Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 363.

1. sen. dr Witta, Koukala a soudr. panu ministru financí ve věci novelisace a provádění dosavadního zákona o konversi peněžních pohledávek.

2. sen. dr Farkasa a spol. na pána ministra vnútra v otázke čsl. št. občianstva.

3. sen. inž. Marušáka, dr Miloty, Šťastného a spol. na p. ministra veřejných prací a na p. ministra veřejného zdravotnictví ve věci státní závodní nemocnice v Slatinských Dolech.

4. sen. inž. Marušáka, dr Miloty, Hubky, Plamínkové a spol. na pana ministra školství a národní osvěty ve věci nedostatečného umístění škol ve Slatinských Dolech a v Královém nad Tisou na Podkarpatské Rusi.

senátorů dra Zikmunda Witta, Josefa Koukala a soudruhů

Výhody poskytované zákonem o konversi peněžních pohledávek nabyly v nynější době neobyčejné důležitosti tím, že podporují ve značné míře stavební ruch. Stavebník, který nemá dostatečného kapitálu, aby mohl krýti celý náklad novostavby, opatří si zápůjčkou, která se vyplácí podle postupu stavby, potřebný stavební úvěr, který obyčejně se poskytuje současně na směnečnou záruku a na vyšší úrok, než je obvyklý pro dlouhodobé zápůjčky a obzvláště vyšší, než je úrok různých pojišťovacích ústavů, které povolováním zápůjček na úrok velmi levný blahodárně podporují stavební ruch.

Když pak se provádí konverse dražšího stavebního úvěru u zmíněných pojišťovacích ústavů, srazí si ústavy tyto, až obdrží vyřízení žádosti o poskytnutí konversních výhod, 2% z povolené zápůjčky ke krytí škálového poplatku a vkladného pro případ, že by konversní výhody přiznány nebyly.

Úřady pro vyměřování poplatků vyřizují velmi zdlouhavě žádosti o poskytnutí konversních výhod a přiznají-li je, nevydávají stranám rozhodnutí. Musí tudíž dlužník sám vždy zakročiti, aby obdržel potvrzení o přiznání výhod a žádost taková se nevyřídí vůbec, anebo teprve po opětném a opětném zakročení.

Je v zájmu stavebníkově, aby ministerstvo financí učinilo opatření, aby žádosti o poskytnutí konversních výhod byly co nejrychleji vyřizovány a aby konvertující ústav obdržel co nejdříve zprávu o tom, v jakém rozsahu konverse byla přiznána.

Není však jediná příčina ke stížnostem zdlouhavého řízení, nýbrž daleko více stále stoupající tendence záporného vyřizování konversních žádostí.

Úřady pro vyměřování poplatků a zvláště Úřad pro vyměřování poplatků v Praze II., zamítají všemožně žádosti, když k tomu jen poskytne příčinu nějaká formální vada, nebo nějaká pochybnost. Stranám neposkytne se možnosti, aby stav věcí vysvětlily, nebo provedly nějakou opravu, zejména když používají tiskopisů dlužních úpisů konvertujícími ústavy vydávaných a opomenou v nich provésti nějakou opravu.

Zvláště úřad pro vyměřování poplatků v Praze II. zamítá žádostí, jak tomu nasvědčuje rozhodnutí ze dne 20. XI. 1930 č. 24096/30 a 50397/30, aniž by dotazem u konvertujícího ústavu si zjednal potřebné vysvětlení o tom, odpovídají-li jím předepsaná znění dluhopisu směrnicím úředně schváleným. Jak málo jest blahovolná intence »Úřadu pro vyměřování poplatků v Praze II., o tom dává drastický příklad rozhodnutí, kterýmž nebyly přiznány výhody, jelikož dlužník podle předepsaného blanketu dlužního úpisu Všeobecného pensijního ústavu v Praze, převzal povinnost vůči ústavu tomuto hraditi poplatky a různé soudní výlohy, které všechny již podle zákona požívají stejného pořadí, jako knihovně zajištěný kapitál a nebylo tudíž ani třeba povinnost tuto v dlužním úpisu zvlášť stanoviti.

