Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 323.

1. ministra národní obrany na interpelaci sen. Hakena, Nedvěda a soudr. ohledně přiznání rent válečně poškozeneckých ošetřovatelkám ve vojenských lazaretech z doby světové války (tisk 100/15)

2. ministra sociální péče na interpelaci sen. Mikulíčka a soudr. o protizákonném jednání okresní nemocenské pojišťovny v Hodoníně (tisk 179/3)

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Jokla a soudr. stran jednání okresního hejtmana v Těšíně při uvítání pana presidenta republiky (tisk 266)

4. ministrů zemědělství a financí na interpelaci senátorů J. J. Krejčího, Hubky, Petříka, Bergmana a druhů v záležitosti změny vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách (tisk 171/7)

Zákon č. 76/1922 Sb. z. a n. o vojenských požitcích zaopatřovacích má v § 89 a 112 odst. 3 ustanovení též o výslužném ošetřovatelek. Vládní nařízení č. 186/1923 Sb. z. a n., kterým se provádějí některá ustanovení citovaného zákona stanoví, že ošetřovatelky resp. jejich pozůstalí mají nárok na výslužné v těch případech, kdy výdělečná neschopnost nebo smrt ošetřovatelky byla přivoděna službou válečnou a že bližší předpisy budou vydány ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem financí.

Návrh těchto předpisů, které jsou rozhodující pro definitivní přiznání požitků, jest již vypracován a jest předmětem meziministerského projednávání.

Aby dotyčné osoby netrpěly materielní újmy, poskytuje jim ministerstvo národní obrany, pokud vyhovují zákonným podmínkám, prozatím jednorázové mimořádné podpory.

Bylo učiněno opatření, aby zmíněné předpisy byly vydány co nejdříve a aby tak zaopatřovací požitky dotyčným osobám mohly býti vypláceny definitivně.

Po dohodě s panem ministrem sociální péče zodpovídám interpelaci sám, poněvadž věc nespadá do kompetence ministerstva sociální péče.

V Praze, dne 18. října 1930.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.

Ústřední sociální pojišťovna, které byl dán obsah interpelace k vyšetření, podala ve věci zprávu tohoto obsahu:

"František Kunc onemocněl 27. ledna 1930 za příznaků anginy a byl lékařem okresní nemocenské pojišťovny v Hodoníně MUDrem Beškou uznán neschopným práce. Po 7denním trvání neschopnosti ku práci ztratily se všechny příznaky anginy a nemocný byl dne 3. února 1930 propuštěn jako práce schopný. Dne 27. února 1930 hlásil se opětně nemocným a byl opět uznán neschopným ku práci a poukázán do léčení zemské nemocnice v Uherském Hradišti. V nemocnici pobyl do 20. března 1930, kdy byl převezen domů a druhého dne zemřel.

Příčinou jeho smrti byla podle lékařského nálezu nemocničního prudká bělokrevnost, leukaemia myeloidea acuta, která ve všech lékařskými odborníky dosud pozorovaných případech byla nevyléčitelna. To bylo možno správně diagnosovati teprve v nemocnici, ježto nemoc počíná zcela skrytě a v době, kdy ještě není větších změn v krvi, vymyká se rozpoznání lékařskému.

Nelze tudíž vytýkati v tomto případě lékaři okresní nemocenské pojišťovny v Hodoníně nedostatečnou péči o nemocné pojištěnce."

Ministerstvo sociální péče nemá zákonné možnosti naříditi opatření, jak se žádá ve 3. odstavci interpelace.

Praze, dne 22. října 1930.

Ministr sociální péče:

Dr. Czech v. r.

Novinářská zpráva, na níž se páni interpelanti odvolávají, neodpovídá skutečnosti a byla již koncem června t. r. v těchže německých časopisech, v nichž byla uveřejněna, z podnětu okresního hejtmana opravena.

Vzhledem k předeslanému nemám příčiny k nějakému opatření.

V Praze, dne 20. října 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

Die Zeitungsnotiz auf welche sich die Herren Interpellanten berufen, entspricht nicht den Tatsachen und wurde bereits Ende Nuni d. J. in denselben deutschen Zeitschriften, in welchen sie publiziert wurde, über Anregung des Bezirkshauptmannes richtiggestellt.

Mit Rücksicht auf das Besagte finde ich keine Veranlassung zu irgendwelchen Verfügungen.

Prag, am 20. Oktober 1930.

Der Minister des Innern:

Dr. Slávik m. p.

