostatných penzistov počne povinnost vyplácania požitkov dňom 1. prosinca 1923 (čl. 4b).

Podľa ustanovenia článku 4. cit. úmluvy požitky už predtým vyplatené nemajú byť medzi smlúvnymi štátmi navzájom vyučtované a sú považované za vyrovnané.

Smluvné strany maly v smysle čl. 5. túto úmluvu ratifikovať, ale zástupce vlády Československej republiky v prevadzajúcom protokole si vyhradil právo ratifikovať úmluvu len vtedy, keď v smysle čl. 208 mírovej smlúvy St. Germainskej kapitalízovaná hodnota prevzatého penzijného bremená pri ocenení prevzatých nemovitostí bude odpočítaná.

Z tejto príčiny stane sa ratifikácia úmluvy íba terez.

Ustávne-právny výbor navrhuje prijatie vládneho návrhu bezo zmeny, podľa ktorého slávny senát súhlasi s Úmluvou uzavretou dňa 30. novembra r. 1923 a s protokolom z tohoto istého dňa.

V Prahe, dňa 21. októbra r. 1930.

Dr Witt v. r.,

předseda.

Dr Farkas v. r.

zpravodaj.

II.

Následkem rozdělení bývalého Rakouska na nástupnické státy a v důsledku ustanovení článku 20 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 191 mírové smlouvy Trianonské, resp. podle zákona č. 354/21 Sb. z. a n., přešly statky tak zvaného rodinného fondu do vlastnictví československého státu. Jsou to statky Hodonín, Holič, Šaštín, Bezno, Smiřice a statky korunního fiedikomisu: Zákupy, Police, Ploskovice, Zvoleněves, Buštěhrad, Kácov, Tachlovice, Korunní (Červené) Pořičí, Bystré, dále statky Albertinského fideikomisu (arcivévody Bedřicha) ve Slezsku a bylo zapotřebí postarati se o upravení pensijních a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců na zmíněných statcích (a jejich pozůstalých).

Za pragmatické zaměstnance považují se úředníci a sluhové bývalého generálního ředitelství nejvyšších soukromých a rodinných fondů, jakož i správ jemu podřízených, kteří byli dekretem ustanoveni s právem na pensi. Připomíná se, že v této úmluvě nepřicházejí v úvahu zaměstnanci soukromých statků císařských (Brandýs) nebo členů bývalého císařského dvora (Konopiště, Ostrov).

Konference vlády Československé s vládou Rakouskou, na níž se o těchto pensijních záležitostech jednalo, konala se ve Vídni již v roce 1923, a dne 30. listopadu 1923 byla jednána a podepsána bilaterální úmluva, o jejíž schválení se jedná.

Úmluva tato je založena na zásadě teritoriální, podle posledního služebního místa, bez ohledu na státní příslušnost zaměstnancovu. Rozdělení to bylo provedeno v obou státech již po státním převratu, a dává se mu nyní smluvní podklad, kterým byla vyřešena též řada sporných případů, vzniklých v důsledku státního občanství, opce, bydliště a podobné. Tyto sporné případy jsou nyní rozhodnuty podle zásady posledního služebního místa.

Mezi převzatými jsou též bývalí zaměstnanci uhelných dolů v Buštěhradu a Otvovicích. Doly ty náležely císaři Ferdinandovi, který je v r. 1882 prodal, a za získané peníze koupil statky v Čechách.

Výše pensijních platů řídí se podle vnitrostátních předpisů zavázaného státu, počátek platební povinnosti států nastal pro pensisty, kteří od rozdělení vázaného majetku neobdrželi žádných požitků, dnem 16. července 1920, pro ostatní dnem 1. prosince 1923.