V dlužním úpisu vyhradil si Všeobecný pensijní ústav zaúčtovati si výlohy spojené s eventuelní nutnou kontrolou hypotekárního dluhu. Ačkoliv difference mezi úrokem konvertujícího ústavu a dřívějšího věřitele nečiní 1/4, nýbrž 1 3/4%, v kteréžto, zákonný rámec přesahující differenci, takováto kontrola hypotekárního dluhu nalezne plného krytí, měl přece Úřad pro vyměřování poplatků v Praze II. pochybnost a zamítl žádost stručným, nejasným odůvodněním, které přímo protizákonnou intenci jeho jasně osvědčuje.

Nyní je platný zákon ze dne 2. února 1907. Od té doby nastala značná změna poměrů a jeví se proto nutnost zákon tento novelisovati a jej také unifikovati pro celý obvod republiky.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr financí ochoten učiniti opatření, aby žádosti o poskytování konversních výhod se zřetelem k účelu, který zákon sleduje, jakož i se zřetelem k podpoře stavebního ruchu, byly co nejrychleji a nejblahovolněji vyřízeny a žadatelům doručována rozhodnutí úřadů?

Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby zastaralý zákon o konversi peněžních pohledávek byl v nejkratší době novelisován a unifikován podle potřeb dnešní doby?

V Praze dne 12. prosince 1930.

Dr Witt, Koukal,

Habrman, Havlena, Johanis, Petřík, Modráček, Zimák, Pocisk, dr Farkas, Kříž.

senátora dra Farkasa Zoltána a spol. na pána ministra vnútra

Ani ústavný zákon čís. 236 z r. 1920, ani ústavný zákon čís. 152 z r. 1926 (Lex Dérer) nezmiernily a nezrušily ťažkosti spojené dosiahnutím št. občianstva, ba právna prax vyvinutá na základe týchto zákonov značne stupňovala zmätky z tejto otázky nastalé.

Neporiadky v otázke čsl. št. občianstva vyvolávaly dnes už neudržiteľné pomery a sú čím ďalej tým väčšími a ťažšími mravnými a hmotnými nasledkami a týkajú sa asi 200.000 nevinných ľudí, zvlášť na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Ministerstvo vnútra a na základe úprav tohože, miestné politické vrchnosti nepriznávajú št. občianstvo už ani takému slovenskému človekovi, ktorý sa narodil na tomto území, od svojho narodenia tu sa zdržuje, je verným synom tohto štátu a predsa nie je čsl. št. občanom z toho púheho dovodu, lebo nemože preukázať, že sa výslovne uchádzal a dostal domovskú príslušnosť vo volaktorej obci Republiky pred 1. januárom 1910.

Tieto pomery pozmeniť bol povolaný náš návrh, ktorý sme podali ešte dňa 13. januára 1930 senátu a aj pán minister vnútra tiež uznal pri výborovom prejednaní tohto návrhu, že sa ukáže potrebným konečné riešenie tejto otázky a sa vyslovil, že v najbližšej dobe podá zodpovedný návrh senátu.

Nakoľko neistota v tejto otázke prejavená a s tou spojené mravné a hmotné následky v najväčšej miere zabrania prácu konečnej konsolidácie a velmi mnoho ľudí sú zbavení mimo ich vlastnej viny uplatňovania nie len ich politických práv, ale aj každej možnosti samej výživy, spýtame sa pána ministra vnútra:

1. je-li ochotný v najkratšom čase v záujme konečného zákonného riešenia otázky čsl. št. občianstva demokratickej ústave Republiky zodpovedný návrh podať, ktorý by bol vhodný doterajšiu nesprávnu právnu prax zrušiť a každému kto od prevratu na území Republiky býva a splní svoje predpísané povinnosti voči Republike, všetky práva št. občianstva zaistiť?

2. je-li ochotný pán minister vnútra dotiaľ, dokiaľ otázka št. občianstva horejším sposobom zákonodárne a konečne sa nerieší, upraviť všetky úrady a orgány pod jeho moc podriadené, aby pri výbavení žiadostí o udelenie št. občianstva čo najväčším liberalizmom pokračovaly a tieto záležitosti mimoriadne, menej byrokraticky a čo najrýchlejšie výbavily?

