Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 364.

1. ministra školstva a národnej osvety na interpelláciu senátora dr Jána Kovalika a spol. v otázke ľudových škol církevných (tisk 287).

2.ministra zemědělství na interpelaci senátorů Hubky, ing. Marušáka, Pichla a druhů ohledně nezbytné a rychlé pomoci a ochrany našemu zemědělství v některých jednotlivostech (tisk 277/6).

3.ministra vnitra na interpelaci sen. dr Witta, Koukala a soudr. v záležitosti nezákonného omezování práv členů okresních výborů a zastupitelstev okresními hejtmany (tisk 299/3).

Konkrétné prípady v interpellácii uvedené boly vyšetrené a pri tom bolo zistené:

1. V obci Šarlužky - Kajsa je štvortriedna rím. kat. ľudová škola, ktorá má iba dve nevhodné učebne s nevyhovujúcim zariadením; na škole je zavedené núdzové vyučovanie striedavo vo všetkých triedach. Nápravu je povinná zjednať církevná obec, ktorá je po práve vydržiavateľkou uvedenej školy. Politická obec je iba dobrovoľnou podporovateľkou vo smysle § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868.

2. V Demändiciach bola pri rímsko-katolickej ľudovej škole s vyučovacím jazykom maďarským sriadená v r. 1923 jedna trieda pre slovenské deti, ktorá však bola nevhodne umiestnená a nemala žiadnych učebných pomôcek, takže sa miestna slovenská menšina bránila takému zanedbávaniu slovenskej triedy. Nespokojnosť slovenských občanov vyvrcholila v r. 1928, keď školská stolica vymenovala za učitela uvedenej triedy nekvalifikovanú silu národnosti maďarskej, hoci sa hlásila učiteľka - Slovenka celkom kvalifikovaná s 15 ročnou praksou školskou. Miestni Slováci obnovili preto svoju žiadosť z r. 1926 a žiadali znovu o sriadenie štátnej ľudovej školy, čomu bolo v r. 1929 vyhovené podľa § 80 zák. čl. XXXVIII: 1868. Slovenská trieda pri rím. kat. ľudovej škole potom zanikla, lebo rodičia nedali do nej svojich detí zapísať.

3. V obci Dlhá Lúka vydržiavateľ rím. katolickej ľudovej školy neodstranil vytýkaných nedostatkov ani po traťom vládnom napomenutí, hoci predpísaná doba 1 1/2 roku k náprave bola blahovolne predlžená na 3 roky. Referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave odňal preto vo februári 1930 tejto škole právo verejnosti. Ale už pred tým požiadala politická obec o sriadenie štátnej ľudovej školy a zaviazala sa hradiť všetok vecný náklad na ňu. Žiadosti občianstva som toho roku vyhovel.

4. V Petrovianoch bol sice vydržiavateľ jednotriednej rím. katolickej ľudovej školy ochotný rozšíriť školu podľa preukázanej potreby, ale obyvateľstvo odoprelo príspevky a hrozilo vystúpením z církvi, takže církevné orgány upustily od rozšírenia školy. Na žiadosť obyvateľstva bolo v r. 1928 pre 118 tou dobou vôbec nezaškolených detí povolené sriadiť štátnu ľudovú školu dvojtriednu v Petrovianoch, keď sa obec Petroviany a Močarmany zaviazaly k úhrade vecného nákladu. O dočasné umiestenie pečovala obec, o novostavbu školskej budovy sa jedná.

5. Vo Zborove bude v krátkej dobe započatá stavba novej budovy pre štátnu ľudovú školu, ktorá má byť svojmu účelu odovzdaná už v budúcom roku. Oneskorenie bolo zavinené pokonávaním o stavebný pozemok.

V žiadnom z uvedených prípadoch som neshľadal, že by orgány štátnej správy školskej konaly nezákonne, a nemám preto v tomto smere dôvodov pre ďalšie opatrenie. Súc vždy ochotný dbať toho, aby sa církevným školám dostalo všetkého, čo im po zákone patrí, musím naopak žiadať, aby i ich vydržiavatelia presne plnili svoje zákonité povinnosti a záväzky.

V Prahe, dňa 6. decembra 1930.

