Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 362.

Vládním návrhem zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, připravuje se jednak sjednocení konkursního a vyrovnacího práva platného v obou právních oblastech Československé republiky, jednak jeho reforma, která jest zejména pokud jde o mimokonkursní právo vyrovnací, velmi naléhavá. Dalším úkolem vládního návrhu jest vydati i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zákonné předpisy o mimokonkursním právu odpůrčím, které tam dosud scházejí.

Za podklad vládního návrhu na novou úpravu práva konkursního, vyrovnacího a odpůrčího byly vzaty předpisy platné v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vydané cís. nař. z 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z., které nabyly platnosti 1. ledna 1915. Konkursní řád z r. 1914 jest nepoměrně dokonalejší, než mnohem starší konkurzný zákon z roku 1881, platný na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a také vyrovnací řád, vydaný s ním současně r. 1914, zavdává v praxi mnohem méně příčin ke stížnostem, než vyrovnací řád slovenský vydaný vládním nařízením čís. 4070 E. M./1915.

Právem proto buduje vládní návrh nové právo konkursní a vyrovnací na podkladě obou řádů z r. 1914. Stejně odůvodněno jest i převzetí dosavadních osvědčených předpisů o mimokonkursním právu odpůrčím, obsažených v odpůrčím řádu z r. 1914, a zavedení jich na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde zákonná úprava této materie jest velmi citelně postrádána.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu odůvodňuje použití předpisů o právu konkursním, platných na území mimoslovenském, za podklad pro novou úpravu konkursního práva československého také poukazem na to, že bylo v praxi dosaženo na území platnosti konkursního řádu z r. 1914 pro věřitele mnohem lepších výsledků, než na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde konkursní řízení trvá zpravidla daleko déle, než na území mimoslovenském, a kde výsledky konkursního řízení jsou pro věřitele, jejichž pohledávky nemají přednostního práva, velmi neuspokojivé. Ani tuto okolnost nebylo lze přehlížeti při rozhodování otázky, který z obou právních řádů jest při nové úpravě konkursního práva vzíti za základ.

Vládní návrh sjednoceného konkursního řádu přidržuje se svého vzoru mnohem více, než návrh nového řádu vyrovnacího. V konkursním řádu zavádějí se změny celkem jen málo významné. Naproti tomu však při úpravě řádu vyrovnacího zasahují reformní snahy mnohem hlouběji. Osnova snaží se řadou ustanovení odstraniti příčiny ke stížnostem, které se proti dnešní úpravě mimokonkursního vyrovnacího práva ozývají vždy četněji v obou právních oblastech. Účelem nových předpisů jest znesnadniti nepoctivým dlužníkům možnost navrhnouti zahájení vyrovnacího řízení, zjednati věřitelům bezpečnější podklad pro rozhodnutí, mají-li na vyrovnání dlužníkem nabízené přistoupiti čili nic, a lépe zaručiti splnění závazků, které dlužník a jeho ručitelé vyrovnáním vzali na sebe. K dosavadním důvodům, které zahájení vyrovnacího řízení vylučují, připojeny byly důvody nové, nejmenší přípustná nabídka na vyrovnání se podstatně zvyšuje (z 35 na 50%), vyrovnání věřiteli přijaté a soudně schválené prohlašuje se za exekuční titul, jehož mohou věřitelé k exekučnímu vymáhání svých pohledávek použíti, i když vyrovnání samo stalo se dodatečně neplatným anebo bezúčinným.

Lze očekávati, že změny ve vládním návrhu vyrovnacího řádu proti dosavadnímu stavu obsažené přispějí aspoň částečně k ozdravění neudržitelných poměrů, které se v tomto oboru vyvinuly, a lze je v celku schvalovati.

Ustanovení odpůrčího řádu přejímají se skoro beze změny ze zákona platného v zemi České a Moravskoslezské. V praksi se plně osvědčila, není proti nim stížností a nebylo proto důvodu, aby na nich byly vykonány podstatnější změny. Skoro nezměněné převzetí ustanovení odpůrčího řádu z r. 1914 a rozšíření jejich platnosti na celé státní území lze schvalovati tím spíše, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jak již uvedeno, odpůrčí právo mimokonkursní zákonem dosud vůbec není upraveno.