3. je-li ochotný pán minister vnútra zakročiť, aby úradné poplatky pri udelení št. občianstva ustáliť sa majúce uznanlive boly predpísané, aby uchádzateľ nebol pozbavený vykonania svojích práv politických nezaplatením jeho majetkovému stavu a pomerom nepomerne vysoko ustáleného poplatku?

V Prahe, dňa 4. decembra 1930.

Dr Zoltán Farkas,

senátorů inž. K. Marušáka, dr Alb. Miloty, Ferd. Šťastného a spol.

Ve Slatinských Dolech (Akna Slatina) na Podkarpatské Rusi vybudovalo ministerstvo veřejných prací ze státních prostředků nemocniční budovu, které nutně potřebuje pro svých více než 800 stálých zaměstnanců ve státních solných dolech. Potřeba této nemocnice je naléhavá však také z toho důvodu, že dosud v celé východní části Podkarpatské Rusi, od Berehova a Sevljuše počínaje, až po státní hranice polsko-rumunské, není žádné nemocnice. Poněvadž nemocnice v Sevljuši a Berehově nestačí ani na vlastní místní potřebu, jsou nemocní z východní části Podkarpatské Rusi převáženi až do nemocnice v Mukačevě. Bude tedy nemocnice ve Slatinských Dolech dobrodiním pro celý daleký kraj východní Podkarpatské Rusi.

Ačkoliv nemocniční budova ve Slatinských Dolech byla dostavěna již v r. 1925, přece není až do dnešního dne v provozu, jelikož podle zpráv ani ministerstvo veřejných prací, ani ministerstvo zdravotnictví nechtějí se postarati o její vnitřní zařízení a udržování provozu.

Tážeme se pana ministra veřejných prací a pana ministra veřejného zdravotnictví, je-li jim vylíčený stav nemocniční budovy ve Slatinských Dolech znám a co hodlají zaříditi, aby tato ze státních prostředků vybudovaná nemocniční budova mohla býti se vším možným urychlením odevzdána svému účelu?

V Praze, dne 12. prosince 1930.

Inž. K. Marušák, dr Alb. Milota, F. Šťastný,

dr Klouda, Merta, Klofáč, K. Riedl, dr Veselý, Hubka, Pánek, Pichl, Plamínková.

senátorů inž. K. Marušáka, dr Alb. Miloty, Jos. Hubky, F. F. Plamínkové a spol.

1.) Ve Slatinských Dolech, kde státní správa zaměstnává přes 800 trvale zaměstnaných dělníků, není pro více než 300 školou povinných českých dětí vlastní školní budovy a učírny umístěny jsou naprosto nedostatečně v nevhodných soukromých domech. Také příchod k těmto budovám je tak špatný, že v době deštivého počasí se děti do školy vůbec nedostanou. Ačkoliv státní správa zakoupila pro stavbu školy vhodný pozemek, přece s vlastní stavbou se stále odkládá.

2.) V Královém nad Tisou jest umístěna dvoutřídní česká škola obecná v jediné málo vhodné místnosti, kterou jí propůjčila správa obecné školy rusínské, ač sama by této místnosti potřebovala pro vlastní účely. Jediná místnost pro dvoutřídní českou školu má nedostatek světla a vzduchu, jest nezdravá, vlhká s vyhnilou podlahou, takže návštěvníky přímo odpuzuje a děti ohrožuje na zdraví. Vyučování za takových poměrů je nepravidelné a školní vzdělání žáků naprosto pochybné. Stejně tak nevhodně umístěna jest v této obci národní škola rusínská, v přízemní mokré budově, s nedostatkem potřebných učeben, notabene nedostatečně osvětlených a větraných, s vyhnilými podlahami a s ponurým vzezřením.

3.) Státní mateřská školka je umístěna ve vlhkém dvorním traktu soukromého domu a místnost stačí sotva pro polovici dětí.

Podepsaní se pana ministra školství a národní osvěty táží, jsou-li mu vylíčené poměry známy a je-li ochoten postarati se o nápravu.

V Praze, dne 12. prosince 1930.

Inž. K. Marušák, dr Alb. Milota, Jos. Hubka, F. F. Plamínková,

dr Klouda, Merta, V. Klofáč, K. Riedl, Šťastný, dr Veselý, Pánek, Pichl.