Minister školstva a národnej osvety:

Dr Dérer v. r.

na interpelaci senátorů Josefa Hubky, inž. Marušáka, Jiřího Pichla a druhů

K bodu 1. interpelace podává se toto vysvětlení:

Ministerstvo zemědělství ihned po usnesení opatření Stálého výboru ze dne 11. října 1929, č. 159 Sb. z. a n., o státní pomoci při živelních pohromách, zařídilo potřebné, aby toto opatření Stálého výboru bylo s urychlením provedeno. Tak vynesením ze dne 30. října 1929, č. l00.207/4/29, vydaným v den vyhlášení opatření Stálého výboru, byly stanoveny nutné prováděcí předpisy, uděleny politickým úřadům příslušné pokyny, zejména o instruování a podávání žádostí, o státní pomoc, jakož o šetření o nich. Aby podávání žádostí bylo usnadněno a celé řízení urychleno, byly stanoveny jednotné formuláře žádostí. Šetření o žádostech a vyjadřování se o nich svěřeno orgánům, kteří podle platných předpisů jednají o poskytování podpor zemědělcům při živelních pohromách, t. j. politickým úřadům I. stolice za spolupůsobení místních a okresních komisí a zemědělským radám (na Podkarpatské Rusi zemskému úřadu). Lhůta ku podávání žádostí byla ustanovena do 31. prosince 1929. Rovněž byla určena lhůta orgánům, kteří prováděli šetření a vyjadřovali se o žádostech; tak zemědělským radám (zemskému úřadu v Užhorodě) byla dána lhůta pro předložení všech žádostí do 30. dubna 1930. Lhůta posléz uvedená nemohla býti však zachována, poněvadž lhůta ku podávání žádostí, stanovená původně - jak řečeno - na 31. prosince 1929, byla na žádost národohospodářského výboru senátu prodloužena do konce února 1930.

S vyřizováním žádostí v ministerstvu zemědělství mohlo býti započato až v měsíci květnu, kdy počaly docházeti žádosti od zemědělských rad. Úhrnem došlo až do poslední doby ministerstva zemědělství 22.224 žádostí o úrokový příspěvek a 802 žádostí o převzetí státní záruky. Tento veliký počet žádostí nemohl býti přirozeně zpracován (administrativně i účetně) normálními silami, které byly ministerstvu zemědělství k disposici; proto ministerstvo zemědělství se schválením vlády postaralo se, aby byly za tím účelem přijaty zvláštní smluvní síly. Pomocí řečených opatření ministerstva zemědělství mohla již býti převážná část všech žádostí vyřízená; do konce října bylo rozhodnuto o 19.210 žádostech o úrokový příspěvek a o 458 žádostech o státní záruku. Žádostí o státní záruku bylo dosud vyřízeno poměrně méně proto, poněvadž značná část žadatelů jsou přídělci z pozemkové reformy a při vyřizování jejich žádostí nutno postupovati v dohodě se Státním pozemkovým úřadem, neboť příděly dosud nejsou zaknihovány. Podle dosavadních disposic bude o zbývajících žádostech rozhodnuto do polovice prosince t. r.

Z toho, co bylo uvedeno, jest zřejmo, že ministerstvo zemědělství v mezích možností učinilo vše, aby státní pomoci podle opatření Stálého výboru č. 159/1929 Sb. z. a n. dostalo se postiženým zemědělcům v době co nejkratší.

K otázce zemědělských pachtů, o které se zmiňuje bod 2. interpelace, se poznamenává:

Okruh osob, odkázaných na pacht se výkupem dlouhodobých pachtů a provedením pozemkové reformy valně zúžil. Pachtovné smlouvají dnes strany, poučeny zkušenostmi získanými za války a po ní, většinou podle bursovních cen obilnin, tak, že pachtovné automaticky se přizpůsobuje cenám obilnin. Pachtovné stanovené pevnou peněžní částkou vyskytuje se dnes převážně jen při pachtech pozemků propachtovaných veřejnou dražbou. Tento způsob propachtování pozemků jest v našem právním řádu předepsán v některých případech jako povinný, zejména jde-li o pozemky náležející obcím a jiným veřejnoprávním svazkům, nebo o pozemky církevní, beneficiální a podobně. Právní řád stanovil povinnost dávati pozemky takové do pachtu veřejnou dražbou proto, že zájem veřejný žádá, aby pozemky ty svým majitelům co nejvíce vynášely, neboť výnos pachtovného z pozemků těch tvoří část úhrady výdajů řečených subjektů a zmenšuje tak břímě přirážkové, pokud se týče snižuje nároky subjektů těch na prostředky veřejné (srov. předpisy o finančním hospodaření svazků územní samosprávy a předpisy kongruové).