Ústavně-právní výbor pověřil podrobným prozkoumáním vládního návrhu pětičlenný podvýbor, který osnovy všech tří řádů i společný uvozovací zákon projednal ve 12 schůzích konaných v době od 12. listopadu do 3. prosince 1930. Výsledky své práce předložil podvýbor ústavně-právnímu výboru, ve kterém byl vládní návrh projednán ve dnech 10. a 11. prosince 1930 a, až na změny doleji uvedené, v podstatě schválen.

Věcné změny byly na osnově provedeny tyto:

V čl. III. čís. 1. vynechána byla slova "v den účinnosti tohoto zákona..........teprve později zaniknou" v úvaze, že dodatku tohoto není dnes, kdy podobné ustanovení platilo již podle cís. nař. čís. 337/1914 ř. z., vůbec třeba.

V bodě 5. téhož článku III. nahrazena byla citace § 47 zákona z 19. května 1874, čís. 70 ř. z., citací §§ 40-45 zákona z 22. srpna 1930, čís. 132 Sb. z. a n., který zatím vstoupil v platnost na místě zákona prv uvedeného.

V čl. VII. v odst. 1. i 2., vynechána byla slova "až do sjednocení trestních zákonů" resp. "řádů" jako zbytečná.

V čl. VIII. škrtnuta byla ve druhé řádce slova: "senáty" a ve 3. řádce "obchodní senát". Po vypuštění těchto slov zůstává zvláštní příslušnost v konkursním a vyrovnacím řízení obchodníků, obchodních společností a společenstev omezena jedině na krajský obchodní soud v Praze. Zvláštní příslušnost v těchto konkursech a vyrovnacích řízeních mimo obvod krajského obchodního soudu v Praze zaniká. Změna provedena byla z toho důvodu, že konkursní senát složen jest podle § 189, odst. 1., osnovy konkursního řádu výhradně ze soudců z povolání, a že proto stanoviti zvláštní příslušnost pro krajské soudy, které jsou zároveň soudy obchodními i soudy obecnými, nemá významu.

V čl. IX. doplněna byla v odst. 1. a 2. slova "soud" po př. "soudu" z toho důvodu, že i v cizině zpravidla vykonávají soudnictví ve věcech konkursních soudy a jen výjimečně jiné úřady.

Čl. XIII. byl škrtnut celý. Ústavněprávní výbor pokládá za neodůvodněno, aby v rámci konkursního řádu bylo ukládáno správcům konkursní podstaty (vyrovnacím správcům) platiti dávku za jmenování, když o dávkách za jmenování, které jsou v podstatě dávkami za úřední úkony, vydán jest zvláštní dávkový řád, který právě v době přítomné nově se upravuje.

V čl. XIV. v odst. 1., provedena byla změna potud, že doba legisvakance prodlužuje se ze tří týdnů, navržených ve vládním návrhu, na tři měsíce. Doba tří týdnů pokládána za příliš krátkou proto, aby během jí mohly býti provedeny přípravy ku provedení nového zákona, a k osvojení si znalosti jeho soudy i ostatní veřejností.

Krátkou doba tato jest zejména pro poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Protože však interesované kruhy obchodní mají zájem na tom, aby zejména nejnižší přípustná nabídka na mimokonkursní vyrovnání byla co nejdříve zvýšena, stanoveno, že předpis o nejnižší přípustné nabídce ve vyrovnacím řízení obsažený v § 4, čís. 5 osnovy vyrovnacího řádu nabude účinnosti ihned, vyhlášením. Rozumí se, že ustanovení toto vztahovati se bude toliko na vyrovnání, která v den nabytí účinnosti nového zákona dosud nebudou pravoplatně věřiteli přijata (srv. čl. X., odst. 3.).

V § 1, odst. 1. a 2., provedena toliko změna stylistická a uvedeno znění jeho v soulad s § 1 vyr. ř.

V § 3, odst. 1. a 3., nahrazeno bylo slovo "doba" slovem "den" vzhledem k tomu, že mohla by vzejíti pochybnost, který den jest pro stav konkursní podstaty rozhodným.

