Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 351.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a společností místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1930 místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald, se schvaluje.

Ministr financí se zmocňuje, aby schodky této místní dráhy za léta 1921-1923, jež činí 12,213.265.42 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladních hotovostí, uhradil z výtěžků státních zápůjček z předešlých let, které nebyly do konce roku 1929 spotřebovány, vyjímajíc výtěžek losové půjčky podle zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu.

Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, připojená úmluva a jiné listiny, podání a zápisy jsou osvobozeny ode všech daní, dávek, kolků a poplatků.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.

Místní dráha Liberec-Jablonec-Tanvald, jejíž provoz vede ředitelství státních drah v Hradci Králové, má 3 koncesní listiny: první pro trať Liberec-Jablonec-Tanvald ze dne 3. července 1886, č. 130 ř. z., druhou pro odbočku Smržovka-Josefodol-Maxov ze dne 25. března 1893, č. 69 ř. z., a třetí pro trať z Tanvaldu do Polubného ze dne 15. prosince 1899, č. 2 ř. z. z r. 1900. Tato posléze uvedená trať jest ozubená (stoupá 56%) a vede přes 930 metrů tunelem.

Provozní délka trati Liberec-Jablonec-Tanvald-Polubný jest 34.257 km, odbočky Smržovka-Josefodol-Maxov 6.694 km, celkem 40.951 km. Ve stanicích Liberci a Tanvald-Šumburku n. D. připojuje se místní dráha na státní dráhy, ve stanici Polubný na říšsko-německou elektrickou dráhu vedoucí do Hirschbergu; na místní dráhu připojují se ve stanici Jablonci n. N. Jablonecké elektrické malodráhy.

Společnost místní dráhy měla za Rakouska sídlo ve Vídni; po převratu přenesla svoje sídlo do Liberce.

Původně byla vybudována trať z Liberce do Jablonce, a to nákladem 2,600.000 K, který byl opatřen vydáním 4325 prioritních akcií po 400 K ve jmenovité hodnotě 1,730.000 K a 2.175 kmenových akcií (lit. A) po 400 K ve jmenovité hodnotě 870.000 K.

Na výstavbu trati z Jablonce do Tanvaldu, jakož i odbočky ze Smržovky do Josefodolu-Maxovu bylo použito jednak 4% prioritní obligační půjčky, umořitelné v 71 letech, počínajíc rokem 1895, ve jmenovité hodnotě 5,818.000 K (I. em.), jednak 925 prioritních akcií po 400 K ve jmenovité hodnotě 370.000 K a 940 kmenových akcií (lit. B) po 400 K ve jmenovité hodnotě 376.000 K.

Náklad na vybudování trati Tanvald-Polubný byl uhrazen jednak 4% prioritní obligační půjčkou umořitelnou v 65 letech, počínajíc rokem 1903, ve jmenovité hodnotě 3,600.000 K (II. em.), jednak upsáním dalších 3.640 prioritních akcií po 400 K ve jmenovité hodnotě 1,456.000 K a 500 kmenových akcií (lit. A) po 400 K ve jmenovité hodnotě 200.000 K. Z těchto posléze uvedených kmenových akcií nepodařilo se však umístiti 115 akcií ve jmenovité hodnotě 46.000 K.

Konečně vydala společnost k úhradě dodatečných investičních nákladů v roce 1904 další 4% prioritní obligační půjčku (III. em.) ve jmenovité hodnotě 1,200.000 K, zúročitelnou a umořitelnou v 72 letech.

Činí tedy celkový zařizovací kapitál místní dráhy 15,574.000 Kč a skládá se jednak ze tří emisí prioritních obligačních půjček v celkové jmenovité hodnotě 10,618.000 Kč, z 8.890 prioritních akcií ve jmenovité hodnotě 3,556.000 Kč, z 2.560 kmenových akcií lit. A ve jmenovité hodnotě 1,024.000 Kč a 940 kmenových akcií lit. B v celkové jmenovité hodnotě 376.000 Kč.