S principem propachtování veřejnou dražbou, kterýž princip předpokládá, že pachtýřem se stane ten, kdo podal nejvyšší nabídku, jest neslučitelné, aby do pachtovních poměrů, které mají býti založeny veřejnou dražbou, bylo autoritativně zasahováno úpravou pachtovného, ať již před propachtováním pozemků nebo po něm. (S hlediska ochrany pachtýřů lze tu ovšem uvažovati jen o zásazích, jichž účelem bylo by snížiti pachtovné). O dražbě by zajisté nebylo možno mluviti, kdyby před propachtováním pozemků byla autoritativně stanovena maximální výše pachtovného. Autoritativní snížení pachtovného po tom, kdy pozemek byl v dražbě propachtován za vyšší pachtovné, bylo by nespravedlivé vůči těm, kteří se dražby súčastnili, ale pozemek jim nebyl propachtován proto, že podali nižší nabídku, neboť za nižší pachtovné byli by snad také oni rádi pozemek zpachtovali.

V bodu 3. interpelace se tvrdí, že vl. nař. č. 204/28 Sb. z. a n. o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí obsahuje některá ustanovení, jež způsobují opravdové a odůvodněné pobouření v řadách malého a středního zemědělstva. Protože se v interpelaci ustanovení ta naznačují jen všeobecně a neuvádí se podrobně důvody, proč to které ustanovení po názoru interpelantů nevyhovuje, nelze na tento bod interpelace podrobně odpověděti. Budou-li mi však závažná ustanovení přesněji naznačena spolu s důvody, proč ustanovení ta pokládají se za nevyhovující, jsem ochoten, právě tak, jako jsem učinil v jiných případech, zabývati se podrobně názory pánů interpelantů a zaujmouti k nim podrobně odůvodněné stanovisko. Prozatím pokládám za nutné poznamenati, že stížnosti do nových předpisů o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí vyskytují se převážnou měrou jen v zemi České, kde do vydání nových předpisů byla právní úprava plemenitby nejméně dokonalá. V ostatních zemích, kde plemenitba již dříve byla upravena podrobnými a dosti přísnými předpisy, se stížnosti téměř nevyskytují. Jak lze souditi ze stížností, které dosud byly ministerstvu zemědělství předneseny, jsou stížnosti ty vyvolávány hlavně neznalostí nových předpisů a nesprávným jejich prováděním. Proto ministerstvo zemědělství se snaží předem tuto závadu odstraniti, sbírajíc zároveň pečlivě zkušenosti s prováděním nových předpisů. Ukáže-li se potom, až tyto nové předpisy stanou se dokonale známými a budou také správně prováděny, že potřebám zemědělství dosti nevyhovují, bude přikročeno k jejich novelisaci. Ke zmínce pánů interpelantů o poplatku za skok budiž podotknuto, že platné předpisy o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí neznají poplatku takového (t. zv. skočného).

K bodu 4. interpelace se poznamenává, že ministerstvo zemědělství připravilo osnovu zákona, jímž se zveřejňuje pojištění proti živelním pohromám ve dvou nejdůležitějších oborech zemědělského pojištění, t. j. v oboru krupobitním a dobytčím. Osnova zákona spočívá na základě dobrovolnosti, poněvadž nestejnoměrnost risika, zejména v krupobitním pojištění, nepřipouští dobře možnost jeho obligatornosti. Zlevnění pojistné premie a tím rozšíření pojištění zamýšlí se docíliti úspornou organisací pojištění, odstraněním výdělečnosti a přiměřeným státním příspěvkem ku premii. Po skončení meziministerského řízení o osnově, jež se právě provádí, bude osnova zákona předložena k ústavnímu projednání Národnímu shromáždění.