V § 5, odst. 2., nahrazena byla závěrečná věta "vyloučí se tato práva z konkursní podstaty" slovy "nenáleží tato práva do konkursní podstaty", neboť ve skutečnosti nejde tu o vyloučení.

V § 10, odst. 1., nahrazena byla slova "promlčení počíná se znovu koncem dne" slovy, "počíná se dnem následujícím po dni". Změna tato jest rázu toliko stylistického.

V § 12, odst. 1., doplněno bylo ustanovení, že z konkursní podstaty vyloučeny býti mají majetkové hodnoty určené ku podpoře zaměstnanců v nemoci, invaliditě nebo stáří a jejich vdov, sirotků i rodinných příslušníků. Doplněk tento proveden byl na podnět vyšlý z kruhů zaměstnaneckých z toho důvodu, aby fondy a jmění, určené zejména ve větších podnicích k uvedeným sociálním účelům, byly těmto účelům zachovány i pro případ, že podnik upadne do konkursu.

V § 13, odst. 2., připojeno bylo za slova "na movitých věcech" další slovo "hmotných", aby určitě bylo zřejmo, že ustanovení tohoto odstavce týká se toliko exekuce na věci movité hmotné a nikoliv také na pohledávky nebo jiná práva.

Při projednávání § 27, bylo navrženo, aby škrtnut byl odst. 4.; návrh tento nebyl však přijat v úvaze, že prohlášení konkursu na jmění zaměstnancovo může míti v zápětí ztrátu důvěry zaměstnavatelovy.

V § 30, čís. 3, ve 4. řádce zdola bylo škrtnuto slovo "všech". Věcná změna na ustanovení tomto tím neprovedena.

V § 35, odst. 2., doplněno bylo za slovo "společníky" "jednatelé, jakož i" vzhledem k tomu, že podle § 15, zákona o společnostech s ručením obmezeným jest možno, aby jednateli společnosti s obmezeným ručením byly osoby, které nejsou společníky. Stejná změna provedena byla také v § 5, v odst. 2., odpůrčího řádu.

V § 54, čís. 2. nahrazeno bylo v ř. 2. slůvko "a" slovem "nebo" a v ř. 6. za slova "služebního" vsunuto bylo "nebo pracovního" v úvaze, že může jíti buď o poměr služební nebo o pracovní poměr v užším smyslu. V ř. 8. za slova "služebních kaucí" vsunuto bylo další ustanovení "nároky ze zápůjček poskytnutých zaměstnavateli ku provozování podniku srážkou ze mzdy"; také tyto nároky sluší chrániti poskytnutím přednostního práva, neboť v podstatě jde o pohledávku zaměstnancovu na mzdě.

Za bod 2, byl v témže § 54, zařazen nový bod 3, podle kterého náležejí do první třídy konkursních pohledávek také pohledávky zařízení, zejména fondů, určených k podpoře úpadcových zaměstnanců, v případě nemoci, invalidity nebo stáří a jejich vdov, sirotků a rodinných příslušníků. Stejně jako v doplňku § 12 i zde došlo ke změně na podnět kruhů zaměstnaneckých. Přednostní právo k pohledávkám v novém bodě 3. uvedeným bylo přiznáno z toho důvodu, že jde o zařízení sociální povahy a že i v konkursu nutno dbáti toho, aby jmění takovýchto zařízení pokud možno svému účelu bylo zachováno.

Při projednávání § 55 bylo navrženo, aby doba tří let ustanovená pro přednostní pořadí nedoplatků daní, veřejných dávek a příspěvků k sociálnímu pojištění byla snížena na jeden, po případě dva roky. K odůvodnění návrhu tohoto bylo uváděno, že ustanovením § 55, které v podstatě ovšem přejímá dosavadní právní stav, přesunuje se povinnost nésti veřejné daně, dávky a příspěvky k sociálnímu pojištění do jisté míry na úpadcovy věřitele, kterým nenáleží konkursu přednostní právo. Ústavně-právní výbor uznává, že nelze upříti oprávnění námitce, že věřitelé 3. třídy jsou tím více na svých právech zkracováni, čím rozsáhlejší jsou přednostní práva poskytnutá věřitelům zařazeným do třídy prvé a druhé. Přes to ale nemohl se odhodlati k tomu, aby ustanovení § 55 změnil a to zejména z toho důvodu, že zkrácení lhůty pro přednostní právo daní a veřejných dávek mělo by jistě v zápětí ostřejší vymáhání jich exekucí a že by vylučovalo poskytnutí platebních lhůt, které zejména za těžkých hospodářských poměrů jest velmi často požadováno.