Rozdělování podpor podle vládního nařízení ze dne 21. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., v poskytování podpor při živelních pohromách zemědělcům, kteří byli postiženi živelními pohromami v roce 1929, jest celkem skončeno, avšak stížností na postup zachovávaný při rozdělování podpor povolených postiženým okresům došly jednotlivých správ podpůrných fondů jen v nepatrném počtu. Pokud jde o povahu stížností, bylo by uvésti, že stížnosti tyto po provedeném šetření ukázaly se zpravidla neodůvodněnými. Různým stížnostem nelze se ani při nejsvědomitějším postupu vyhnouti, poněvadž strany mnohé závažné momenty, na příklad poskytnutí odškodného z pojištění zamlčí, nebo utrpěnou škodu zveličí. Zhusta bývá důvodem stížnosti okolnost, že strany přihlížejí pouze k výši škody, a nikoliv k rodinným a hospodářským poměrům, které při udělení podpory také spolurozhodují. To bývá zvláště v případech, kde jde o zemědělce jen částečné, jejichž hospodářská existence spočívá z větší části anebo převážně v jiném zaměstnání. K některým stížnostem došlo také z neporozumění nebo nesprávného výkladu platných předpisů o podporách.

Zcela mimořádný rozsah živelních pohrom v r. 1929 způsobil také, že pro skrovnost prostředků nebylo možno vyhověti všem postiženým v plné míře podle jejich přání, resp. podle skutečné potřeby. Tato skutečnost byla ovšem též zdrojem četných stížností.

Na cenu naturalií dodaných družstvy vyskytly se stížnosti v obvodu českého odboru zemědělské rady v Čechách. Poněvadž však nouzové operáty a vyúčtování podpor jsou dosud vesměs u okresních úřadů, nelze zatím posouditi, v kolika případech došlo k tomuto zjevu. Český odbor zemědělské rady v Praze soudí, že jde o řídké výjimky. Tyto stížnosti budou na podkladě zmíněného spisového materiálu přesně vyšetřeny a bude-li zjištěno, že v tomto směru došlo k nějakým závadám, bude učiněno opatření, aby se v budoucnosti neopakovaly. Při tom však bude nutno míti na zřeteli okolnost, zda rozdíl cenový nepovstal snad přídělem zušlechtěného, velmi hodnotného a tudíž i dražšího osiva.

Uváží-li se rozsah loňských živelních pohrom a počet zemědělců, kteří se domáhali podpory, možno právem prohlásiti, že stížnosti jsou jen výjimkou. Správy fondů při posuzování operátů a rozdělování podpor snažily se, aby odhady škod byly ve všech okresích provedeny

rovnoměrně a rovněž podpory poměrně stejně a spravedlivě uděleny. Správy fondů se vždy zabývaly vyskytnuvšími se konkretními stížnostmi a ukázalo-li se, jak uvedeno zcela výjimečně, že stížnost je odůvodněna, bylo učiněno opatření, aby závada byla odstraněna, nebo se již neopakovala. Lze se důvodně nadíti, že postupem doby, až interesované zemědělské kruhy obeznámí se s pravou podstatou podpor a zejména omezenými možnostmi podpůrných fondů, dále až se ještě více ustálí určitá prakse správ fondů a podle pokynů správ fondů i prakse obecních a okresních komisí, odpadne také převážná většina těchto stížností.

Změny ustanovení §u 6 a 7 cit. vládního nařízení žádané v interpelaci nelze považovati ani za nutné, ani za účelné a prospěšné z těchto důvodů:

Nelze uznati prospěšným, aby podpory byly poskytovány v budoucnosti v hotovosti (§ 6, odst. 1), nýbrž je žádoucí, aby dosavadní ustanovení nebylo měněno, poněvadž podpora v naturaliích umožňuje, aby poškozeným zemědělcům dostalo se dobrého osiva nebo umělých hnojiv a tím se umožňuje sloučiti s hmotnou podporou také účel zvelebovací - působiti na zvýšení a zlepšení rostlinné výroby. Nouzová podpora je v zásadě svojí povahou pomocí hospodářskou a má býti tudíž vložena celá do hospodářského podniku. Je obava, že podpora v hotovosti sváděla by často k tomu, aby peněz bylo použito k účelům spotřebním, namnoze zbytným.

Rovněž změna §u 6, odst. 2 není odůvodněna, poněvadž dosavadní znění je všeobecnější a umožňuje stejně navrhované opatření jaké má interpelace na mysli, aniž by omezovalo volné uvážení správy fondu, jež nutno zachovati vzhledem k různé povaze způsobených škod a jejich rozsahu.

Konečně ani navržená změna §u 7 není na místě. Podle platného ustanovení §u 7 jmenuje členy místní komise okresní úřad I. stolice po slyšení delegáta zemědělské rady z příslušného okresu. Spolupůsobením delegáta při jmenování má býti zabezpečeno, že budou jmenováni za členy komise skuteční a schopní zemědělci, neboť jde o věci ryze zemědělské a také prostředky podpůrných fondů plynou asi z polovice z přirážek k pozemkové dani, placené výhradně držiteli pozemků. Okresní úřad není ovšem vázán dobrozdáním delegáta a má možnost podle svých znalostí v obci, po případě na žádost interesovaných zemědělců při svém jmenování respektovati zvláštní poměry té které obce.

V Praze, dne 6. listopadu 1930.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.