Protokol úmluvě připojený obsahuje výhrady obou smluvních stran, a v důvodové zprávě k tomuto vládnímu návrhu se připomíná, že výhrada československého zástupce, podle níž v případu, že by se později objevil fond určeny pro placení hořejších pensí, má býti fond takový na obě smluvní strany rozdělen, stala se bezpředmětnou následkem dohod sjednaných v Haagu dne 20. ledna 1939, jimiž byly všem cessionářským státům prominuty dluhy, uložené mírovými smlouvami za převzaté státní statky.

Výbor zahraniční jednal o tomto vládním návrhu a navrhuje, aby slavný senát schválil uvedenou úmluvu a učinil schvalovací unesení ve znění shora otištěném.

V Praze, dne 22. října 1930.

Václav Donát v. r.,

předseda. .

Dr Rozkošný v. r.,

zpravodaj.

III.

Na pensijní konferenci vídeňské v r. 1923 byla vedle jiných pensijních úmluv s Rakouskem sjednána též bilaterální úmluva, týkající se úpravy rozdělení pensijních (zaopatřovacích) požitků bývalých pragmatických zaměstnanců a jejich pozůstalých na fideikomisních statcích rodu Habsbursko-Lotrinského (t. zv. korunní fideikomis a statky rodinného fondu) a na fideikomisních statcích některé pobočné větve (arcivévodských členů) jmenovaného rodu, pokud statky tyto leží na území čsl. státu a podle příslušných mírových smluv přešly do jeho vlastnictví. V důvodové zprávě připojené k vládnímu návrhu vypočteny jsou ony statky, jakož i vysvětlení, kdo je považován za pragmatického zaměstnance, a na koho se tudíž zmíněná úmluva vztahuje.

Výslovně se tam podotýká, že zaměstnanci soukromých statků císařských (Brandýs), anebo členů býv. císař. dvora (Konopiště a Ostrov) nepřicházejí v úvahu, naproti tomu však býv. zaměstnance uhelných dolů v Buštěhradu a Otvovicích nutno pokládati za převzaté.

Úmluva spočívá na zásadě teritoriální podle posledního služebního místa bez ohledu na státní příslušnost zaměstnancovu. Rozdělení podle teritoria nastalo vlastně de facto již po převratu a touto úmluvou dává se mu nyní smluvní podklad. Tím se také vyřizují různé sporné případy, jež vznikly růzností státního občanství, opce, bydliště a p.

Pro výměru pensí platí domácí předpisy dotyčného státu a počátek platební povinnosti má dvě lhůty, a to 16. červenec 1920 pro pensisty, kteří od rozdělení vázaného majetku neobdrželi vůbec žádných požitků, a 1. prosinec 1923 pro ostatní pensisty. Platby vykonané smluvními státy buď provisorně nebo zálohami, pokládají se za vzájemně vyrovnané. Připojený protokol obsahuje jednak prohlášení rakouského zástupce, že není pensijního fondu pro placení podobných pensí a dále výhradu československého zástupce pro ten případ, kdyby podobný fond později se objevil, a jednak další výhradu zástupce českosl. státu ve věci odpočtu kapitalisované hodnoty pensijního břemene při ocenění převzatých nemovitostí podle čl. 208 mírové smlouvy St. Germainské.

Tato posléze uvedená výhrada stala se nyní bezpředmětnou v důsledku Haagské dohody z r. 1930.

Z rozpočtového hlediska budiž poznamenáno, že náklad spojený s touto Úmluvou není jednak značný, jednak se příslušné pense již de facto vyplácejí a konečně jde tu o smluvenou reciprocitu:

Rozpočtový výbor ve schůzi konané dnešního dne z důvodů právě uvedených usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil navrhované usnesení, obsažené v sen. tisku č. 290 a aby současně vzal na vědomí opravu zmíněného vládního návrhu (tisk 290) a to na stránce 6, kde v článku 2 Úmluvy, v 7. řádku od shora má odpadnouti slovo "některého".

V Praze, dne 7. listopadu 1930.

Dr J. Karas v. r.,

předseda.

R. Pánek v. r.,

zpravodaj.