V § 58, v odst. 1., bylo změněno ustanovení o právech úpadcovy manželky na vrácení věna a výplatu obvěnění. Nové ustanovení odkazuje ve příčině této na předpisy práva občanského a činí uplatnění práv manželčiných, stejně jako za stavu dosavadního, odvislým od toho, aby přijetí věna bylo potvrzeno notářským aktem zřízeným hned při přijetí věna anebo nejpozději dva roky před prohlášením konkursu. Ustanovení o obvěnění ve 3. řádce 1. odst. § 58 škrtnuto vzhledem k tomu, že podle povahy obvěnění zmínka o něm v této souvislosti není vhodná.

Doplňky 2. odst. téhož § 58 a § 62, nebyla provedena žádná věcná změna. Šlo toliko o jasnější znění osnovy.

Věcná změna neprovedena ani tím, že v § 68, ř. 2. zdola nahrazeno bylo slovo "platiti" vhodnějším "plniti".

V § 70, odst. 3., ř. 3. vsunuta byla za slova "v Ústředním oznamovateli" další slova "vydávaném ministerstvem spravedlnosti" z toho důvodu, že na tomto místě děje se zmínka o Ústředním oznamovateli po prvé. Stejný dodatek byl proto vynechán v § 72, odst. 4., jakožto na tomto místě již zbytečný.

V § 71, odst. 2., čís. 2. škrtnuto bylo slovo "příjmení" vzhledem k tomu, že již slovo "jméno", které ponecháno, zahrnuje v sobě při osobách fysických jméno křestní (rodné) i příjmení.

§ 72, odst. 1., doplněn byl na počátku druhé věty ustanovením, že vyhláška o prohlášení konkursu vyvěšena má býti také na desce okresního soudu, u kterého má úřední sídlo konkursní komisař. Stalo se tak vzhledem na ustanovení § 77, podle kterého může býti konkursním komisařem ustanoven i soudce okresního soudu.

V § 78, v odst. 2., byly vypuštěny 3. až 5. věta a z věty 6. slova "o sestavování seznamu a". Změna tato stala se proto, že jest odůvodněna obava, že by ustanovení o seznamu správců konkursní podstaty a o obligatorním dodržování jeho pořadí při jmenování správců zejména u soudů, kde v seznamech bylo by zapsáno jen málo osob, mohlo způsobiti, že by některé osoby ze správcovství konkursní podstaty činily si živnost, což nemožno pokládati za účelné.

V § 79, v odst. 3., nahrazeno bylo slovo "škoda" vhodnějším slovem "újma". Stejná změna provedena i v § 34, v odst. 3., návrhu vyrovnacího řádu.

V § 83 nahrazeno bylo slovo "přiměřeně" vhodnějším výrazem "obdobně". Stejná změna byla provedena i v dalších ustanoveních návrhu, kde se podobné výrazy vyskytují, zejména v §§ 96, 121, 133, 140, 141 a 188 návrhu konkursního řádu a v § 48 návrhu vyrovnacího řádu.

V § 92, odst. 2., nahrazeno bylo slovo "prozkoumány" slovem "zjištěny" vzhledem k tonu, že podle odst. 1., bezpodmínečné hlasovací právo přísluší toliko zjištěným konkursním pohledávkám.

V § 101, na konci odst. 1. doplněno ustanovení, že účastníci při roku stanoveném k výkonu vyjevovací přísahy mohou dávati úpadci otázky, aby nedostatek ustanovení tohoto nevzbudil pochybnosti o tom, zda účastníkům právo dotázek přísluší. V doplňku výslovně jmenováni byli také věřitelé, aby bylo jasno, že roku mohou se účastniti i věřitelé, kteří přímo k němu obesláni nebyli.

