Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 319.

ze dne.................................1930,

kterým se mění zákon ze dne 2. května 1922, č. 168 Sb.

z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Čl. II, odst. 1. zák. č. 168/1922 Sb. z. a n. bude zníti takto:

(1) Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Ustanovení článku I., č. 1, a 2., a k nim se vtahující ustanovení článku II., odst. 4. pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1931, ustanovení článku I., č. 3., a k nim se vztahující ustanovení článku II., odst. 3. a článku III. pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1935.

§ 2.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provésti tento zákon ukládá se všem členům vlády.

Dnem 31. prosince 1930 má pozbýti účinnosti zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n., kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII/1912 o výjimečných opatřeních

a mění některá ustanovení o stanném právu.

Účinnost uvedeného zákona byla časově omezena, ježto se počítalo s tím, že do konce roku 1930 bude možné nahraditi prozatímní opatření uvedeným zákonem učiněná opatřeními trvalými, pro celou republiku jednotnými, a že bude též v uvedené lhůtě možno provésti revisi všech těch opatření, která byla podle zák. čl. LXIII/1912 a novel k němu vydaných vládami nebo ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska učiněna.

Toto očekávání se nesplnilo.

Pokud jde především o zmíněnou revisi opatření učiněných vládami nebo ministrem a plnou mocí pro správu Slovenska podle zák. čl. LXIII/1912 a novel k němu vydaných, bylo nutno prozkoumati obsáhlý soubor uherských nařízení, vydaných v úřední sbírce nařízení a uveřejněných toliko v jazyce maďarském. Práce s tím spojená chýlí se sice již ke konci, nelze však bezpečně tvrditi, že bude možno do konce tohoto roku vydati vládní nařízení, kterým budou zrušena ona opatření, u nichž není již příčin, aby byla dále zachována v platnosti. Navrhuje se proto prodloužení účinnosti článku I, č. 1. zák. č. 168/1922 Sb. z. a n. ještě o jeden rok, t. j. do 31. prosince 1931.

Stejně je tomu s i druhou důležitou částí zákona č.168/1922 Sb. z. a n., totiž s řízením ve věcech tiskových v zemi Slovenské a v Podkarpatoruské. Článkem I., č. 2. cit. zák. byla totiž na Slovensku a v Podkarpatské Rusi preventivní censura zrušena a místo ní nastoupila s nepatrnou změnou ustanovení o řízení ve věcech tiskových, platná na ostatním území republiky. Odporující tomu ustanovení uherského trestního řádu a tiskového zákona byla článkem II., odst. 4. zrušena. I tato úprava byla myšlena jen jako prozatímná a měla býti nahrazena novým jednotným tiskovým zákonem. Nová úprava tiskového práva se, jak známo, se všemožným urychlením připravuje a lze pevně doufati, že příslušný vládní návrh bude předložen Národnímu shromáždění již v nejbližší době. Při složitosti a obsáhlosti látky nelze však očekávati, že by nový tiskový zákon mohl býti ústavně projednán a nabýti účinnosti ještě do konce tohoto roku. Proto se navrhuje sice také prodloužení oněch ustanovení zákona. č. 168/1922 Sb. z. a n., která se týkají tiskového řízení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, než opět jenom do konce roku 1931, poněvadž lze bezpečně očekávati, že do té doby nejpozději nový tiskový zákon nabude účinnosti.

Třetí soubor ustanovení zákona č. 168/1922 Sb. z. a n. týká se stanného práva a řízení. Uherská nařízení o stanném právu byla výslovně zachována v platnosti, avšak zákon sám upravil některé důležité otázky týkající se stanného práva, totiž kdo je oprávněn v zemi Slovenské a Podkarpatoruské stanné právo vyhlásiti a pro jaké trestné činy tam může býti stanné právo vyhlášeno. Zároveň bylo pro celé území republiky a pro jakékoliv stanné právo výslovně ustanoveno, že vláda je povinna vyhlášení stanného práva neprodleně oznámiti Národnímu shromáždění a zrušiti je, jakmile jedna sněmovna o to žádá. Také účinnost těchto ustanovení je omezena do konce roku 1930. Počítalo se s tím, že do té doby nabude účinnosti nový jednotný trestní řád, v jehož rámci bude stanné právo a řízení definitivně upraveno. Návrh nového trestního řádu byl sice již vypracován a meziministersky projednán. Jde však o osnovu čítající několik set paragrafů, a třeba počítati proto s tím, že její ústavní projednávání vyžádá si delší dobu, nehledíc ani k tomu, že i po ústavním projednání bude nutné ustanoviti delší dobu nabytí účinnosti, aby se soudcové s obsahem zákona mohli dobře seznámiti. Proto se navrhuje, aby účinnost oněch ustanovení zákona č. 168/1922 Sb. z. a n., která se týkají stanného práva a řízení, byla prodloužena do konce rok 1935. K prodloužení zákona byla z praktických důvodů zvolena forma novelisace onoho předpisu zákona, jenž obsahuje doložku o jeho platnosti, a odstraněna tím zároveň dosavadní vada, že také zrušení hlavy I. a III. zák. čl. LXIII/1912 bylo vlastně terminováno.

Zmíniti bylo by se ještě o tom, že ustanovení článku I., č. 3., § 1 byla dotčena novou organisací politické správy, a ustanovení článku II., odst. 3. zrušením zákonů o lidových soudech pro stíhání válečné lichvy a o podloudném vývozu (viz k tomu zákony č. 98/1923, 80/1924 Sb. z. a n.). Než při navrženém novém znění článku II., odst. 1. není třeba se s těmito změnami zabývati, ježto se rozumějí samy sebou a otázky vyplývající z nové organisace politické správy, pokud jde o příslušnost vyhlašování stanného práva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jsou vyřešeny vládním nařízením č. 94/1928 Sb. z. a n.

Vláda doporučuje, aby osnova tohoto zákona byla v obou sněmovnách přikázána výboru ústavně právnímu k podání zprávy v době co nejkratší, ježto zákon má nabýti účinnosti ještě před koncem tohoto roku.

V Praze, dne 7. listopadu 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.