Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 316.

Situace našeho zemědělství je den ze dne stále horší, ba možno říci přímo katastrofální. Rok chýlí se ku konci a všichni zemědělci ať drobní, střední, či větší jsou bez finančních prostředků a přímo zoufale přemýšlí a usuzují jak dostojí všem těm nutným a naléhavým povinnostem platebním.

Tržba za produkty zemědělské je v důsledku hlubokého poklesu cenového tak nepatrná, že to ani nestačí na ty nejnutnější denní výlohy a tak nezbývá našim zemědělcům jiného východiska jen, aby buď své z velké části již vyčerpané úspory pro zabezpečení svého stáří nebo jako věno svým dítkám vybírali nebo se zadlužovali.

Všechny obory zemědělského podnikání jsou ohroženy touto nebývalou zemědělskou krisí. Naříká dnes stejně zemědělec v kraji řepařském, jako chmelařském a zelinářském a zoufale přímo volají o pomoc zemědělci oblasti obilnářské, bramborářské a lnářské.

My učinili jsme v jarním zasedání několik zákonitých opatření ku zmírnění zemědělské krise, ale v důsledku uzavřené obchodní smlouvy maďarské nenabyla ještě účinnosti. Očekáváme, že se tak stane teprve po 15. prosinci t. r., kdy končí výpověď obchodní smlouvy Československo-maďarské. Této situace však využívá spekulativní obchod s obilím a hledí k nám, pokud se to dá, dovézti co nejvíce přebytků z ciziny.

Ale nejen spekulativní obchod náš, ale i maďarské společnosti za finanční podpory vlády maďarské, na př. "Futura", nabízejí pšenici tuzemským mlýnům a mouku tuzemským velkoobchodům v jakémkoliv množství a přitom nežádají ani zaplacení, ani stanovení ceny. Cenu stanoví si náš obchodník sám dle cen budapešťské bursy v době, kterou uzná pro sebe za nejvýhodnější. Je to pro tuzemské importéry mouky nejen výhodné s hlediska čistě obchodního, ale znamená to pro ně bezúročný úvěr jdoucí až do pěti mil. Kč.

Neustálým dovozem cizích zemědělských produktů stlačují se ceny našich zemědělských výrobků daleko pod výrobní náklady a vázne jich odbyt.

Prožívá náš zemědělec nejen krisi cenovou, ale i odbytovou. Nejhůře při tom je postižena pšenice a žito.

Velkým dovozem cizí mouky a semíláním výhradně cizího obilí - pšenice a žita - v některých našich obchodních velkomlýnech jest ztížen odbyt domácího obilí, což působí na stále klesající jeho cenu.

Nepříznivou touto situací trpí ostatní naše mlynářské podniky, neboť nemohou mlýny plně ve své výkonnosti zaměstnati, což pak zaviňuje zvýšení výrobních nákladů a tím zdražení mouky. A to má také za následek, že nemohou platiti přiměřené ceny za obilí.

Je proto záhodno čeliti tomuto nezdravému zjevu a učiniti v zájmu našeho zemědělství a mlynářství nutná opatření, jimiž by se zmírnila tato těžká situace.

Proto vláda předkládá návrh - o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu, v kterémžto návrhu ukládá se povinnost mlýnům, aby semílaly určité množství pšenice domácí a domácího žita a zavádí se povinné míšení cizí mouky s moukou vyrobenou z domácího obilí.

Toto opatření je s to zvýšiti odbyt domácího chlebového obilí a při tom nepostihne to nikterak konsum, poněvadž cizí, ať americká, neb maďarská mouka byla a je do dnes cca á 50 hal. na 1 kg dražší, tedy důkaz to, že tuto mouku kupovaly a konsumovaly jenom vrstvy zámožnější.

Při tom zvláštní poptávka o maďarské mouce byla jen v důsledku ničím nepochopitelného zvyku našeho obyvatelstva, že se zvláštní zálibou dává bohužel přednost výrobkům cizím před domácími.

Vždyť letos na př. maďarská mouka následkem jakostně špatnější sklizně pšenice v Maďarsku je horší, než mouka z domácí pšenice naší.

Povolené opatření stává již v některých okolních státech, a to dokonce v přesnější formě.

Tak na př. ve Francii, kde zavedli povinnost míchání mouk domácí s cizí v poměru 90: 10. Tedy plných 90 % mouky domácí míchá se s 10 % cizí.

V Německu, kde je sice jen povinnost přednostního semílání domácí pšenice, a to plných 80 %, a enormně vysokým clem na mouku úplně znemožněn cizí dovoz mouky tak, že tam mají všude 100%ní domácí mouku.

Předložený vládní návrh má přispěti k zvýšené poptávce po domácích chlebovinách a tím také umožniti našim zemědělcům větší odbyt pšenice a žita a podpořiti náš mlynářský průmysl.

Národohospodářský výbor senátu projednal ve své schůzi dne 6. listopadu 1930 vládní návrh zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu a usnesl se doporučiti jej plenu senátu ke schválení tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, ve znění senátního tisku č. 315 i s resolucemi dole otištěnými.

Tím se také vyřizují iniciativní návrhy sen. Donáta a spol. č. t. 292 a sen. Luksche a spol. č. t. 296.

V Praze, dne 6. listopadu 1930.

K. Sáblík v. r.,

předseda.

Josef Stržil v. r.,

zpravodaj.

Vládě se ukládá, aby všemi zákonitými prostředky dbala toho, by mouka, přicházející v důsledku tohoto zákona do obchodu, byla vždy hodnotná a nebyla nijakým způsobem zdražována.

Vládě se ukládá, aby přísně dbala toho, aby dozor na míchání mouky dál se s největší dbalostí a přesností.

Vládě se ukládá, aby zavčas starala se o prodloužení zákona, ukáže-li se, že prodloužení bude potřebí.