V § 106, v odst. 2., provedena byla změna potud, že prvopis listiny o přihlášené pohledávce, předkládán býti má jen tehdy, když toho bude podle mínění konkursního komisaře nebo správce podstaty třeba, zejména k tomu účelu, aby správce podstaty mohl se o přihlášené pohledávce při zkušebním roku vyjádřiti. Ukládati věřiteli, aby předkládal prvopis listiny v každém případě, nebylo pokládáno za účelné.

K § 107. Učiněn byl námět, aby název "zkušební rok" změněn byl názvem "zkumný rok". Námětu tomuto vyhověno nebylo, vzhledem k tomu, že název zkumný rok není v praxi obvyklý a že naopak v praxi vžil se název rok zkušební, třeba by termín tento plně nevyhovoval.

V § 118, čís. 1. škrtnuto bylo slovo "námořské"; vzhledem ke geografické poloze Československé republiky půjde o námořské lodi v konkursu jen v případech nejřidčích.

V § 122, odst. 1., v ř. 4. nahrazeno bylo slovo "zaplatiti" vhodnějším výrazem "vykoupiti"; dále vynechána celá druhá věta tohoto odstavce, neboť nebude vždy účelné, aby zástavní právo pro vykoupenou pohledávku na úpadcově nemovitosti váznoucí bylo vymazáno a aby zadnějším věřitelům jeho výmazem byla poskytnuta výhoda.

V § 123, v odst. 1., bylo změněno slovo "počet" za slovo "účet", kteréž vzhledem k povaze věci nutno pokládati za výstižnější.

V § 133, odst. 1., opravena byla zřejmá chyba tím, že slovo "pohledávka" nahrazeno bylo slovy "společná podstata".

V § 131, odst. 2., změněno bylo slovo "připomínkám" (řádek 5.) za slovo "výtkám", kterého správně bylo použito v prvém odstavci téhož paragrafu. Stejná změna byla provedena také v §§ 177, 178 a 180.

V § 141 a násl. zachován byl dosud v konkursu používaný název "nucené vyrovnání" přes to, že navrhováno bylo, aby od názvu tohoto bylo upuštěno, vzhledem k tomu, že také vyrovnání podle řádu vyrovnacího jest v podstatě nucené. Změna provedena nebyla proto, že jest název nucené vyrovnání pro vyrovnání uzavřené za konkursního řízení již vžitý a že z důvodů praktických třeba rozlišovati i v terminologii mezi vyrovnáním, ke kterému došlo za řízení konkursního, a vyrovnáním mimokonkursním.

V § 142 změněno bylo ustanovení bodu 6., aby bylo zřejmo, že toto ustanovení týká se toliko osob, které jsou podle zákona povinny řádně vésti obchodní knihy.

V § 143, v odst. 3., bylo doplněno ustanovení, že ten, kdo chce pohledávku odporujícího věřitele vykoupiti, musí věřiteli poskytnouti alespoň osmidenní lhůtu na rozmyšlenou, aby odporující věřitel nemohl býti nabídkou výkupu pohledávky překvapen třeba až v poslední chvíli. Stejně upraven byl i § 49, návrhu vyrovnacího řádu.

V § 145, v odst. 3., byla vynechána slova "nebo dostaviv se, opět se vzdálil". Ustanovení vládního návrhu umožňuje úpadci, aby obcházel ustanovení odstavce 4., téhož paragrafu, které zakazuje odvolání návrhu na vyrovnání. Úpadce mohl by prostým vzdálením se od roku docíliti stejného výsledku jako kdyby od návrhu na vyrovnání upustil. Stejná změna provedena byla v § 45, v odst. 1., návrhu vyrovnacího řádu.

V § 147, odst. 3., nahrazena byla slova "při prvním roku" slovy "při předešlém roku" proto, že není vyloučeno, že vyrovnací rok bude i několikráte odročen a kromě toho, že název "první rok" jest technickým termínem pro určitý rok v procesu.