Již podle provozní smlouvy z roku 1909, sjednané s tehdejší rakouskou státní železniční správou, pozměněné dodatkem z r. 1914, platila společnost za vedení provozu místní dráhy skutečné výdaje, při čemž však bylo jí zajištěno poshovění s úhradou provozních schodků v roce, ve kterém příjmy místní dráhy po úhradě provozních a správních výdajů nestačily k zúrokování a plánovitému umoření prioritních obligačních půjček výše uvedených. Po převratu došlo v roce 1923 mezi čsl. státní železniční správou a společností k dohodě, podle níž se zavázala státní správa, že společnosti rovněž poshoví s úhradou provozních schodků a že jí bude poskytovati zálohou peněžní prostředky na zúročení a plánovité umořování jejich prioritních obligačních půjček, dále na 2% zúročení prioritních akcií a na úhradu správních výdajů. K této dohodě došlo vlivem nepříznivé finanční situace místní dráhy za obdobných podmínek, za kterých již bývalá rakouská státní železniční správa zaručila společnosti poshovění s úhradou provozních schodků, totiž že poshověné a zálohou vyplacené částky budou tvořiti zúročitelnou pohledávku státní správy, která bude splácena z event. čistých zisků budoucích let a při zestátnění místní dráhy uhrazena ze zbývajícího jmění společnosti, k němuž zejména náleží též náhrada za výkup.

Finanční stav místní dráhy byl z počátku příznivý, takže až do roku 1915 mohla společnost aspoň na svoje prioritní akcie vypláceti dividendu. Na akcie kmenové lit. A vyplácela dividendu z výnosů místní dráhy každoročně pouze do roku 1895; později již jen za léta 1899-1902 a za rok 1912 a 1913. Na dividendu pro kmenové akcie lit. B se nikdy nedostalo.

Provozní výsledky místní dráhy horšily se však postupem doby, zvláště po vybudování nákladné a trakčně velmi nepříznivé trati z Tanvaldu do Polubného, hlavně však ve válce. Po převratu pak vlivem všeobecných nepříznivých hospodářských poměrů stouply provozní výdaje místní dráhy zejména v prvých poválečných letech velmi podstatně a poměr jejich k docíleným přepravním příjmům místní dráhy se neobyčejně zhoršil. Od roku 1920 vykazuje hospodářství místní dráhy trvale značné provozní schodky, jež způsobily tíživé zadlužení společnosti vůči státní správě, s níž byla ujednána zmíněná již dohoda o poshovění. Postupem let vzrostlo toto zadlužení společnosti tak, že koncem roku 1929 dosáhla pohledávka státní správy takto povstalá oproti společnosti již 25,315.398.33 Kč bez úroků.

Tato neutěšená finanční situace místní dráhy dala společnosti podnět k úvaze, zda by se nedalo docíliti radikální nápravy zavedením elektrického provozu místo nynější trakce parní. Podrobným studiem této otázky, při níž se jednalo hlavně o určení výše investičního nákladu a dále o určení poměru nákladů nynější trakce parní a žádané trakce elektrické, se však ukázalo, že by elektrisace místní dráhy sama o sobě k zamýšlenému účelu, totiž podstatnému zlepšení provozních a přepravních poměrů na místní dráze a zlepšení hospodářského stavu dráhy nepostačila. Zjistilo se totiž, že by se elektrisací samou nedocílilo ani provozních výhod a úspor, s nimiž se pro tento způsob provozu počítalo, ani takového zvýšení příjmů místní dráhy, aby bylo možno bezpečně počítati s úhradou nejen potřeby na zúrokování a splácení dosavadních půjček společnosti, nýbrž i na honorování nového investičního nákladu na elektrisaci. Ukázalo se, že především jest nezbytně třeba řádně vybudovati stanice a trati místní dráhy tam, kde se náprava jak po stránce dopravní tak přepravní jeví objektivně naprosto nutnou a neodkladnou (na př. nádraží v Jablonci n. N.) a provésti takovéto úpravy v každém případě, tedy i kdyby měla býti nynější parní trakce na místní dráze přeměněna na trakci elektrickou, má-li býti žádoucí sanace dopravních a přepravních poměrů na místní dráze skutečně dosaženo. Jde hlavně o to, aby bylo umožněno zhustiti dopravu a vyhověti potřebám přepravy hlavně na tratích místní dráhy mezi Libercem a Jabloncem, průmyslovými to středisky značného významu hospodářského. Nynější nedostatečné vybudování některých stanic této místní dráhy, zejména stanice Jablonec n. N. st. dr., zdržuje odbavování a doručování zboží tak, že dráze mnoho zátěže uchází, kterážto okolnost má přirozeně nepříznivý vliv na rentabilitu provozu. Závažné je také, že místní dráha probíhá jedním z nejprůmyslovějších krajů republiky a že má značný význam po stránce turistické, poněvadž se jí hojně užívá k návštěvě hor Jizerských a Krkonoš.