K bodu 5. interpelace se podotýká toto:

Podle § 1, odst. 1. vlád. nař. ze dne 28. května 1926, č. 78 Sb. z. a n., o hubení myší, jest vlastník pozemku (pachtýř, jiný uživatel) povinen hubiti myši na svém majetku na svůj náklad. Vyskytnou-li se myši v některé obci v nebezpečném rozsahu, jsou vlastníci pozemků (pachtýři a jiní uživatelé) podle § 2, odst. 1. cit. nařízení povinni provésti hubení myší společně na svůj náklad. Povinnost společného hubení může vysloviti obecní zastupitelstvo a opomene-li tak učiniti, učiní tak politický úřad I. stolice.

Ministerstvo zemědělství nemůže poskytovati příspěvků na hubení myší, neboť rozpočtové prostředky, povolené finančním zákonem na hubení všech škodlivých činitelů výroby rostlinné jsou zcela nepatrné a nevystačily by ani na částečnou podporu na hubení jediného činitele. Z povoleného rozpočtového úvěru na hubení škodlivých činitelů povoluje ministerstvo zemědělství malé dotace jednotlivým zemědělským radám na propagaci letákovou, protože na větší akce by tyto nepatrné dotace nestačily. Také ministerstvo zemědělství samo používá zbytku řečeného úvěru po většině jen na letákovou akci. Přímé podpory finanční může ministerstvo zemědělství z rozpočtových důvodů poskytovati jen při opatřeních proti rakovině bramborů, která je nejnebezpečnější dosud známou chorobou rostlin a jejímuž potírání musí býti proto věnována největší pozornost, neboť by mohla citelně ohroziti zásobování brambory. V těch případech, kdy zájemníci žádali ministerstvo zemědělství o podporu na hubení myší, vyslalo ministerstvo zemědělství odborné úředníky ústavu fytopathologického Státních výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze do místa největšího výskytu, aby provedli před zemědělci aspoň demonstrační hubení myší různými hubícími prostředky. U těchto výzkumných ústavů mohli si zájemci také vyžádati pokyny a návody pro správné hubení hrabošů.

Vyhláška býv. místodržitele pro Čechy ze dne 11. dubna 1896, čís. 59.267, čís. 26 čes. z. z., která jest citována v interpelaci, byla zrušena § 27 zákona ze dne 2. července 1924, čís. 165 Sb. z. a n. o ochraně výroby rostlinné.

Záplavu myší možno ovšem považovati za živelní pohromu podle zákona ze dne 14. července 1927, čís. 118 Sb. z. a n., pokud se týče podle vládního nařízení ze dne 24. května 1928, čís. 75 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách, avšak prostředků preliminovaných ve státním rozpočtu kap. 22, tit. 8, § 1, nelze použíti k zakupování ochranných prostředků proti myším. Právní předpisy svrchu citované, zejména vládní nařízení k čís. 76/1928 Sb. z. a n. mají totiž na mysli přímé podpory zemědělcům na zmírnění škody již nastalé; nemůže býti tudíž použito prostředků preliminovaných na tyto podpory k účelsům preventivním, jak má na mysli interpelace.

V Praze, dne 27. listopadu 1930.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

na interpelaci senátorů dra Witta, Koukala a soudruhů

Okresní hejtmani v zemi Moravskoslezské neodpírají, aby členové okresních výborů byli zpravodaji pro jednotlivé případy projednávané ve schůzích okresních zastupitelstev a výborů, a jsou případné stížnosti v tomto směru neodůvodněny. Domáhají-li se však členové okresních výborů, aby byli pověření stálým zpravodajstvím ve schůzích okresního výboru nebo zastupitelstva, není pro tento požadavek podkladu v zákoně o organisaci politické správy č. 125/27 Sb. z. a n. ani v jednacím řádu pro okresní výbory (příloha D vl. nař. č. 190/28 Sb. z. a n.), v němž není ustanovení obdobného §u 4, odst. 2. jednacího řádu pro zemské výbory; v tomto směru je odmítavé stanovisko okresních hejtmanů v souladu se zákonnými předpisy. Není proto důvodů k zakročení, jak pány interpelanty bylo žádáno.

V Praze, dne 2. prosince 1930.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.