V § 149 doplněna byla prvá věta ustanovením, že nedotčeny jsou nároky na poskytování výživy ze zákona. Stalo se to proto, aby vyloučena byla jakákoliv pochybnost o tom, že nárok na zákonnou výživu nemůže býti nuceným vyrovnáním nijak dotčen. Z první věty § 149, vypuštěna byla slova "musí býti uspokojena úplně" jako samozřejmá. Druhá věta byla škrtnuta jako zbytečná. Stejně upraven byl § 54 návrhu vyrovnacího řádu.

Ustanovení § 153, odst. 1., podle kterého proti dosavadnímu stavu má potvrzovati nucené vyrovnání přijaté věřiteli konkursní komisař, bylo změněno v tom směru, že stejně jako dosud, má vyrovnání potvrzovati konkursní soud. Ústavně-právní výbor pokládá za účelnější, aby potvrzovací právo ponecháno bylo konkursnímu soudu, který jest podle § 77, konkursního řádu kontrolním orgánem nad činností konkursního komisaře a který právě při potvrzování nuceného vyrovnání může nestranně přezkoumati, byl-li postup konkursního komisaře i ostatních činitelů při sjednání nuceného vyrovnání správný čili nic.

V § 160 návrhu konkursního řádu neustanovuje se, jaké účinky má neplatnost nuceného vyrovnání nastalá tím, že úpadce byl odsouzen pro podvodný úpadek. Doplněno zde proto ustanovení, že věřitelé mohou v případě neplatnosti vyrovnání bez dalšího požadovati úplné uspokojení svých nároků, stejně jako jest to ustanoveno v § 66 návrhu vyrovnacího řádu.

K § 160 připojeny byly jako další dva odstavce ustanovení § 162 návrhu konkursního řádu. § 162 následkem tohoto spojení odpadl a bylo nutno veškerá další ustanovení až do § 187 přečíslovati. Přímo za rozšířený § 160 zařazeny byly §§ 163 a 164 návrhu, jakožto nové §§ 161 a 162; § 161 návrhu zařazen byl až za ně, jakožto nový § 163. Tento poslední (nový § 163) byl pozměněn z největší části jen stylisticky; věcná změna provedena v něm jen potud, že vypuštěna byla úplně poslední věta jako zbytečná. Přemístění tohoto paragrafu provedeno bylo proto, že nepokládáno za účelné, aby i v případu prostého nesplnění vyrovnání, ke kterému může dojíti i za delší dobu po skončení konkursního řízení, bylo v řízení konkursním pokračováno. Za vhodnější bylo považováno, aby v případě tomto, budou-li tu toho podmínky, bylo zahájeno konkursní řízení zcela nové. Přemístění nového § 163 mělo v zápětí také změnu nového § 162, z něhož vypuštěno bylo ustanovení, které se týká právě § 163.

§ 166 (§ 167 vl. návrhu) byl doplněn odkazem na § 70 konkursního řádu, aby bylo jasno, že v případech, kde budou dány podmínky ustanovené v § 70, konkurs zrušen býti nemá, i když bude zjištěno, že jest tu toliko jediný konkursní věřitel.

Změny provedené v § 167, odst. 2. a 3. (§ 168 vl. návrhu) mají za účel, aby předpisy tyto byly stylisovány jasněji, nežli jest tomu ve vládním návrhu. Věcná změna zamýšlena nebyla. Věcně změněn byl odstavec třetí potud, že projeví-li věřitel souhlas se zrušením konkursu podáním podepsaným advokátem, není třeba ověření jeho podpisu soudem nebo notářem, které jest jinak předepsáno.

Účelem ustanovení o nepatrných konkursech jest, aby řízení bylo provedeno pokud možno nejúsporněji. Zejména zde bude jistě na místě, aby používáno bylo co nejhojněji ustanovení § 96, odst. 5., návrhu konkursního řádu, které umožňuje, aby vůbec upuštěno bylo od soupisu i odhadu jmění náležejícího do konkursní podstaty. Aby to bylo zdůrazněno, považováno bylo za účelné, aby ustanovení § 171, čís. 2, bylo doplněno odkazem na § 96, odst. 5.