Nutnost a neodkladnost naznačených investic je prokázána. Za nynějšího stavu soukromého vlastnictví k místní dráze bylo by však sotva možno realisovati tyto investice, neboť společnost sama na ně nemá a musila by je hraditi patrně novou výpůjčkou, kterou by však mohla získati jen za předpokladu zajištění roční potřeby na její zúročení a umoření státem. Tento způsob úhrady nebyl by však příznivý pro státní správu vzhledem k očekávatelně drahým podmínkám, za kterých by společnost tento úvěr za nynějšího peněžního trhu dostala.

Tyto okolnosti byly státní železniční správě pohnutkou, že se rozhodla připraviti převzetí této místní dráhy do vlastnictví státu, již se zřetelem na to, že po zestátnění místní dráhy bude moci státní správa železniční provésti tyto investice postupně sama, v rámci celkového investičního programu, při čemž bude moci objektivně přihlížeti ke skutečné potřebě odůvodněnosti a rozsahu takovýchto investic pro celý atrakční obvod místní dráhy.

Zestátněním místní dráhy se dále zjednoduší a urychlí výkon služby jak po stránce administrativní, tak po stránce exekutivní, neboť odpadne zejména zvláštní účtování pro místní dráhu a uleví se službě komerční a vozební. Kromě toho získá se naprostá volnost disposice a odpadne poskytování záloh na societní agendu společnosti, což samo vyžadovalo ročně poměrně značnou částku kolem 190.000 Kč.

Podle dohody sjednané se společností o podmínkách zestátnění místní dráhy zavazuje se stát převzíti ku vlastnímu placení prioritní obligační půjčky společnosti ve jmenovité hodnotě 10,618.000 Kč částí posud neumořenou (do konce roku 1929 bylo umořeno celkem 1,843.100 Kč).

Za každou do 1. ledna 1930 ještě neumořenou prioritní akcii v nom. hodnotě 400 Kč s kuponem za rok 1930 zaplatí stát 135 Kč. Tato částka rovná se přibližně diskontované hodnotě 2% důchodu z těchto papírů do roku 1976, kdy měly býti tyto papíry splaceny. Neumořených dosud prioritních akcií jest 8.869, takže náhrada za ně smluvená bude činiti 1,197.315 Kč.

Se zřetelem k uvedené již výši zadlužení místní dráhy vůči státní správě, za kterýžto dluh ručí podle úmluvy z roku 1923 i náhrada za výkup, nezaplatí stát z důvodu zestátnění místní dráhy vůbec náhrady za kmenové akcie společnosti, ani za požitkové listy, vydané za 21 dosud umořených prioritních akcií.

Nevzniká tudíž pro stát v tomto směru ze zestátnění žádné nové zatížení, neboť výkupní cena rovná se potřebě na honorování přednostního kapitálu společnosti, zajištěné úmluvou o poshovění již od roku 1921.

Vlastními provozními příjmy neuhrazené provozní výdaje místní dráhy za rok 1930, ku kterým náleží i potřeba na honorování prioritních obligačních půjček nahoře uvedených, budou uhrazeny v rámci rozpočtového provozního salda železničního podniku československých státních drah pro rok 1930. Pro rok 1931 bylo učiněno pro úhradu tohoto nákladu řádné úvěrové opatření v provozním rozpočtu československých státních drah.

Úhradu potřeby na splacení prioritních akcií společnosti má zajištěnu finanční správa na kap. 22: Všeobecná pokladní správa, tit. 2., § 4.

Úhrada nákladu likvidace společnosti místní dráhy jest zajištěna v příslušné účelové položce provozního rozpočtu československých státních drah.

K jednotlivým paragrafům zákonné osnovy se připomíná:

K § 1. Podle úmluvy sjednané se společností, která byla vypracována obdobně podle úmluv, jež byly podkladem pro zestátnění místních drah státem a zemí Českou garantovaných, vstupuje stát s účinností od 1. ledna 1930 jako universální sukcessor ve veškerá práva a majetkové předměty společnosti; nabývá tedy stát také i domů a pozemků v Jablonci n. N., které byly nedlouho před válkou vyvlastněny pro účele projektovaného rozšíření stanice Jablonec n. N. a které jsou dosud zapsány ve všeobecných knihách pozemkových.