V § 172 (§ 173 vl. návrhu), v odst. 3., připojen byl na konci doplněk, kterým omezeno má býti ustanovení, že nároky vystoupivších členů společenstva na vyplacení podílů nemohou býti uplatňovány jako konkursní pohledávky toliko, pokud trvá členské ručení. Delší omezení nepovažováno za spravedlivé.

V § 174 (§ 175 vl. návrhu), odst. 3., doplněna byla druhá věta vsunutím slov "v těchto mezích". Doplněk tento má naznačiti, že vystoupivší členové, kteří převedli své podíly na jiné osoby, jsou povinni k doplatkům jen potud, pokud neuplynula lhůta, po kterou trvá jejich ručení za závazky společenstva.

Změna prvého odstavce § 175 (§ 176 vlád. návrhu), provedena byla z toho důvodu, aby správce konkursní podstaty omezen byl v rozhodování o tom, zdali mají býti u některých členů doplatky považovány za nedobytné, dohodou s věřitelským výborem. Prosté slyšení věřitelského výboru nepokládáno za dostatečné. Druhý odstavec tohoto paragrafu byl vynechán jako zbytečný.

V § 179 (§ 180 vl. návrhu), odst. 1. a 3., byla vynechána slova "konkursním soudem" vzhledem k tomu, že podle předcházejícího paragrafu náleží schválení výpočtu doplatků v některých případech také konkursnímu komisaři.

V § 181 (§ 182 vlád. návrhu), připojen byl k odstavci 1. dodatek, že exekuci povoluje konkursní soud, jednak aby odstraněny byly v tomto směru jakékoliv pochybnosti, jednak aby v celém státu bylo v tomto směru právo jednotné.

Z druhého odstavce § 187 vlád. návrhu utvořen byl samostatný nový paragraf 186, opatřený zvláštní marginální rubrikou. Jeho obsah nesouvisí s ustanovením § 187, odst. 1., a marginální rubrikou jeho není kryt.

V § 189, odst. 5., pro odstranění jakýchkoliv pochybností bylo doplněno, že vykonatelná jsou nejen "opatření" konkursního soudu a konkursního komisaře, ale i veškerá jejich rozhodnutí. S tímto předpisem souvisí doplněk k § 192, odst. 3., umožňující, aby z důležitých důvodů mohl býti výkon opatření a rozhodnutí konkursním komisařem nebo konkursním soudem odložen, byl-li proti nim podán rekurs.

Ustanovení § 192, odst. 2., bylo doplněno stejně, jako § 189, odst. 5., a pro jasnost text jeho nově upraven.

Důvody, pro které jest zahájení řízení vyloučeno, byly doplněny připojením nového bodu 6. k § 4, podle kterého nelze zahájiti vyrovnací řízení, jestliže dlužník dřívější vyrovnání mimokonkursní anebo nucené vyrovnání v konkursu dosud nesplnil. Ustanovení toto vzhledem k předpisu bodů čís. 3 a 5 nebude sice příliš praktické. Přes to ale není vyloučeno, že mohou se vyskytnouti případy, kde dlužník vyrovnání nesplnil ve lhůtě stanovené podle § 4, čís. 5, a právě takovéto dlužníky nelze považovati za hodny toho, aby jim bylo dovoleno za zahájení řízení vyrovnacího žádati opětně.

V § 6, čís. 2, provedena stejná změna, jako v § 71, odst. 2., řádu konkursního. Ze stejných důvodů jako § 72, odst. 1., doplněn byl také § 7, odst. 1., vyrovnacího řádu.

V § 7, odst. 5., vyrovnacího řádu škrtnuto bylo slovo "veřejným", aby umožněno bylo vládním nařízením stanoviti, že vyhláška o zahájení vyrovnacího řízení má býti doručena také korporacím, které nelze považovati za veřejné. Vyrovnací řád byl tím stejně upraven jako § 73, odst. 4., řádu konkursního.

V § 10, odst. 2., nahrazena byla slova "za souhlasu" slovy "se svolením", která považována za přiléhavější. Znění následujícího odstavce 3. upraveno bylo, aby text zákona byl přesnější; věcná změna na něm neprovedena.

V § 12, odst. 2., byla škrtnuta na konci slova "v platných zákonech mu uložené" jako zbytečná.

V § 13 doplněn byl odstavec prvý stejně, jako § 12, odst. 1., konkursního řádu. Motivy doplnění jsou na obou místech stejné.

V § 14, odst. 1., bylo připojeno, že práva na oddělené uspokojení nabytá exekucí v 60 dnech před zahájením vyrovnacího řízení oživnou nejen v případu, když nebyl konkurs prohlášen zároveň se zastavením vyrovnacího řízení, ale také tehdy, když k prohlášení konkursu nedošlo do dalších 15 dnů po zastavení vyrovnacího řízení. Doplněk tento pojat byl do zákona proto, že i na jiných místech stanovena jest kontinuita řízení konkursního s předcházejícím řízením vyrovnacím, jestliže k prohlášení konkursu došlo do 15 dnů po zastavení vyrovnacího řízení.

§ 26 doplněn byl připojením nového bodu 6. stejně, jako § 54, čís. 3., konkursního řádu ustanovením ve prospěch pohledávek institucí určených k podpoře dlužníkových zaměstnanců v případě nemoci, invalidity a stáří a jejich vdov, sirotků a rodinných příslušníků. Bod 5. téhož paragrafu byl doplněn podobně, jako § 54, čís. 2., konkursního řádu. Důvody obou doplňků jsou stejné, jako v řádě konkursním.

§ 28 byl pozměněn stejně, jako § 58, odst. 1., konkursního řádu.

V § 33, odst. 1., připojeno bylo slovo "veřejní" před slovem "notáři", aby bylo zřejmo, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi týká se toto ustanovení notářů veřejných a nikoli notářů obecních nebo obvodových. Veškerá ustanovení konkursního řádu i řádu vyrovnacího týkající se veřejných notářů vztahují se na území mimoslovenském na notáře ustanovené podle notářského řádu z 25. července 1871, č. 75 ř. z. Tento notářský řád sice nezná názvu notáři "veřejní". V obou osnovách však z důvodů zkrácení stylisace příslušných ustanovení použito bylo názvu veřejný notář (veřejnonotářské ověření, veřejnonotářská listim) a rozuměti tím dlužno na území mimoslovenském notáře ustanovené podle notářského řádu z r. 1871, na území Slovenska a Podkarpatské Rusi pak notáře veřejné podle zákonného článku XXXV. z r. 1874.

V § 33, odst. 2. byla vypuštěna třetí, čtvrtá a pátá věta a pozměněna věta šestá ze stejných důvodů, jako u § 78, odst. 2., konkursního řádu. V následujícím třetím odstavci téhož paragrafu 33, doplněna na konci citace "§ 7, odst. 1 a 4," aby bylo zřejmo, na které soudní desce a ve kterých úředních listech jest jmenování nového správce vyhlásiti.

§ 43, odst. 2., byl změněn, pokud jde o předkládání prvopisu listiny o přihlášené pohledávce stejně, jako § 106, odst. 2., konkursního řádu.

O motivech změny provedené v § 45, odst. 1., škrtnutím slov "anebo dostaviv se opět se vzdálil" stala se zmínka při § 145 konkursního řádu.

Důvod změny § 49, odst. 1., uveden je při § 143, odst. 3., konkursního řádu. Rovněž tak byly rozhodny pro změny §§ 50, odst. 3. a 54, odst. 1., stejné důvody, jako jsou uvedeny pro změnu textu §§ 147 a 149 konkursního řádu.

Při jednání o § 55 bylo navrhováno, aby k tomuto paragrafu byl připojen další odstavec obsahující ustanovení podobné, jako poslední odstavec § 50 vyrovnacího řádu platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, podle kterého se nepokládá za zvláštní výhodu poskytnutí přiměřené odměny věřitelským svazům za přípravu vyrovnání a za zjištění majetkového stavu dlužníkova.

Návrh tento nebyl přijat v úvaze, že by se tím věřitelským svazům dostalo postavení, které se nesrovnává s jejich povahou, jako soukromých spolků, a že by byla prolomena zásada stanovená v § 30, č. 1. v. ř., který nepřipouští, aby ve vyrovnacím řízení, stejně jako v řízení konkursním, byly uplatňovány útraty vzniklé po zahájení řízení.