K § 2. Již ve všeobecné části důvodové zprávy bylo uvedeno, že pohledávka státní správy z důvodu poshovění s úhradou provozních schodků a z poskytnutých záloh na honorování prioritního kapitálu a na úhradu správních výdajů společnosti do konce roku 1929 činila 25,315.398.33 Kč. Za léta 1921-1923 činí dluh místní dráhy z tohoto titulu 12,213.265.42 Kč; zálohy na to poskytovala státní správa z prostředků mimorozpočtových a jsou proto vykázány v příslušných státních účetních závěrkách jako aktivum z hospodářství mimo rozpočet.

Tímto paragrafem se tudíž navrhuje, aby uvedené zálohy byly uhrazeny z nespotřebovaných výtěžků státních půjček, vyjímajíc výtěžek losové půjčky podle zákona č. 100/1921 Sb. z. a n., kterážto půjčka má speciální určení.

Za léta 1924 a další bylo ohledně zálohové úhrady učiněno příslušné opatření ve finančních zákonech těchto let.

K § 3. Tímto paragrafem stanoví se osvobození ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků. To týká se také dávky z přírůstku hodnoty podle § 37 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. a prováděcího nařízení č. 143/1922 Sb. z. a n.

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla přikázána v obou sněmovnách výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 5. prosince 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr železnic:

R. Mlčoch v. r.

Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1930 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v železniční knize anebo ve všeobecných knihách pozemkových, zejména železničních tratí společnosti z Liberce přes Jablonec n. N. do Tanvaldu a Polubného s odbočkou ze Smržovky do Josefodolu, tvořících předmět koncesních listin ze dne 3. července 1886, č. 130 ř. z., ze dne 25. března 1893, č. 69 ř. z., a ze dne 15. prosince 1899, č. 2 ř. z. z r. 1900, se všemi vlečnými drahami; pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i všech práv společnosti.

Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1930 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti.

Zejména přejímá stát ku vlastnímu placení podle platných státní správou schválených umořovacích plánů veškeré obíhající a do 1. ledna 1930 ještě neumořené obligace 4% prioritních půjček společnosti, které byly vydány v jmenovité hodnotě 5,818.000 Kč (I. emise), 3,600.000 Kč (II. emise) a 1,200.000 Kč (III. emise), úhrnem 10,618.000 Kč, t. j. slovy desetmilionůšestsetosmnácttisíc korun československých.

Dále zavazuje se stát zaplatiti za každou do 1. ledna 1930 ještě neumořenou prioritní akcii ve jmenovité hodnotě 400 Kč s kuponem za rok 1930 částku 135 Kč, tudíž celkem za 8.869 prioritních akcií ve jmenovité hodnotě 3,547.600 Kč částku 1,197.315 Kč, t. j. jedenmilionjednostodevadesátsedmtisíctřistapatnáct korun československých.

Za požitkové listy, které byly vydány za 21 umořených prioritních akcií, jakož i za kmenové akcie společnosti lit. A a B nezaplatí stát žádné náhrady.

Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.

Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti. Státní správa, resp. osoby od ní ustanovené, provedou likvidaci. Náklady likvidace jdou na vrub státu.

Ode dne schválení této úmluvy valnou hromadou společnosti nezcizí, ani nezastaví, ani jinak nezatíží společnost bez předchozího svolení státní správy majetkové předměty, které přejdou podle čl. I. do vlastnictví státu a také si vyžádá napřed souhlas státní správy k převzetí závazku jakéhokoli druhu.

Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.

Společnost se zavazuje, že vydá státu všechny správní pomůcky jako listiny, plány, knihy, účty, smlouvy atd., jež jsou v držení společnosti, a celý svůj archiv.

Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.

Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát, do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správu k podpisu předloženy.

Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti, zanikají koncese, v čl. I. vyjmenované, které byly společnosti propůjčeny anebo na ni převedeny.

Obě smluvní strany vzdávají se práva naříkati tuto úmluvu pro zkrácení nad polovici obecné ceny.

Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.

Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.

Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise, který zůstane uložen u ministerstva železnic; společnost obdrží její úředně ověřený opis.

V LIBERCI, dne 1. července 1930.

DRÁHA LIBEREC-JABLONEC-TANVALD:

V PRAZE, dne 1. listopadu 1930.

Ministr železnic:

R. MLČOCH v. r.

Ministr financí:

ENGLIŠ v. r.

Dr. OSKAR ENGLÄNDER v. r.

WILLY GINZKEY v. r.